Možnosti financování kapitálových společností v České republice

Podnikatelé a majitelé společností s ručením omezeným (s.r.o.) či akciových společností (a.s.) mají k dispozici více možností, jak získat kapitál pro rozvoj firmy nebo překlenutí obtížného období. Každá forma financování má své výhody a nevýhody z právního i podnikatelského hlediska. V tomto přehledu představíme hlavní způsoby financování – od klasických bankovních úvěrů přes zvyšování základního kapitálu či příplatky společníků až po vstup investora, konvertibilní úvěr a tiché společenství (případně jiné mimobilanční formy financování).

U každé možnosti zdůrazníme právní aspekty (např. rozhodovací procesy ve firmě, požadavky na zápis do obchodního rejstříku, smluvní náležitosti či vkladové povinnosti) a podnikatelské pro a proti. Nechybí ani praktické příklady ilustrující použití jednotlivých nástrojů v praxi. Cílem je poskytnout srozumitelné a užitečné informace, které budují důvěru – a motivují k vyhledání odborné právní pomoci pro správné nastavení zvoleného financování.

Autor článku: ARROWS advokátní kancelář (JUDr. Kateřina Müllerová, office@arws.cz, +420 245 007 740)

Bankovní úvěry

Bankovní úvěr patří mezi nejběžnější formy externího financování firmy. Jde o půjčku od banky (či jiné finanční instituce), kterou společnost postupně splácí s úroky dle dohodnutého splátkového kalendáře. Banky nabízejí různé typy úvěrů – například investiční úvěr na dlouhodobé projekty, provozní úvěr na financování zásob, kontokorent (povolené přečerpání účtu) pro krátkodobou potřebu hotovosti apod. Před poskytnutím úvěru banka zpravidla vyžaduje důkladnou dokumentaci (finanční výkazy, podnikatelský plán) a často i zajištění úvěru (např. zástavou nemovitosti, stroje či osobní ručení). Schvalovací proces může být zdlouhavý, obzvláště u menších nebo rizikovějších podniků​.

Výhody z podnikatelského hlediska: Bankovní financování umožňuje získat větší obnos peněz najednou, aniž by stávající majitelé museli přenechat část svého podílu ve firmě. Úroky z úvěru jsou navíc daňově uznatelným nákladem, což snižuje základ daně. Bankovní úvěry mívají nižší náklad kapitálu (úrok) ve srovnání s rizikovými investory​, zejména má-li firma dobrou bonitu. Splácení lze rozložit do delšího období, což usnadňuje plánování cashflow. Firma si také zachovává plnou kontrolu – banka se nevměšuje do řízení podniku (na rozdíl od některých investorů).

Nevýhody a rizika: Nevýhodou jsou nároky banky na zajištění a administrativu – zástava majetku, ručitelská prohlášení a podrobná dokumentace jsou běžné požadavky​. Zadlužení zvyšuje finanční riziko firmy: pravidelné splátky představují fixní zátěž, kterou je nutné hradit bez ohledu na aktuální ziskovost. V případě nesplacení hrozí ztráta zastaveného majetku či insolvence. Banka může také klást různé podmínky (covenanty) – např. udržení určité výše vlastního kapitálu nebo omezení dalších půjček. Právně vzato ovšem sjednání úvěru nevyžaduje žádné rozhodnutí valné hromady ani zásah do struktury společnosti. Úvěrovou smlouvu obvykle uzavírá statutární orgán (jednatelé u s.r.o., představenstvo u a.s.) v mezích svého oprávnění. Není nutný zápis do obchodního rejstříku. Pozor však na zřízení zástav – např. hypotéka na nemovitost se zapisuje do katastru nemovitostí, zástava obchodního podílu do obchodního rejstříku a zástava akcií by se promítla do rejstříku zástav. Tyto kroky vyžadují pečlivé smluvní ošetření.

Praktický příklad: Alfa s.r.o. plánuje otevřít novou pobočku a potřebuje 5 milionů Kč na rekonstrukci prostor a vybavení. Obrátila se na banku, která po posouzení podnikatelského plánu nabídla investiční úvěr se splatností 5 let a úrokovou sazbou 6 % ročně.

Výhodou pro firmu je, že získá prostředky relativně levně a může je splácet postupně z budoucích zisků.

Nevýhodou jsou podmínky úvěru – banka vyžaduje zástavu firemní nemovitosti a osobní ručení majitele. Společnost tak nenaruší vlastnickou strukturu, ale bere na sebe závazek pevného splácení. Pokud by se firmě nedařilo generovat dostatečné příjmy, hrozily by jí finanční potíže. Proto Alfa s.r.o. pečlivě zvažuje svůj byznys plán a případně konzultuje smluvní podmínky s právním poradcem před podpisem úvěrové smlouvy.

Zvýšení základního kapitálu (nové vklady)

Další klasickou možností financování je zvýšení základního kapitálu společnosti. Společnost tím získá kapitál od stávajících nebo nových společníků výměnou za podíl na firmě. U s.r.o. to probíhá navýšením vkladů společníků (nebo přistoupením nového společníka s vkladem), u a.s. vydáním nových akcií. Zvýšit kapitál lze buď peněžitým vkladem (vložením finančních prostředků), nebo nepeněžitým vkladem (vnesením majetku – například nemovitosti, strojů, patentů apod.). Nepeněžité vklady musí být podle zákona oceněny znalcem, aby se předešlo nadhodnocení a ochránili se věřitelé i ostatní společníci. Peněžitý vklad je obvykle nejpřímočařejší – společníci vloží na zvláštní účet společnosti peníze ve schválené výši. Nepeněžitý vklad vyžaduje znalecký posudek a přesný popis vkladované věci ve smlouvě či notářském zápisu.

Právní proces: O zvýšení základního kapitálu rozhoduje valná hromada (shromáždění společníků/akcionářů) kvalifikovanou většinou hlasů. Rozhodnutí musí mít formu notářského zápisu, protože jde o změnu společenské smlouvy nebo stanov (jedná se o zásadní změnu základního kapitálu)​. V rozhodnutí se určí o jakou částku se základní kapitál zvyšuje, forma vkladů, lhůty pro jejich splacení a případně který zájemce upisuje nové podíly/akcie. Stávající společníci a akcionáři často mívají přednostní právo úpisu – to znamená možnost úměrně svému podílu se účastnit zvýšení kapitálu, aby nedošlo k jejich nežádoucímu ředění (oslabení podílu). Po přijetí vkladů společnost podá návrh na zápis zvýšeného základního kapitálu do obchodního rejstříku. Teprve zápisem se nová výše kapitálu (a případně nový společník) stává oficiální. Celý proces tedy zahrnuje právní přípravu (notář, smlouvy o úpisu/ převzetí vkladové povinnosti), faktické složení vkladů a administrativu s rejstříkovým soudem.

Výhody: Navýšení základního kapitálu zvyšuje vlastní jmění společnosti – firma má více zdrojů “zevnitř”, což zlepšuje její bonitu. Na rozdíl od úvěru se společnost dalším vkladem nezadlužuje (nejde o cizí zdroje, ale o vlastní kapitál)​. Tím odpadá povinnost splácet půjčku a platit úroky – nový kapitál zůstává ve firmě natrvalo (dokud by se případně nesnižoval základní kapitál). Pro stávající vlastníky je pozitivní, že firma získá peníze potřebné k růstu, aniž by zvyšovala riziko insolvence. Pokud kapitál zvyšují stávající společníci, udržují si kontrolu a posílí stabilitu firmy. Z právního hlediska může zvýšení kapitálu působit jako signál důvěry ve firmu a posiluje se „polštář“ pro krytí případných ztrát. U nepeněžitých vkladů může být výhodou i to, že společnost získá do vlastnictví konkrétní aktivum, které může potřebovat pro své podnikání (např. stroj nebo software), aniž by na něj musela vynakládat hotovost.

Nevýhody: Nevýhodou je složitost a časová náročnost procesu – zvýšení základního kapitálu bývá z pohledu korporačního práva poměrně zdlouhavé​. Je nutné svolat valnou hromadu, obstarat notářský zápis, splnit vkladové povinnosti a čekat na provedení zápisu v rejstříku. To může trvat až týdny, což není vždy přijatelné, zejména pokud firma potřebuje peníze rychle. Pokud je zvýšení spojeno se vstupem nového investora, stávající majitelé se musí smířit s ředěním podílů a možným oslabením svého vlivu. Nový investor může zasahovat do chodu společnosti nebo vyžadovat určitá rozhodnutí, což pro původní majitele nemusí být komfortní​.

Také náklady na realizaci (notář, znalecký posudek u nepeněžitého vkladu, poplatky) nejsou zanedbatelné. V neposlední řadě – pokud by firma chtěla později vložené prostředky společníkům vracet, je to možné jen formou snížení základního kapitálu, což je opět zdlouhavý a administrativně náročný proces​. Z daňového hlediska sice samotné vložení kapitálu není zdanitelné, ale například nepeněžitý vklad může mít daňové dopady pro vkladatele (např. DPH u vkladu nemovitosti či daň z příjmu při vkladu majetku s výrazně vyšší hodnotou, než byla pořizovací cena).

Praktický příklad: Beta s.r.o. je rodinná firma vyrábějící nábytek, která získala velkou zakázku v zahraničí. Aby financovala nákup nových strojů a materiálu, rozhodli se její tři společníci navýšit základní kapitál. Na valné hromadě (za účasti notáře) jednomyslně schválili zvýšení kapitálu o 2 miliony Kč peněžitými vklady stávajících společníků, úměrně jejich dosavadním podílům. Každý společník do 30 dnů vložil stanovenou částku na zvláštní účet společnosti. Po zápisu nové výše základního kapitálu v obchodním rejstříku má Beta s.r.o. silnější kapitálovou základnu – to jí pomůže při jednání s bankami i obchodními partnery, neboť působí finančně stabilněji. Výhoda: firma se nezadlužila, ale přesto získala prostředky na expanzi. Nevýhoda: společníci museli ze svých vlastních zdrojů uvolnit nemalé částky a celý proces trval skoro dva měsíce. Kdyby jeden z nich neměl volné finance, museli by buď přizvat investora, nebo zvolit jinou formu financování.

Příplatek společníků (příplatková povinnost)

Specifickou vnitřní formou financování kapitálové společnosti je příplatek mimo základní kapitál. Jde o peněžitý vklad společníků do vlastního kapitálu firmy, který nenavyšuje základní kapitál (nevydávají se za něj nové podíly/akcie). Příplatky umožňují dodat firmě hotovost od současných majitelů rychleji a s menší administrativou než formální zvýšení základního kapitálu​. Právní úprava rozlišuje dobrovolný příplatek (společník se rozhodne vložit dodatečné prostředky z vlastní vůle se souhlasem společnosti) a povinný příplatek (tzv. příplatková povinnost uložená valnou hromadou, pokud to dovoluje společenská smlouva).

Právní aspekty: U s.r.o. může společenská smlouva určit, že valná hromada je oprávněna uložit společníkům povinnost poskytnout příplatek do vlastního kapitálu nad rámec jejich vkladů. Pokud tato možnost ve společenské smlouvě není, lze ji doplnit změnou (se souhlasem všech společníků). Zákon dříve omezoval povinný příplatek do 50 % výše základního kapitálu – nová úprava již konkrétní limit nestanoví, ale limit musí být určen ve společenské smlouvě​. Valná hromada následně rozhoduje o konkrétní výši příplatku (a lhůtě splacení) obvykle prostou většinou. Dobrovolný příplatek může společník poskytnout i bez opory ve společenské smlouvě, pokud s tím valná hromada souhlasí​. U a.s. zákon příplatky výslovně neupravuje, ale v praxi se připouštějí na základě dohody akcionářů (např. formou daru do kapitálových fondů společnosti). Důležité je, že takové vklady se neevidují jako zvýšení základního kapitálu, tudíž se nezapisují do obchodního rejstříku. Účtují se do vlastního kapitálu.

Výhody: Příplatek společníků je velmi flexibilní a rychlý způsob, jak posílit finančně společnost zevnitř​. Firma tím získá vlastní zdroje, aniž by přijímala dluh (nemá další úvěr, který by musela splácet)​. Na rozdíl od půjčky tedy není třeba příplatek vracet – ledaže by si to strany ujednaly předem, nebo by valná hromada později rozhodla o jeho vrácení, pokud to situace dovoluje​. Příplatek nezmění podíly společníků na společnosti – každý dává peníze "navíc", ale jeho procento vlastnictví zůstává stejné (nejde o navýšení kapitálu). Nedochází tak k ředění ani vstupu cizí osoby.

Z pohledu corporate governance příplatek neposiluje postavení společníka – ten sice dodá finance, ale nezíská za to automaticky např. dodatečná hlasovací práva (pokud není ujednáno jinak)​. Administrativa je jednodušší a náklady nižší než u zvýšení základního kapitálu (není třeba měnit společenskou smlouvu notářským zápisem pokaždé, pokud rámcově již příplatky umožňuje, a nevznikají nové podíly)​. Proto je tento nástroj oblíben například při řešení dočasných finančních potíží firmy – společníci "nalijí" peníze do firmy, aby překlenula krizi, aniž by se zadlužila​.

Nevýhody: Hlavní omezení je, že příplatek musí přijít od stávajících společníků. Firma je tedy závislá na tom, zda majitelé mají volné prostředky a jsou ochotni je investovat. U povinného příplatku může nastat problém, pokud některý společník nemá dostatek hotovosti – příplatková povinnost je sice závazná, ale vynutit z společníka plnění může vést až k vyloučení společníka nebo prodeji jeho podílu, což jsou krajní a komplikované scénáře. Vložené prostředky jsou navíc vázány ve společnosti bez nároku na úrok či jinou odměnu (společníci z nich profitují jen nepřímo, pokud firma začne vydělávat). Příplatek lze později vrátit společníkům jen pokud to neohrozí hospodaření – zákon říká, že vrátit lze pouze to, co převyšuje případnou ztrátu společnosti​. Z daňového pohledu není poskytnutí ani vrácení příplatku zdanitelným příjmem (nejde o zisk, ale o pohyb na vlastním kapitálu), avšak vždy je nutné hlídat, aby vrácení neproběhlo v rozporu s pravidly o ochraně kapitálu (jinak by mohlo být kvalifikováno např. jako podíl na zisku s daňovými dopady).

Praktický příklad: Delta s.r.o. (výrobce sportovních potřeb) se vlivem poklesu prodejů dostala do dočasné ztráty. Účetní výkazy naznačovaly, že pokud společníci rychle nezvýší vlastní kapitál, společnost by mohla mít problém s úvěrovými ukazateli a důvěryhodností vůči dodavatelům. Společnost proto využila ustanovení ve své společenské smlouvě o příplatkové povinnosti. Valná hromada schválila, že každý ze čtyř společníků poskytne mimo základní kapitál příplatek ve výši 250 000 Kč (celkem tedy 1 mil. Kč), a to do 15 dnů. Společníci částky poukázali na účet firmy, která je zaúčtovala do vlastního kapitálu. Výsledek: Delta s.r.o. posílila své vlastní zdroje, aniž by si musela brát půjčku nebo vydávat nové podíly​.

Výhoda: Firma se vyhnula dalšímu zadlužení a proces proběhl během pár týdnů.

Nevýhoda: Společníci dočasně obětovali vlastní peníze a ponesou riziko, že je v případě trvalejších potíží firmy nemusí nikdy získat zpět. Pokud se však hospodaření zlepší, může valná hromada v budoucnu rozhodnout o vrácení příplatků, bude-li mít společnost dostatečné rezervy.

Na koho se můžete obrátit:

Vstup investora (kapitálový vstup)

Vstup investora představuje financování formou prodeje části společnosti novému partnerovi. Může jít o jednotlivce, rizikový kapitálový fond (venture capital), soukromý investiční fond nebo třeba strategického investora (jinou firmu hledající synergie). Investor poskytne společnosti peníze výměnou za podíl na vlastnictví – buď získá obchodní podíl u s.r.o. nebo akcie u a.s. Tím se stává spoluvlastníkem firmy se všemi právy společníka/akcionáře (podíl na zisku, hlasovací práva atd., v rozsahu dle velikosti získaného podílu).

Způsoby realizace: Technicky lze vstup investora provést dvěma hlavními způsoby – odkupem podílu/akcií od stávajících vlastníků nebo navýšením kapitálu s úpisem nových podílů investorem. Odkup (převod) části podílu znamená, že peníze jdou původnímu majiteli, nikoli do firmy – firma sama nedostane kapitál, ale mění se vlastnická struktura. V praxi tedy pro financování firmy dává větší smysl druhá varianta: zvýšení kapitálu, kdy investorovy prostředky jdou přímo do společnosti, a investor za to získá nový podíl. U s.r.o. to proběhne dohodou o přistoupení nového společníka s novým vkladem (schválenou valnou hromadou, s notářským zápisem, viz výše), u a.s. úpisem nových akcií (veřejně nebo neveřejně). V obou případech je nutné provést zápis změn do obchodního rejstříku (nový společník/akcionář, nová výše kapitálu). Alternativně může investor kombinovat obě cesty – část peněz dát přímo majitelům za odkup části jejich podílu a část vložit do firmy jako navýšení kapitálu.

Výhody z podnikatelského hlediska: Zapojení investora může firmě přinést víc než jen finance. Kromě rychlého kapitálového vstupu (investoři často dokáží rozhodnout a uvolnit peníze rychleji než banky) získává firma často i know-how, kontakty a strategickou podporu​. Zkušený investor může pomoci s expanzí na nové trhy, profesionalizací řízení či marketingem. Na rozdíl od úvěru nemusí společnost peníze vracet ani platit úroky – investor svůj výnos získá až případně formou podílu na zisku (dividendy) nebo zhodnocením své účasti (při prodeji podílu v budoucnu). V případě neúspěchu projektu investor nese riziko ztráty vloženého kapitálu (nemůže požadovat peníze zpět jako věřitel, ledaže je to kombinace s půjčkou). Pro firmu s nejistým či inovativním projektem je tak vstup investora často jedinou reálnou cestou financování (banky by úvěr neposkytly bez historie nebo zajištění).

Nevýhody a rizika: Největší nevýhodou je vzdání se části vlastnictví a kontroly. Investor obvykle požaduje významný podíl ve firmě nebo jiný podíl na zisku (např. u preferenčních akcií) – tím původní majitelé ztrácejí výlučnou kontrolu nad podnikem​. Nový společník může prosazovat změny strategie, zasahovat do rozhodování nebo vyžadovat místo v managementu. Je proto nutné detailně upravit vzájemná práva a povinnosti ve společenské smlouvě/stanovách či akcionářské dohodě. To zahrnuje např. ustanovení o veto právech investora u zásadních rozhodnutí, o omezení převodu podílů, o způsobu rozdělení zisku, investičních tranších, cílech, kterých má firma dosáhnout apod. Proces získání investora může být dlouhý a náročný na vyjednávání – od úvodního oslovení, přes zpracování podnikatelského plánu, due diligence (právní a finanční prověrka ze strany investora) až po strukturování transakce a finalizaci smluv.

Také je třeba počítat s náklady (právníci, poradci, provize zprostředkovatelům). Dalším rizikem je, že se očekávání investora a podnikatele mohou lišit – pokud např. investor tlačí na rychlý růst a brzký prodej firmy, zatímco zakladatel by preferoval organický růst, může docházet ke konfliktům. Z právního hlediska je nutné dodržet všechny formality vstupu nového společníka – u s.r.o. získat souhlas valné hromady s převodem podílu na nového investora (pokud kupuje podíl) nebo s jeho účastí na zvýšení kapitálu. Podpisy na smlouvě o převodu podílu musí být úředně ověřeny a změna zapsána do rejstříku​. U a.s. se typicky svolá valná hromada k navýšení kapitálu s vyloučením přednostního práva stávajících akcionářů (pokud se má investorovi dát podíl nad rámec toho, co by připadlo stávajícím) – i zde je třeba notářský zápis.

Praktický příklad: Gammma s.r.o. je rychle rostoucí technologický startup, který vyvíjí inovativní software. Zakladatelé potřebují kapitál na globální expanzi, ale objem prostředků (20 milionů Kč) výrazně přesahuje jejich možnosti i bankovní úvěr bez zajištění. Rozhodnou se proto najít investora. Po sérii jednání vstupuje do Gammma s.r.o. investor, který investuje 20 mil. Kč výměnou za 30% obchodní podíl ve společnosti. Transakce byla realizována kombinací – částečně odkupem podílů od zakladatelů (ti prodali 10% za 5 mil. Kč přímo investorovi) a částečně navýšením základního kapitálu o 15 mil. Kč, které upsala investiční společnost (za dalších 20% podíl). Výsledkem je, že investiční fond nyní vlastní 30 % Gammma s.r.o. a získal jedno místo v dozorčí radě firmy. Zakladatelé si ponechali 70%, získali však potřebný kapitál a cenného partnera.

Výhody: Firma dostala velkou finanční injekci a odbornou podporu – investor pomáhá navazovat kontakty v zahraničí, radí s řízením financí a připravuje firmu na budoucí vstup na burzu.

Nevýhody: Zakladatelé obětovali část kontroly a musí se dělit o zisky. Ve společenské smlouvě museli zakotvit ochranná práva investora (např. že bez jeho souhlasu nemohou prodat know-how nebo změnit zásadně obor podnikání). Pokud by v budoucnu došlo ke sporům, může to firmu brzdit – i proto si obě strany nechaly smluvní dokumentaci připravit advokátní kanceláří, aby se předešlo nejasnostem. Vstup investora tak Gamma s.r.o. posunul na novou úroveň, ale současně zvýšil tlak na dosahování dobrých výsledků, protože investor očekává zhodnocení své investice.

Konvertibilní úvěr (půjčka zaměnitelná na podíl)

Konvertibilní úvěr (nebo konvertibilní půjčka) je hybridem mezi úvěrem a kapitálovou investicí. Funguje tak, že společnost si od investora půjčí peníze nyní, ale místo klasického splacení peněz může být dluh později přeměněn na podíl ve společnosti. Typicky se tento nástroj využívá ve startupech a rostoucích firmách, kde je obtížné stanovit aktuální hodnotu společnosti. Konvertibilní úvěr umožní získat financování hned a otázku ocenění firmy (valuace) odsunout na později – například do okamžiku, kdy přijde větší investor nebo když firma dosáhne určitého milníku​. Tehdy se půjčka investora (plus případně sjednaný úrok) překlopí do podílu: investor namísto vrácení peněz obdrží nově vydané podíly či akcie firmy v předem určeném poměru. Pokud nenastane do sjednané doby konverze (např. nepřijde další investiční kolo), může být úvěr splacen klasicky v penězích – to záleží na dohodnutých podmínkách.

Právní stránka: Na začátku je konvertibilní úvěr smlouvou o půjčce/úvěru mezi investorem (věřitelem) a společností (dlužníkem). Tato smlouva musí kromě obvyklých náležitostí obsahovat i podmínky konverze – tedy kdy a jak může/nastane přeměna na kapitál. Obvykle se stanoví tzv. trigger event (spouštěcí událost), kterou bývá další investiční kolo financování (vstup většího investora) nebo dosažení určitého data či výkonu. Dále se dohodne kurz konverze – např. že investor za svůj úvěr získá podíl podle valuace firmy X, s určitým diskontem (sleva např. 20 % proti ceně nových akcií pro velkého investora), případně s valuation cap (maximálním oceněním, ze kterého se bude počítat podíl, aby investor neředil příliš, pokud hodnota mezitím velmi vzroste).

V době konverze musí společnost formálně provést zvýšení základního kapitálu (nebo prodat vlastní podíly) ve prospěch investora, aby získal sjednaný podíl. K tomu se často již předem získává souhlas valné hromady nebo se pracuje s právními instrumenty, jako je podmíněné zvýšení kapitálu či vydání konvertibilních dluhopisů (u a.s. právně čistší forma). V každém případě je nutná spolupráce stávajících společníků, kteří musí umožnit vstup investora v budoucnu – obvykle se to ošetří komplexní investiční smlouvou. Pokud ke konverzi nedojde, zůstává vztah jen půjčkou – investor pak má nárok na splacení jistiny a úroku. Pro firmu to pak znamená klasický dluh.

Výhody: Konvertibilní úvěr přináší časovou a procesní úsporu oproti přímému vstupu investora výměnou za podíl. Lze jej sjednat relativně rychle, často v řádu týdnů​, protože dokumentace bývá jednodušší a není nutné ihned řešit detailní akcionářské ujednání či prověrku firmy. Firma rychle získá prostředky, které může hned využít. Odpadá složité vyjednávání o ocenění firmy v rané fázi – to je výhoda pro obě strany, protože stanovit férovou hodnotu startupu může být předčasné a vést ke sporu (founder si myslí, že investor nabízí málo, investor že dává moc). Konvertibilní úvěr odkládá diskusi o valuaci na později, až budou výsledky firmy jasnější​.

Pro firmu je také výhodné, že až do konverze investor nemá hlasovací práva ani přímý vliv na řízení – chová se de facto jako věřitel, nikoli společník​. Nerozděluje se tak vlastnictví v kritické počáteční fázi. Z pohledu investora má konvertibilní úvěr tu výhodu, že si ponechává určitou volnost – pokud se firmě přestane dařit, může raději chtít půjčku splatit (pokud je tato možnost smluvně dána) a minimalizovat ztrátu​. Naopak pokud se firmě daří, konvertuje a získá podíl s potenciálně vysokým zhodnocením. Investor je tedy částečně chráněn, zároveň se ale podílí na budoucím úspěchu. Pro zakladatele je pozitivní, že nedochází k pravidelným odtokům peněz (jako u úroků z běžného úvěru), často se dohodne, že úrok u konvertibilní půjčky je splatný až při konverzi či splátce (může tzv. kapitalizovat). Shrnutí: konvertibilní úvěr umožňuje získat investici hned, i bez známé hodnoty firmy​, s tím že formální vstup do vlastnictví se vyřeší později.

Nevýhody: Pro firmu nese konvertibilní úvěr riziko, že pokud nenastane konverze (např. nepodaří se získat další investici včas), bude nutné dluh splatit – což může být obtížné, pokud se s tím nepočítalo a firma peníze již utratila. V takovém případě se původní výhoda (odložení řešení vlastnictví) může změnit ve vážnou zátěž, jelikož společnost by musela najít hotovost na splacení nebo se dostane pod tlak investora prodloužit splatnost. Pokud ke konverzi dojde, zakladatelé musí počítat s ředěním podílů – investor zpravidla díky diskontu získá relativně výhodný podíl, což pro původní společníky znamená, že za své peníze obdrží menší část firmy, než by odpovídalo aktuální tržní ceně (to je „cena“ za riziko, které investor podstoupil, když půjčil dříve).

Právně je příprava konvertibilního úvěru jednodušší než plná investice, ale nesmí se podcenit – je nutné precizně sepsat smlouvu tak, aby pokrývala různé scénáře (co když nastane dílčí investice? co když se firma prodá dříve, než dojde ke konverzi? má investor přednost při vrácení peněz před ostatními společníky, pokud by došlo k likvidaci? apod.). Konvertibilní úvěry mohou obsahovat poměrně komplikované formule pro výpočet podílu, které je potřeba mít právně i matematicky správně. Také je třeba pamatovat, že až nastane čas konverze, bude nutné opět formálně jednat – svolat valnou hromadu, schválit zvýšení kapitálu a upravit společenskou smlouvu. Pokud by původní společníci s konverzí najednou nesouhlasili, může nastat konflikt – tomu se předchází právě tím, že konvertibilní smlouva obsahuje závazek společnosti i společníků konverzi umožnit a často i pokuty za jeho nedodržení.

Praktický příklad: Omega a.s. je začínající biotechnologická firma, která potřebuje financovat vývoj nového lékařského přístroje. Dohodla se s investorem, že jí poskytne konvertibilní půjčku 5 mil. Kč na 3 roky, s úrokem 8 % ročně. Smlouva stanoví, že pokud Omega během těch 3 let získá investici alespoň 20 mil. Kč od velkého investora, pak se půjčka i s narostlým úrokem promění na akcie Omega a.s. pro investora, a to s 20% slevou z ceny, za niž budou akcie prodávány. Pokud se do 3 let nepodaří sehnat další investici, může investor požadovat splacení půjčky (včetně úroku), anebo se rozhodnout konvertovat i tak, podle ocenění firmy ve výši např. 50 mil. Kč (to bylo sjednáno jako valuation cap, aby investor nečekal navěky).

Výhody: Omega a.s. okamžitě získala 5 mil. Kč a nemusela se nyní vzdát žádného podílu ani složitě jednat o ocenění – může se plně soustředit na vývoj produktu. Investor má motivaci pomoci firmě růst (poradensky, kontakty), protože věří, že později získá zajímavý podíl.

Nevýhody: Pokud by se firmě nedařilo a nenašla by dalšího investora, za 3 roky bude muset buď vrátit přes 6 mil. Kč (jistina + úroky), nebo se investor stane akcionářem za podmínek stanovených smlouvou. Pro zakladatele to může znamenat větší ředění, než kdyby dnes dali investorovi menší podíl – berou však v úvahu, že bez těchto 5 mil. Kč by možná firma vůbec nepřežila nebo nedosáhla stádia, kdy ji velcí investoři ocení vysoko. Proto pečlivě s právníky nastavili podmínky konverze tak, aby byly férové pro obě strany, a zajistili si, že valná hromada Omega a.s. předběžně odsouhlasila možnost vydání nových akcií pro investora, až nastane čas (čímž předešli riziku, že by konverzi někdo blokoval).

Tiché společenství a mimobilanční financování

Mezi alternativní formy financování kapitálových společností patří také tiché společenství a další mimobilanční metody. Tyto nástroje umožňují získat kapitál, aniž by se zvyšovalo klasické zadlužení v rozvaze nebo měnila vlastnická struktura společnosti.

Tiché společenství (tichý společník)

Tiché společenství je zvláštní smluvní vztah upravený v občanském zákoníku (§ 2747 a násl.). Nevzniká při něm nová společnost ani nejde o účast na základním kapitálu – je to smlouva mezi podnikatelem (firmou) a tichým společníkem (investorem), kde tichý společník vloží do podnikání určitou investici výměnou za podíl na zisku daného podnikání​. Podstatou je, že tichý společník nese podnikatelské riziko omezené do výše svého vkladu a zůstává navenek skrytý – jeho jméno nevystupuje v názvu firmy ani v obchodním rejstříku.

Jak to funguje: Tichý společník se zaváže poskytnout podnikateli (např. s.r.o.) určitý vklad – ten může být peněžitý nebo i nepeněžitý (majetek, právo atd.). Podnikatel (společnost) přijme tento vklad a použije ho ve svém podnikání. Zisk dosažený z podnikání si pak strany rozdělí v poměru sjednaném ve smlouvě. Typicky tichému společníkovi náleží určité procento z čistého zisku. Pokud podnikatel dosáhne za účetní období ztráty, tichý společník se na ní podílí také – ovšem maximálně do výše svého vkladu​. Nelze tedy ujednat, že by tichý společník měl podíl jen na zisku a nenesl žádnou ztrátu; zákon takové ujednání považuje za neplatné​.

Z praktického hlediska to funguje tak, že případná ztráta snižuje hodnotu vkladu tichého společníka (pokud firma prodělá, část vkladu se tím “spotřebuje”). Když by ztráty dosáhly celé výše vkladu, tiché společenství zaniká (tichý společník de facto přišel o všechny vložené prostředky)​. Naopak při zisku se vklad nemění a zisk je vyplacen společníkovi. Tiché společenství lze sjednat na dobu určitou i neurčitou. Smlouva typicky upravuje i výpovědní dobu nebo podmínky ukončení (kromě automatického zániku při ztrátě celé výše vkladu).

Důležité je, že tichý společník nevstupuje do společnosti jako společník – nemá hlasovací práva ani nezasahuje do řízení firmy. Má však zákonné právo nahlížet do účetnictví podnikatele a dostat roční účetní závěrku, aby si ověřil výpočet zisku​ (toto právo lze smluvně omezit). Navenek zůstává "tichý" – pokud by podnikatel neopatrně prozradil třetím osobám, že s ním tichý společník podniká, nebo dokonce uvedl jeho jméno ve firmě, tichý společník by se tím stal neomezeně ručícím za dluhy podnikání​. Anonymita je tedy nejen výhodou, ale i podmínkou ochrany společníka.

Kdo Vám s tím pomůže:

Výhody: Pro podnikatele (firmu) je tichý společník zdrojem kapitálu, který nezvyšuje zadlužení ani neředí vlastnictví. Peníze od tichého společníka nejsou úvěr – firma je nemusí splácet, pouze se dělí o zisk, pokud nějaký vznikne. Když se nedaří a není zisk, tichý společník prostě nedostane nic (resp. utrpí snížení hodnoty svého vkladu) – to může být v krizové situaci výhoda oproti bankovnímu úvěru, kde by i v době ztrát musely odcházet splátky. Tiché společenství je diskrétní – jeho vznik se nikde veřejně neeviduje. Firma tak může získat financování nepozorovaně, aniž by vysílala signál okolí (např. konkurenci nebo bankám), že potřebuje peníze. To může být důležité, když nechcete, aby se vědělo o dočasných potížích, nebo naopak nechcete zveřejňovat, kdo za firmou stojí. Tichý společník také obvykle nezasahuje do řízení – podnikatel si zachovává plnou kontrolu nad firmou.

Z pohledu tichého investora je lákavé, že se může podílet na zisku podnikání bez toho, aby musel řešit operativní řízení – v podstatě funguje podobně jako akcionář, ale bez formálních náležitostí. Navíc jeho identita může zůstat skrytá, což může být výhodné například pro investora, který nechce být spojován veřejně s mnoha podniky. Tichý společník také sdílí ztráty jen omezeně – maximálně přijde o vložený vklad, nemůže být vyzván k doplnění peněz nad rámec smluveného vkladu (pokud to sám dobrovolně nechce udělat, aby udržel projekt v chodu). Z daňového hlediska je pro firmu podíl vyplacený tichému společníkovi daňově uznatelný náklad (podobně jako podíl na zisku, který snižuje základ daně, jelikož zisk se rozdělí). Firma ale musí z vyplaceného podílu odvést srážkovou daň 15 % státu, obdobně jako u klasických dividend​.

Nevýhody: Cena za získání tohoto “tichého” kapitálu je trvalé dělení se o zisk. Pokud je podnikání velmi úspěšné, může souhrn vyplacených podílů tichému společníkovi vysoce převýšit částku, kterou by firma zaplatila na úrocích z úvěru – pro podnikatele to tedy v případě velkých zisků může být relativně drahý zdroj (ale férově vzato, drahý až v momentě, kdy si to firma může dovolit platit). Tichý společník také nemůže firmě pomoci mimo poskytnutí kapitálu – nečekejme od něj mentorskou radu či kontakty, jeho role je skutečně pasivní investor. Pro tichého společníka je nevýhodou vysoké riziko – nemá žádné zajištění ani garance, závisí čistě na úspěchu podnikatele. Když podnikatel nevygeneruje zisk, společník nic nedostane; když podnik zkrachuje, společník přijde o svůj vklad a nemá nárok na nic (je v postavení podřízeném věřitelům). Likvidita takové investice je nízká – neexistuje trh, kde by tichý společník mohl "prodat" svou účast, vše závisí na smluvních ujednáních s podnikatelem.

Z právního pohledu je relativně jednoduché tiché společenství založit (postačí smlouva, písemná forma je doporučena), ale je třeba pečlivě vymezit výši podílu na zisku a ztrátě, vklad, dobu trvání, výpovědní lhůty, možnosti odstoupení, atd. Také je vhodné ošetřit, co se stane při specifických situacích (např. prodeji firmy – zpravidla tiché společenství zaniká, ale strany si mohou ujednat vyplacení tichého společníka). Pokud by smlouva nebyla dobře nastavena, mohou vznikat spory – např. o správnost výpočtu zisku, o to, zda určitý výdaj měl či neměl být započten do nákladů (a tím ovlivnil výši zisku k dělení). Po účetní stránce se vklad tichého společníka nezobrazuje jako základní kapitál ani klasický úvěr – často se eviduje pod čarou či jako speciální položka, což může mírně ztěžovat analýzu finančního zdraví pro banky (ale není to zásadní problém, pokud se vše vysvětlí).

Praktický příklad: ABC s.r.o. je malá rodinná firma v oboru gastronomie, která se ocitla ve finančních potížích kvůli neočekávanému výpadku příjmů (během mimořádné situace musela omezit provoz). Majitelé nechtějí ztratit podíly ve firmě, ale banka jim odmítla poskytnout další úvěr kvůli už existujícímu zadlužení. Dohodnou se proto s rodinným přítelem, že vstoupí jako tichý společník. Tento investor vloží do ABC s.r.o. 1 mil. Kč s tím, že po dobu 3 let bude dostávat 20 % čistého zisku firmy. Smluvně si ujednali, že investor může smlouvu vypovědět po třech letech a firma mu pak vrátí jeho vklad (případně snížený o případné ztráty, nebo ponechaný ve firmě, pokud by se dohodli prodloužit spolupráci).

Výsledek: ABC s.r.o. získala rychle hotovost na úhradu dluhů a stabilizaci provozu. Nemusela nikde nic hlásit ani měnit zápis v obchodním rejstříku – vše proběhlo diskrétně​. Po dobu trvání tichého společenství firma neplatí žádné pevné úroky, pouze pokud vytvoří zisk, vyplatí z něj podíl tichému společníkovi. To jí dává prostor nadechnout se, protože když zisk nebude, společník prostě nedostane výplatu (na rozdíl od banky, které by úroky zaplatit musela). Pro tichého společníka je to riziko – pokud by firma nevydělala, jeho odměna je nulová a při dlouhodobé ztrátě by mohl přijít o celý milion (např. kdyby firma zkrachovala, nezbylo by mu nic). Věří však podniku a jeho majitelům, a proto byl ochoten toto riziko nést výměnou za potenciální atraktivní výnos, pokud se ABC s.r.o. vrátí k ziskovosti. ABC s.r.o. si díky správnému právnímu nastavení smlouvy ohlídala, aby investor nemohl mluvit do řízení podniku, a investor zase dostává pravidelně účetní report, aby měl přehled o výsledcích.

Tato spolupráce pomohla firmě překlenout těžké období – po třech letech buď tichý společník za svůj vklad získá už celkem 3×20 % zisku (což mu může dát např. 600 tis. Kč, pokud zisk firmy byl 1 mil. Kč ročně) a rozhodne se pokračovat, nebo vystoupí a firma mu vrátí jeho 1 mil. Kč (pokud bude mít dost prostředků a společník bude chtít peníze raději použít jinde).

Další mimobilanční financování

Kromě tichého společenství existují i jiné formy financování, které se neprojevují tradičním dluhem v rozvaze. Patří sem například faktoring, forfaiting či operativní leasing. U faktoringu společnost získá peníze od faktora (banky nebo specializované firmy) postoupením svých pohledávek před splatností – ihned dostane většinu hodnoty faktur zaplacenu a faktor pak sám vymáhá platbu od odběratele. Tím firma rychle financuje provoz, aniž by šlo o klasický úvěr (v účetnictví se snižují pohledávky, nevzniká půjčka, ačkoli ekonomicky jde o alternativu úvěru).

Nevýhodou jsou ovšem vyšší náklady (faktor si vezme poplatek či diskont z faktur) a případně ztráta přímého kontaktu s odběratelem v procesu inkasa. Operativní leasing zase umožňuje užívat dlouhodobý majetek (např. automobily, stroje) bez nutnosti investice do koupě – firma platí pronájem a po skončení leasingu vrátí zařízení leasingové společnosti. Na rozdíl od finančního leasingu či úvěru tak předmět leasingu nevstupuje do majetku firmy (mimo rozvahu) a firma nevykazuje ani závazek odpovídající plné ceně majetku. To zlepšuje opticky zadluženost, ale náklady bývají vyšší a firma majetek nezíská do vlastnictví. Tyto mimobilanční formy mohou být užitečné v kombinaci s dalšími financováními – vždy je však třeba posoudit veškeré smluvní podmínky a dopady (např. u faktoringu, jestli nepoškodí vztahy se zákazníky, u leasingu jaké jsou sankce při předčasném ukončení apod.).

Důležitost právního nastavení a možná rizika

Jak je patrné, možnosti financování kapitálových společností jsou pestré a umožňují sestavit řešení šité na míru potřebám firmy. Každá varianta ale přináší i specifická rizika – ať už finanční, obchodní či právní. Správné právní nastavení jednotlivých kroků je proto zcela zásadní. Chyby nebo opomenutí v této oblasti mohou vést k vážným následkům:

• Neplatná rozhodnutí či smlouvy: Pokud například zvýšení základního kapitálu neproběhne přesně podle zákonných pravidel (nesprávně svolaná valná hromada, absence notářského zápisu apod.), může rejstříkový soud odmítnout zápis nebo v horším případě může být zvýšení prohlášeno za neplatné. Podobně smlouva o převodu podílu bez úředně ověřených podpisů nebude účinná vůči společnosti​. Je nutné dbát na formality, jako jsou potřebné většiny hlasů, správné lhůty pro úpis vkladů, vyhotovení znaleckých posudků u nepeněžitých vkladů atd.
  
  
• Daňové dopady: Každý způsob financování má jiné daňové konsekvence. Např. úroky z bankovního úvěru jsou daňově uznatelné náklady, zatímco výplata podílu na zisku investorovi (dividenda) se děje z již zdaněného zisku a podléhá ještě srážkové dani. Případné vrácení příplatku společníkům musí být pečlivě naplánováno, aby nebylo posouzeno jako skrytá výplata zisku (což by mělo daňové dopady). U tichého společníka je nutné odvádět z jeho podílu na zisku daň 15 %. U nepeněžitých vkladů je třeba zvažovat DPH a jiné. Daňová optimalizace by však nikdy neměla vést k obcházení zákona – finanční správa je na podobné operace citlivá.
  
  
• Korporátní vztahy a konflikt zájmů: Při vstupu investora je klíčové ošetřit vztahy mezi společníky. Bez akcionářské dohody může dojít k patové situaci nebo sporům, které paralyzují rozhodování firmy. Pokud jeden společník půjčuje firmě peníze (namísto příplatku), je třeba pamatovat na pravidla o finanční asistenci a na to, že takový společník jako věřitel může být ve střetu zájmů. Při tichém společenství zas může nastat spor, pokud podnikatel vyplácí zisk sobě ve formě odměn či jiných benefitů a tichému společníkovi nezbude – smlouva by měla předjímat, jak se stanoví základ pro výpočet podílu (zisk po zdanění, případně zda se očišťuje o mimořádné náklady atd.). Riziko zneužití je i na straně investora – například investiční fond by mohl zneužít informační převahy či si vynutit pro něj jednostranně výhodné podmínky, pokud se podnikatel neporadí a nepohlídá si rovnováhu dohody.
  
  
• Insolvenční aspekty: Pokud je firma v krizi, volba financování může ovlivnit, zda se nedostane do úpadku. Například další úvěr může prohloubit předlužení, zatímco příplatek zlepší bilanci. Naopak přílišné zadlužení u společníků (a absence reálného kapitálu) může vést k podezření na účelové oddalování úpadku. Management musí jednat s péčí řádného hospodáře a volit takové řešení, které dává reálnou šanci na ozdravení firmy. V krajním případě může špatné rozhodnutí znamenat i ručení jednatelů za dluhy společnosti při pozdním podání insolvenčního návrhu.

Závěrem: Při úvahách o financování firmy je vhodné zvážit kombinaci nástrojů a konzultovat plán s odborníky (právníky, daňaři, případně finančními poradci). Profesionální právní pomoc dokáže zajistit, že zvolená forma financování bude smluvně podložena a provede se v souladu se zákonem – tím se minimalizuje riziko budoucích sporů, sankcí či neplatnosti úkonů. Pro podnikatele to znamená klidnější spaní a možnost soustředit se na byznys, zatímco právní záležitosti budou ošetřeny. Ať už se rozhodnete pro bankovní úvěr, emitaci nových akcií, přizvání tichého společníka nebo jiný způsob, důvěryhodná advokátní kancelář Vám pomůže nastavit vše tak, aby finanční injekce skutečně posloužila růstu firmy a nevyvolala nepříjemná překvapení. U investic a financí totiž platí dvojnásob: prevencí a správným nastavením předejdete problémům, které by se později řešily jen s obtížemi.

Zajímají vás legislativní novinky v roce 2025? Připravili jsme si pro vás webinář.

Proč si vybrat právě nás?

Naše služby využívají firmy všech velikostí, protože jim poskytujeme rychlá a efektivní řešení v oblasti smluvní dokumentace. Například:

• Smlouvy na míru bez zbytečných průtahů: Připravíme pro vás obchodní smlouvy, dohody s dodavateli, pracovní smlouvy i další dokumenty tak, aby odpovídaly vašim potřebám a minimalizovaly rizika.
• Jasné a srozumitelné podmínky: Navrhujeme smlouvy tak, aby byly praktické, přehledné a snadno použitelné v běžném provozu.
• Ochrana před právními komplikacemi: Pomáháme klientům předcházet nejasnostem, sporům a nevýhodným podmínkám.

Víme, že administrativní zátěž spojená se smlouvami může brzdit váš byznys. Proto jsme pro vás připravili e-book "Advokáti radí, jak ušetřit miliony", který vám ukáže, jak mít smlouvy pod kontrolou bez zbytečných komplikací.

✅  Praktické rady, jak si efektivně nastavit smluvní procesy a ušetřit čas.
✅  Konkrétní tipy, jak se vyhnout nejčastějším chybám ve smlouvách.
✅Ukázku našeho přístupu: jak jednoduše a srozumitelně předáváme odborné znalosti v oblasti smluvní dokumentace.

Neztrácejte čas se smlouvami – my vám pomůžeme nastavit smluvní procesy tak, aby byly rychlé, efektivní a bezpečné.

Napište si o e-book Advokáti radí, jak ušetřit miliony ZDE 

Nechcete tenhle problém řešit sami? Věří nám více než 2000 klientů a jsme oceněni jako Právnická firma roku 2024. Podívejte se ZDE na naše reference.