Co se stane s praxí, když zemře lékař?

Jedna z negativních sociálních událostí v podobě smrti postihne jednou všechny osoby, a to dokonce i lékaře, kteří se starají denně o naše zdraví a životy. S ohledem na stále zvyšující se průměrný věk lékařů se svou vlastní lékařskou praxí se stále častěji objevují dotazy, co mohou jejich dědicové udělat pro zachování jejich lékařské praxe v případě úmrtí lékaře.

Pro řešení otázky nakládání s lékařskou praxí v případě úmrtí je důležitá právní úprava obsažená v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

V případě, že zesnulý lékař poskytoval zdravotní služby jako fyzická osoba, musí dědicové, kteří chtějí zachovat jeho fungující lékařskou praxi, pro případné převedení na třetí osobu nebo případné zachování poskytování zdravotních služeb některým z dědiců, učinit několik kroků vůči příslušnému správnímu orgánu, nímž je krajský úřad vydávající oprávnění k poskytování zdravotních služeb.

Na počátku je nutné rozdělit situace, kdy zůstane po zůstaviteli pouze jeden dědic nebo více dědiců, a dále zda jeden z dědiců splňuje podmínky pro udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb, tedy zejména splňuje podmínku samostatného výkonu zdravotnického povolání, a chce provozovat lékařskou praxi nebo ani jeden z dědiců tyto podmínky nesplňuje nebo nechce pokračovat v poskytování zdravotnických služeb prostřednictvím lékařské praxe zůstavitele.

Nejjednodušší a nejvhodnější je situace, kdy po lékaři zůstane dědic, jenž chce zachovat lékařskou praxi a má patřičnou odbornou způsobilost. O něco složitější je situace, kdy dědicové nemají potřebnou odbornou způsobilost nebo nechtějí pokračovat v poskytování zdravotnických služeb prostřednictvím zděděné lékařské praxe, protože v tomto případě jim nezbývá nic jiného než v poměrně krátké době (60 dnů) získat odborného zástupce, jenž bude v ordinaci poskytovat lékařskou péči.

Jedním z prvních kroků dědiců, který musí být z jejich strany učiněn, je oznámení úmyslu pokračovat v poskytování zdravotních služeb správnímu orgánu a zdravotním pojišťovnám, přičemž toto oznámení musí být učiněno v poměrně krátkém intervalu, tedy v době 15 dnů od úmrtí lékaře. Jestliže zůstavitel zanechal po sobě více dědiců a jestliže více osob z okruhu dědiců oznámí úmysl pokračovat v poskytování zdravotních služeb, vyzve správní orgán všechny oznamovatele k uzavření dohody, protože po zemřelém lékaři může pokračovat v poskytování zdravotních služeb pouze jeden. V rámci urychlení a předcházení sporů lze dědicům doporučit, aby uzavřeli dohodu již před oznámením úmyslu pokračovat v provozování lékařské praxe, přičemž její součástí bude, kdo a za jakých podmínek je oprávněn užívat zdravotnické zařízení. Tuto dohodu je vhodné doporučit i s ohledem na současnou dobu trvání dědických řízení, která trvají od dvou měsíců až po několik let.

Následně musí dědic buď sám nebo za pomoci odborného zástupce nejpozději do 60 dnů od úmrtí zůstavitele začít poskytovat zdravotnické služby pacientům. Počátek poskytování zdravotnických služeb je povinen nový poskytovatel zdravotních služeb, neboli dědic, oznámit do 10 dnů od počátku poskytování zdravotních služeb. Součástí oznámení musí být všechny potřebné doklady pro získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb novým poskytovatelem. Při splnění všech výše uvedených kroků by měl správní orgán vydat novému poskytovateli osvědčení o splnění podmínek pro pokračování k poskytování zdravotních služeb, tedy nové oprávnění k poskytování zdravotních služeb.

Stejně jako u převodu lékařské praxe a získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb je nutné pro vyhnutí se konání výběrového řízení za účelem uzavření nových smluv o poskytování a úhradě hrazených služeb, požádat zdravotní pojišťovny o uzavření nových smluv, a to do 30 dnů ode dne udělení osvědčení o splnění podmínek pro pokračování v poskytování zdravotních služeb po zemřelém lékaři. V případě podání této žádosti se nekoná výběrové řízení, ale zdravotní pojišťovna musí s žadatelem do 180 dnů od doručení žádosti uzavřít novou smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb. Do uzavření nové smlouvy hradí zdravotní pojišťovna lékaři služby dle smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb, kterou měla zdravotní pojišťovna uzavřena se zesnulým lékařem.

V případě, že zemřelý lékař provozoval svoji lékařskou praxi jako poskytovatel zdravotních služeb ve formě právnické osoby, v níž vlastnil podíl, je postup dědiců snazší, protože nemusí absolvovat některé úkony vůči správnímu orgánu a zdravotním pojišťovnám. Nový nabyvatel se nevyhne povinnosti jménem společnosti oznámit příslušnému správnímu orgánu změny týkající se údajů uvedených v rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb, tedy např. oznámení změny odborného zástupce. Další výhoda tkví ve skutečnosti, že dědicové nemusí se zdravotními pojišťovnami uzavírat nové smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb, protože subjekt, s kterým mají zdravotní pojišťovny uzavřeny smlouvy, se nemění, ale mění se pouze vlastnická struktura společnosti.

Závěrem je nutné podotknout, že dnes je již dávno minulostí, kdy musela být lékařská praxe v případě jejího prodeje nebo pro možný případ úmrtí lékaře převedena na společnost s ručením omezeným za účelem vyhnutí se výběrovému řízení pro uzavření smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb se zdravotními pojišťovnami. Lékař provozující lékařskou praxi jako fyzická osoba by měl vždy zvážit právní, finanční i organizační výhody a nevýhody převodu své lékařské praxe na společnost s ručením omezeným a až následně svoji lékařskou praxi převádět.