Novodobá rizika investování, aneb „šmejdi“ na kapitálovém trhu

Broker (makléřská společnost) je zprostředkovatel mezi investorem a finančním trhem. A s výběrem brokera hledáte dlouhodobého partnera, který Vám má poskytnout dobré obchodní podmínky (nízké poplatky, férové swapy), kvalitní obchodní platformu, skrze kterou budete obchodovat, a mělo by mu také jít o Vaše dlouhodobé dobro. Bohužel tak tomu ale vždy není a na trhu existuje velké množství neseriózních a někdy dokonce i podvodných brokerských společností a různých pochybných investičních platforem.

V posledních letech, alespoň před příchodem onemocnění covid-19, zažívala naše společnost poměrně silný ekonomický růst. Mnoho domácností bylo schopno ušetřit významnou část svých finančních příjmů, což přirozeně vedlo k zájmu jednotlivců o možnosti, jak tyto volné prostředky zhodnotit. Ruku v ruce s tímto jevem získávalo na popularitě i investování volných peněžních prostředků prostřednictvím různých investičních platforem a zprostředkovatelů, které byly stále dostupnější široké veřejnosti. Široká veřejnost dosáhla o možnosti investování prostřednictvím tzv. „brokerů“ i slušného povědomí. V tomto ohledu nelze opomenout ani strmý růst kryptoměn, který pokračoval dokonce napříč „covidovým obdobím“. Shrnuto podtrženo, lidé měli co investovat, věděli kde a věděli (tedy spíše se domnívali), že je takto možné rychle a snadno zbohatnout.

Poptávka retailových investorů (resp. spotřebitelů, domácností) po investování prostřednictvím kapitálových (ale i alternativních) trhů tak v posledních několika letech významně narostla. Není proto překvapivé, že i osoby (obchodníci s cennými papíry dle dikce zákona o podnikání na kapitálovém trhu) zprostředkovávající investování na kapitálovém trhu do vybraných finančních instrumentů zareagovaly na zvýšený počet spotřebitelů toužících zhodnotit své úspory. Bohužel, ne vždy se tak děje k dobru jednotlivců nic netušících o investování finančních prostředků, a bohužel ani o tom, jak rychle a snadno je lze ztratit.

Právě této otázce se věnuje tento článek. V oblasti kapitálového trhu se totiž stále více střetáváme se situacemi, kdy jednotliví retailoví investoři musí čelit obdobným praktikám, které využívali podvodní obchodníci na speciálně pořádaných akcích či v rámci podomního prodeje. Tehdy se prodávaly vysavače, hrnce či jiné spotřební zboží a jejich prodejci byli později označováni jako „šmejdi“. „Šmejdy“ se podařilo zejména díky novelizacím příslušných zákonů a dozorové činnosti České obchodní inspekce z velké části vymýtit. Netrvalo však příliš dlouho a obdobné praktiky se rozrostly právě na kapitálovém trhu (respektive se projevily v plné nahotě, když se enormně zvýšil zájem lidí o tyto služby).

Praktiky „šmejdů“ přitom zůstaly obdobné. Nejprve získají (za úplatu?) osobní údaje o spotřebitelích v rozsahu jméno, příjmení a telefonní číslo. Prvním kontaktem s potenciální obětí je telefonický rozhovor, prostřednictvím kterého zaskočení spotřebitelé dostanou nabídku na rychlé a snadné zbohatnutí prostřednictvím „vhodného“ investování a za pomoci rad poskytovaných „odborníky“ v oblasti. Navazuje emailová komunikace a zaslání nabídky na uzavření smlouvy o investičním zprostředkování (ať je nazvána jakkoliv). Takovou smlouvu je možné akceptovat (a tím i smlouvu uzavřít) prostřednictvím internetu, neboť taková smlouva nevyžaduje písemnou formu. Spotřebiteli a nyní již retailovému „investorovi“ je přidělena konkrétní osoba ze zaměstnanců obchodníka s cennými papíry, která mu v průběhu celého obchodování (investování úspor) poskytuje investiční rady.

To by samo o sobě nebylo nic špatného, avšak tito poradci doporučují zcela nezkušeným spotřebitelům obchodovat často výlučně s tzv. finančními rozdílovými smlouvami neboli contracts for difference (CFD). Podstata CFD spočívá v tom, že účelem není nákup a následné držení tzv. podkladového aktiva (například akcie, měnového páru, komodity), ale pouze smlouva (závazek) mezi investorem a brokerem. Pokud cena podkladového aktiva vzroste, je broker povinen vyplatit spotřebiteli rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou. Pokud cena podkladového aktiva klesne, je naopak rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou povinen zaplatit investor. Brokeři „šmejdi“ (pozor, samozřejmě existují i seriózní brokeři) logicky chtějí, aby jejich klienti byli ve ztrátě, neboť takto realizují zisk. Odborně se takovým neseriózním brokerům říká „market makeři“, tedy oni drží spekulativní pozice proti svým klientům.

A proto je dobré raději hledat brokery typu ECN či STP, tedy takové brokery, kteří nejsou s klientem ve střetu zájmu a posílají objednávky svých klientů přímo do mezibankovního trhu.

Investování prostřednictvím CFD kontraktů se neodlučitelně pojí s využitím tzv. finanční páky. To znamená, že v poměru k investované částce může zisk ale i ztráta být několikanásobně vyšší, a to v závislosti na velikosti finanční páky.

Poté, co spotřebitel uzavře smlouvu s brokerem a je mu přidělen konkrétní „investiční poradce“, rozjede se kolotoč telefonických rozhovorů, v rámci kterých jsou nabízeny obchody s CFD kontrakty za využití finanční páky až 1:50. To znamená, že při koupi akcií v hodnotě 10 000 Kč ztratí investor hodnotu celého vkladu ve chvíli, kdy daná akcie poklesne o 200 Kč. Při finanční páce 1:50 je totiž zisk i ztráta 50 krát vyšší. Je evidentní, že využití takto vysokých finančních pák je extrémně rizikové a patří jen do rukou velmi zkušených investorů.

Nicméně, přidělení obchodníci dotlačí za využití velmi agresivních obchodních praktik zcela nezkušené investory k otevření obchodů s CFD instrumenty za využití velmi vysokých pák. Tyto praktiky probíhají podobnými způsoby, jaké již známe z videozáznamů z předváděcích akcí. Vždy se jedná o jedinečnou nabídku na rychlé a snadné zbohatnutí, je proto nezbytné vložit a investovat prostředky co nejrychleji a v co největším objemu. Odměnou má být „zajištění na důchod“ či příslib, že nový investor již „nikdy nebude muset do práce“. Obchodníci zároveň spotřebitele odrazují od tradičního a poměrně dobře známého nákupu a držení stabilních akcií. „To je totiž příliš zdlouhavé a nepříliš zajímavé.“

Pokud se chystáte otevřít obchod s využitím finanční páky 1:50, i jen minimální pokles aktiva vede k velmi vysoké ztrátě. V takovém případě dojde zpravidla k automatickému uzavření pozice a okamžité realizaci ztráty. Nemáte tedy ani možnost vyčkat po nějakou dobu na okamžik, kdy dané (podkladové) aktivum opět zaznamená významnější růst. Nadto držení otevřených pozic s využitím páky je finančně velmi nákladné kvůli vysokým poplatkům. De facto se totiž jedná o poskytnutí úvěru za účelem nákupu podkladového aktiva.

Automatickému uzavření pozice brání v první řadě vysoký zůstatek na obchodním účtu u brokera. Je tomu tak proto, že i při významnějším poklesu ceny podkladového aktiva je na účtu nového investora stále dostatek finančních prostředků ke krytí ztrát přesahujících hodnotu vkladu. Nicméně, v takovémto případě se lze snadno dostat do extrémně vysokých ztrát dalece převyšující hodnotu investice. Pokud se vrátíme k otevřenému obchodu v hodnotě 10 000 Kč s pákou 1:50 a budeme počítat s poklesem podkladového aktiva o 10 %, výsledná ztráta dosáhne částky 50 000 Kč (10 % = 1 000 Kč, 1 000 Kč x 50 = 50 000 Kč). Jinými slovy, broker nenechá dojít ztrátu dále, než do výše volných peněžních prostředků na obchodním účtu. V opačném případě by ji po investorovi musel vymáhat soudní cestou.

Mnohé investory bohužel první neúspěch s obchodováním CFD kontraktů neodradí, ba naopak. Náhlá vysoká ztráta (která opravdu přichází v řádech minut, hodin či několika málo dní) přiměje investory akceptovat ještě rizikovější nabídky. Vysoká ztráta na obchodním účtu dále vede investory k téměř úplné ztrátě sebevědomí obchodovat samostatně a svému vlastnímu úsudku ohledně investování již nevěří či mají strach věřit.

Tohoto psychologického efektu jsou si samozřejmě školení pracovníci call center obchodníků s cennými papíry („šmejdů“) vědomi a dovedou s ním pracovat. Investor v takové situaci zpravidla obdrží „urgentní telefonát“ s vysvětlením, že „jeho obchodní účet vyžaduje okamžité řešení“. Toto řešení bohužel znamená investování do instrumentů, jejichž vývoj není snadné odhadnout či podléhá častým a velkým výkyvům – jde především o měnové páry, komodity, případně akcie menších společností, které se mohou stát předmětem spekulací. Tento způsob může vést až k úplnému vyčerpání úspor investora, který se rozhodl investovat proto, „aby mu peníze neležely na účtu“. Z pohledu druhé strany (a protistrany v obchodování) jde o maximalizaci zisku.

Většina investorů, kteří příliš důvěřovali nezvaným rádcům, se na advokátní kancelář či odborníky v oblasti podnikání na kapitálovém trhu obrací až v této fázi. Jakkoli se může situace zdát bezradnou, nabízí zákon o podnikání na kapitálovém trhu řadu instrumentů, jejichž využití může výrazně pomoci k refundaci proinvestovaných prostředků. Stejně tak je i více institucí s významnými pravomocemi, na které se může investor obrátit. Z našich zkušeností však doporučujeme svěřit tuto záležitost právníkům se zaměřením na tuto oblast, a to mj. i proto, že obchodníci s cennými papíry mívají sídlo v zahraničí, což může vymáhání škody zkomplikovat.

Na jednotlivé možnosti, jak se „šmejdům“ bránit a jak postupovat při vymáhání proinvestovaných úspor se detailně zaměříme v příštích článcích. Stejně tak tomu, jak naopak poznat brokery seriózní.

Závěr

Dejte si tedy pozor na brokery, kteří chtějí jenom krátkodobě vydělat na klientovi na poplatcích a nutí klienty do různých obchodů například po telefonu a slibují jejich „zaručené rady“, díky kterým vyděláte rychlé a velké peníze. Broker není trader a neměl by vás nutit do žádných obchodů nebo radit otevírat konkrétní obchody. Broker má být váš seriózní partner, který vám poskytne nejlepší podmínky pro obchodování, ale samotné obchody už mají být na traderovi (investorovi), tedy na vás.