Jak se bránit proti nekalým praktikám brokerských společností?

Pokud jste se dostali do situace, kdy jste sedli na lep brokerské společnosti, která se z Vás snaží vytáhnout peníze, nabízíme Vám řešení, jak „z toho ven“.

Jakkoliv se situace jeví beznadějnou, náš právní řád dává oklamaným investorům širokou paletu prostředků právní ochrany. Právní úpravu poskytování služeb v oblasti kapitálového trhu a ochranu kapitálového trhu a investorů nalezneme v zákoně č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podnikání na kapitálovém trhu“ nebo „ZPKT“), především v části „jednání obchodníka s cennými papíry s investory“.

Zahraniční obchodník s cennými papíry

Nepoctiví obchodníci s cennými papíry (tzv. „brokeři“; dále jen „OCP“), kterým jsme se věnovali v přechozím článku, mají často své sídlo mimo Českou republiku, zpravidla na Kypru.

Jednou z praktik zahraničních OCP bývá odrazování investorů v postavení spotřebitelů od vymáhání jejich nároků prostřednictvím orgánů veřejné moci České republiky. Výkon dohledu České národní banky (ČNB) nad zahraničními osobami podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu je skutečně omezený a dělí se mezi Českou národní banku a orgán dohledu domovského státu OCP. Pro klamané investory je však rozhodující, že dodržování pravidel jednání se zákazníky a uchovávání dokumentů a záznamů (viz níže) je zpravidla vždy v pravomoci České národní banky.

To stejné platí i pro možnost vymáhání náhrady škody (proinvestovaných částek) před orgány veřejné moci, jak popisujeme níže. Pokud OCP poskytuje své služby na území České republiky, mají spotřebitelé možnost obrátit se na české soudy případně na české orgány mimosoudní ochrany.

Jde o to, že zahraniční brokeři mohou v České republice podnikat v zásadě prostřednictvím pobočky, vázaného zástupce nebo poskytovat služby přeshraničně. Od toho se odvíjí různý rozsah dohledu ČNB. Například pro pobočku zahraničního brokera je dohledová pravomoc ČNB vymezena v § 24 odst. 5 ZPKT.

Dobrou zprávou pro většinu klientů je to, že je v podstatě jedno, zdali máte brokera přímo se sídlem v České republice či brokera se sídlem a regulací jinde v Evropské Unii (nejčastěji na Kypru) a platí na tyto brokery stejné či podobné principy, které budeme v tomto článku popisovat. Pokud tedy daný broker podniká v České republice, ale pochází třeba z již zmíněného Kypru, tak můžete uplatňovat svá práva stejně, jako kdyby byl přímo pod dozorem ČNB. Důležité je, aby byl takovýto broker regulovaný, a pak můžete na nepoctivém brokerovi vymáhat své škody, nehledě na to, v jaké zemi EU má hlavní sídlo. Důležité je, že broker opravdu podniká v České republice, tedy aktivně cílí na české občany. Poté je založena pravomoc a působnost českých soudů, potažmo finančního arbitra, což je alfa omega. Samozřejmě se bavíme o spotřebitelích.

I přesto se v některých případech klamaní investoři nevyhnou jednání se zahraničními osobami. Doporučujeme proto obrátit se hned v úvodu uplatnění reklamace u OCP na zkušené právní poradce, kteří vám budou schopni pomoci a veškerou komunikaci včetně vymáhání nároku za vás převezmou.

Obecná porušení

Základní povinnosti OCP upravuje ustanovení § 15 odst. 1 ZPKT takto: „Obchodník s cennými papíry poskytuje investiční služby s odbornou péčí. Poskytování investičních služeb s odbornou péčí zejména znamená, že obchodník s cennými papíry jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti stanovené v tomto oddílu.“

Toto ustanovení reprezentuje základní koncepci jednání OCP se zákazníky a je proto nazýváno tzv. generální klauzulí. Jde o vymezení obecného pravidla, jak by se měl OCP chovat ke svým zákazníkům a generální klauzuli lze proto použít všude tam, kde nelze pro nepatřičné jednání OCP nalézt oporu v porušení konkrétněji vymezeného pravidla v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu.

Zde je důležité uvést, že toto ustanovení rozhodně není bezzubé. Porušení povinnosti poskytovat investiční služby s odbornou péčí postihuje ZPKT jako přestupek, za který lze v obecné rovině udělit OCP pokutu až do výše 150 000 000 Kč nebo 10 % celkového ročního obratu.

Dalším ustanovením, které by mělo klamané investory zvláště zajímat, je ustanovení § 15h ZKPT. Zde zákon o podnikání na kapitálovém trhu vymezuje penzum informací, které by si měl každý OCP od svých zákazníků vyžádat.

OCP je povinen získat od zákazníka informace o jeho a) odborných znalostech v oblasti investic, b) zkušenostech v oblasti investic, c) finančním zázemí a d) investičních cílech (§ 15h odst. 1 ZKPT).

Podle ustanovení § 15h odst. 2 ZKPT dále platí, že: „Informace podle odstavce 1 je obchodník s cennými papíry povinen získat v rozsahu, který mu umožní vyhodnotit, zda poskytnutí investiční služby uvedené v odstavci 1, poskytnutí rady ohledně investičního nástroje nebo provedení obchodu s investičním nástrojem v rámci investiční služby uvedené v odstavci 1, odpovídá finančnímu zázemí zákazníka, jeho investičním cílům a odborným znalostem a zkušenostem potřebným pro pochopení souvisejících rizik.“

Nepoctivý OCP, neboli „šmejdi“, jak jsme je v minulém článku nazvali, se mylně domnívají, že této povinnosti zákona o podnikání na kapitálovém trhu lze vyhovět i jen zaslání a přijmutím vyplněného „investičního dotazníku“, ve kterém investor odpoví na několik často vágně položených otázek z výše uvedených kategorií.

Není tomu tak. Ustanovení § 15h odst. 2 není samoúčelné a slouží k tomu, aby OCP přizpůsobil nabízené produkty dle „investičního dotazníku“ vyplněného zákazníkem. V opačném případě by postupoval v rozporu se zákonem.

Stále použitelné rozhodnutí Komise pro cenné papíry KCP/14/2005 uvádí k zjišťování investičního profilu zákazníka toto: „Pokud obchodník s cennými papíry vyžaduje informace od zákazníků o jejich zkušenostech, finanční situaci a záměrech, ale tyto údaje nevyhodnotí a nezvolí na jejich základě vhodnou strategii, jedná v rozporu se zákonem.“

A dále rozhodnutí KCP/4/2005 k nabízení agresivní strategie konzervativnímu zákazníkovi uvádí toto: „Obchodník s cennými papíry není povinen poskytovat služby ke všem investičním nástrojům, pokud však zákazníkům, kteří nemají zájem o agresivní obchodování a jsou na základě jimi uvedených údajů v investičním dotazníku zařazeni do konzervativní skupiny, nabízí nevhodné, agresivní strategie, jedná v rozporu se zákonem.“

Nabízení rozdílových smluv

OCP nabízející zákazníkům uzavírání tzv. rozdílových smluv (neboli také CFD kontraktů, jejichž podstatu jsme vysvětlili v minulém článku), jsou často ve střetu zájmů, a to zejména v případech, kdy CFD kontrakt je jediným typem instrumentu v portfoliu brokera (OCP). Jednání ve střetu zájmů je institut, kterému zákon o podnikání na kapitálovém trhu věnuje značnou pozornost, neboť jde o zcela flagrantní porušení tzv. generální klauzule jednání OCP se zákazníky, jak bylo uvedeno výše.

Jednání ve střetu zájmů by se měl OCP zcela bez dalšího vyvarovat a dodržovat ve vztahu k neprofesionálním investorům bez výhrady pravidla obsažená především v ustanovení § 15c.

Ustanovení § 15c odst. 3 ZPKT míří do vnitřních poměrů OCP a ukládá OCP povinnost zajistit, aby při poskytování investičních služeb neodměňoval nebo nehodnotil výkonnost svých pracovníků a vázaných zástupců způsobem, který tyto osoby motivuje k nabízení určitých investičních nástrojů, přestože neodpovídají potřebám zákazníka.

Ustanovení § 15c odst. 4 ZPKT upravuje povinnost OCP posoudit dostatečné množství investičních nástrojů dostupných na trhu, které jsou dostatečně různorodé z hlediska jejich druhu a emitentů nebo osob, které vytvářejí investiční nástroje tak, aby mohly být odpovídajícím způsobem naplněny investiční cíle zákazníka.

Toto ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu jednak rozvíjí povinnost OCP při nabízení nebo doporučování investičního nástroje (např. CFD kontraktů) vycházet z informací uvedených investorem v investičním dotazníku. Zároveň jsou v ustanovení § 15c odst. 4 vymezena pravidla, která mají zamezit tomu, aby se OCP dostal do střetu se zájmy zákazníků (investorů).

Další požadavky na posouzení podle odstavce 4 upravuje čl. 53 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/565 ze dne 25. 4. 2016 (§ 15c odst. 6 ZPKT).

Podle čl. 53 odst. 2 písm. c) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/565 ze dne 25. 4. 2016 platí, že OCP před poskytnutím služby zajistí, aby jeho služba byla pro každého nového zákazníka vhodná, neboť jeho obchodní model odpovídá potřebám a cílům zákazníka a spektrum finančních nástrojů je pro zákazníka vhodné. Pokud tomu tak není, OCP tomuto zákazníkovi službu neposkytne.

Jak z toho ven

Pokud jste se tedy dostali do situace, kdy z vás „Váš“ broker vytáhl peníze pomocí agresivních praktik nebo nebral ohledy na váš nejlepší zájem, existují zákonné prostředky, o které lze opřít váš nárok na náhradu takto způsobené škody. I tak může řadu drobných investorů odradit nákladnost a zdlouhavost případného soudního sporu. I na tyto situace však zákonodárce myslel.

Podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. h) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“) platí, že: „K rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr, jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a osobou poskytující investiční služby při poskytování investičních služeb.“

Řízení před finančním arbitrem je na rozdíl od řízení soudního, bezpoplatkové. Za zahájení řízení před soudním arbitrem se tedy nevybírá jakýkoliv poplatek a každý z účastníků řízení si nese své náklady řízení sám, což může podstatně eliminovat ekonomické důsledky prohry.

Zákon o podnikání na kapitálovém trhu usnadňuje investorům i důkazní pozici, jelikož ukládá OCP řadu povinností stran úschovy záznamů a dokumentů týkajících se investičních služeb a obchodů dostatečné k tomu, aby na jejich základě bylo možné sledovat dodržování požadavků podle tohoto zákona (zejm. podle ustanovení § 17 ZPKT). Mezi tyto záznamy patří i záznamy telefonických hovorů či elektronické komunikace.

Porušení povinnosti uchovávat záznamy a dokumenty týkající se investičních služeb a obchodů zakládá odpovědnost za přestupek a obecně lze za jeho spáchání uložit pokutu až do 150 000 000 Kč, tudíž OCP jsou dostatečně motivováni příslušné záznamy a dokumenty uchovávat a na výzvu je finančnímu arbitrovi předložit.

Předchozí článek „Novodobá rizika investování, aneb „šmejdi“ na kapitálovém trhu“ se nenesl příliš v pozitivním duchu a popisoval zejména nepříjemné situace, do kterých se (velmi!) snadno může dostat úplně každý. Těší nás, že vám nyní můžeme nastínit i řadu možností, jak v těchto nelehkých zkouškách obstát.

Ve všech případech nemůžete udělat chybu, pokud oslovíte advokátní kancelář, která se zákonem o podnikání na kapitálovém trhu má zkušenosti. Bude se jednat o investici, které nebudete muset litovat.

Přes všechno řečené nabízí kapitálový trh vhodný způsob, jak i malí a nezkušení investoři mohou zajímavě zhodnotit své prostředky. Je velmi důležité věnovat náležitou pozornost výběru brokera, který bude vaším dlouhodobým partnerem, poskytne vám dobré obchodní podmínky (nízké poplatky, férové swapy) a kvalitní obchodní platformu, skrze kterou budete obchodovat. Na to, jak takového brokera najít, se podíváme v příštím článku.

Jestli jste se ocitli ve spárech nepoctivích obchodníků s cennými papíry, pomůžeme Vám - neváhejte se na naše specialisty obrátit.