
V oblasti softwarového vývoje se smlouva o dílo často jeví jako ideální způsob, jak formalizovat spolupráci mezi klientem a dodavatelem. Přesto však zkušenosti ukazují, že i když technická kvalita dodaného řešení odpovídá zadání, může dojít ke sporům. Často za tím stojí jedna zásadní věc — nedostatečné nebo nejasné produktové řízení na straně klienta.
Autor článku: ARROWS advokátní kancelář (Mgr. Jáchym Petřík, office@arws.cz, +420 245 007 740)
Software house je odborník na vývoj a implementaci technických řešení, ale nemůže za klienta převzít roli vlastníka produktu a jeho strategického řízení. Pokud klient nedokáže nebo nechce aktivně řídit produktové požadavky, nastavovat priority, hodnotit průběžné výsledky a komunikovat zpětnou vazbu, výsledek projektu může být nakonec jiný, než si objednatel představoval.
Takové situace vedou k nedorozuměním a zklamání na obou stranách. Dodavatel může splnit přesně to, co bylo dohodnuto ve smlouvě, ale pokud zadání bylo neúplné, nepřesné nebo se během vývoje měnilo bez jasné koordinace, klient nemusí být s výsledkem spokojen. Vznikají spory, které často končí zbytečnými právními tahanicemi, přičemž obě strany trpí – ztrácí čas, finance i energii.
Mnoho klientů, zejména těch „nezkušených“ v oblasti softwarového vývoje, očekává od smlouvy o dílo tzv. fix time – fix price model, tedy pevně stanovenou cenu i čas dokončení projektu. Tento přístup se zdá být na první pohled jasný a bezpečný. Realita softwarového vývoje je však často jiná.
Software house je většinou nucen pracovat v agilním režimu, kdy se vývoj realizuje postupně v menších částech (sprinty), a požadavky se během práce upřesňují a mění. Agilní přístup je efektivní, protože umožňuje flexibilitu a průběžné vylepšování produktu podle reálných potřeb. Pro nezkušené klienty, kteří naopak chtějí „vše jasně dopředu“, je však tento model často matoucí a stresující.
Takové nepochopení vede k tomu, že klienti pociťují, že dodavatel „nemá pevný plán“, což vyvolává nejistotu a nedůvěru. Naopak dodavatel se zase může cítit pod tlakem, protože požadavky a priority se neustále mění, ale smlouva není na to nastavena. Výsledkem jsou konflikty, které se často promítají do smluvních sporů.
1. Spolupracovat na produktovém řízení aktivně a transparentně
Klient by měl jasně definovat svou vizi produktu, nastavit priority a být připraven průběžně komunikovat změny a zpětnou vazbu.
2. Definovat rozsah a očekávání detailně ve smlouvě
Ve smlouvě by měly být jasně nastaveny nejen technické požadavky, ale i očekávání ohledně způsobu vývoje — zda se projekt realizuje fixní cenou a časem, nebo agilně s možností iterací a změn.
3. Vysvětlit a nastavit model spolupráce podle zkušeností klienta
Software house by měl klientovi pomoci pochopit, jak funguje agilní vývoj, jaké jsou jeho výhody i limity, a pokud klient trvá na fixním modelu, jasně komunikovat rizika s tím spojená.
4. Pravidelné sprinty a ukázky výsledků
Agilní přístup a pravidelné review pomáhají odhalit nesrovnalosti dřív, než se projeví v hotovém produktu.
5. Vyčlenit odpovědné osoby na straně klienta
Produktový manažer nebo jiný zodpovědný člověk, který bude v kontaktu s dodavatelem a rozhodovat o prioritách, výrazně pomáhá eliminovat nedorozumění.
6. Transparentní dokumentace a komunikace
Veškeré změny, požadavky a rozhodnutí by měly být zaznamenány a odsouhlaseny oběma stranami.
Spory ze smlouvy o dílo v softwarových projektech nejsou jen otázkou technické kvality dodaného řešení, ale primárně otázkou správného nastavení spolupráce, procesů produktového řízení a vzájemného porozumění mezi klientem a dodavatelem.
V softwarovém vývoji platí, že produktový manažer na straně klienta je nezbytností. Tento člověk přebírá zodpovědnost za definování priorit, rozhodování o funkcionalitách a zajišťuje, že zpětná vazba a změny jsou řízeny systematicky a efektivně. Bez této role hrozí, že se vývoj bude ubírat jiným směrem, než si klient představuje, což vede k nespokojenosti a potenciálním sporům.
Dalším klíčovým bodem je důkladné porozumění smlouvám o vývoji softwaru. Tyto smlouvy mají specifika, která se výrazně liší od běžných obchodních či dodavatelských smluv, na které jsou podnikatelé zvyklí. Obsahují například složitější ustanovení týkající se rozsahu práce, iterací, změnového řízení, intelektuálního vlastnictví či zodpovědnosti za vady. Neuvědomování si těchto specifik může vést k podpisu smluv, které obsahují nevýhodná či riziková ustanovení, jež později komplikují řešení sporů.
Proto je nezbytné před podpisem smlouvy konzultovat její znění s odborníky, kteří rozumí jak softwarovému vývoji, tak i právním aspektům IT smluv. Tím se minimalizuje riziko nedorozumění a nastavení realistických očekávání na obou stranách.
Nechcete tenhle problém řešit sami? Věří nám více než 2000 klientů a jsme oceněni jako Právnická firma roku 2024. Podívejte se ZDE na naše reference.