Jak se bránit proti krácení, či vracení dotace?

Velmi často řešíme pro klienty právní služby v oblasti krácení dotací. Získání dotace je složitý proces, ale její zkrácení, či úplná ztráta je v poslední době čím dál častější. Funguje to vždycky stejně. Kontrola, kontrolní závěry a následně sdělení o zkrácení dotace a nevyplacení jejího zbytku, nebo případně přímo výzva k vrácení ve výši 25% - 100"%. Jde se bránit?

Ano, bránit se jde a máme na to specialisty. Touto problematikou zabýváme opravdu dlouhodobě.

Dotace obecně mohou být poskytovány z několika právních titulů, kdy jedním z nich je samozřejmě Dohoda o poskytnutí dotace. Ta má logicky veřejnoprávní charakter, a proto má jiné vlastnosti než soukromoprávní smlouvy. Na základě konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu ČR je postaveno na jisto, že dohody o poskytnutí příspěvku spolufinancovaného z veřejných zdrojů, mají charakter tzv. veřejnoprávních smluv sui genesis.[1] 

Důležité je, že nastavení Dohody je věcí poskytovatele dotace a její obsah nemá příjemce fakticky charakter ovlivnit. Je tedy odpovědností poskytovatele dotace, aby nastavil přesná a jasná pravidla, protože se zde použije jakási obdoba „contra proeferentem“. 

Důležitý je rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2010, č. j. 1 Afs 77/2010 – 81 (publ. pod č. 2243/2011 Sb. NSS), z něhož vyplývá, že „vlastností veřejnoprávní smlouvy, která je uzavírána mezi správním orgánem vykonávajícím veřejnou správu na jedné straně a soukromou osobou na straně druhé, jíž jsou však zakládány povinnosti v oblasti veřejného práva (s možností dispozice s finančními prostředky z veřejného rozpočtu), musí být prioritně její jednoznačnost. […] Je nepřijatelné, aby spory či nejasnosti formulací veřejnoprávní smlouvy ve svých důsledcích ztížily pozici „slabší“ strany, tedy žalobce jako soukromé osoby.“ 

Konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu tedy stanoví, že nejednoznačnost a neurčitost dotačních podmínek nikdy nemůže jít k tíži příjemce dotace, jakožto „slabší“ strany. Často jsou ve smlouvě o poskytnutí dotace podmínky pro vrácení dotace vymezeny velmi vágně a nezřídka se stává, že jsou pro krácení nastaveny kumulativní podmínky, ovšem poskytovatel krátí i při nesplnění pouze jedné z nich. To je samozřejmě postup špatný s ohledem na výše uvedené.

Další oblastí je výše korekce, kdy se pro sebemenší porušení podmínek smlouvy o poskytnutí dotace stanovuje korekce ve výši 100 %. Nejvyšší správní soud v této oblasti poskytuje vodítko, jakým způsobem v obdobných případech jednat a to i co hodnocení závažnosti porušení smluv.  V rozsudku ze dne 31. 3. 2014, č. j. 2 Afs 49/2013-34, se NS zabýval otázkou, a sice zda je správný závěr, že při úvaze o odvodu do státního rozpočtu má správce daně hodnotit závažnost zjištěných nedostatků ve vazbě na výši odvodu, či zda samotná skutečnost, že k pochybením došlo, má za následek odvod v plné výši. 

Výši korekce dotace umíme snížit až na 0%

Nejvyšší správní soud zde dospěl k jednoznačnému závěru, že ze zákona o rozpočtových pravidlech přímo neplyne, že je pod pojmem částka, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň podle § 44a odst. 4 písm. c), třeba vždy rozumět celou poskytnutou dotaci.V dalším rozsudku zase soud řešil případ, kdy se příjemce dotace odchýlil od stanovených dotačních podmínek při poskytování záloh, a vyslovil, že oporou pro odvod sankčního charakteru nemůže být pouze formální zjištění vystavení zálohových faktur, bez zkoumání faktického nakládání s prostředky. 

Nejvyšší správní soud posuzoval i případ opožděného vrácení nevyčerpaných prostředků státního rozpočtu a vyslovil, že ze znění § 44 odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech je zřejmý úmysl zákonodárce odvést při porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu odvod ve stejné výši, v jaké byla rozpočtová kázeň porušena, tedy i úmysl zohlednit při stanovení výše odvodu i tu část peněžních prostředků, které byly čerpány v souladu s dohodnutými či stanovenými podmínkami. [2]

Jsme odborníci na krácení dotací

Již v tomto rozsudku zdejší soud odlišil tento případ od jiného rozhodnutí[3], v němž byl naopak předepsán odvod v případě, kdy příjemce dotace porušoval ve značném rozsahu a po celou dobu čerpání dotace její podmínky a kde byl odvod v plné výši důvodný. 

Dle Nejvyššího soudu je při stanovení výše korekce třeba zvažovat:

• okolnosti konkrétního porušení rozpočtové kázně a zároveň
• vycházet z principu proporcionality mezi závažností tohoto porušení a výší za ně předepsaného odvodu.

Platí tedy, že při každém konkrétním porušení pravidel je potřeba zvážit, zda je důvod k „vrácení“ dotace a hlavně v jaké výši. Ne každé porušení povinnosti totiž zakládá povinnost příjemce vrátit 100 % výše dotace. 

____________________

• [1] Viz např. rozsudky ze dne 19. 8. 2010, č. j. 2 As 52/2010-59, ze dne 28. 4. 2011, č. j. 1 As 22/2011-64, publ. pod č. 2343/2011 Sb. NSS, nebo ze dne 17. 1. 2013, č. j. 7 As 173/2012-44, vše dostupné na www.nssoud.cz.
• [2] V rozsudku ze dne 11. 6. 2009, č. j. 7 Afs 107/2008-100.
• [3] V rozsudku ze dne 29. 8. 2008, č. j. 5 Afs 70/2007-50.