Co dělat, když máte dluhopisy po splatnosti? Jak vymáhat dluhopisy?

Pandemie pomohla řadě emitentů ke krachu a ze strany věřitelů se tak nabízí logická otázka – jak se můžu domoci (alespoň částečného) navrácení investice?

Nejen českým internetem v posledních měsících výrazně rezonuje téma dluhopisů, zejména tzv. dluhopisů prašivých (vysoký slíbený výnos, vysoké riziko) a dluhů na základě dluhopisů vzniklých. Jelikož nejsem ekonom, nebudu zabíhat do přílišných detailů, je nicméně vhodné zdůraznit důvody, proč jsou dluhopisy aktuálně tak nosné téma. V důsledky relativně nízké regulace zejména tzv. podlimitních dluhopisů vydával v době konjuktury dluhopisy téměř každý. Emise dluhopisů často nebyla kryta reálným majetkem emitenta, nejednalo se ani o zaběhnuté společnosti či společnosti se specifickým know-how nebo schopností inovovat. Dluhopisy byly vydávány pro rychlé a snadné nabrání kapitálu pro realizaci okamžitého podnikatelského nápadu, který by se sice za normálních okolností mohl povést, nebýt ovšem stávající pandemie. 

Možnosti vymáhání pohledávky z dluhopisů

Na uvedenou otázku však bohužel neexistuje univerzální odpověď. Pohledávka z dluhopisu je pohledávka jako každá jiná. Pokud je tedy po splatnosti, lze ji vymáhat soudně – sepsat předžalobní upomínku, podat žalobu, zaplatit soudní poplatek, účastnit se soudních jednání, případně řešit odvolání a další opravné prostředky. Pokud je emitent dluhopisu solventní a nemá jiné závazky, lze takto pohledávku efektivně, byť poměrně zdlouhavě, vymáhat.

Jiná situace však nastává ve chvíli, kdy emitent solventní není, naskakují u něj exekuce a je zjevné, že má více věřitelů a není své závazky schopen plnit. V takovém případě všechny indicie naznačují, že se nachází v tzv. úpadku, tedy zjednodušeně řečeno v situaci, kdy má A) více věřitelů a B) závazky po splatnosti, C) které není schopen hradit. Za takového stavu již nelze považovat klasickou žalobu za efektivní nástroj. Jednak vůbec není jasné, zda bude pohledávka vymahatelná. Zároveň pak lze důvodně předpokládat, že vůči emitentovi bude zahájeno insolvenční řízení a řízení o žalobě by tak stejně bylo přerušeno v důsledku zahájení insolvence. Veškeré náklady investované do soudního řízení by tak mohly přijít vniveč.

Jakmile je zahájeno insolvenční řízení a je rozhodnuto o úpadku emitenta[1], zbývá už v podstatě jediná cesta, jak své pohledávky uplatnit – přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení. Jedná se o specifický druh podání na předepsaném formuláři, jehož prostřednictvím se uplatňuje pohledávka za emitentem u insolvenčního soudu, a to i v momentě, kdy pohledávka ještě není splatná. Insolvenční zákon k uplatnění pohledávek stanoví přísné lhůty. Pokud přihlášku nepodáte včas, ztrácíte možnost svoji pohledávku v budoucnu vymáhat.

Přihlášení pohledávky z dluhopisu v insolvenčním řízení není triviální záležitostí, a proto se mnoho věřitelů obrací na advokáta, aby jim pomohl. Vyplatí se to ale vůbec?  V rámci insolvenčního řízení totiž jednotliví věřitelé uspokojování tzv. poměrně – obvykle se tedy zpeněží majetek dlužníka a výtěžek se rozdělí mezi věřitele v poměru jejich pohledávek. Níže uvádím modelový příklad pro snazší pochopení:

Čistý výtěžek z prodeje majetku dlužníka (po odpočtu nákladů, odměny insolvenčního správce apod.) činí 1 milion korun. Je přihlášeno 10 věřitelů, každý s pohledávkou 1 milion korun. Celkem jsou tedy přihlášení pohledávky za 10 milionů korun a je zjevné, že nemůžou být uspokojený všechny. Na každého věřitele tedy připadá 10 % výtěžku, tudíž má každý nárok na 100.000,- Kč. Uvedená rovnice může mít řadu proměnných. Ne všechny pohledávky mají stejné postavení a zejména pohledávky zajištěné majetkem dlužníka mají výhodnější postavení než nezajištění věřitelé. Pokud by výtěžek plynul z prodeje zajištěného majetku (např. nemovitosti zatížené zástavním právem), pak by utržená částka náležela zajištěnému věřiteli. Teprve pokud by byl zajištěný věřitel zcela uspokojen, rozděloval by se zbytek mezi ostatní, nezajištěné věřitele.

Hromadné vymáhání pohledávek v insolvenčním řízení

Jak patrno z výše uvedeného, rentabilita uplatnění pohledávky do insolvenčního řízení musí být ze strany věřitele důsledně zvážena. Je poměrně malá pravděpodobnost, že věřitel vymůže svoji pohledávku zcela, může však alespoň minimalizovat již vzniklé škody. Pokud by věřitel s nižší pohledávkou vyhledal pomoc advokáta jako jednotlivec, může se stát, že náklady za právní služby převýší hypotetický výtěžek z insolvenčního řízení, který nelze předem efektivně odhadnout.

Co ale dělat ve chvíli, kdy se Vám nevyplatí vyhledat advokáta jako jednotlivci, má taková situace řešení? Advokátní praxe ukazuje, že i taková situace řešení má. Východiskem je hromadné vymáhání pohledávek v insolvenčním řízení jednou advokátní kanceláří. Odpadnou tak výdaje za opětovné studium spisu, řadu podání lze učinit pouze jedno v zastoupení všech věřitelů a řada úkonů se může obsahově podobat, což opět šetří čas a náklady.

Hromadné vymáhání má i další na první pohled ne tolik patrné výhody. Pokud jedna advokátní kancelář zastřešuje více věřitelů, může mít výrazně větší vliv na průběh insolvenčního řízení. I malí věřitelé tak mohou být zastoupeni ve věřitelském výboru, kde mohou úkolovat insolvenčního správce a kontrolovat jeho činnost. Zároveň mají sdružení věřitelé mnohem větší vyjednávací potenciál a společný zástupce může tlačit i na statuární orgány dlužníka, ručitele a případně další osoby, které mohou věřitele alespoň částečně saturovat.

Při hromadném zastupování se tak může vyplatit vymáhání i řádově nižší pohledávky, jelikož náklady na její vymáhání a tlak na dlužníka je nesrovnatelný v porovnání s vymáháním pro jednotlivého „malého“ věřitele. Při vymáhání pohledávek je třeba být aktivní a o svá práva bojovat. V situaci, kdy jste osamocený minoritní věřitel, se však často jedná o boj marný. Ne nadarmo se totiž říká, že silnější pes … bere. Nejinak je tomu i v insolvenčním řízení.

Hlavní výhody hromadného vymáhání v bodech:

• Celkové snížení nákladů na jednotlivého věřitele – hromadné vymáhání se tedy může vyplatit i menším věřitelům.
• V rozpočtu na právní služby obvykle zbývá dost prostředků na to, aby advokát podnikal individuální kroky mimo obvyklý rámec zastupování jednotlivce (komunikace se statutárními orgány, zastupování ve věřitelském výboru apod.).
• Možnost mimoinsolvenčních kroků – zejména trestního oznámení, například pokud emitent fungoval na základě podvodného (např. Ponziho) schématu, orgány činné v trestním řízení mohou rovněž vypátrat majetek, který dlužník ukryl na cizí účty nebo do zahraničí.
• Výrazně větší vyjednávací potenciál a páka vůči dlužníkovi, insolvenčnímu správci, soudu či statutárním orgánům dlužníka.
• Vyšší možnost „úkolování“ insolvenčního správce a vyšší míra kontroly nad směřováním insolvenčního řízení.

[1] Soud posoudí, zda jsou splněny podmínky úpadku a rozhodne o tom, že se dlužník v úpadku nachází a zároveň rozhodne o tom, jakým způsobem má být úpadek řešen – konkursem, reorganizací nebo oddlužením.