Odpovědnost za sportovní úraz

Nikoli každé porušení pravidel hry je bez dalšího porušením prevenční povinnosti, které by zakládalo odpovědnost za sportovní úraz. Aby šlo o jednání protiprávní, musí mít porušení pravidel určitou vyšší intenzitu, tedy musí podstatným způsobem vybočovat z běžného způsobu hry použitím nepřiměřené síly, brutality, úmyslné, násilné nebo se záměrem zranit spoluhráče.

Ústavní soud v řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 2357/15 posvětil změnu přístupu obecných soudů v otázce posuzování občanskoprávní odpovědnosti za sportovní úraz. Doposud jimi bylo totiž judikováno, že pro vznik občanskoprávní odpovědnosti je třeba takového jednání škůdce, které lze z objektivního hlediska označit za nedovolený a zakázaný způsob hry, tj. takový, jenž je v rozporu s pravidly hry (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1962, sp. zn. 5 Cz 38/62 publikované pod č. 15/1963 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 1978, sp. zn. 10 Co 190/76 publikovaný pod č. 16/1980 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nově tedy soudy více reflektují skutečnost (mj. i s poukazem na německou a rakouskou judikaturu), že sport představuje činnost se zvýšeným rizikem zranění jejich aktérů, a proto na ně nelze klást nepřiměřené požadavky stran opatrnosti, jinak by sport přestal být atraktivní hrou, neboť hráči by v obavě ze soudních sporů přestali soupeřit, a tím sport (obecně) ztratil zcela smysl. Posun tedy spočívá v tom, že samotné porušení sportovního pravidla nemusí zakládat občanskoprávní odpovědnost za sportovní úraz.

Ke skutkovému stavu. Stěžovatel se zúčastnil jako hráč fotbalového utkání. Vedlejší účastník, jako útočník soupeřícího týmu, zastavil v přibližně 87. minutě hrací doby míč na autové čáře. Při tomto manévru ale ztratil rovnováhu a v důsledku setrvačnosti přeběhl do zámezí. K míči následně přiběhl stěžovatel, který jej pravou nohou odkopl. Vedlejší účastník provedl tzv. skluz, kterým však nezasáhl míč, ale stěžovatele kopl do pravé nohy a způsobil mu zlomeniny holenní a lýtkové kosti. Rozhodčí udělil vedlejšímu účastníku za způsobený faul žlutou kartu. Zranění stěžovatele si vyžádalo několik operací a dlouhodobou pracovní neschopnost.  

Stěžovatel se po vedlejším účastníkovi domáhal náhrady škody ve výši 128 514 Kč s příslušenstvím. Obecné soudy žalobu stěžovatele zamítly s tím, že v daném případě nedošlo k porušení prevenční povinnosti a nebyl tak naplněn jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu. Vedlejší účastník totiž nepoužil skluzu s úmyslem zranit protihráče a nejednalo se ani o brutální nebo surovou hru či exces. Šlo proto o nešťastnou shodu okolností, respektive náhodu, jejíž následky se v souladu s ustálenou judikaturou přičítají tomu, komu se přihodila (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003, publikované v Souboru pod C 2593, či rozsudek téhož soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3434/2009, Soubor C 10425).

Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 25 Cdo 493/2015) podal stěžovatel ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný s následujícím odůvodněním:

„Je-li kopaná tradičně pojímána jako rychlá hra s častými fyzickými střety, měla by tomu odpovídat i rozhodovací činnost orgánů veřejné moci, které tuto její povahu v uvedeném smyslu respektují. Sportovní klání je svým způsobem mimořádnou událostí, při níž s přihlédnutím k povaze toho kterého sportu dochází vždy k určitému posunu přijatelných pravidel lidského chování. A přestože ochrana zdraví, jako důležité ústavně zaručené právo (čl. 31 věta první Listiny), by neměla být ani při těchto událostech opomíjena, po každém lze, jak správně podotkl Nejvyšší soud, požadovat opatrnost a ohleduplnost k druhým přiměřeně dané situaci. Obecný princip opatrnosti, který respektují i fotbalová pravidla, by nejspíš nemohl být absolutně povýšen nad všechny ostatní principy této hry, aniž by autoritativně došlo ke zcela zásadní změně její povahy.“

Ke změně v nazírání na odpovědnost za sportovní úrazy došlo i na poli trestního práva.  V této souvislosti ve stručnosti odkazujeme na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 7 Tdo 561/2016 , ze kterého vyplývá, že trestní sankce při úrazech v rámci sportovní hry přichází v úvahu také v závažnějších případech zavinění z nedbalosti (nejen tedy při úmyslném jednání), avšak pouze při nepřiměřenosti zákroku vzhledem k dané herní situaci, použití nepřiměřené síly, která nebyla potřebná k zákroku.

V předmětné věci byl obžalovaný zproštěn obžaloby za skutek spočívající v tom, že v době kolem 18.30 hod. na sportovním hřišti v P. – Ch., při fotbalovém utkání 6. kola 8. ligy skupiny I Hanspaulské ligy mezi týmy ZAK Praha a South Rise Again FC, za který nastoupil, zakázaným herním zákrokem – tzv. skluzem – směrovaným zezadu či z boku vůči poškozenému P. R., který měl v danou chvíli v držení míč, nepřiměřeně a se značnou razancí tohoto nohou atakoval do spodní oblasti pravé dolní končetiny, čímž poškozenému způsobil poruchu zdraví v podobě zlomeniny zevního a vnitřního kotníku pravé dolní končetiny a zlomeninu trojhranné kosti pravého zápěstí, způsobenou v důsledku pádu na zem, toto si vyžádalo lékařské ošetření, hospitalizaci, operaci a sádrovou fixaci dolní i horní končetiny, znesnadnilo poškozenému obvyklý život po dobu zhruba 12 týdnů a vyžádalo si jeho pracovní neschopnost od 8. 10. 2014 do 21. 1. 2015.

Naše advokátní kancelář poskytuje právní služby řadě sportovců a sportovních oddílů z různých oblastí, a to mj. i v otázkách týkajících se odpovědnosti za sportovní úrazy. V případě, že budete potřebovat právní pomoc ať už z pozice poškozeného nebo škůdce, neváhejte se na nás obrátit, rádi Vám pomůžeme.