Musí být u noční práce lékařské prohlídky?
Dle § 94 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen jako "ZP") platí, že zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen poskytovatelem pracovnělékařských služeb před zařazením na noční práci a dále také pravidelně podle potřeby, nejméně však jednou ročně, přičemž úhrada poskytnutých zdravotních služeb nesmí být na zaměstnanci požadována.
Dikce zákona tak výslovně požaduje vyšetření s ročním intervalem pouze u zaměstnanců pracujících v noci. V praxi se tak často vyskytují případy, kdy zaměstnavatelé posílají na každoroční prohlídky všechny zaměstnance, kteří pracují v noci. Příčinou tohoto postupu je zaměňování pojmů "noční práce" a "zaměstnanec pracující v noci".
Dle § 78 odst. 1 písm. j) ZP platí, že noční práce je jakákoliv práce, která je vykonávána v časovém rozmezí mezi 22. hodinou večerní a 6. hodinou ranní. Naproti tomu ten samý paragraf v odst. 1 písm. k) určuje, kdo je chápán jako zaměstnanec pracující v noci.
Zaměstnancem pracujícím v noci je zaměstnanec, který odpracuje během noční doby nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně v období, uvedeném v § 94 odst. 1 ZP.
Je-li práce konána nepravidelně nebo v menším rozsahu, jde sice o noční práci, je-li práce konána v noční době (náleží příplatek za práci v noci), avšak na zaměstnance se nevztahují práva a povinnosti zaměstnance pracujícího pravidelně v noci dle ZP.
Lze se tak velmi často setkat s případy, kdy zaměstnanci sice konají noční práci, ale nemusí být zaměstnanci pracujícími v noci. Typickým příkladem může být zaměstnanec, který nastupuje na pracovní směnu pravidelně od pondělí do pátku v 5:30 hodin. Takový zaměstnanec sice prokazatelně pracuje také v noci, nicméně v období jednoho týdne dosáhne pouze na 2,5 hodiny noční práce, tedy nenaplňuje kritéria pro zařazení do skupiny zaměstnanců pracujících v noci.
U takových zaměstnanců pak platí, že periodická prohlídka může bude vyžadována zpravidla s delší periodicitou než jednou ročně a to v závislosti na příslušné kategorizaci prací (u první kategorie např. i jednou za šest let, viz § 11 vyhlášky č. 373/2011 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče).
Výše nastíněná praxe je tak s ohledem na péči o zdraví zaměstnanců vítána, nicméně jde nad rámec povinností uložených zákonem.
Photo by Matthew Henry on Unsplash