Hlavní důvod, proč firmy spoléhají na ARROWS v daňovém právu: Odborná optimalizace daňové zátěže a silné zastoupení při kontrolách ze strany úřadů

JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
8.6.2026 | ARROWS advokátní kancelář

Odborná optimalizace daňové zátěže a profesionální zastoupení při kontrolách jsou klíčové pro řízení firemního rizika. V prostředí častých změn a digitalizace nestačí jen účetnictví. Podnikatelé potřebují partnera, který rozumí předpisům i obchodní realitě. Kombinace optimalizace, prevence a obrany s ARROWS advokátní kanceláří mění daňové právo v řízené riziko.

Na obrázku vidíme právníka řešícího problematiku optimalizaci daňové zátěže.

Daňové prostředí v Česku: Proč už nestačí „jen dobře účtovat“

Daňové prostředí v České republice je v posledních letech charakteristické rostoucí komplexitou a tlakem na výběr daní, což se projevuje nejen častými novelami, ale i stále důslednějšími kontrolními mechanismy finanční správy. Podnikatelé se setkávají s kombinací klasických povinností, jako je podávání daňových přiznání nebo vedení účetnictví, a novějších nástrojů.

Mezi ně patří například kontrolní hlášení k DPH, elektronická komunikace přes datové schránky či sofistikované analytické systémy pro vyhodnocování rizikovosti subjektů. Zvláště pro střední a větší firmy to znamená, že daňová oblast už není jen „administrativní nutností“, ale strategickým rizikem, které musí být řízeno podobně jako kybernetická bezpečnost nebo compliance. Finanční správa se navíc opírá o princip tzv. cílené kontrolní činnosti, kdy se zaměřuje především na subjekty a situace s vyšším rizikem daňových úniků.

Mezi typické signály patří dlouhodobá daňová ztráta při pokračujícím provozu firmy, nestandardní výkyvy v hospodaření, nadměrné odpočty DPH či opakované problémy s plněním povinností, například pozdní podávání přiznání nebo neúplná kontrolní hlášení. Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že firma s komplikovanější strukturou, více zdroji příjmů nebo častými transakcemi s propojenými osobami bude dříve či později zařazena mezi „zajímavé“ subjekty, i když se subjektivně domnívá, že „vše dělá správně“.

Podstatným rysem dnešní doby je také digitalizace daňové správy. Finanční úřady stále více využívají nástroje pro analýzu velkých objemů dat, automatické párování údajů z přiznání, kontrolních hlášení, bankovních výpisů a dalších zdrojů a na základě toho vyhodnocují pravděpodobnost nesouladu nebo podvodu.

V praxi se proto vyplatí předem projít typické sporné okruhy a nastavit argumentaci i důkazy, což řešíme v rámci obchodních a soudních sporů.

To umožňuje identifikovat i relativně malé odchylky, které by dříve v záplavě informací zůstaly skryté, a současně klade vyšší požadavky na kvalitu a konzistenci interních datových systémů firem. Firma, která svou daňovou agendu vede „na hraně“ nebo spoléhá na improvizaci, se v takovém prostředí velmi snadno dostane do pozice, kdy nese důkazní břemeno bez adekvátní dokumentace.

Dalším faktorem, který management často podceňuje, je propojení daňového práva s mnoha dalšími právními oblastmi. Způsob financování, struktura skupiny, převod podílů, nastavení benefitů pro zaměstnance nebo licenční smlouvy – to vše má současně daňové, korporátní, pracovněprávní i regulatorní dopady.

Právě u složitějších transakcí, jako je prodej podílu v obchodní korporaci nebo akcií, se musí zohlednit nejen podmínky daňového osvobození, například formou časového testu držby podílu, ale i požadavky na oznámení osvobozených příjmů nad stanovenou hranici a případné přeshraniční aspekty. K daňovým dopadům převodu podílů se vážou i transakční kroky a dokumentace, které podrobněji rozebíráme v článku Zahraniční investice do firem: Na co si musí dát management pozor při vstupu investora ze zemí mimo EU. Bez koordinovaného přístupu daňových a právních poradců se i formálně splněné podmínky mohou změnit v problém, pokud není transakce správně zdokumentovaná nebo ohlášená.

Zkušenost z praxe ukazuje, že mnoho firem vnímá daňové otázky primárně jako účetní téma, které se řeší interně nebo s běžnou účetní kanceláří. To může být dostačující pro menší subjekty s jednoduchou strukturou, ale u středních a větších firem, u skupin podniků či u investorů s rozsáhlejším portfoliem už jde o podstatné zjednodušení reality.

Ve chvíli, kdy na firmu dopadne daňová kontrola, začne finanční úřad rozporovat uplatněné odpočty, převodní ceny nebo osvobození, nebo dokonce zahájí správní či trestní řízení kvůli podezření na daňový únik. U transakcí mezi spřízněnými osobami (včetně nájmu či služeb uvnitř skupiny) může být užitečné řídit se doporučeními z textu Nájem mezi propojenými firmami: Jak nastavit cenu, aby obstála před finančním úřadem. Právě proto firmy, které chtějí dlouhodobě růst, přecházejí od čistě účetního přístupu k systematickému daňovému plánování a procesní ochraně, často právě ve spolupráci s advokáty se specializací na daňové právo.

Legální daňová optimalizace: Kde končí úspora a začíná riziko

Legální daňová optimalizace je v moderní daňové teorii i praxi vnímána jako legitimní snaha daňového subjektu nastavit své transakce a strukturu tak, aby svou daňovou povinnost minimalizoval v rámci zákonných pravidel. Česká odborná literatura i praktické příručky se shodují, že jde o využívání daňových výhod, osvobození, odčitatelných položek a jiných nástrojů.

Ty právní řád sám nabízí, případně o takový výklad a použití právních norem, který maximálně využívá jejich dosah v souladu s jejich účelem a smyslem. Typicky jde o volbu vhodné právní formy podnikání, nastavení způsobu financování, strategické načasování investic nebo využití daňových ztrát v budoucích obdobích.

Pokud optimalizace stojí na změně struktury skupiny nebo převodech podílů, je vhodné ji koordinovat i z pohledu korporátního práva, holdingů a struktur.

Konkrétně u daně z příjmů právnických osob hraje klíčovou roli správné určení daňově uznatelných nákladů, uplatnění daňových odpisů dlouhodobého majetku a využití odčitatelných položek, jako jsou výdaje na výzkum a vývoj nebo odborné vzdělávání zaměstnanců.

U fyzických osob podnikatelů je navíc významná volba způsobu evidence nákladů, například rozhodnutí mezi skutečnými náklady a paušálními výdaji či vstup do režimu paušální daně, pokud jsou splněny podmínky. Podstatné je, že legální optimalizace vždy vychází z reálné ekonomické činnosti a jen hledá způsob, jak ji v mezích zákona zdanit co nejefektivněji.

Zároveň je nezbytné rozlišovat legální optimalizaci od daňového úniku. Daňový únik je stav, kdy daň nebo její část není vůbec přiznána, je záměrně zkreslena nebo je protiprávně snížena například předstíráním nákladů, které nesouvisí s podnikáním, nebo skrýváním příjmů.

Zatímco optimalizace vychází z transparentního využití zákonných možností, daňový únik je založen na klamání finanční správy, což může mít nejen správní, ale i trestněprávní následky, například v podobě trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. V praxi však hranice mezi těmito kategoriemi nebývá vždy zřetelná a často je předmětem sporů v daňovém řízení či před soudy.

Významnou roli hraje také koncept tzv. „zneužití práva“, kdy správce daně může odmítnout daňovou výhodu, i když formálně byly splněny všechny podmínky, pokud usoudí, že hlavním účelem dané transakce bylo získání daňového benefitu odporujícího smyslu zákona. Typicky se to týká umělých řetězců transakcí, převodů mezi propojenými osobami či přemisťování sídel bez reálné substance.

Pro podnikatele to znamená, že ani perfektní formální nastavení nestačí, pokud není podloženo věrohodnou ekonomickou realitou a odpovídající dokumentací, kterou lze v případě kontroly předložit a obhájit.

Právníci z ARROWS advokátní kancelář proto v praxi nepomáhají klientům jen „hledat díry v zákoně“, ale především strukturovat jejich podnikání tak, aby bylo daňově efektivní a zároveň obhajitelné před finanční správou i případně před soudem. V praxi to znamená, že každou optimalizační strategii posuzují nejen optikou okamžité daňové úspory, ale i z hlediska dlouhodobého rizika kontroly, udržitelnosti dokumentace a dopadu na reputaci firmy. Klíčem není maximální, ale rozumná optimalizace, která respektuje hranici mezi legitimním plánováním a rizikovým schématem.

Typické nástroje daňové optimalizace pro firmy

V každodenní praxi firem se daňová optimalizace realizuje prostřednictvím celé škály nástrojů, které právní řád výslovně umožňuje. U právnických osob je základním kamenem práce s daňově uznatelnými náklady, kdy se za uznatelné považují zejména takové výdaje, které souvisejí s dosažením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů a nejsou zákonem výslovně vyloučeny.

Naopak například výdaje na reprezentaci, zejména pohoštění, občerstvení a dary, zákon považuje za daňově neúčinné s výjimkou propagačních předmětů splňujících zákonné podmínky (např. hodnota do 500 Kč, opatření logem firmy), takže je nelze od základu daně odečíst, i když účetně jako náklad vznikají. Rozlišit, co je ještě daňově uznatelné a co už spadá mezi reprezentaci, není vždy triviální a patří mezi časté předměty daňových sporů.

Silným nástrojem optimalizace jsou daňové odpisy dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, které umožňují rozložit náklad na pořízení majetku do více zdaňovacích období a tím ovlivnit časování daňové zátěže.

Podnikatelé mohou volit mezi rovnoměrným a zrychleným odpisováním, případně využívat možností souvisejících s technickým zhodnocením majetku či pozastavením odpisů v určitých obdobích, kdy je pro ně výhodné náklady „odložit“. Strategické načasování investic, typicky na konci roku, může v souhrnu vést k významné úspoře daní, pokud je vše správně zaúčtováno a odůvodněno reálnou potřebou podnikání.

Z pohledu fyzických osob, zejména podnikatelů a investorů, je významným institutem daňové osvobození příjmů z prodeje podílů a akcií po splnění časového testu držby. Pokud fyzická osoba vlastní obchodní podíl alespoň pět let nebo akcie či jiné cenné papíry alespoň tři roky, může být příjem z jejich prodeje od daně z příjmů osvobozen.

Pro akcie a cenné papíry získané po 1. lednu 2025 však platí, že osvobození se neuplatní, pokud celkový příjem z jejich prodeje ve zdaňovacím období přesáhne 50 000 000 Kč. V praxi to umožňuje realizovat velké transakce bez dodatečné daňové zátěže, pokud jsou splněny všechny podmínky a příjem je včas a správně oznámen správci daně, překročí-li stanovenou hranici.

Vzhledem k tomu, že se v této oblasti v poslední době objevily legislativní změny spojené s hodnotovými limity a jejich následným zrušením či úpravami, je pro investory a majitele firem zásadní sledovat aktuální právní stav a transakce plánovat s dostatečným předstihem.

Pro firmy, které působí v rámci skupin nebo mají transakce s propojenými osobami, je klíčovým prvkem daňové optimalizace nastavení převodních cen. Převodní ceny, tedy ceny účtované mezi spojenými osobami, musí podle daňové legislativy odpovídat podmínkám, které by za srovnatelných okolností sjednaly nezávislé subjekty.

Nesprávně nastavené převodní ceny mohou vést k úpravě základu daně ze strany správce daně, doměření daně a penále, a v krajních případech i k trestněprávním rizikům. V praxi se proto doporučuje zpracovat dokumentaci k převodním cenám, tzv. Transfer Pricing Documentation, která popisuje strukturu skupiny, transakce mezi spojenými osobami a metodu, na jejímž základě byly ceny stanoveny.

Právníci z ARROWS advokátní kancelář v těchto situacích propojují daňové a právní hledisko. Pomáhají klientům správně klasifikovat náklady, nastavit interní směrnice tak, aby odlišovaly například reprezentaci od marketingu, navrhovat investiční a odpisové plány s ohledem na cash flow a očekávané zisky.

Dále strukturují transakce s podíly a akciemi tak, aby splňovaly podmínky osvobození, a připravují dokumentaci k převodním cenám v souladu s požadavky české finanční správy i mezinárodními standardy. Současně upozorňují na to, že každá optimalizace má také své hranice a že agresivní schémata bez reálné ekonomické substance se dnes velmi obtížně obhajují.

Kdy se z optimalizace stává problém: Typické chyby z praxe

V praxi se často setkáváme s tím, že podnikatelé zaměňují legální daňovou optimalizaci za agresivní minimalizaci daňové povinnosti za každou cenu. Typickým příkladem je snaha zahrnout do daňově uznatelných nákladů výdaje, které mají spíše osobní než podnikatelský charakter, nebo výdaje na reprezentaci maskované jako marketingové či obchodní náklady.

Zákon přitom výslovně stanoví, že výdaje na reprezentaci, zejména pohoštění, občerstvení a dary, nejsou daňově účinné, s výjimkou propagačních předmětů splňujících zákonné podmínky, i když mohou být z obchodního pohledu zcela racionální.

Ve sporu s finančním úřadem pak často nejde o samotnou existenci výdaje, ale o jeho kvalifikaci, kterou musí daňový subjekt přesvědčivě obhájit. Další častou chybou je formální, ale obsahově neudržitelná strukturace transakcí. Například při prodeji podílu nebo akcií se někdy klienti snaží „uměle“ splnit podmínky časového testu nebo využít různé převody v rámci skupiny tak, aby se příjem jevil jako osvobozený, aniž by transakce měla reálné ekonomické opodstatnění.

V moderním daňovém právu však platí, že správce daně i soudy posuzují transakce nejen podle formy, ale i podle jejich skutečného obsahu a účelu. Pokud dospějí k závěru, že hlavním cílem bylo získání daňové výhody v rozporu se smyslem zákona, mohou osvobození odmítnout a daň doměřit, často s penále a úroky z prodlení.

Specifickou oblastí, kde se legální optimalizace může snadno zvrhnout v problém, jsou DPH a nároky na odpočet. Právo na odpočet DPH je založeno na zásadě neutrality daně, což znamená, že plátce má nárok odečíst si DPH na vstupu, pokud nakupuje zboží nebo služby pro svá zdanitelná plnění na výstupu a jsou splněny hmotněprávní požadavky.

V praxi to však znamená nutnost prokázat, že dodání zboží či služeb skutečně proběhlo tak, jak je uvedeno na faktuře, že došlo ke vzniku daňové povinnosti a že plátce nakoupené plnění skutečně použil pro svou ekonomickou činnost. Pokud firmě chybí smlouvy, dodací listy, korespondence, důkazy o skutečném provedení plnění nebo pokud obchodní partner vykazuje znaky rizikového subjektu, může být nárok na odpočet odmítnut a DPH doměřena.

Složité jsou také případy, kdy je firmě vytýkána účast na podvodu na DPH. V těchto situacích musí správce daně prokázat nejen to, že v systému DPH vznikla chybějící daň, například že některý člen řetězce neodvedl daň, ale i to, že konkrétní plátce o podvodném charakteru transakce věděl nebo vědět mohl a měl.

Nestačí tedy jen poukázat na neodvedení daně v řetězci, ale je nutné prokázat podvodné jednání a zaviněnou účast daňového subjektu. Pro podnikatele to znamená, že musí nejen dbát na formální správnost faktur, ale také prověřovat své obchodní partnery a přijímat přiměřená opatření k prevenci zapojení do podvodných schémat, například v oblasti rizikových komodit.

Právníci z ARROWS advokátní kancelář se s těmito situacemi setkávají pravidelně a vědí, že hranice mezi optimalizací a porušením práva bývá často předmětem odborného výkladu, nikoli „dobrého pocitu“ podnikatele.

Pomáhají klientům nastavovat pravidla pro výběr a prověřování partnerů, připravovat smluvní dokumentaci a interní procesy tak, aby bylo možné kdykoli doložit reálný průběh transakcí, a v případě sporu obhajují jak nárok na odpočet DPH, tak správnost zaúčtování a daňové klasifikace jednotlivých transakcí. Díky tomu mohou firmy využívat daňové výhody, které jim právní řád nabízí, aniž by zbytečně riskovaly, že se ocitnou v šedé zóně podvodu nebo daňového úniku.

Časté otázky: Daňová optimalizace

1. Je možné strukturovat prodej firmy tak, aby byl příjem zcela osvobozen od daně?
 Podnikatelé se často ptají, zda je určitý krok ještě bezpečnou optimalizací, nebo už hraničí s nepřijatelným rizikem. Typickým dotazem je právě možnost strukturovat prodej firmy tak, aby příjem byl zcela osvobozen. Nestačí však pouze splnit formální časový test, ale je třeba splnit i další podmínky a zajistit si potřebnou dokumentaci pro budoucí prokázání nároku na osvobození. Zkušený daňově-právní poradce vysvětlí nejen samotné podmínky osvobození, včetně případných omezení (např. pro akcie nabyté po 1. lednu 2025 v případě příjmů přesahujících 50 mil. Kč), ale také související procesní rizika.

2. Jaká rizika souvisejí s osvobozeným příjmem při prodeji firmy nebo podílu?
 Vedle samotného splnění podmínek osvobození je třeba myslet i na procesní povinnosti. Může se jednat například o povinnost oznámit osvobozený příjem nad stanovenou hranici nebo o otázky finančního úřadu při následné daňové kontrole. Právníci z ARROWS advokátní kancelář navrhují transakce tak, aby klient rozuměl nejen daňovému efektu, ale i dokumentačním požadavkům a do budoucna minimalizoval riziko doměrku.

3. Lze skutečně uplatnit odčitatelné položky, například výdaje na výzkum a vývoj nebo vzdělávání zaměstnanců?
 Další častou obavou je, zda je možné „doopravdy“ uplatnit některé odčitatelné položky, například výdaje na výzkum a vývoj nebo odborné vzdělávání zaměstnanců, a jak náročné je prokázání těchto výdajů při kontrole. V praxi bývají tyto výdaje z pohledu finanční správy citlivé, protože se snadno mohou stát nástrojem pro nadhodnocování nákladů.

Daňové kontroly v praxi: Jak probíhají a co úřady sledují

Daňová kontrola bývá pro mnoho podnikatelů synonymem stresu, časové zátěže a nejistoty. Z pohledu daňového řádu však nejde o nahodilý zásah, ale o standardní proces, jehož cílem je ověřit, zda byl základ daně stanoven správně a daň správně vyměřena.

Ještě před samotnou daňovou kontrolou finanční úřad často využívá tzv. postup pro odstranění pochybností, jehož smyslem je vyjasnit konkrétní nejasnosti v daňovém tvrzení, například neobvyklé odpočty, nápadné výkyvy nebo nesoulad mezi přiznáním a kontrolním hlášením k DPH. Tento postup je méně invazivní než plnohodnotná kontrola, ale přesto vyžaduje od daňového subjektu součinnost a může předznamenat hlubší prověřování.

Samotná daňová kontrola se zpravidla zahajuje doručením oznámení, ve kterém finanční úřad specifikuje, jakou daň a za jaké období bude kontrolovat, jaké podklady má podnikatel předložit a v jaké lhůtě.

Správce daně má právo vstupovat v přiměřené době do provozních prostor, nahlížet do účetních a jiných záznamů, vyžadovat zapůjčení dokumentů a provádět další úkony nezbytné pro správu daní. Zároveň platí, že předmětem kontroly jsou daňové povinnosti, tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně vztahující se k jednomu daňovému řízení.

Přičemž lhůta pro stanovení daně (prekluzivní lhůta) činí zpravidla tři roky, avšak v některých případech, například při uplatnění daňové ztráty, daňového odpočtu nebo v souvislosti s mezinárodní spoluprací při správě daní, se může prodloužit až na deset či patnáct let. Během kontroly má podnikatel povinnost umožnit správci daně její provedení, zajistit vhodné místo a podmínky, poskytnout nezbytné informace o organizační struktuře a uložení účetních záznamů, předložit důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení a nezatajovat důkazní prostředky, které má k dispozici.

Zároveň však má i významná procesní práva, například právo být přítomen úkonům, navrhovat důkazy na svou podporu, nahlížet do spisu, vyjadřovat se k výsledkům kontroly a podávat opravné prostředky proti rozhodnutím správce daně. V praxi je klíčové tato práva aktivně využívat a neomezit se na pasivní reakce, protože právě v průběhu kontroly se vytváří rozhodující důkazní základ pro případné odvolání či soudní spor.

Daňové kontroly se v posledních letech zaměřují zejména na oblasti s vyšším rizikem daňových úniků. Mezi hlavní faktory, které vzbuzují pozornost finanční správy, patří dlouhodobá ztrátovost při pokračujícím provozu podniku, výrazné výkyvy ve zdanitelných příjmech a nákladech.

Dále nadměrné odpočty DPH či opakované žádosti o vrácení nadměrného odpočtu a nesoulady mezi deklarovaným stavem a dostupnými daty z jiných zdrojů. Důvodem kontroly může být i anonymní podnět či informaci od jiného orgánu, ale klíčovou roli dnes hrají automatizované analýzy a risk-scoring, které umožňují efektivněji cílit kontrolní kapacity.

Právníci z ARROWS advokátní kancelář klientům vysvětlují, že daňová kontrola není jednorázová událost, ale proces, na který je vhodné se dlouhodobě připravovat. To zahrnuje nejen pečlivé vedení účetnictví a daňové evidence, ale i systematické ukládání smluv, korespondence, interních rozhodnutí a dalších dokumentů, které mohou v budoucnu sloužit jako důkaz.

Zároveň doporučují nastavit interní postupy pro komunikaci s finanční správou, určit osoby odpovědné za poskytování podkladů a včas si ujasnit, kdo bude firmu v průběhu kontroly zastupovat, aby nedocházelo k nekoordinovaným a rozporným vyjádřením.

Práva a povinnosti podnikatele během kontroly

Pro úspěšnou obranu v průběhu daňové kontroly je klíčové rozumět nejen svým povinnostem, ale i právům. Povinnost poskytnout součinnost je sice základním pravidlem, ale neznamená, že podnikatel musí nekriticky přijímat všechny požadavky správce daně nebo se vzdát procesních prostředků na svou ochranu.

Daňový řád výslovně stanoví, že daňový subjekt je povinen předložit důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení, poskytnout nezbytné informace, zajistit vhodné místo pro kontrolu a umožnit jednání s příslušnými zaměstnanci.

Zároveň však platí, že požadavky správce daně musí být přiměřené a vztahovat se k předmětu kontroly, takže není povinen například poskytovat informace, které zjevně nesouvisejí s danou daní a obdobím.

Z hlediska práv je zásadní možnost nahlížet do spisu, seznamovat se s podklady, z nichž správce daně vychází, a vyjadřovat se k nim. Daňový subjekt může navrhovat provedení dalších důkazů, například výslech svědků, znalecké posudky nebo předložení doplňujících dokumentů, a má právo žádat o přiměřené lhůty k jejich obstarání.

V případě, že má pocit, že lhůta stanovená správcem daně je nedostačující, může požádat o její prodloužení a argumentovat složitostí věci, objemem požadovaných dokumentů nebo nutností získat podklady od třetích osob.

Aktivní využívání těchto práv často rozhoduje o tom, zda bude kontrola vedena korektně a spravedlivě, nebo zda se z ní stane jednostranný proces směřující k doměrku. Další významnou oblastí je postup po skončení kontroly. Finanční úřad je povinen o výsledcích kontroly sepsat zprávu o daňové kontrole nebo protokol o kontrolním zjištění, které mimo jiné obsahují hodnocení předložených důkazů a závěry, k nimž správce daně dospěl.

Daňový subjekt má právo se k této zprávě či protokolu vyjádřit, uvést své námitky, upozornit na nevypořádané důkazní návrhy a případné nesrovnalosti v odůvodnění.

Pokud i přesto dojde k doměření daně formou dodatečného platebního výměru, může podnikatel podat odvolání, ve kterém konkrétně napadne skutkové i právní závěry správce daně a navrhne jejich změnu. V případě neúspěchu v odvolacím řízení je pak možné obrátit se na správní soud, kde hraje klíčovou roli řádné vyčerpání procesních prostředků v předchozích fázích.

Právníci z ARROWS advokátní kancelář klientům opakovaně připomínají, že daňová kontrola je právně velmi formalizovaný proces, ve kterém má velký význam každé vyjádření, každý předložený či nepředložený dokument a každá nevyužitá procesní možnost.

Zkušený advokát proto neplní jen roli „převodníka“ mezi firmou a finančním úřadem, ale aktivně řídí strategii obrany, pomáhá vyhodnotit, které dokumenty a argumenty jsou zásadní, a dbá na to, aby veškerá komunikace byla konzistentní a opřená o relevantní právo i judikaturu. Díky tomu může firma významně zvýšit šanci, že spor skončí v její prospěch, nebo alespoň minimalizovat negativní dopady.

Sankce, penále a úroky: Finanční dopad chyby

Když daňová kontrola skončí doměřením daně, nejde jen o samotnou částku daně, ale také o související sankce a úroky, které mohou celkové zatížení výrazně navýšit. Pokud je daň doměřena na základě daňové kontroly, vzniká obvykle povinnost uhradit nejen úrok z prodlení.

Také penále, které činí 20 % z doměřené daně nebo 1 % z částky, o kterou byl snížen daňový odpočet. V případě, že je snižována daňová ztráta, činí penále zpravidla jedno procento z rozdílu mezi původně tvrzenou a nově stanovenou daňovou ztrátou. Tyto částky se přičítají k samotnému doměrku a často představují významný zásah do hospodaření firmy. Úrok z prodlení se podle daňového řádu odvíjí od repo sazby České národní banky platné k prvnímu dni příslušného pololetí, navýšené o osm procentních bodů.

Úrok začíná běžet zpravidla od čtvrtého dne po původním termínu splatnosti až do dne, kdy je doměřená daň skutečně uhrazena. V praktickém důsledku to znamená, že čím déle trvá spor, nebo čím později je doměřená daň zaplacena, tím vyšší je výsledný úrok. U dlouhodobějších sporů nebo větších částek může úrok z prodlení dosáhnout sum, které jsou samy o sobě významnou finanční zátěží a mohou ovlivnit likviditu firmy.

Vedle penále a úroků existuje řada dalších sankcí souvisejících s porušením daňových povinností. Typická je pokuta za pozdní podání daňového přiznání, která vzniká, pokud daňový subjekt podá přiznání po lhůtě o více než pět pracovních dnů nebo jej nepodá vůbec.

Výše pokuty se odvíjí od stanovené daně, daňového odpočtu nebo daňové ztráty a činí 0,05 % stanovené daně (nebo 0,01 % v případě daňové ztráty či odpočtu) za každý den prodlení, maximálně však 5 % daně, odpočtu nebo ztráty, s absolutním limitem 300 000 Kč. Minimální pokuta činí 500 Kč.

V případě kontrolního hlášení k DPH jsou sankce ještě přísnější – zákon stanoví pevné pokuty za pozdní podání (např. 10 000 Kč, 30 000 Kč, 50 000 Kč dle délky prodlení), opožděnou reakci na výzvu nebo nevyhovění výzvě k doplnění údajů. V krajních případech může být uložena pokuta až do výše 500 000 Kč za závažné ztěžování nebo maření správy daně z přidané hodnoty.

V extrémních případech může správce daně uložit pokutu až do výše půl milionu korun za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy, například neuposlechnutí výzvy, neumožnění vstupu do prostor nebo zatajení důkazních prostředků. Kromě toho existuje i možnost zahájení přestupkového či trestního řízení, pokud jsou splněny zákonné podmínky, což může vést k dalším sankcím, včetně osobní odpovědnosti statutárních orgánů.

Pro management to znamená, že daňová oblast není jen otázkou „několika procent“ úspory, ale potenciálního existenciálního rizika, pokud je podceněna. Právníci z ARROWS advokátní kancelář proto při zastupování klientů v daňových sporech sledují nejen samotnou výši doměřené daně, ale i strukturu souvisejících sankcí a možnost jejich snížení či prominutí v souladu se zákonem a interními pokyny finanční správy.

V praxi to může zahrnovat například využití institutu dodatečného přiznání, které může vést k nižší pokutě za opožděné tvrzení daně, argumentaci pro snížení penále či úroků v odůvodněných případech nebo zpochybnění samotného právního základu doměrku v odvolacím či soudním řízení. Díky tomu lze v řadě případů výrazně zmírnit finanční dopady, i když se nepodaří doměření daně zcela zvrátit.

Možné problémy

Jak pomáhá ARROWS (office@arws.cz)

Doměření daně a penále po daňové kontrole: významný zásah do cash flow a ziskovosti firmy

Zastoupení v průběhu kontroly a odvolacího řízení: právníci z ARROWS advokátní kancelář připraví argumentaci, navrhnou důkazy a zpracují odvolání tak, aby minimalizovali doměrek i související sankce.

Neuznané náklady a odpočty DPH kvůli nedostatečné dokumentaci: riziko dodanění a sporů s finanční správou

Nastavení a revize dokumentace: právníci z ARROWS advokátní kancelář pomáhají nastavit smlouvy, interní směrnice a důkazní standardy tak, aby odůvodnění nákladů a odpočtů obstálo při kontrole.

Vysoké pokuty za kontrolní hlášení a pozdní podání přiznání: zbytečné sankce a reputační dopady

Prevence a krizové řízení: tým ARROWS advokátní kancelář analyzuje procesy, doporučí úpravu vnitřních postupů a v případě pochybení zastupuje klienta při jednání o snížení pokut či jejich prominutí.

Podezření na účast na podvodu na DPH: hrozba odmítnutí odpočtu a případně i trestního řízení

Obrana proti podezření z podvodu: právníci z ARROWS advokátní kancelář pomáhají unést důkazní břemeno, prokázat reálný průběh transakcí a vyvrátit tvrzení o zaviněné účasti na podvodu.

Nesprávně nastavené převodní ceny mezi propojenými osobami: doměření daně a spor o tržní charakter cen

Příprava dokumentace k převodním cenám: tým ARROWS advokátní kancelář nastaví metodiku, připraví Transfer Pricing Documentation a zastoupí klienta při obhajobě převodních cen před správcem daně.
Nejčastější otázky k daňové kontrole (Co klienti často řeší)

Mezi nejčastější dotazy klientů v souvislosti s daňovou kontrolou patří otázka, jak moc musí „otevřít dveře“ finančnímu úřadu a zda mají právo některé informace neposkytnout. Odpověď je, že daňový subjekt má rozsáhlou povinnost součinnosti.

Tato povinnost je však vymezena předmětem a rozsahem kontroly; naopak nad rámec tohoto předmětu není povinen poskytovat informace, které zjevně s danou daní a obdobím nesouvisejí. Zároveň má právo žádat, aby požadavky byly konkrétní a přiměřené, a může se bránit proti excesům například prostřednictvím stížnosti na postup správce daně nebo námitky proti protahování řízení.

Právníci z ARROWS advokátní kancelář v těchto situacích klientům pomáhají posoudit, jaké požadavky jsou legitimní a jaké lze zpochybnit.

Druhou opakovanou otázkou je, zda má smysl „bojovat“ proti doměřené dani, nebo zda se vyplatí raději zaplatit a spor neeskalovat. V praxi záleží na konkrétní situaci: někdy bývá část doměrku zjevně neopodstatněná a existuje reálná šance na úspěch v odvolání nebo před soudem.

Jindy může být racionální přijmout kompromisní řešení a soustředit se na minimalizaci sankcí a úroků. Rozhodující je kvalitní právní analýza, která zhodnotí nejen právní argumenty, ale i časové a finanční náklady sporu, pravděpodobnost úspěchu a dopady na vztahy s úřady a partnery.

Právníci z ARROWS advokátní kancelář proto s klienty vždy vedou otevřenou debatu o rizicích a přínosech různých strategií a doporučují postup, který nejlépe odpovídá jejich obchodním prioritám.

Třetí typický dotaz směřuje k tomu, jak se na daňovou kontrolu preventivně připravit, pokud firma zatím žádnou neabsolvovala, ale očekává, že vzhledem k objemu transakcí nebo povaze podnikání přijde. V takovém případě je vhodné provést interní „předkontrolu“, tedy audit daňových rizik.

Je vhodné přezkoumat nejvýznamnější oblasti, jako jsou DPH, převodní ceny, odpisy, odčitatelné položky a osvobozené příjmy, a zkontrolovat úplnost a kvalitu dokumentace. Právníci z ARROWS advokátní kancelář v rámci těchto auditů simulují postup správce daně, identifikují slabá místa a navrhují konkrétní kroky, jak je dořešit dříve, než se z nich stane předmět kontroly.

Proč firmy spoléhají na ARROWS v daňovém právu

Hlavním důvodem, proč firmy v daňové oblasti spoléhají na právníky ARROWS advokátní kancelář, je schopnost spojit dvě disciplíny, které bývají v praxi často oddělené – strategické daňové plánování a procesní obranu v daňových řízeních a sporech.

Mnoho subjektů má buď interní daňové specialisty, kteří se soustředí na optimalizaci a každodenní agendu, nebo externí advokáty, kteří se zapojují až ve chvíli, kdy dojde k doměrku či sporu. Takový „seriový“ přístup však vede k tomu, že optimalizační schémata nejsou dostatečně „procesně promyšlená“ a naopak procesní obrana často trpí tím, že advokát musí ex post dohledávat ekonomické a daňové souvislosti, které nebyly dopředu právně zohledněny.

Právníci z ARROWS advokátní kancelář postupují jinak: při návrhu daňové strategie vždy zvažují, jak by se dané řešení obhajovalo při případné kontrole nebo před soudem.

To znamená, že už při nastavování převodních cen, plánování prodeje podílu, rozhodování o využití daňových ztrát nebo definování interních směrnic pro účtování nákladů přemýšlejí o důkazech, dokumentaci a argumentaci, kterou bude možné v budoucnu použít. Klient tak získává nejen okamžitý daňový efekt, ale i jistotu, že zvolené řešení má „procesní páteř“ a obstojí v případném sporu.

Zároveň platí, že právě detailní znalost daňového plánování umožňuje advokátům v daňových kontrolách rychle pochopit ekonomickou logiku transakcí a postavit na ní robustní obhajobu. Dalším faktorem je zkušenost s daňovými řízeními ve všech fázích – od odpovědí na výzvy, přes průběh kontroly, odvolání, až po správní žaloby a kasační stížnosti. Daňové řízení je vysoce formalizované a každý krok může mít vliv na možnost pozdější obrany.

Například nevyužití práva navrhnout důkazy nebo nevymezení konkrétních odvolacích důvodů může významně omezit prostor pro argumentaci před soudem. Právníci z ARROWS advokátní kancelář proto při zastupování klientů pečlivě plánují procesní strategii, dbají na včasnost a úplnost podání a průběžně informují management o rizicích i možných scénářích vývoje sporu.

Nelze opomenout ani aspekt mezinárodního přesahu, který je pro mnoho klientů zásadní. Firmy s mezinárodní strukturou, zahraniční investoři nebo podnikatelé realizující přeshraniční transakce se setkávají s otázkami dvojího zdanění, aplikace smluv o zamezení dvojího zdanění či potřebou zahájit mezinárodní dohodovací řízení, pokud se daňové orgány dvou států neshodnou na rozdělení daňové povinnosti. V takových případech je klíčové mít partnera, který rozumí jak českému daňovému právu, tak mezinárodním standardům a dokáže koordinovat postup v různých jurisdikcích.

ARROWS advokátní kancelář se opírá o síť ARROWS International, což umožňuje řešit i komplexní přeshraniční struktury a spory v koordinaci s lokálními partnery v zahraničí.

Spolupráce s ARROWS advokátní kancelář v daňových věcech

Klienti se často ptají, kdy je „správný čas“ zapojit advokáty do daňových otázek a zda má smysl obracet se na ARROWS advokátní kancelář i v situaci, kdy zatím žádná daňová kontrola neprobíhá. Zkušenost ukazuje, že nejefektivnější je zapojit advokáty už ve fázi plánování významnějších kroků.

Typicky při přípravě prodeje firmy, restrukturalizaci skupiny, nastavení převodních cen nebo při vstupu na nový trh. Právníci tak mohou navrhnout strukturu, která je od počátku daňově i právně promyšlená, a klient se vyhne nákladným dodatečným úpravám. Samozřejmě má smysl oslovit ARROWS advokátní kancelář i ve chvíli, kdy už probíhá kontrola nebo spor; v takovém případě hraje roli rychlá orientace v situaci a zkušenost s procesními strategiemi. Další častou otázkou je, jak probíhá spolupráce v praxi a jaký je vztah mezi interní účetní či daňovým oddělením a externí advokátní kanceláří.

V optimálním nastavení nejde o konkurenci, ale o komplementaritu: interní tým zná detailně každodenní provoz a má přístup k datům, zatímco advokáti přinášejí specializované know-how, zkušenosti z daňových řízení a širší přehled o trendech v praxi finanční správy a judikatuře. V konkrétních projektech právníci z ARROWS advokátní kancelář úzce spolupracují s interními ekonomickými a právními týmy, sdílí s nimi argumentaci a navrhují řešení, která jsou zároveň praktická i právně udržitelná.

Třetí okruh dotazů se týká odpovědnosti a jistoty, kterou může externí advokátní kancelář poskytnout. ARROWS advokátní kancelář je subjektem zapsaným u České advokátní komory, řídí se jejími pravidly a pro maximální bezpečí klientů je pojištěna pro případ profesní odpovědnosti s vysokým limitem ve výši 400 000 000 Kč.

Pro klienta to znamená, že v případě pochybení na straně advokátů existuje pojistná ochrana, což výrazně odlišuje profesionální právní služby od neformálního poradenství nebo improvizovaných řešení. Zároveň platí, že advokát je ze zákona vázán mlčenlivostí, což je v citlivých daňových otázkách velmi důležité.

Závěr

Závěrem lze shrnout, že hlavní důvod, proč firmy spoléhají na ARROWS advokátní kancelář v oblasti daňového práva, spočívá v kombinaci tří klíčových faktorů. Prvním je odborná, ale zároveň prakticky orientovaná daňová optimalizace.

Ta neřeší jen „kolik se dá ušetřit letos“, ale zohledňuje dlouhodobé fungování firmy, dokumentaci i možnou budoucí kontrolu. Legální daňové plánování se tak nestává rizikovým schématem na hranici zákona, ale promyšleným nastavením struktury, převodních cen, investic či transakcí, které respektuje jak text zákona, tak jeho smysl.

Druhým faktorem je silné procesní zastoupení při kontrolách a sporech se správcem daně. Finanční správa dnes využívá sofistikované analytické nástroje a cílené kontroly, zatímco daňové řízení je procesně náročné a každé opomenutí může mít zásadní důsledky.

Právníci z ARROWS advokátní kancelář klientům poskytují nejen odbornou argumentaci na úrovni hmotného práva, ale i důslednou procesní disciplínu – od odpovědí na výzvy, přes průběh kontroly, odvolání až po soudní žaloby. Díky tomu se významně zvyšuje šance na úspěch a současně minimalizuje riziko penále, úroků a dalších sankcí.

Třetím pilířem je schopnost vnímat daňové právo jako součást širšího řízení rizik a podnikové strategie. To znamená nastavit interní procesy, dokumentaci a práci s daty tak, aby firma byla dlouhodobě připravena na dotazy a kontroly.

Zároveň sladit daňová rozhodnutí s obchodními cíli, financováním, korporátní strukturou a případnými mezinárodními aspekty. Pro investory, skupiny i střední a větší podniky je právě tato komplexnost důvodem, proč nespoléhat na improvizaci či izolované rady, ale svěřit daňově-právní agendu zkušenému týmu.

Pokud nechcete ve své firmě riskovat chyby v daních, zbytečné sankce, blokaci transakcí nebo vleklé spory s finanční správou, je bezpečnější řešit daňové otázky včas a systematicky. Právníci z ARROWS advokátní kancelář se na daňové právo dlouhodobě zaměřují, rozumějí jak českému, tak mezinárodnímu kontextu a pomohou vám nastavit daňovou optimalizaci i zastoupení při kontrolách tak, aby podpořily stabilní růst vašeho podnikání. Pro nezávaznou konzultaci nebo detailnější posouzení vaší situace se můžete kdykoli obrátit na ARROWS advokátní kancelář na adrese office@arws.cz.

Nejčastější otázky

1. Má smysl zapojit právníky z ARROWS advokátní kancelář, pokud už firma spolupracuje s externí účetní nebo daňovou kanceláří?
Odpověď zní, že ano, protože role advokáta je odlišná od role účetního – advokát nese profesní odpovědnost, řeší komplexní právní i procesní otázky a zastupuje klienta v daňových řízeních a sporech, zatímco účetní se soustředí na každodenní zpracování agendy. Kombinace interního nebo externího účetního a specializované advokátní kanceláře tak obvykle vede k vyšší míře jistoty a k lepšímu sladění daňových, právních a obchodních aspektů podnikání. Pokud uvažujete o nastavení takové spolupráce, můžete se obrátit na ARROWS advokátní kancelář prostřednictvím office@arws.cz.

2. V jakých situacích je daňová optimalizace skutečně nevyhnutelná a kdy jde „jen“ o příjemný bonus?
Z pohledu praxe je zásadní zejména u prodeje podílů a akcií, strukturování skupin, převodních cen, větších investic a využívání daňových ztrát; v těchto oblastech může kvalitní optimalizace znamenat rozdíl v řádu milionů nebo desítek milionů korun. U běžného provozu jde spíše o průběžnou práci s náklady, odpisy, DPH a odčitatelnými položkami, která zvyšuje efektivitu, ale zároveň musí být právně obhajitelná. Právníci z ARROWS advokátní kancelář vám pomohou rozlišit, kde má smysl investovat do sofistikované optimalizace a kde postačí jednodušší řešení, a rádi s vámi tyto otázky proberou na office@arws.cz.

3. Co dělat, když už přišla výzva nebo oznámení o zahájení daňové kontroly a firma nemá pocit, že má „vše v dokonalém pořádku“?
V takovém případě je klíčové nepanikařit, ale rychle vyhodnotit situaci, sebrat relevantní dokumentaci a co nejdříve zapojit odborníky, kteří mají s podobnými řízeními zkušenost. Zkušený advokát pomůže zformulovat odpovědi na výzvy, navrhnout strategii komunikace s finanční správou a minimalizovat riziko procesních chyb, které by mohly firmu poškodit. Pokud jste ve fázi, kdy už kontrola začala nebo se očekává, doporučujeme co nejdříve kontaktovat ARROWS advokátní kancelář na office@arws.cz.

4. Jak je možné dodatečně napravit chyby v minulých daňových obdobích, například pokud firma zjistí, že určité transakce nebyly zdaněny správně nebo že některé nároky na odpočet DPH nemají dostatečnou oporu v dokumentaci?
Daňový řád umožňuje podat dodatečné přiznání a tím částečně převzít iniciativu, což může mít pozitivní dopad na výši sankcí a na hodnocení firmy ze strany správce daně. Zároveň existují možnosti, jak se bránit i proti pravomocným rozhodnutím, například prostřednictvím obnovy řízení nebo mimořádných opravných prostředků u správních soudů, pokud jsou splněny zákonné podmínky. O tom, který postup je vhodný právě ve vaší situaci, se vyplatí rozhodovat po pečlivé právní analýze – právníci z ARROWS advokátní kancelář vám s tím rádi pomohou, stačí se ozvat na office@arws.cz.

5. Dokáže ARROWS advokátní kancelář řešit i daňové otázky s prvkem zahraničí, například když má firma dceřiné společnosti v jiných státech, když český podnikatel investuje do zahraničí nebo když do Česka vstupuje zahraniční investor?
Odpověď je, že ano: díky síti ARROWS International a spolupráci s partnery v jiných jurisdikcích je možné koordinovat daňové plánování i spory napříč více státy, zohlednit smlouvy o zamezení dvojího zdanění a případně využít i mezinárodní dohodovací mechanismy. Pokud máte strukturu nebo transakce s mezinárodním prvkem, je vhodné konzultovat je s odborníky, kteří rozumějí jak českému, tak zahraničnímu právu – kontakt na ARROWS advokátní kancelář je office@arws.cz.

Upozornění: Informace obsažené v tomto článku mají pouze obecný informativní charakter a slouží k základní orientaci v problematice dle právního stavu k roku 2026. Ačkoliv dbáme na maximální přesnost obsahu, právní předpisy a jejich výklad se v čase vyvíjejí. Jsme ARROWS advokátní kancelář, subjekt zapsaný u České advokátní komory (náš orgán dohledu), a pro maximální bezpečí klientů jsme pojištěni pro případ profesní odpovědnosti s limitem 400.000.000 Kč. Pro ověření aktuálního znění předpisů a jejich aplikace na vaši konkrétní situaci je nezbytné kontaktovat přímo ARROWS advokátní kancelář (office@arws.cz). Neneseme odpovědnost za případné škody vzniklé samostatným užitím informací z tohoto článku bez předchozí individuální právní konzultace.

Čtěte také