Předání rodinného majetku

Jak správně předat rodinný majetek? Otázka, kterou si každý člověk v životě položí, avšak problematiku předání rodinného majetku zpravidla odkládá na pozdější dobu. Postupem času a s přibývajícím věkem každého jednotlivce však nabývá otázka a její řešení na významu. Situace se stává složitější tehdy, má-li  vlastník větší majetek a více potenciálních členů rodiny, kteří by měli či mohli být v budoucích vztazích zainteresováni. Každý vlastník chce především, aby jeho majetek byl předán tak, aby rodinu zabezpečil a současně byl rodině, jakož i jednotlivcům, ku prospěchu. V rámci tohoto článku se pokusím nastínit základní aspekty předání rodinného majetku, které mohou jednotlivci usnadnit nastavení tohoto složitého procesu, správně jej organizačně uchopit a naplnit tak účel, který zamýšlí.

Česká právní úprava v tomto ohledu nabízí řadu vhodných instrumentů. Tyto lze pak obecně rozdělit na instrumenty aplikovatelné:

• Pro případ smrti
• Za života vlastníka

Předání majetku pro případ smrti

Při využití této struktury předání je vlastník majitelem veškerého majetku až do své smrti. Pro případ, kdy se vlastník nechce, případně se nestihne, danou problematikou předání majetku za života zabývat, nabízí základní strukturu rozdělení předmětných vztahů dědické právo. Rodinný majetek je v těchto případech rozdělen dle zákonných pravidel mezi pozůstalé v souladu s dědickými skupinami.

Ne vždy je však toto řešení optimální a odráží vůli vlastníka, případně  vůli či očekávání členů rodiny. Dědické právo proto nabízí i další instrumenty, které mohou potřeby vlastníka ohledně úpravy budoucích poměrů lépe uspokojit. Vyjma defaultě nastavené zákonné dědické posloupnosti mohou vlastníci využít institutu závěti či dědické smlouvy. Těchto instrumentů dědického práva pak osoby mohou využít v případě, kdy nechtějí osud svého majetku vložit do zákonem předepsaného postupu, ale naopak aktivně vytvoří plán pro případ jejich (předčasného) úmrtí.

Předání majetku za života vlastníka

Ne vždy je naložení s majetkem dle základního uspořádání za pomoci zákonné dědické posloupnosti či jiného instrumentu dědického práva vhodné. Kupř. tehdy, kdy neodráží požadavky spravedlivého rozdělení majetku v rodině či očekávání jednotlivce. Za této situace může vlastník rozdělení majetku upravit dle svého uvážení i dalšími způsoby.  Vlastník by tak měl činit v ideálním případě ve vzájemné součinnosti a po dohodě s ostatními členy celé rodiny. Vlastník nemusí předání majetku ponechat až na dobu po jeho úmrtí, ale  může již za života postupně rodinný majetek předávat.

Způsobem jak docílit předání majetku za života vlastníka může být také samotný prodej rodinného majetku třetí osobě. Nicméně v případě rodinných společností, je často žádoucí a chtěné, jak z pohledu vlastníka, tak z pohledu ostatních členů rodiny, jejich zachování pro další generaci. Nutno podotknout, že rozhodne-li se vlastník předat svůj majetek rodině za života v rámci postupného předávání,  jedná se o dlouhodobý, složitý a komplexní proces. S tímto procesem se zajisté vyplatí obrátit na zkušené odborníky, kteří s postupným předáváním majetku mají zkušenosti. Tito pak mohou vlastníkovi po seznámení se s celkovou situací, jakož i se vztahy v rodině, doporučit nejvhodnější strukturu předání.

Postupné předávání majetku

V rámci postupného předání rodinného majetku, je pro vlastníka zásadní ujasnit si, kdo předmětný majetek převezme a jaké k tomu jsou důvody.  Vlastník dále stanoví podmínky předání a také jeho časový harmonogram. Neméně důležité je přesně stanovit, s ohledem na schopnosti a možnosti dotčených osob, jejich budoucí role, jakož i pravidla společné správy a fungování rodinného majetku. V neposlední řadě je zapotřebí zjistit vzájemná očekávání dotčených osob a tím předejít možným konfliktním situacím. 

Zdroj: canva.com

Vlastník může v případě postupného předávání majetku působit v roli kontrolora a dohlížet na to, jak proces předání probíhá a zda se vše vyvíjí dle jeho očekávání. Zcela zásadní výhodou postupného předání oproti ostatním institutům je možnost úpravy podmínek fungování budoucí struktury v průběhu procesu. V průběhu mohou totiž nastat situace, na které nebylo při přípravě pamatováno, či nebyly známé, případně byly způsobené nenadále. Zjistí-li vlastník či dotčená osoba v průběhu předávání, že budoucí struktura vykazuje nedostatky, může zasáhnout a poměry upravit.

Ačkoli se jeví institut postupného předání jako nejvhodnější, ne vždy je možné jej využít. Za zmínku stojí situace, kdy v okamžiku přípravy plánu postupného předání není osoba, která by mohla rodinný majetek převzít. A to kupříkladu tehdy nedosahují-li potomci potřebného věku, zkušeností,  znalostí, nejsou vhodnými osobami na řízení společnosti či trpí závislostí, aj. V takovém případě, se nabízí možnost využití institutu svěřenského či nadačního fondu (případně obdobné struktury v zahraničí), které slouží k zajištění správy majetku vyčleněného za určitým účelem.

Závěr

S ohledem na výše uvedené doporučuji přemýšlet nad úpravou mezigeneračního předání majetku již za života vlastníka. Jedná se o velice náročný a dlouhodobý proces, kdy je vhodné jeho komplexní uchopení.

V ideálním případě vyžaduje nezbytnou součinnost nejen vlastníka ale také i členů rodiny. Zpravidla jen v takovém případě lze naplnit očekávání veškerých zúčastněných osob a zajistit rodinný majetek pro další generaci. Každá rodina i vztahy v ní, jakož i převáděný majetek, jsou natolik specifické, že na vytvoření plánu (postupného) předávání neexistuje univerzální návod, který by se dal vždy aplikovat. Při nastavení tohoto procesu je však vždy zapotřebí míti na paměti, že předání majetku přímo ovlivní budoucí generace.

Je důležité věnovat se každému aspektu a brát v úvahu všechny možné alternativy, které právo nabízí. Vytvořit tak strukturu předání pro vlastníka i jeho rodinu co nejvhodnější a v ideálním případě tzv. šitou na míru.

V případě jakýchkoli dotazů v rámci předání rodinného majetku či rodinného práva se neváhejte obrátit na Mgr. Vendulu Růžkovou na ruzkova@arws.cz.