Možnost poskytovatele zdravotních služeb ukončit péči o pacienta: Jak je to v případě vulgárních pacientů?

Zákonné důvody odmítnutí pacienta

Ustanovení § 48 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen “ZZS”), umožňuje poskytovateli z uvedených důvodů odmítnout přijetí pacienta do péče, jakož i ukončit péči o pacienta.

Mezi důvody, které by opravňovaly poskytovatele zdravotních služeb k odmítnutí přijetí pacienta do péče, patří překročení únosného pracovního zatížení poskytovatele v důsledku přijetí takového pacienta; provozní nebo personální důvody; nemožnost praktického lékaře navštívit pacienta u něj doma kvůli přílišné vzdálenosti místa pobytu pacienta; nebo není-li pacient pojištěncem pojišťovny, s nímž má poskytovatel uzavřenou smlouvu (výjimkou jsou pojištěnci z EU, EHP, Švýcarska a zemí se smlouvou o sociálním zabezpečení s ČR).

Ukončit péči o pacienta může poskytovatel zdravotních služeb tehdy, předá-li jej do péče jiného poskytovatele s jeho souhlasem; pominou-li důvody pro poskytování zdravotních služeb (s výjimkou registrujícího poskytovatele jako jsou praktici apod.); nesouhlasí-li pacient s poskytováním veškerých zdravotních služeb; omezuje-li pacient závažně práva ostatních pacientů, nedodržuje-li léčebný postup, ačkoliv s poskytováním zdr. služeb vyslovil souhlas, či vnitřní řád poskytovatele, a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem, nebo neposkytuje-li nezbytnou součinnost. Ukončením péče nesmí samozřejmě dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta.

Důvody, které vedou poskytovatele k odmítnutí přijetí pacienta do péče nebo k ukončení péče o pacienta, by měly být vždy řádně komunikovány s pacientem a zaznamenány do zdravotnické dokumentace pacienta.

Jak je to pak v situaci, když pacient, jehož péči poskytovatel ukončil ku příkladu z důvodu soustavného nedodržování pokynů lékařů a stanoveného léčebného postupu? ZZS výslovně neuvádí, že poskytovatel pacienta v takovém případě nemusí přijmout znovu do péče. Z jazykového výkladu tak vyplývá poměrně absurdní situace, kdy by pacient mohl opakovaně nárokovat přijetí do péče, kterou by mu poskytovatel opakovaně ukončoval a došlo by tak k zacyklení stran v tomto procesu.

NSS v předmětném rozhodnutí výslovně odmítl takový zjednodušující výklad s tím, že by vedl právě k onomu zacyklení procesu ukončení péče o pacienta. Poskytovatel, který ze zákona uvedených důvodů ukončil péči o pacienta jej tedy do péče znovu přijímat nemusí.

Vnitřní řád pro všechny poskytovatele

NSS zároveň v předmětném rozhodnutí zdůraznil, že i přesto, že ZZS používá legislativní zkratku vnitřní řád pouze v souvislosti s lůžkovou a jednodenní péčí, smysl a účel zákona odpovídá tomu, aby právo na ukončení péče z důvodu porušování vnitřního řádu měli také poskytovatelé ambulantní péče.

Tento závěr vychází hlavně z toho, že znění ustanovení § 28 odst. 3 ZZS stanovuje povinnost zařízením poskytujícím lůžkovou a jednodenní péči vytvořit vnitřní řád, nicméně zároveň nezapovídá dobrovolné vytvoření vnitřního řádu ambulantním poskytovatelům zdravotní péče. Možnost vytváření vnitřního řádu ambulantním poskytovatelům připouští i komentářová literatura, když ta hovoří o poučovací povinnosti ohledně vnitřního řádu poskytovatele vůči pacientovi v souvislosti jak s lůžkovou, tak ambulantní péčí.

Pokud tedy poskytovatel ambulantní péče má nad rámec zákona vnitřní řád, pacient, v jehož péči je, je povinen jej dodržovat. Pokud tak činit nebude, může být dán zákonný důvod pro ukončení péče o takového pacienta.

Závěr

NSS nadto připomíná, že dle ustanovení § 2636 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen “OZ”) je poskytování zdravotní péče založeno na smluvním základě, a to i v případě, že jde o péči plně hrazenou zdravotní pojišťovnou. Tento smluvní základ vztahu mezi pacientem a poskytovatelem zdravotních služeb platí pro všechny poskytovatele (ať se jedná o ambulantní či lůžkovou péči). Pro zachování principů soukromého práva, kdy obě smluvní strany mají rovné postavení, musí být poskytovateli dána možnost, jak tento smluvní vztah ukončit, byť jsou tyto možnosti s ohledem na charakter poskytovaných služeb zákonem omezeny, a to jako protiváha k možnosti svobodné volby poskytovatele zdravotních služeb pacientem.

Úplným závěrem je na místě zmínit, že mezi důvody ukončení péče o pacienta nadále nepatří ztráta důvěry mezi lékařem a pacientem, a to i přes opakované snahy České lékařské komory. Jestliže tedy poskytovatel nechce pečovat o pacienta, který sice dodržuje léčebný postup, ale je například vůči lékaři agresivní, hrubý či podává nedůvodné stížnosti apod., poskytovatel musí takové chování dostatečně určitě a jasně zakázat ve svém vnitřním řádu.

Pokud máte dotazy v souvislosti se zdravotnickým právem či související problematikou, neváhejte se na nás obrátit. Rádi se o Vašem případu dozvíme více a poskytneme Vám příslušnou právní pomoc.

Zajímají vás novinky ve zdravotnickém právu a psychomodulační látky? Připravili jsme si pro vás webinář.