Dojití právního jednání

Na konci článku najdete naši aktuální publikaci ke stažení a můžete se podívat na nejnovější webinář.

Současná omezení nařízená v souvislosti s pandemií viru „Covid-19“ s sebou nesou mj. omezený styk osob. Pakliže právně jednáte vůči druhé osobě, aniž byste jí byli osobně (fyzicky) přítomni, je dobré vědět, jak je to s dojitím Vašeho právního jednání jeho adresátovi.

Co se týče jednání v hmotné (listinné) podobě, v drtivé většině případů půjde o zasílání prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, a tedy o tzv. právní jednání vůči nepřítomné osobě. Stran elektronického právního jednání pak budou patrně hojně nastávat jak situace, kdy mezi sebou osoby jednají ve vzájemné přítomnosti, tak případy, kdy tomu bude naopak.

Tak například zaslání zprávy do elektronické pošty adresáta (e-mail) bude jednáním mezi nepřítomnými. Naproti tomu využijete-li jako formu komunikace video-hovor např. prostřednictvím aplikace Skype, půjde již o jednání mezi přítomnými.¹ Níže bude stručně rozebrána prvně zmíněná varianta, tj. právní jednání mezi nepřítomnými. 

Právní jednání vůči nepřítomné osobě je upraveno ustanovením § 570 zákona č. 89/20120 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V České republice se uplatňuje tzv. teorie dojití. Podstata teorie dojití spočívá v tom, že není rozhodné, kdy právní jednání učiníte, nýbrž kdy právní jednání dojde adresátovi, např. druhé smluvní straně.

Za dojití (doručení) právního jednání nese odpovědnost jednající (osoba, která právní jednání – projev vůle – činí). Neznamená to však, že by tato osoba byla nucena adresáta vyhledat a osobně se ujišťovat o tom, že adresát „zásilku“ převzal a seznámil se s ní. Pak by pochopitelně úprava jednání vůči nepřítomné osobě postrádala smysl.

V praktické rovině jde spíše o situace, při kterých dojde k chybě, vlivem níž se zásilka nedostane do sféry adresáta – pak nelze za žádných okolností dovodit dojití právního jednání adresátovi, byť bylo prokazatelně odesláno. Důkazní břemeno tak zpravidla leží na straně osoby jednající – odesílatele. Na něm je též rozhodnutí, zda se rozhodne právní jednání odeslat znovu, příp. jiným způsobem.

Co ale dělat v situaci, kdy se adresát vědomě brání doručení? Na tyto případy pamatuje totéž ustanovení § 570 o. z. V případě vědomého zmaření dojití druhou stranou (adresátem) platí, že právní jednání došlo řádně.

Jak vyplývá z výše uvedeného, zásilka se musí dostat do sféry adresáta, a to takovým způsobem, že lze předpokládat, že se s ní seznámí, nenastane-li výjimečná, mimořádná okolnost, která seznámení vyloučí. Není tedy vyžadováno, aby se vždy adresát se zásilkou fakticky seznámil, pokud se s ní seznámit mohl.

Zasíláte-li své právní jednání s využitím provozovatele poštovních služeb, stanoví § 573 o. z. vyvratitelnou právní domněnku, že Vaše zásilka došla třetí pracovní den po odeslání. Pakliže jste zasílali do zahraničí, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

Toto pravidlo však nelze chápat tak, že postačí zásilku odeslat a třetí pracovní den po odeslání bez dalšího považovat zásilku za doručenou. Vaše právní jednání v tomto případě musí adresátovi skutečně dojít – to vyplývá z dikce samotného ustanovení „…došlá zásilka odeslaná s využitím…“. Pakliže právní jednání skutečně došlo, lze se dle zmíněného ustanovení domnívat, že tomu tak bylo třetí pracovní den po odeslání. Následně je na adresátu právního jednání, aby případně domněnku vyvrátil a prokázal, že mu byla zásilka doručena v jiný den.²

__________________________________________________________

¹ Tichý, L.: § 570, Časové určení účinnosti právního jednání. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I. Wolters Kluwer ČR, 2014.

² Dobrovolná, E.: § 573, Domněnka doby dojití. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). C. H. Beck, 2014.