Duševní útrapy a metodika nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví

V nedávném rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen “NS”) sp. zn. 25 Cdo 1226/2023 bylo opětovně poukázáno na praktické problémy v souvislosti s Metodikou NS k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále jen “Metodika”). Metodika čelí (nejen) v současné době kritice, a to hlavně z důvodu velice formálního pojetí a absence zohlednění duševních útrap způsobených psychickou újmou. V tomto článku se blíže podíváme jak na uvedené rozhodnutí NS, tak na související rozhodovací praxi Ústavního soudu a zhodnocení aktuální situace.

Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 444/11 ze dne 5. 12. 2012 dospěl k závěru, že závazek státu zajistit ochranu zdraví jednotlivce (a to jak fyzického, tak psychického) se projevuje nejen v zakotvení trestněprávní úpravy, která sankcionuje protiprávní jednání třetích osob, ale i v zakotvení povinnosti škůdce nahradit poškozenému utrpěnou újmu na zdraví v oblasti občanskoprávní.

(Ne)praktičnost Metodiky

V právním prostředí je Metodika dlouhodobě kritizována zejména pro její čistě formální a často také rigidní pojetí. Metodika měla původně být pouze jakýmsi vodítkem pro soudce při vyčíslování vzniklé újmy, neměla však vést k tomu, že bude docházet ke striktnímu vyplňování “kolonek”, k čemuž v dnešní době bohužel velmi často dochází a což může vést ke značnému zkreslení reálně utrpěného zásahu do života poškozeného.

Častým praktickým problémem se pak stává mechanické převzetí závěrů znalce o částce náhrady za ztížení společenského uplatnění podle Metodiky, což označil NS za nesprávné použití Metodiky soudem. Tento postup taktéž vede ke zcela nesprávné aplikaci § 2958 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen “ObčZ”).[1] Nadto je soudy často opomíjen požadavek na zvýšení náhrady u úmyslného zavinění, jak jej zakotvuje § 2957 ObčZ.

Kritický problém nastává v souvislosti s nezohledněním duševních útrap v rámci Metodiky, kdy tato je zcela opomíjí, k čemuž se negativně vyjádřil i Ústavní soud.

Ústavní soud a kritika Metodiky

Ústavní soud se této problematice věnoval ve svém nálezu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1564/20, kdy se mimo jiné věnoval i struktuře nároků plynoucích z § 2958 ObčZ, a konkrétně právě náhradě tzv. dalších nemajetkových újem.

Zaměření Metodiky toliko na fyzickou újmu na zdraví je kritizováno I. Smržem, který uvádí, že v části B Metodiky „nenalezneme ani jednu položku, která by explicitně vyjadřovala bolestivý stav plynoucí z duševní újmy na zdraví a počet bodů za ni […] část B Metodiky NS je zaměřena toliko na fyzické újmy na zdraví a z nich plynoucí fyzické a duševní bolesti je doprovázející. Samotné duševní bolesti způsobené duševní újmou na zdraví explicitně nepostihuje, přičemž v její preambuli zakotvená distinkce fyzické a duševní bolesti platí při bolestech vycházejících z poškození těla (tkáně)“.[2]

Za kontroverzní označuje Ústavní soud právě i příliš restriktivní přístup k výkladu pojmu další nemajetkové újmy. Proti důrazu NS na mimořádnost a kvalifikovanou intenzitu v případě dalších nemajetkových újem Ústavní soud namítá, že kritéria mimořádnosti a zvláštní intenzity újmy nevyplývají ani z textu zákonného ustanovení, ani z jeho systematiky – u ostatních dvou újem, bolesti a ztížení společenského uplatnění, obdobná kritéria vyžadována nejsou.[3]

Ústavní soud zde poukazuje na to, že v souladu s principem plné náhrady újmy je pak třeba v rámci kategorie tzv. dalších nemajetkových újem odškodnit vše, co nebylo možné zahrnout pod náhradu bolestného či ztížení společenského uplatnění, jako například právě duševní útrapy způsobené psychickou újmou, které současný přístup obecných soudů náležitě nezohledňuje, a to hlavně v důsledku rigidního postupu podle Metodiky.

Ústavní soud tak považuje vzhledem k ústavně garantovanému principu plné náhrady újmy na zdraví (čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) za nepřijatelné, aby duševní strádání způsobené psychickou újmou bylo výše popsaným způsobem marginalizované pouze z důvodu, že soudy při vyčíslení újmy na zdraví postupují podle tabulky, která na jednu stranu obsahuje několik desítek položek podrobně vymezujících újmu na těle a s ní spojené strádání, nicméně psychickou újmu vůbec nezohledňuje.

Pro širší kontext ohledně pojmu další nemajetkové újmy si můžete přečíst náš předešlý článek dostupný ZDE.

Nejvyšší soud ve výše uvedeném rozsudku uvádí, právě s odkazem na výše uvedený nález Ústavního soudu, že i přesto, že Metodika nezohledňuje psychické útrapy jako samostatnou položku a občanskoprávní judikatura není dosud zcela ustálena, jak tento negativní dopad na zdraví poškozeného kvalifikovat (zda jako položku bolestného či okolnost zakládající samostatný nárok na náhradu další nemajetkové újmy), není však důvodu tento nepříznivý stav poškozeného nepromítnout do výše náhrady za bolest.

Závěrem lze říci, že současná podoba Metodiky NS k náhradě nemajetkové újmy na zdraví a současný způsob její aplikace velmi často neodráží skutečný rozsah utrpěné újmy, zejména v případech, kdy psychická újma zůstává v pozadí a nezohledněna. Rozhodovací praxe Ústavního soudu i Nejvyššího soudu ukazuje, že je třeba směřovat ke spravedlivějšímu a komplexnějšímu přístupu k náhradám škody, který zohlední nejen fyzické, ale i psychické aspekty utrpení poškozených. Budoucí vývoj v této oblasti by měl směřovat k tomu, aby odškodnění reflektovalo celkový dopad na život poškozeného, a aby justice poskytovala náležitou ochranu práv jednotlivců v souladu s principy plné náhrady újmy.

Pokud máte dotazy v souvislosti se zdravotnickým právem či související problematikou, neváhejte se na nás obrátit. Rádi se o Vašem případu dozvíme více a poskytneme Vám příslušnou právní pomoc.

Odpovědný právník: Mgr. Barbora Dlabolová, na článku spolupracovala Kateřina Chaloupková

______________________________________________________________________________________________

[1] rozsudek NS ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2843/2020

[2] srov. SMRŽ, I. Duševní újmy na zdraví a jejich odčiňování v civilním právu. Časopis zdravotnického práva a bioetiky, roč. 9, č. 2/2019, str. 39

[3] MALIŠ, D. Polemika s pohledem Nejvyššího soudu na tzv. další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví. Bulletin advokacie, č. 7–8/2019, str. 30 a násl.