Svěřenský fond jako nástroj předání majetku

Předání rodinného majetku je nedílnou součástí života každého z nás a je jeho zcela přirozenou fází. Cílem vlastníka rodinného majetku zpravidla bývá spravedlivé rozdělení majetku mezi členy rodiny a naplnění vzájemného očekávání. Je více než vhodné, aby kroky, týkající se předání rodinného majetku, byly promyšlené. Správně připravené předání majetku rodině je pak nezbytnou součástí spokojených rodinných vztahů. S ohledem na uvedené pak  český právní řád, dává vlastníkovi několik možností, jak s majetkem v rámci této fáze naložit. V rámci tohoto článku se zaměříme na jeden z těchto nástrojů, a tím je svěřenský fond.

Svěřenský fond byl do českého právního řádu zakotven  v rámci rekodifikace občanského práva s účinností od 1. 1. 2014. Svěřenský fond však není nový instrument, který by vznikl v českém právním prostředí. Česká podoba svěřenského fondu se inspirovala tzv. trustem (znám především ze zemí užívajících common law), avšak jeho původ sahá až do římského práva. Institut trustu je v obdobných formách v zahraničních právních řádech znám a hojně využíván. „Svěřenský fond se vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele tak, že ten svěří správci majetek k určitému účelu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti a svěřenský správce se zaváže tento majetek držet a spravovat.“ [1]

Jedná se tak o zcela specifický institut. Svěřenský fond není právnickou osobou. Je pouhou formou správy cizího majetku vyčleněného z vlastnictví zakladatele. Takto vyčleněný majetek je svěřen do rukou správce ke správě ke stanovenému účelu. Nutno podotknout, že od doby jeho zakotvení do občanského zákoníku prošel svěřenský fond vývojem a neustále nabývá na důležitosti.

Zpočátku byl tento instrument užíván se značnou dávkou despektu. Důvodem je jeho anonymní charakter. Svěřenský fond se mohl snadno v rukou nesprávných osob stát nástrojem sloužícím k odvádění majetku. Situace se však vyvíjí, a svěřenský fond se postupem času stává vyhledávaným způsobem mezigeneračního předání majetku. Hlavním principem svěřenského fondu je ochrana určitých osob, které mohou využívat svěřenský fond jako rodinnou banku, ale také ochrana majetku. Pakliže je rodinný majetek přímo převáděn do vlastnictví jednotlivých členů, v mnoha případech dochází k jeho ztrátě. Důvodem mohou být nejrůznější životní situace, nevhodná obchodní rozhodnutí, vznikající nároky věřitelů. Veškeré tyto okolnosti pak mohou mít negativní vliv na udržení majetku pro další generace. Nadto je v mnoha případech pro funkčnost majetku důležité zachování jeho celistvosti. Může nastat také situace, kdy v době předání majetku neexistuje osoba, která by mohla rodinný majetek převzít. Děti či rodinní příslušníci nedosahují potřebného věku, zkušeností,  znalostí, nejsou vhodnými osobami na řízení společnosti či trpí závislostí. Předání majetku prostřednictví svěřenského fondu eliminuje zmíněné důvody možné  ztráty majetku a zajistí tak zachování pro další pokolení.

Vznik, zánik a statut svěřenského fondu

Svěřenský fond se vytváří na základě smlouvy mezi zakladatelem a svěřenským správcem nebo pořízením pro případ smrti (závětí). Ve smlouvě i v pořízení pro případ smrti je vymezen majetek vyčleňovaný z vlastnictví zakladatele do svěřenského fondu a účel svěřenského fondu. Svěřenský fond musí mít statut, který upravuje fungování fondu.  Statut vydává zakladatel svěřenského fondu, může být součástí smlouvy se svěřenským správcem nebo pořízení pro případ smrti. Statut však vyžaduje formu notářského zápisu.

V okamžiku sepsání statutu pak dochází k založení svěřenského fondu. Statut je základním a také klíčovým právním dokumentem, na kterém je v konečném důsledku přímo závislá i kvalita svěřenského fondu. S ohledem na tuto skutečnost lze pak zajisté doporučit, aby jeho přípravě byla věnována značná péče. Jakékoliv pochybení při zpracování či vnesení právní vady do statutu svěřenského fondu může mít i fatální následky. Tyto mohou spočívat v oslabení či dokonce k nefunkčnosti svěřenského fondu. Statut musí splňovat zákonné požadavky, kterými jsou zejména:

• označení svěřenského fondu,
• označení majetku, který tvoří svěřenský fond při jeho vzniku,
• vymezení účelu svěřenského fondu,
• podmínky pro plnění ze svěřenského fondu,
• údaj o době trvání svěřenského fondu; není-li uvedeno, platí, že fond byl zřízen na dobu neurčitou,
• má-li být ze svěřenského fondu plněno určité osobě jako obmyšlenému, určení této osoby, nebo způsobu, jak bude obmyšlený určen,
• počet svěřenských správců a způsob jejich jednání.

Nutno zdůraznit, že správně nastavený svěřenský fond musí naplnit nejen výše uvedené zákonné požadavky statutu, ale především také požadavky týkající se praktické stránky fondu. V tomto smyslu by měl statut obsahovat nespočet ujednání, týkající se osobní vize zakladatele, smyslu a strategie svěřenského fondu. To vše, aby v případě jakékoli krizové situace, udával statut pravidla či směr, jakým způsobem nastalou situaci řešit a zachovat tak kontinuitu jeho fungování. Precizní nastavení statutu je tedy základem kvalitního fungování svěřenského fondu v budoucnu.

Svěřenský fond je zřízen v okamžiku, když svěřenský správce přijme pověření k jeho správě. Vzniká dnem zápisu do evidence svěřenských fondů. V případě svěřenského fondu zřízeného pořízením pro případ smrti, vznikne smrtí zůstavitele. Do evidence svěřenských fondů se zapíše následně po svém vzniku.

Základní osobou svěřenského fondu je:

• Zakladatel= vlastník, který hodlá vyčlenit svůj majetek do svěřenského fondu. Zakladatel tímto úkonem ztrácí k  majetku vlastnické právo. Vyčleněný majetek je tzv. majetkem „bez pána“.  Vyčlenění majetku do svěřenského fondu však není jediným úkolem, ke kterému je zakladatel povinen. Zakladatel musí také stanovit parametry fondu, mezi které patří stanovení vhodné struktury, účelu a názvu svěřenského fondu. Dále zakladatel jmenuje vhodného svěřenského správce. Tento s péčí řádného hospodáře spravuje majetek fondu a naplňuje tak jeho účel. Posledním úkolem zakladatele je určení obmyšleného či obmyšlených, nebo způsob, jakým budou tito obmyšlení určeni.
• Obmyšlený= osoba, popř. osoby, které mají nárok na majetkový prospěch, resp. plnění z fondu.
• Dohlížitel/protektor = osoba vykonávající dohled nad správou svěřenského fondu. Ze zákona dohled vykonává zakladatel, obmyšlený případně jiné osoby stanovené ve statutu. S ohledem na široké oprávnění správce lze doporučit nad rámec zákona stanovit ve statutu osobu vykonávající dohled. Tento dohlížitel má chránit svěřený majetek,  jakož i zájmy obmyšlených. Chrání je před nebezpečím, které může spočívat v mylném rozhodnutí správce nebo v neplnění jeho zákonných povinností. Stanovit dohlížitele je vhodné také v situaci, kdy zákonný dohlížitel nemá potřebné znalosti nebo není schopen vykonávat potřebný dohled.
• Správce= osoba, která je pověřena správou vyčleněného majetku. Správcem může být jakákoli svéprávná osoba (v zákonem vymezených případech i právnická osoba). Správce musí spravovat majetek s péčí řádného hospodáře, zachovávat jej a případně dbát o jeho rozmnožování v zájmu obmyšleného. Dále musí plnit vůči obmyšlenému zákonnou informační povinnost a zajišťovat řádné plnění z fondu. Správce nese odpovědnost za správu svěřenského fondu a za plnění veškerých stanovených povinností. Uložené povinnosti plní správce zpravidla osobně. Není však vyloučeno, aby přenesl výkon správy na jinou osobu nebo se dal při dílčím právním jednání zastoupit.

Správa svěřenského fondu končí:

• Uplynutím doby, na níž byl svěřenský fond zřízen.
• Dosažením účelu, pro který byl svěřenský fond zřízen.
• Na základě rozhodnutí soudu.
• Byl-li zřízen za soukromým účelem, končí jeho správa i v případě, že se všichni obmyšlení vzdají práva na plnění ze svěřenského fondu.

Zánik správy svěřenského fondu nevede však s ohledem na charakter svěřenského fondu přímo k jeho zániku. Tento zanikne až v okamžiku, kdy správce převede majetek do vlastnictví oprávněné osoby. Následně do třiceti dnů od zániku svěřenského fondu svěřenský správce podá návrh na výmaz svěřenského fondu z evidence svěřenských fondů.

Při mezigeneračním předání majetku je nutno vždy komplexně posoudit rodinnou situaci a veškeré aspekty s rodinou a majetkem související. Výsledkem tohoto posouzení by mělo být stanovení požadované struktury předání. Tato by měla spočívat ve využití nejvhodnějších instrumentů použitelných v konkrétní rodině. Nutno mít na paměti,  že jedním z možných řešení je institut svěřenského fondu, který neustále v čase nabývá na důležitosti a stává se pro jednotlivce bežnějším. S ohledem na zmíněné vlastnosti svěřeneckého fondu pak doporučuji při předávání majetku zvážit i jeho využití. V určitých situacích může nejlépe odrážet vůli vlastníka a jeho rodiny a současně chránit vybrané osoby a vybraný majetek. To vše především tehdy, má-li vlastník důvodnou obavu možné ztráty majetku a chce zajistit jeho zachování pro další generace.

V případě jakýchkoli dotazů v rámci předání rodinného majetku či rodinného práva se neváhejte obrátit na Mgr. Vendulu Růžkovou na ruzkova@arws.cz.

[1]  ust. § 1445 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku