Jakým způsobem mohou české firmy působit v Indii? Právní a obchodní minimum

Tento článek proto neslouží jako pouhý výčet možností, ale jako komplexní strategický průvodce pro vstup na indický trh. Jeho cílem je poskytnout českým manažerům a podnikatelům nezbytné minimum informací, které jim umožní učinit informované rozhodnutí o nejvhodnější formě vstupu na indický trh, porozumět klíčovým povinnostem a připravit se na potenciální rizika. Provedeme vás čtyřmi základními cestami, jak v Indii legálně působit, demystifikujeme regulatorní rámec a nabídneme praktické rady pro ochranu vašich investic.

Potřebujete s tématem poradit? Obraťte se na advokátní kancelář ARROWS na e-mail office@arws.cz nebo telefon +420 245 007 740. Váš dotaz rád zodpoví "JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D.,LL.M.", expert na dané téma.

Část 1: Volba strategie vstupu: Čtyři cesty na indický trh

Výběr správné právní formy je základním kamenem úspěšné expanze. Každá struktura má odlišné požadavky, povolené aktivity a strategické implikace. Rozhodnutí závisí na cílech společnosti, plánovaném rozsahu operací, ochotě podstoupit riziko a požadované míře kontroly.

1.1 Založení samostatné právnické osoby v Indii: Plná kontrola vs. strategické partnerství

Tyto formy vytvářejí v Indii novou, právně samostatnou entitu, která umožňuje plnohodnotné obchodní operace, včetně výroby, prodeje a poskytování služeb.

Dceřiná společnost ve 100% vlastnictví (Wholly-Owned Subsidiary - WOS), Indická společnost v rukou českého podnikatele.

Definice a vhodnost: Dceřiná společnost je zdaleka nejoblíbenější formou pro zahraniční investory, kteří usilují o maximální kontrolu nad svými indickými operacemi. Je ideální pro firmy, které plánují dlouhodobé a významné investice, chtějí implementovat své globální standardy, chránit duševní vlastnictví a udržet konzistenci značky.

Klíčové požadavky: Pro založení soukromé společnosti s ručením omezeným (Private Limited Company), což je nejčastější forma WOS, jsou zapotřebí minimálně dva akcionáři a dva jednatelé. Zásadním požadavkem je, že alespoň jeden z jednatelů musí být rezidentem v Indii, což znamená, že v daném finančním roce strávil v Indii alespoň 182 dní. Indické právo již nevyžaduje minimální základní kapitál, což usnadňuje vstup na trh.

Indický obchodní rejstřík naleznete zde. Oficiální online obchodní rejstřík Indie je provozován Ministry of Corporate Affairs (MCA). Jedná se o oficiální portál ministerstva spravujícího Companies Act, Limited Liability Partnership Act a další relevantní zákony .

Zde je i funkce pro vyhledávání údajů o firmách (podle jména, registračního čísla nebo CIN), včetně LLP. Aktuálním ministrem obchodu a průmyslu Indie je Piyush Goyal, který tuto funkci zastává od roku 2019. Je známý důrazem na podporu zahraničních investic, digitalizaci procesů a zjednodušení podnikatelského prostředí.

V originálním znění (anglicky, používaném v Indii) najdeš toto pravidlo v ustanovení Section 149(3) of the Companies Act, 2013 – forma výslovná, přesná. Více o tom najdete např. zde.

Výhody:

• Plná kontrola: Mateřská společnost má absolutní kontrolu nad strategickým směřováním, provozními rozhodnutími a financemi.

• Omezené ručení: Odpovědnost mateřské společnosti je omezena výší jejího kapitálového vkladu, což chrání její globální aktiva.

• Repatriace zisku: Umožňuje repatriaci 100 % zisku (po zdanění) do domovské země.

• Místní status: WOS je vnímána jako indická společnost, což jí usnadňuje přístup k místním úvěrům, uzavírání smluv a budování důvěry na trhu.

Nevýhody:

• Plná odpovědnost: Mateřská společnost nese plnou finanční a provozní odpovědnost za úspěch či neúspěch dceřiné firmy.

• Administrativní zátěž: Ve srovnání s jinými formami vyžaduje WOS vyšší míru administrativní a regulatorní compliance.

• Dopad ztrát: Případné ztráty dceřiné společnosti mají přímý dopad na konsolidované finanční výsledky mateřské společnosti.

Společný podnik v Indii (Joint Venture - JV)

Definice a vhodnost: JV představuje strategické partnerství s indickým subjektem. Tato forma je často využívána v sektorech, kde indická vláda omezuje výši přímých zahraničních investic (PZI), jako je například multi-brand retail s limitem 51 % PZI. Je také ideální pro společnosti, které chtějí rychle proniknout na trh využitím znalostí, distribučních sítí a zavedených kontaktů místního partnera, a zároveň sdílet investiční rizika.

Klíčové požadavky: Základem úspěšného JV je precizně formulovaná smlouva o společném podniku (JV Agreement). Tento dokument musí detailně definovat účel podniku, výši kapitálových vkladů, podíly na zisku, rozdělení manažerské odpovědnosti, práva veta a především robustní mechanismy pro řešení případných sporů.

Korporátní tým ARROWS international, který jsme budovali více než deset let vás propojí na vhodné partnery nejen v Indii, ale kdekoli v Asii. Navíc vám celou kauzu budeme řídit za české, Evropské peníze.

Proč zvolit nás? Naši dodavatelé v Asii s námi pracují denně. Máme u nich okamžitý kontakt a daleko lepší ceny. Ale to znáte ze svého podnikání. Když přijde někdo z ulice, leckdy mu ani neodepíší na mail. A to se přesně může stát vám v Indii, nebo Asii. Přesně tady pomáhá ARROWS. Ozvěte se nám na office@arws.cz.

Výhody:

• Přístup k místnímu know-how: Okamžitý přístup k tržním znalostem, distribučním kanálům a kontaktům partnera.

• Sdílení rizik: Finanční rizika, náklady na založení a provozní zátěž jsou rozděleny mezi partnery.

• Snazší navigace: Místní partner může výrazně usnadnit orientaci ve složitém byrokratickém a regulačním prostředí.

Nevýhody:

• Sdílená kontrola: Rozhodovací proces vyžaduje kompromisy, což může vést ke zpomalení a strategickým neshodám.

• Potenciál pro konflikty: Rozdíly ve firemní kultuře, manažerských stylech a dlouhodobých obchodních cílech jsou častým zdrojem konfliktů.

• Složitější exit: Ukončení partnerství a odchod z investice může být komplikované a často vyžaduje souhlas partnera, jak je definováno ve smlouvě.

• Riziko pro IP: Sdílení technologií a know-how s partnerem s sebou nese riziko úniku citlivých informací a duševního vlastnictví.

Základem úspěšného JV je precizně formulovaná smlouva. Naši právníci v ARROWS se specializují na přípravu a revizi smluv pro společné podniky, které chrání vaše investice a definují jasná pravidla pro řešení sporů. Potřebujete připravit smlouvu? Kontaktujte nás na office@arws.cz.

1.2 Působení jako prodloužená ruka mateřské společnosti: Omezený rozsah, nižší riziko

Tyto formy nejsou samostatnými právnickými osobami, ale fungují jako přímé zastoupení zahraniční mateřské společnosti. Jejich činnost je proto striktně omezena a regulována.

Pobočka (Branch Office - BO)

Definice a vhodnost: Pobočka umožňuje zahraniční firmě vykonávat v Indii obchodní aktivity, které jsou stejné nebo podobné jako v její domovské zemi. Je vhodná pro specifické účely, jako je poskytování IT služeb, poradenství, výzkum a vývoj, nebo působení jako nákupní či prodejní agent pro mateřskou společnost.

Klíčové požadavky (Eligibility Criteria): Založení pobočky podléhá přísným kritériím. Mateřská společnost musí prokázat ziskovost za posledních pět po sobě jdoucích finančních let a její čisté jmění (net worth) musí činit minimálně 100 000 USD.

Povolené vs. zakázané činnosti: Pobočka může provádět export a import zboží, poskytovat profesionální služby nebo technickou podporu. Je jí však striktně zakázáno zabývat se výrobou, zpracovatelskými činnostmi nebo maloobchodním prodejem na indickém trhu.

Výhody:

• Přímá kontrola: Všechna rozhodnutí jsou plně v rukou mateřské společnosti.

• Jednodušší založení: Proces je vnímán jako jednodušší než u založení dceřiné společnosti, i když vyžaduje schválení od Indické rezervní banky (RBI).

Nevýhody:

• Neomezené ručení: Mateřská společnost plně a neomezeně ručí za veškeré závazky a dluhy své indické pobočky.

• Vysoké zdanění: Pobočka je považována za zahraniční společnost a její zisky podléhají výrazně vyšší sazbě daně z příjmu (přibližně 40 % plus přirážky) ve srovnání s dceřinou společností.

• Omezený rozsah: Rozsah povolených aktivit je striktně limitován.

Kontaktní kancelář (Liaison Office - LO)

Definice a vhodnost: Kontaktní kancelář představuje nejjednodušší a nejméně rizikovou formu přítomnosti na indickém trhu. Je určena výhradně pro nekomerční aktivity, jako je průzkum trhu, navazování obchodních kontaktů a působení jako komunikační kanál mezi mateřskou společností a potenciálními indickými partnery. Je to ideální první krok pro firmy, které zvažují vstup, ale chtějí si nejprve ověřit potenciál trhu.

Klíčové požadavky (Eligibility Criteria): Podobně jako u pobočky, i zde platí přísná kritéria. Mateřská společnost musí být zisková za poslední tři po sobě jdoucí finanční léta a její čisté jmění musí dosahovat minimálně 50 000 USD.

Přísná omezení: Kontaktní kanceláři je striktně zakázáno vykonávat jakoukoliv komerční, obchodní nebo průmyslovou činnost. Nesmí generovat žádné příjmy v Indii a veškeré její provozní náklady musí být hrazeny výhradně z finančních prostředků zaslaných mateřskou společností ze zahraničí.

Doba platnosti: Povolení k činnosti se standardně vydává na tři roky s možností dalšího prodloužení.

Výhody:

• Nízké náklady a riziko: Jednoduchý proces založení a minimální provozní náklady.

• Žádné zdanění: Jelikož negeneruje příjmy, není subjektem daně z příjmu v Indii a nevztahují se na ni ani pravidla pro transferové ceny.

Nevýhody:

• Extrémně omezená činnost: Nemůže uzavírat obchodní smlouvy, fakturovat ani se jinak podílet na komerčních transakcích.

1.3 Srovnávací analýza struktur pro vstup na trh

Volba mezi těmito čtyřmi strukturami není pouze právní formalitou, ale zásadním strategickým rozhodnutím. Dvě klíčové úvahy mohou tento proces výrazně usnadnit.

První se týká možnosti strategické posloupnosti vstupu. Společnosti nemusí volit finální a nejkomplexnější strukturu hned od začátku. Mohou postupovat fázově, což jim umožňuje minimalizovat počáteční riziko a náklady a zároveň se postupně seznamovat se specifiky indického trhu. Logickým prvním krokem může být založení Kontaktní kanceláře (LO) pro průzkum trhu a navázání kontaktů. Pokud se trh ukáže jako slibný, firma může požádat o přeměnu LO na Pobočku (BO) a zahájit omezené obchodní aktivity, jako je poskytování technické podpory nebo marketing.

Teprve po ověření obchodního modelu a vybudování pozice na trhu přichází na řadu finální krok: založení plnohodnotné Dceřiné společnosti (WOS) nebo Joint Venture (JV) pro plnou komerční expanzi, včetně výroby a prodeje. Tento fázovaný přístup umožňuje firmám „učit se za pochodu“ a přizpůsobovat svou strategii reálným podmínkám, aniž by musely od začátku podstupovat plné investiční a regulatorní břemeno.

Druhým, a často rozhodujícím, faktorem je daňová arbitráž. Rozdíl v daňovém zatížení mezi Pobočkou a Dceřinou společností je natolik markantní, že se stává primárním kritériem při rozhodování. Zatímco Dceřiná společnost, jakožto indická právnická osoba, podléhá sazbě daně z příjmu právnických osob ve výši přibližně 22–25 % (plus přirážky), Pobočka je zdaňována sazbou 40 % (plus přirážky). Tento téměř dvojnásobný rozdíl v efektivní daňové sazbě znamená, že pro jakoukoliv činnost, která má za cíl generovat v Indii zisk, je Pobočka z daňového hlediska téměř vždy nevýhodná.

Její využití dává smysl pouze pro velmi specifické, dočasné nebo servisní operace, kde se nepředpokládá významný zisk, nebo kde je přímá přítomnost mateřské společnosti z jiných důvodů nezbytná. Pro většinu komerčních aktivit je však založení Dceřiné společnosti z finančního hlediska jednoznačně racionálnější volbou.

Následující tabulka shrnuje klíčové charakteristiky jednotlivých forem a usnadňuje jejich porovnání.

Tabulka 1: Srovnávací analýza struktur pro vstup na indický trh

 

Část 2: Regulatorní labyrint: Indické právo a politika přímých zahraničních investic (PZI)

Orientace v indickém regulatorním prostředí je pro úspěch klíčová. Zahraniční investoři se musí seznámit s hlavními institucemi, zákony a specifickými pravidly pro přímé zahraniční investice.

2.1 Základní pilíře: Klíčové instituce a legislativa v Indii z pohledu českého právníka

Podnikání v Indii je regulováno několika klíčovými orgány a zákony:

• Instituce:

  • Ministerstvo pro korporátní záležitosti (Ministry of Corporate Affairs - MCA): Je ústředním orgánem, který spravuje korporátní právo v Indii a dohlíží na fungování společností.

  • Rejstřík společností (Registrar of Companies - ROC): Lokální úřad podřízený MCA, který je zodpovědný za registraci nových společností, příjem výročních zpráv a finančních výkazů a zajištění dodržování zákonných povinností na úrovni jednotlivých států.

  • Indická rezervní banka (Reserve Bank of India - RBI): Hraje klíčovou roli jako regulátor devizových transakcí, správce politiky PZI a orgán schvalující založení Poboček a Kontaktních kanceláří.

• Legislativa:

  • Zákon o společnostech, 2013 (Companies Act, 2013): Je základním právním předpisem, který upravuje zakládání, správu, řízení a zánik společností v Indii. Definuje práva a povinnosti jednatelů, akcionářů a stanovuje pravidla pro corporate governance.

  • Zákon o správě devizových prostředků, 1999 (Foreign Exchange Management Act - FEMA): Je stěžejním zákonem pro zahraniční investory. Reguluje veškeré transakce se zahraniční měnou, včetně přílivu kapitálu (PZI), zahraničních půjček a repatriace zisků, dividend a dalších výnosů z Indie.

2.2 Demystifikace politiky PZI (Foreign Direct Investment - FDI)

Indická vláda aktivně podporuje příliv zahraničního kapitálu, ale zároveň si ponechává kontrolu nad strategicky citlivými sektory. Politika PZI proto rozlišuje dva hlavní režimy vstupu.

• Dva hlavní režimy vstupu:

  • Automatická cesta (Automatic Route): Pro drtivou většinu sektorů indické ekonomiky není pro uskutečnění investice vyžadováno žádné předchozí schválení od vlády ani od RBI. Investor musí pouze po provedení investice splnit notifikační povinnosti vůči RBI. Tímto způsobem proudí do Indie více než 90 % veškerých přímých zahraničních investic.

  • Schvalovací cesta (Government Approval Route): Pro investice do několika strategicky citlivých sektorů nebo pro investice přesahující stanovené limity je nutné získat předchozí souhlas příslušného ministerstva. Žádost se podává elektronicky prostřednictvím centralizovaného portálu Foreign Investment Facilitation Portal (FIFP).

• Sektorové limity:

  • Sektory se 100% PZI v automatickém režimu: Tato kategorie zahrnuje většinu odvětví, včetně výroby, IT služeb, farmaceutického průmyslu (pro nové projekty, tzv. greenfield), velkoobchodu, e-commerce (pouze model marketplace, nikoliv přímý prodej vlastního zboží) a od nedávna i telekomunikací.

  • Sektory s limity nebo nutností schválení: Mezi regulované sektory patří například obranný průmysl (do 74 % PZI automaticky, nad 74 % vyžaduje schválení vlády), multi-brand retail (do 51 % PZI se schválením vlády a za splnění dalších podmínek) a farmaceutický průmysl (pro akvizice existujících firem, tzv. brownfield, je investice nad 74 % PZI podmíněna schválením).

  • Zakázané sektory: Zahraniční investice jsou zcela zakázány v několika málo oblastech, jako je loterijní byznys, hazardní hry, výroba doutníků a cigaret a obchodování s převoditelnými rozvojovými právy (TDR).

• Press Note 3 (2020): V roce 2020 došlo k zásadnímu zpřísnění pravidel pro investory ze zemí, které s Indií sdílejí pozemní hranici (zejména Čína, ale také Pákistán, Bangladéš, Nepál, Bhútán, Myanmar a Afghánistán). Jakákoliv investice, ať už přímá nebo nepřímá, od subjektu sídlícího v některé z těchto zemí, nebo kde je konečný vlastník (beneficial owner) občanem takové země, nyní vyžaduje předchozí schválení indické vlády. Toto pravidlo platí bez ohledu na sektor a výši investice, tedy i pro odvětví, která jsou jinak plně otevřena v automatickém režimu. Pro české firmy je toto relevantní, pokud mají ve své vlastnické struktuře významné podíly od investorů z těchto zemí.

2.3 Praktický průvodce založením společnosti (WOS/JV)

Díky digitalizaci je proces založení společnosti v Indii dnes podstatně rychlejší a transparentnější. Většina kroků probíhá online přes portál MCA.

• Krok 1: Získání digitálního podpisu (DSC) a identifikačního čísla jednatele (DIN): Každý budoucí jednatel musí mít digitální podpis (Digital Signature Certificate) pro elektronické podepisování dokumentů. Dále je nutné zažádat o doživotní identifikační číslo jednatele (Director Identification Number). Obojí se vyřizuje online a je to první nezbytný krok.

• Krok 2: Rezervace názvu společnosti: Název musí být unikátní a nesmí být zaměnitelný s již existující firmou. Rezervaci lze provést buď samostatně prostřednictvím služby RUN (Reserve Unique Name), nebo jako součást integrovaného formuláře SPICe+. Je povoleno použít název mateřské společnosti s dodatkem „India“.

• Krok 3: Vyplnění a podání formuláře SPICe+: SPICe+ (Simplified Proforma for Incorporating Company Electronically Plus) je moderní, integrovaný online formulář, který zjednodušuje a slučuje několik žádostí do jednoho kroku. Umožňuje nejen samotné založení společnosti, ale zároveň i žádost o přidělení DIN, registraci k dani z příjmu (PAN), dani ze srážky (TAN) a dani ze zboží a služeb (GST).

• Krok 4: Příprava zakladatelské listiny (MoA) a stanov (AoA): Memorandum of Association (MoA) definuje hlavní a vedlejší předměty podnikání společnosti. Articles of Association (AoA) stanovují interní pravidla a předpisy pro fungování společnosti, jako jsou práva akcionářů, pravomoci jednatelů atd. Tyto dokumenty musí být v souladu se Zákonem o společnostech, 2013.

• Krok 5: Vydání certifikátu o založení (Certificate of Incorporation - COI): Po úspěšném podání všech dokumentů a jejich ověření vydá příslušný Rejstřík společností (ROC) certifikát o založení. Tímto okamžikem společnost právně vzniká a je jí přiděleno unikátní identifikační číslo společnosti (Corporate Identification Number - CIN).

Ačkoliv se tento proces může zdát přímočarý, je důležité si uvědomit dvě zásadní skutečnosti. Zaprvé, digitalizace procesu založení může vytvářet falešný dojem jednoduchosti. Formulář SPICe+ skutečně zrychlil administrativní část registrace, která může být dokončena během 4 až 6 týdnů. To je však pouze první krok.

Skutečná složitost nespočívá v samotné registraci, ale v následné navigaci sektorových PZI politik, získávání specifických licencí pro daný obor a stát (např. licence pro potravinářství, farmacii, telekomunikace) a v plnění neustálých post-inkorporačních povinností. Společnosti by se neměly nechat ukolébat snadným startem; největší výzvy přicházejí až po založení a vyžadují neustálou pozornost.

Zadruhé, požadavek na alespoň jednoho rezidentního jednatele není pouhou formalitou, ale představuje klíčovou "kotvu" společnosti v Indii. Tato osoba není jen jménem na papíře; nese plnou právní odpovědnost za dodržování indických zákonů, včetně daňových, pracovněprávních a korporátních předpisů. Je hlavním kontaktním bodem pro všechny státní orgány.

Pro zahraniční mateřskou společnost je proto výběr této osoby zásadním strategickým rozhodnutím. Může se jednat buď o vyslaného expatriota, který splní podmínku 182denního pobytu, nebo o důvěryhodného a prověřeného místního profesionála. Tato volba má přímý dopad na řízení rizik, efektivitu komunikace s úřady a celkovou schopnost společnosti fungovat v souladu s místními předpisy.

Část 3: Daně a finance: Od investice po repatriaci zisku

Porozumění indickému daňovému systému je nezbytné pro finanční plánování, zajištění souladu s předpisy a efektivní repatriaci zisku.

3.1 Zdanění právnických osob v Indii (pro finanční rok 2025-26)

Zásadní rozdíl v daňovém režimu vyplývá z právní formy. Dceřiná společnost (WOS/JV) je považována za indickou „domácí společnost“, zatímco Pobočka (BO) je pro daňové účely „zahraniční společností“, což má dramatický dopad na sazbu daně.

• Sazby daně z příjmu právnických osob (CIT):

  • Pro dceřinou společnost (domácí): Společnosti mají možnost zvolit si sníženou sazbu 22 %, pokud se vzdají určitých daňových úlev a pobídek. Standardní sazba pro společnosti s obratem do 4 miliard INR (cca 48 milionů USD) v předchozích letech je 25 %. Nově založené výrobní společnosti (po 1. říjnu 2019) mohou za splnění specifických podmínek využít vysoce atraktivní sazbu 15 %.

  • Pro pobočku (zahraniční): Sazba daně je stanovena na 40 %. Ačkoliv se objevily zprávy o možném snížení, pro aktuální plánování je nutné vycházet z této sazby.

• Další daně a odvody:

  • Přirážka (Surcharge): Uplatňuje se na vypočtenou daň, pokud zdanitelný příjem přesáhne stanovené limity. Pro domácí společnosti činí 7 % (při příjmu nad 10 milionů INR) nebo 12 % (nad 100 milionů INR). Pro zahraniční společnosti je to 2 % (nad 10 milionů INR) nebo 5 % (nad 100 milionů INR). Společnosti ve sníženém daňovém režimu (15 % nebo 22 %) platí jednotnou přirážku 10 %.

  • Odvod na zdraví a vzdělání (Health and Education Cess): Tento odvod činí 4 % a počítá se z celkové částky daně z příjmu a přirážky.

  • Minimální alternativní daň (MAT): Pokud je daňová povinnost společnosti vypočtená standardním způsobem nižší než 15 % z jejího „účetního zisku“ (book profit), musí společnost odvést daň ve výši 15 % z tohoto účetního zisku. Důležité je, že MAT se nevztahuje na společnosti, které si zvolily snížené daňové sazby 15 % nebo 22 %.

Následující tabulka ilustruje zásadní rozdíly v efektivním zdanění.

Tabulka 2: Klíčové daňové sazby pro zahraniční subjekty v Indii (FY 2025-26)

3.2 Daň ze zboží a služeb (Goods and Services Tax - GST)

GST je jednotná nepřímá daň, která nahradila řadu dřívějších daní a poplatků. Pro zahraniční subjekty jsou relevantní následující aspekty:

• Povinnost registrace: Jakákoliv zahraniční společnost, která v Indii poskytuje zdanitelné zboží nebo služby, se musí povinně registrovat k GST, a to bez ohledu na výši svého obratu. Neplatí zde žádné prahové hodnoty.

• Non-Resident Taxable Person (NRTP): Pro zahraniční subjekty bez stálé provozovny v Indii, které uskutečňují pouze příležitostné transakce (např. účast na veletrhu), existuje speciální kategorie dočasné registrace jako NRTP. Tento proces vyžaduje složení odhadované daňové povinnosti jako zálohy.

• Import služeb a Reverse Charge Mechanism: Toto je klíčový koncept pro dceřiné společnosti. Pokud indická dceřiná společnost přijímá služby od své zahraniční mateřské společnosti (např. manažerské poplatky, licenční poplatky, technické poradenství), je povinna z hodnoty těchto služeb sama vypočítat a odvést GST indickému finančnímu úřadu. Tento mechanismus se nazývá přenesená daňová povinnost (reverse charge). Zaplacenou GST si pak může za standardních podmínek nárokovat jako daň na vstupu (Input Tax Credit - ITC), čímž se pro ni stává daňově neutrální.

3.3 Repatriace zisku: Jak legálně převést výnosy do České republiky

Převod zisků z Indie je přísně regulován a vyžaduje dodržení jak daňových, tak devizových předpisů.

• Regulace FEMA: Veškeré přeshraniční finanční transakce, včetně repatriace zisku, spadají pod dohled Zákona o správě devizových prostředků (FEMA) a pravidel stanovených RBI.

• Metody repatriace:

  • Dividendy (pro WOS/JV): Nejběžnější a daňově nejtransparentnější metoda. Dividendy vyplácené zahraničním akcionářům podléhají v Indii srážkové dani (Withholding Tax - WHT) ve výši 20 % (plus příslušné přirážky a odvod). Smlouva o zamezení dvojího zdanění mezi Českou republikou a Indií však může tuto sazbu snížit.

  • Repatriace zisku pobočky: Zisky pobočky lze po zaplacení vysoké korporátní daně (40 %+) repatriovat mateřské společnosti bez další srážkové daně.

  • Licenční poplatky (Royalties) a poplatky za technické služby: Tyto platby jsou další možností, jak převádět prostředky, ale podléhají přísným pravidlům transferových cen. Musí být stanoveny za „cenu obvyklou“ (arm's length price) a mohou podléhat limitům stanoveným RBI. I tyto platby podléhají srážkové dani.

• Klíčové formuláře 15CA a 15CB: Pro jakoukoliv platbu do zahraničí, která podléhá zdanění v Indii, musí indický plátce splnit dvě klíčové povinnosti. Musí online podat deklaraci finančnímu úřadu (Formulář 15CA) a ve většině případů musí k této deklaraci přiložit certifikát od autorizovaného indického účetního (Chartered Accountant). Tento certifikát (Formulář 15CB) potvrzuje, že byla z platby správně vypočtena a sražena daň v souladu s indickými zákony a příslušnou smlouvou o zamezení dvojího zdanění.

Proces repatriace zisku tak jasně ukazuje, jak úzce jsou v Indii propojeny daňové a devizové regulace. Není to jen jednoduchý bankovní převod. Je to proces, kde se protíná daňové právo (srážková daň, transferové ceny) a devizové právo (FEMA, pravidla RBI). Formuláře 15CA a 15CB jsou toho dokonalým příkladem: splnění daňové povinnosti, ověřené nezávislým účetním, je přímou podmínkou pro to, aby banka vůbec mohla provést devizovou operaci.

Zanedbání daňových aspektů může vést k zablokování převodu finančních prostředků. To vyžaduje úzkou a neustálou spolupráci finančního oddělení, daňových poradců a právníků, aby byl zajištěn hladký a legální tok kapitálu z Indie.

Část 4: Udržení souladu s předpisy: Povinnosti po založení

Založení společnosti je pouze začátek. Indické právo vyžaduje striktní dodržování řady pravidelných povinností, jejichž zanedbání může vést k citelným sankcím.

• Pravidelná hlášení (Annual Filings): Každá společnost je povinna každoročně podat své auditované finanční výkazy a výroční zprávu příslušnému Rejstříku společností (ROC). Nesplnění této povinnosti včas může vést k pokutám a dalším postihům.

• Korporátní správa (Corporate Governance): Zákon o společnostech stanovuje přesná pravidla pro konání zasedání orgánů společnosti. První zasedání představenstva se musí konat do 30 dnů od založení společnosti. Dále je nutné pravidelně konat zasedání představenstva a alespoň jednou ročně valnou hromadu akcionářů.

• Vedení statutárních registrů: Společnost musí na svém registrovaném sídle vést a průběžně aktualizovat řadu statutárních registrů, jako je registr jednatelů, registr akcionářů, registr zástav atd..

• Vydání akciových certifikátů: Po založení společnosti a připsání kapitálu musí být akcionářům vydány fyzické nebo dematerializované akciové certifikáty, a to ve lhůtě do 60 dnů.

• Hlášení o PZI: Jakýkoliv příjem zahraničního kapitálu musí být pečlivě a včas nahlášen Indické rezervní bance (RBI). Proces má dvě fáze: nejprve se podává hlášení o přijetí prostředků (Advance Reporting Form) do 30 dnů od jejich obdržení, a následně, po vydání akcií zahraničnímu investorovi, se podává formulář FC-GPR do 30 dnů od alokace akcií.

Část 5: Řízení rizik: Ochrana investic a praktické rady

Indie je trh s obrovskými příležitostmi, ale také se specifickými riziky. Proaktivní řízení těchto rizik je pro dlouhodobý úspěch nezbytné.

5.1 Ochrana duševního vlastnictví (IP)

Výzvy: Navzdory modernizaci právního rámce zůstává Indie trhem s vysokým výskytem padělání a softwarového pirátství. Vymáhání práv duševního vlastnictví může být náročné kvůli přetíženému a pomalému soudnímu systému, což vede k dlouhým a nákladným sporům.

Doporučení: Klíčovým principem je teritorialita. Patenty, ochranné známky a průmyslové vzory registrované v Evropě neposkytují v Indii žádnou ochranu. Je naprosto nezbytné podat samostatné přihlášky u indického Úřadu pro patenty, vzory a ochranné známky (Controller General of Patents, Designs and Trade Marks - CGPDTM).

Mechanismy vymáhání:

• Civilní žaloby: Nejčastější cesta. Umožňují držiteli práv žádat soud o vydání předběžného opatření (interim injunction), které okamžitě zastaví porušování práv, a následně se domáhat náhrady škody.

• Trestní stíhání: V případech úmyslného a rozsáhlého padělání ochranných známek a pirátství autorských děl lze podat trestní oznámení. Trestní řízení může vést k přísnějším sankcím, včetně odnětí svobody, a působí jako silný odstrašující prostředek.

• Celní ochrana: Majitelé práv si mohou své ochranné známky, patenty a autorská práva zaregistrovat u indických celních orgánů. To jim umožňuje aktivně monitorovat a zadržet dovoz padělaného zboží již na hranicích, což je vysoce efektivní preventivní opatření.

5.2 Řešení obchodních sporů

Soudní systém: Přestože zřízení specializovaných obchodních soudů (Commercial Courts) na základě Zákona o obchodních soudech z roku 2015 mělo za cíl výrazně zrychlit řešení obchodních sporů, soudní řízení v Indii může být stále zdlouhavé. I když se průměrná doba řešení sporu zkrátila z dřívějších téměř 1 500 dnů, stále se jedná o proces, který může trvat i několik let.

Povinná mediace před zahájením řízení (Pre-Institution Mediation): Zákon o obchodních soudech zavedl významnou novinku: u většiny obchodních sporů, kde není žádáno o urgentní předběžné opatření, je povinné pokusit se o smírné řešení prostřednictvím mediace ještě před podáním žaloby. Tento proces je časově omezen na tři měsíce, s možností prodloužení o další dva měsíce se souhlasem obou stran.

Arbitráž (rozhodčí řízení): Pro zahraniční investory je arbitráž často preferovanou metodou řešení sporů. Nabízí rychlejší, flexibilnější, důvěrnější a odbornější řízení než státní soudy. Je naprosto klíčové, aby smlouvy, zejména smlouva o společném podniku (JV Agreement), obsahovaly precizně formulovanou a vymahatelnou rozhodčí doložku, která jasně stanoví pravidla řízení, místo konání arbitráže a rozhodné právo.

5.3 Překlenutí kulturních rozdílů

Nepochopení kulturních nuancí je častou příčinou neúspěchu. Mezi českým a indickým obchodním prostředím existují zásadní rozdíly.

• Česká obchodní kultura: Klade důraz na přímost, dochvilnost, formálnost a detailní přípravu. Jednání jsou obvykle věcná, strukturovaná a zaměřená na rychlé dosažení výsledku. Hierarchie je respektována, ale komunikace může být relativně otevřená.

• Indická obchodní kultura: Je založena na vztazích. Před uzavřením obchodu je nezbytné investovat čas do budování osobní důvěry a vztahu s partnerem. Hierarchie je extrémně důležitá a rozhodnutí jsou téměř vždy činěna na nejvyšší úrovni vedení. Přístup k času je flexibilnější (tzv. „Indian Stretchable Time“) a dochvilnost není vždy vnímána tak striktně. Komunikace je často nepřímá a vyhýbá se přímé konfrontaci; slovo „ano“ nemusí vždy znamenat souhlas, ale spíše „slyšel jsem vás“.

Doporučení: Buďte trpěliví a neočekávejte okamžitá rozhodnutí. Investujte čas do osobních setkání a budování vztahů. Vždy jednejte s maximálním respektem k hierarchii a oslovujte partnery jejich formálními tituly. Naučte se číst mezi řádky a potvrzujte si klíčové body písemně, abyste předešli nedorozuměním.

Při řízení rizik je nutné si uvědomit existenci tzv. „propasti ve vymáhání“ (enforcement gap). Indická legislativa, ať už v oblasti ochrany duševního vlastnictví nebo řešení sporů, je na papíře často robustní a v souladu s mezinárodními standardy. V praxi však její vymáhání naráží na systémové problémy, jako je přetíženost soudů, byrokracie a korupce.

Pro českou (ale samozřejěm i evropskou) firmu to znamená, že spoléhat se pouze na reaktivní ochranu prostřednictvím soudů je vysoce riskantní. Strategie musí být proaktivní: zahrnovat důkladnou prověrku (due diligence) partnerů v JV, neprůstřelné smlouvy s jasně definovanými rozhodčími doložkami a aktivní monitoring trhu pro včasné odhalení porušování IP.

V tomto kontextu se povinná mediace stává klíčovou strategickou příležitostí, nikoliv jen byrokratickou překážkou. Vzhledem k extrémní délce soudních řízení představuje mediace relativně rychlou a levnou cestu, jak vyřešit spor a vyhnout se několikaleté nejistotě. Firmy by k ní měly přistupovat s maximální vážností a důkladnou přípravou. Úspěšné vyřešení sporu v rámci tříměsíční mediace může ušetřit miliony korun a roky ztraceného času a energie.

Závěr a strategická doporučení

Indie bezpochyby představuje trh s obrovským růstovým potenciálem, jehož dobytí však vyžaduje pečlivou strategickou přípravu, trpělivost a hluboké porozumění místním specifikům. Jak ukázala naše analýza, vstup na tento trh není o nalezení jediné správné cesty, ale o výběru té nejvhodnější strategie, která odpovídá cílům, zdrojům a rizikovému apetitu vaší společnosti.

Volba právní formy je základním kamenem, který předurčuje míru kontroly, provozní flexibilitu a především daňové zatížení. Zatímco Dceřiná společnost nabízí plnou kontrolu a daňovou efektivitu pro ziskové operace, Joint Venture může být klíčem k rychlému proniknutí na trh. Kontaktní a Pobočkové kanceláře pak slouží jako cenné nástroje pro fázovaný vstup s omezeným rizikem. Pochopení regulatorního prostředí, zejména komplexní politiky PZI a devizového zákona FEMA, je pak naprosto nezbytné pro zajištění souladu s předpisy a bezproblémovou repatriaci zisků.

Pro úspěšnou a udržitelnou přítomnost v Indii doporučujeme následující kroky:

1. Proveďte důkladnou analýzu trhu: Než učiníte jakékoliv právní kroky, ověřte si reálnou poptávku po vašem produktu či službě a analyzujte konkurenční prostředí.

2. Definujte své strategické cíle: Jasně si stanovte, čeho chcete v Indii dosáhnout. Je vaším cílem plná kontrola a dlouhodobá investice, nebo rychlý vstup na trh s pomocí místního partnera? Odpovědi na tyto otázky zásadně ovlivní volbu vaší strategie.

3. Nepodceňujte due diligence: Pokud zvažujete společný podnik, prověřte svého potenciálního partnera do nejmenšího detailu – jeho finanční zdraví, reputaci, obchodní praktiky i soulad s právními předpisy.

4. Vyhledejte odborné poradenství: Vstup na indický trh je komplexní právní, daňový a administrativní proces. Spolupráce se zkušenými poradci, kteří znají místní specifika a mají praktické zkušenosti, je investicí, která minimalizuje rizika a významně zvyšuje šanci na úspěch.

Expanze do Indie je strategický krok, který vyžaduje pečlivou přípravu. Jak jsme ukázali, od výběru správné právní formy přes orientaci v daňovém systému až po řízení rizik je třeba zvážit mnoho faktorů. Spolupráce se zkušenými právními poradci je investicí, která minimalizuje rizika a významně zvyšuje šanci na úspěch.

V ARROWS máme bohaté zkušenosti s poskytováním právních služeb pro více než 150 akciových společností a 250 s.r.o. Díky naší mezinárodní síti ARROWS International jsme připraveni být vaším spolehlivým průvodcem na této cestě. Poskytujeme komplexní právní služby od A do Z:

• Právní analýzy a doporučení nejvhodnější strategie vstupu.

• Přípravu a revizi veškerých smluv, včetně složitých JV dohod.

• Kompletní zajištění procesu založení společnosti a získání potřebných licencí.

• Zastupování u soudů, správních orgánů a v rozhodčím řízení.

• Odborná školení pro vaše zaměstnance a vedení.

Spojte se s námi na office@arws.cz a získejte právní řešení na míru pro vaši úspěšnou expanzi do Indie.

FAQ – Nejčastější právní dotazy k podnikání v Indii

1. Jaká je nejlepší právní forma pro začátek podnikání v Indii? Pro plnou kontrolu a daňovou efektivitu je nejčastěji volena dceřiná společnost (WOS). Pro rychlý vstup na trh s využitím místních znalostí může být vhodnější společný podnik (JV). Rádi s vámi probereme specifika vašeho byznysu a doporučíme nejlepší řešení. Pokud řešíte podobný problém, kontaktujte nás na office@arws.cz.

2. Mohu jako zahraniční investor vlastnit 100 % indické společnosti? Ano, ve většině sektorů, jako je výroba, IT nebo velkoobchod, indické právo umožňuje 100% vlastnictví zahraničním investorem prostřednictvím tzv. automatické cesty bez nutnosti předchozího vládního schválení. Pro více informací o specifických podmínkách ve vašem oboru nám napište na office@arws.cz.

3. Jak složité je dostat zisky z Indie zpět do České republiky? Repatriace zisku je možná, ale je regulována. Nejčastěji se provádí formou dividend, které podléhají srážkové dani. Proces vyžaduje splnění určitých administrativních a daňových povinností. ARROWS vám pomůže zajistit, aby celý proces proběhl hladce a v souladu se zákonem. Pro podrobnosti nás kontaktujte na office@arws.cz.

4. Co je největším rizikem při uzavírání společného podniku (JV) s indickým partnerem? Největší rizika plynou z kulturních rozdílů v řízení a z nejasně definované smlouvy. Důkladná prověrka (due diligence) partnera a precizní smlouva, která jasně stanoví pravomoci, způsob řešení sporů a podmínky exitu, jsou naprosto klíčové. S přípravou takové smlouvy vám můžeme pomoci, napište nám na office@arws.cz.

5. Je arbitráž v Indii spolehlivou metodou řešení sporů? Ano, arbitráž je pro zahraniční investory často preferovanou, rychlejší a flexibilnější alternativou ke státním soudům. Aby byla vymahatelná, musí být ve smlouvě správně formulována rozhodčí doložka. Naši právníci mají s formulací těchto doložek i se zastupováním v arbitrážích bohaté zkušenosti. Pokud potřebujete poradit, ozvěte se na office@arws.cz.