Advokátka Hana Erbsová k prokazování původu majetku

Naše specialistka na finanční a daňové právo sděluje aktuální poznatky k velmi žávažnému tématu.

V závěru roku 2016 získaly finanční úřady oprávnění vyzvat poplatníka daně z příjmů k prokázání, že řádně zdanil své minulé příjmy. Finanční úřad je oprávněn takovou výzvu vydat tehdy, pokud zjistí, že rozdíl mezi známými příjmy poplatníka a nárůstem jeho jmění, spotřebou nebo jinými výdaji přesahuje odhadem 5 milionů korun.

I když tato novela zákona při nabytí účinnosti vyvolávala veřejnou pozornost a diskusi, posléze rozruch postupně utichl. Finanční úřady však novou pravomoc začínají pomalu, ale jistě využívat a současně s tím se logicky objevují i první zajímavá soudní rozhodnutí.

Potřebujete poradit?

Neváhejte nás kontaktovat k nezávazné konzultaci

Není novinkou, že finanční úřady mají (anebo si mohou vyžádat) dosti rozsáhlé Informace o majetku, příjmech a výdajích daňových poplatníků.  Jelikož od roku 2016 se také soustavně rozšiřuje a posiluje mezinárodní spolupráce, finanční úřady postupně získávají také data, která jim umožňují udělat si poměrně dobrý přehled i o zahraničních výdělečných aktivitách a některém majetku daňových poplatníků. S těmto informacemi se také učí stále lépe a účinněji pracovat a využívat je v daňovém řízení.

Bylo tedy jen otázkou času, kdy se první spor týkající se „prověřování původu majetku“ dostane ke správním soudům.

Nejvyšší správní soud proto nedávno rozhodoval ve věci žaloby, kterou se poplatník bránil proti výzvě k prokázání svých příjmů, resp. prokázání jejich zdanění. Z obsahu zveřejněných soudních rozhodnutí je především zřejmé, že správce daně byl před vydáním výzvy schopen poměrně podrobně zmapovat majetkové poměry dotčeného poplatníka. V rámci svých pravomocí finanční úřad získal informace o pohybech na bankovních účtech poplatníka od roku 2010, o jeho nemovitém majetku a jeho kupních nebo tržních cenách, registrovaných automobilech a o příjmech z výdělečné činnosti i příjmech vyplácených z veřejného rozpočtu.

Poplatník se proti výzvě k prokázání příjmů bránil mimo jiné námitkou, že byl vyzván k prokázání příjmů i za minulá období, kdy příslušný zákon ještě neplatil, resp. nebyl účinný (tedy před 1. 12. 2016). Krajský soud i Nejvyšší správní se však shodli v tom, že pravomoc vyzvat poplatníka k prokázání příjmů má procesní povahu. Pokud je tedy výzva vydána až poté, co nabyl účinnosti zákon, který správci daně tuto pravomoc přiznal, poplatník může být vyzván i k prokázání příjmů za ta zdaňovací období, v nichž tato pravomoc ještě neexistovala.

V dané věci však také správní soudy poskytly poplatníkům návod, jak se proti výzvě k prokázání příjmů účinně bránit. Zákon nedovoluje se proti výzvě odvolat, proto je nutné se bránit přímo správní žalobou. Otázkou zásadního významu však je, jaký typ správní žaloby použít (zda žalobu proti rozhodnutí, anebo žalobu proti postupu správce daně). Její chybné zodpovězení může mít totiž fatální následky v podobě odmítnutí žaloby pro nepřípustnost.  V dané věci Nejvyšší správní soud jednoznačně určil, že správní žaloba by neměla směřovat proti rozhodnutí, tedy výzvě k prokázání příjmů, ale proti nezákonnému zásahu, jímž bude napaden postup správce daně zahájený výzvou.