Kdo odpovídá za škodu způsobenou přívalovými dešti?

Českem se o předchozím víkendu opět prohnaly přívalové deště a bleskové povodně, které napáchaly značné škody. K přívalovým dešťům se mnohdy přidají i sesuvy půdy a bahna způsobené zvýšenou erozí půdy. Poškozené oprávněně zajímá, zda někdo za takto způsobené škody odpovídá. Pokud škody neuhradí pojišťovna, má smysl věc dále řešit?

Živelné pohromy jsou obecně klasickou ukázkou tzv. vyšší moci (vis maior), tedy události, která je mimořádná, nepředvídatelná, neodvratitelná, nezaviněná a způsobí škodu. Vyšší moc se obvykle vnímá jako tzv. liberační důvod ve vztahu k náhradě škody. Jedná se tedy o důvod, pro který nebude poškozenému přiznán nárok na náhradu škody, neboť vznik škody nebyl nikým zaviněn (škoda vznikla v důsledku vyšší moci). Zjednodušeně řešeno za škody způsobené živelnými pohromami obecně nikdo neodpovídá, neboť nelze dovodit zavinění konkrétní osoby.

Je tomu vždy tak a opravdu za škody přívalovými dešti nikdo nenese odpovědnost?

Odpověď na uvedenou otázku není jednoduchá, ale i v momentě škod způsobených přívalovými dešti máte naději na přiznání náhrady škody (a to i pokud pomineme nárok přiznaný pojišťovnou). V případě přívalových dešťů se totiž můžete náhrady škody domáhat zejména po zemědělcích a majitelích okolních pozemků, kteří na své půdě hospodaří tak, že umožnili vznik škod (případně jejich nesprávné hospodaření vedlo ke vzniku vyšší škody). Dosavadní rozhodovací praxe mi přitom dává za pravdu[1], a to z následujících důvodů.

Občanský zákoník předpokládá, že každý musí při svém jednání dbát tzv. obecné prevenční povinnosti. Každý je povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Zvláštní zákony obsahují i speciální povinnosti rozšiřující obecnou prevenční povinnost. Dle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu a vodního zákona musí nájemci nebo vlastníci pozemků učinit opatření minimalizující nepříznivý vliv přírodních podmínek či událostí na zemědělský půdní fond (např. musí dbát o retenční funkci zemědělské půdy). Pokud taková opatření neučiní, odpovídají za vzniklé škody. Stručně řečeno musí být na zemědělských pozemcích hospodařeno tak, aby po nich nemohla voda jen stéct, a přitom s sebou vzít vrstvy ornice. Při hospodaření musí být příkladmo přizpůsoben směr orání, nesmí být rozorávány meze a další přirozené překážky, likvidovány remízky či porosty v údolnici a obecně by měly být podporovány retenční vlastnosti pozemku.

Poškozený se tak v souladu s výše uvedeným může úspěšně domáhat náhrady škody, pokud se mu podaří prokázat:

• škoda mu vznikla v důsledku sesuvu půdy či vody tekoucí z konkrétních pozemků;
• vlastník takového pozemku na něm hospodařil v rozporu s výše uvedeným;
• v důsledku nesprávného hospodaření vznikla škoda, které se řádným hospodařením dalo zabránit, případně se škoda dala zmenšit.

Výše uvedené lze relativně snadno prokázat příslušným znaleckým posudkem. Je zároveň nutné vyčíslit výši způsobené škody, což opět bude úkolem pro znalce.

Závěrem lze shrnout, že i v momentě, kdy na Vašem majetku vznikne škoda způsobená přívalovými dešti, má smysl domáhat se náhrady škody. Vždy však záleží na okolnostech konkrétního případu, zejména na posouzení, zda za škodu odpovídá konkrétní osoba a zda šlo škodě zabránit. Vzhledem k relativní složitosti problematiky lze doporučit, abyste si zajistili kvalifikovanou právní pomoc.

[1] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3811/2017