Má pacient právo získat bezplatně kopii své zdravotnické dokumentace? Musí uhradit náklady s ní vynaložené vždy, když o ni žádá? Pojďme se podívat na nedávný rozsudek Soudního dvora Evropské unie, který právě tyto otázky řeší.
Toto ale nejsou jediné osoby, které mohou mít přístup ke zdravotnické dokumentaci. V § 65 odst. 2 ZZS jsou dále vymezeny osoby, které mohou nahlížet do zdravotnické dokumentace pacienta bez jeho souhlasu, pokud je to v zájmu pacienta nebo je-li to potřebné. Konkrétně se pak jedná například o lékaře, či jiné odborné pracovníky v přímé souvislosti s péčí o pacienta, o veřejného ochránce práv či ku příkladu o soudního znalce, který byl pověřen vypracováním znaleckého posudku.
Tyto osoby zároveň dle § 66 odst. 1 ZZS mohou pořizovat výpisy a kopie ze zdravotnické dokumentace pacienta, a to buď tak, že si je pořídí vlastními prostředky na místě anebo pořídí kopii zdravotnické dokumentace sám poskytovatel. V případě pacienta a dalších osob uvedených v § 65 odst. 1 ZZS je poskytovatel povinen pořídit výpis nebo kopii zdravotnické dokumentace do 30 dnů od obdržení písemné žádosti, v případě osob uvedených v § 65 odst. 2 písm. b) až k) je tato lhůta zkrácena na 15 dnů. V případě, že bude kopie pořizována vlastními prostředky nehradí se ničeho a nahlížení i kopie jsou bezplatné.
Pokud výpis či kopii zdravotnické dokumentace pořídí sám poskytovatel, může v souvislosti s tím požadovat úhradu dle § 66 odst. 3 ZZS, tj. úhradu ve výši, která nesmí převýšit fakticky vynaložené náklady (papír, barva do tiskárny nebo samotné odeslání). Ceník za pořízení výpisu nebo kopie zdravotnické dokumentace musí být však umístěn na místě veřejně přístupném pacientům, aby se s tímto mohli seznámit.
V případě, že poskytovatel není schopen zajistit nahlížení do zdravotnické dokumentace osobám dle § 65 odst. 1 ZZS, pořídí pro ně kopii zdravotnické dokumentace do 5 dnů ode dne, kdy sdělil, že nahlížení do zdravotnické dokumentace nelze zajistit, jestliže nebyla dohodnuta lhůta jiná. Za pořízení kopie v tomto případě nelze požadovat úhradu.
Pojďme se nejdříve podívat na skutkovou stránku předestřeného rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen “SDEU”). V tomto případě se jednalo o pacienta, který požádal svou zubní lékařku o kopii své zdravotnické dokumentace za účelem uplatnění nároků z právní odpovědnosti vůči ní v souvislosti s pochybeními, kterých se údajně měla dopustit. Tato zubní lékařka nicméně vyžadovala, aby uhradil náklady spojené s poskytnutím kopie zdravotnické dokumentace, jak to stanovuje německé právo.
Vzhledem k tomu, že poskytovatel zdravotních služeb je zde správcem osobních údajů, SDEU vyložil, že čl. 12 odst. 5 a čl. 15 odst. 1 a 3 obecného nařízení o ochraně osobních údajů (dále jen “GDPR”) musí být vykládány v tom smyslu, že je zde povinnost poskytovatele poskytnout bezplatně první kopii zdravotnické dokumentace.
SDEU v tomto případě poukazuje na to, že GDPR umožňuje pacientům získat první kopii své zdravotnické dokumentace, aniž by jim vznikly jakékoli výdaje. Poskytovatel může požadovat poplatek pouze tehdy, pokud pacient již bezplatně obdržel první kopii svých údajů a znovu o ni požádal.
Pokud tedy pacient požádá o kopii zdravotnické dokumentace, a jedná se o jeho první žádost, není poskytovatel oprávněn po něm požadovat úhradu. Ani vnitrostátní právní úprava nemůže uložit pacientovi povinnost uhradit poplatek za první kopii jeho zdravotnické dokumentace, a to ani za účelem ochrany hospodářských zájmů ošetřujících osob.
Na článku spolupracovala Kateřina Chaloupková.
Když nám na sebe necháte kontakt, heslo Vám rádi zašleme. K celé databází mají přístup zdarma i naši klienti a je stejné jako heslo k naší veřejné Wi-Fi v zasedacích místnostech.
JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D
advokát, partner
Podělte se s námi prosím o: