Jakými pravidly se řídí registr silnič. vozidel?

Veřejné seznamy jsou zřizovány za účelem evidence zapisovaných údajů a k upevnění právní jistoty společnosti v tyto údaje.

Podle důvodové zprávy zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je pojem „veřejný seznam“ souhrnným označením pro veřejné evidence věcí, zatímco pojem „veřejný rejstřík“ je souhrnným označením pro veřejné evidence osob. Vedle veřejných seznamů a veřejných rejstříků mohou existovat i jiné veřejné evidence, jejichž předmětem nejsou ani věci, ani osoby, nýbrž různé skutečnosti. Některé veřejné seznamy jsou pak zvláštními právními předpisy označovány jako veřejné rejstříky, ač se ve smyslu o. z. nejedná o veřejný rejstřík, nýbrž o veřejný seznam (např. plavební rejstřík, do kterého se zapisují věci – plavidla).

Pro určení, zda se jedná o veřejný seznam či nikoli, není rozhodujícím formální pojetí, tedy jeho název, ale splnění definičních znaků veřejných seznamů: předmětem evidence v tomto seznamu musí být věci, tato evidence věcí musí být bez omezení přístupná komukoliv a konečně, musí být vedena orgánem veřejné moci na základě zákona nebo jinou osobou, které byla státem taková pravomoc svěřena zákonem.[1]

Veřejné seznamy mají různé funkce a důležité jsou mj. v situaci, kdy je potřeba určit vlastníka věci, došlo-li k postupném převodu vlastnického práva k této věci několika osobám. Případy, kdy se jedná o převod vlastnického práva k věci nezapsané ve veřejném seznamu, upravuje ustanovení § 1100 odst. 1 o. z., které stanoví: "Převede-li strana postupně uzavřenými smlouvami různým osobám vlastnické právo k věci nezapsané ve veřejném seznamu, nabývá vlastnické právo osoba, které převodce vydal věc nejdříve. Není-li nikdo takový, nabývá vlastnické právo osoba, s níž byla uzavřena smlouva, která nabyla účinnosti jako první." Naproti tomu u postupného převodu vlastnického práva k věci zapsané ve veřejném seznamu je pravidlo odlišné, viz druhý odstavec § 1100: "Převede-li strana vlastnické právo k věci zapsané ve veřejném seznamu postupně několika osobám, stane se vlastníkem osoba, která je v dobré víře a jejíž vlastnické právo bylo do veřejného seznamu zapsáno jako první, a to i v případě, že její právo vzniklo později."

Ve shora popsaném kontextu mohl vyvolávat určité obtíže registr silničních vozidel. Jedná se o veřejný seznam? A jakými pravidly by se měl řídit postupný převod vlastnického práva k vozidlu několika osobám? K této problematice se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5330/2015.

V tomto rozsudku Nejvyšší soud konstatoval, že registr silničních vozidel není veřejným seznamem, neboť osoby, jež by do registru silničních vozidel chtěly nahlédnout, musí překonat formální překážku – osvědčit právní zájem na poskytnutí údajů.[2] Jelikož je tedy zájemce o poskytnutí údajů z registru silničních vozidel omezen splněním této podmínky, tj. nahlédnutí je vázáno na prokázání právního zájmu, není registr silničních vozidel veřejným seznamem, neboť není splněn jeden z definičních znaků veřejného seznamu, a to přístupnost této evidence bez omezení komukoliv.

Silniční vozidlo je tedy věcí, která není zapsána ve veřejném seznamu. Bylo-li proto vlastnické právo k silničnímu vozidlu postupně převedeno několika osobám, dojde k aplikaci pravidla uvedeného v ustanovení § 1100 odst. 1 o. z., tzn. vlastníkem vozidla se stane osoba, které bylo vozidlo převodce vydáno nejdříve, a není-li takové osoby, pak osoba, s níž byla uzavřena smlouva, která nabyla účinnosti jako první.

__________________________________
[1] SPÁČIL, Jiří a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 10-11.
[2] § 5 odst. 7 zákona č. 56/2001 Sb. ní odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb.