Srážky ze mzdy a nový občanský zákoník

Nový občanský zákoník přináší ve srážkách ze mzdy výrazné novinky? V některých článcích se lze dočíst, že nový občanský zákoník přináší novinky ve srážkách ze mzdy pro nároky zaměstnavatele. V této oblasti je ovšem nutno rozlišit dvě sféry. Jednou z nic je oblast započtení oproti nároku ze mzdy a druhou dohodnuté srážky ze mzdy. Co se týče započtení závazku zaměstnavatele vyplatit zaměstnanci mzdu vůči závazku zaměstnance nahradit zaměstnavateli např. škodu, kterou mu při výkonu práce způsobil, tento postup obecně přípustný je. Nicméně vzhledem k speciální úpravě pracovněprávních vztahů v zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb. v platném znění, dále jen „ZP“) je nutno kromě občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. v platném znění, dále jen „OZ“) brát v potaz i zákoník práce.

Ten (dle § 144a odst. 4 ZP od 1. 1. 2014) odkazuje na úpravu v občanském soudním řádu, podle něhož lze strhávat (v našem případě započíst) pouze zabavitelné částky[1]. Základní problém je ve vztah zákoníku práce a občanského zákoníku, který je subsidiární vůči speciálnímu zákoníku práce. Z daného tedy vyplývá, že zaměstnavatel sice může provádět srážky ze mzdy (započítat část mzdy do maximální výše 1/2) za účelem uspokojení škody mu zaměstnancem způsobené, nicméně pouze pokud se toto započtení vejde do 2/3 mzdy zaměstnance. V případě probíhajících srážek ze mzdy buď v exekučním, nebo insolvenčním řízení je tento postup prakticky nemožný s ohledem na vyčerpání veškerých zabavitelných částí mzdy právě těmito prováděnými srážkami. Započtení v průběhu insolvenčního řízení není přípustné, pokud dluh již neexistoval před zahájením insolvenčního řízení, což vyplývá z § 140 odst. 2 insolvenčního zákona (zákon č. 182/2006 Sb. v platném znění, dále jen „IZ“).

Ačkoli by se mohlo zdát, že nový občanský zákoník přinesl v tomto směru novinky,  není tomu tak. Bylo totiž beze změny ponecháno ustanovení § 148 odst. 2 (dříve věta první) zákoníku práce, že srážky ze mzdy smějí být provedeny jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu (přičemž stejná formulace byla uvedena v § 144a odst. 4 ZP ve vztahu k započtení). Jde o výpočet srážek výše uvedeným třetinovým systémem. Z toho vyplývá, že smluvní srážky se provádějí zásadně tak, jako pro exekuce, maximálně však ve výši poloviny příjmu, což má význam jen u relativně vysokých příjmů (kdy zbytek čisté mzdy přesahuje částku, nad kterou je možné jej zabavit bez omezení). Text zákona vyvolal velké interpretační neshody, což agendu plátců mzdy jen zkomplikovalo. Neshoda spočívá též v otázce, zda limit poloviny se počítá z hrubého nebo čistého příjmu (dle názoru AKV[2] jde o příjem hrubý, neboť jde o soukromoprávní úpravu, přičemž čistý příjem je důsledek veřejnoprávní úpravy).[3]

Ohledně smluvených srážek ze mzdy platí opět kromě úpravy v občanském zákoníku § 146 písm. b) ZP ve spojení s § 148 odst. 2 ZP, který stanoví, že je lze provádět jen za podmínek v občanském soudním řádu (ad bod 2.1 tohoto vyjádření). Navíc novelizovaný insolvenční zákon v § 109 odst. 1 písm. d) zakazuje uplatnění po zahájení insolvenčního řízení uplatnit dohodou věřitele a dlužníka založené právo na výplatu srážek ze mzdy nebo jiných příjmů, s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou nebo platem. Insolvenční řízení skýtá ještě problém, a to v § 109 odst. 1 písm. c) IZ, které zakazuje provedení výkonu rozhodnutí postihující majetek dlužníka. To znamená, že je možno dlužnou částku zažalovat, vyhrát soudní spor a zahájit exekuční řízení, nicméně i když bude exekuční řízení zahájeno, nebude možné jakkoliv dosáhnout na majetek dlužníka až do skončení insolvenčního řízení. Jelikož se jak exekuční, tak insolvenční řízení týká pouze zabavitelných příjmů dlužníka ve výši 2/3 a započíst, resp. dohodnout se na srážkách je možné pouze do výše ½ příjmů, je zřejmé, že tento postup dle občanského zákoníku má význam pouze za situace, kdy dosahované příjmy převyšují strhávané částky a dlužníkovi takto zbývá majetek, s jehož nakládáním není omezen.[4] Nerespektování insolvenčního řízení může vést až k trestní odpovědnosti (§ 225 trestního zákona - trestný čin porušení povinnosti v insolvenčním řízení).[5]

[1] Ty se vypočítají tak že se z čisté mzdy zaměstnance odečte částka nezabavitelného minima určená nařízením vlády ČR, zbytek se rozdělí na třetiny. Z těchto třetin lze zabavit pouze dvě z nich, jedna je určena výhradě pro tzv. přednostní pohledávky (např. výživné, daně atp.), přičemž přednostní pohledávky lze strhávat i z druhé zabavitelné třetiny. Druhá zabavitelná třetina je určena pro „obyčejné pohledávky“ a do této kategorie by spadala i Vaše pohledávka z titulu náhrady škody.

[2] Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů

[3] Shodně Petr Hůrka: Změny v pracovním právu v souvislosti s novým občanským zákoníkem, [Právní rozhledy 7/2014, s. 233]

[4] Za trvání insolvenčního řízení dlužník nesmí zcizovat svůj majetek, jakkoliv s ním nakládat a tím znemožňovat uspokojení svých věřitelů – viz § 111 IZ.

[5] Kdo v insolvenčním řízení maří nebo hrubě ztěžuje výkon funkce insolvenčního správce, a tím ohrozí účel insolvenčního řízení, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti.