Velké změny pro velké podniky: Nová éra udržitelnosti pro 13 tisíc evropských společností

Historický kontext a současné výzvy

Pro české exportéry, kteří již dodržují německý zákon o náležité péči v dodavatelských řetězcích (LkSG), představuje směrnice CSDD další krok k harmonizaci standardů na úrovni EU. Tento proces nejenže zdůrazňuje význam dodržování stávajících německých požadavků, ale také poukazuje na potřebu připravit se na nadcházející celoevropské regulace. Tím se, mimo jiné, zdůrazňuje klíčový význam Německa jako trhu a zároveň nutnost adaptace na evropskou legislativní krajinu v oblasti udržitelnosti a ochrany lidských práv.

Inspirace a přístup směrnice

Směrnice CSDD, inspirovaná francouzským zákonem z roku 2017, rozšiřuje koncept korporátní odpovědnosti na širší evropský kontext. Po změně směrnicí (EU) 2026/470 cílí na společnosti s více než 5 000 zaměstnanci a celosvětovým čistým obratem přesahujícím 1,5 mld. EUR. 

Tyto požadavky jsou kumulativní, což znamená, že společnost musí splňovat obě kritéria (velikost počtu zaměstnanců a obrat) v dané kategorii, aby na ni byly požadavky směrnice aplikovány. Tato regulace, která nezahrnuje malé a střední podniky, se týká celkem 13 tisíc největších podniků v EU a také 4 tisíc společností mimo Evropskou unii.

Zahrnutí společností mimo EU vychází z potřeby zajistit, že všechny produkty a služby dostupné na evropském trhu splňují stanovené standardy ochrany lidských práv a životního prostředí, bez ohledu na místo jejich původu. Tímto způsobem směrnice CSDD podporuje udržitelnou a etickou výrobu a obchod na globální úrovni, zasahujíc přes hranice EU k podnikům, jejichž činnosti mají přímý dopad na evropský trh.

Klíčové požadavky a dopady

Směrnice CSDD vyžaduje od společností zavedení komplexních procesů due diligence pro identifikaci a řešení potenciálních porušení lidských práv. To znamená aktivní identifikaci rizik a zajištění, že výroba nezpůsobuje škody na lidských právech nebo životním prostředí. Ačkoliv směrnice CSDD přímo neuvádí konkrétní sankce, je očekáváno, že členské státy EU, včetně České republiky, stanoví efektivní, přiměřené a odrazující sankce v souladu s tímto rámcem. Tím se otevírá prostor pro inspiraci z již zmíněného německého zákona LkSG, který je příkladem s možnostmi sankcí až do výše 800 000 EUR nebo 2 % ročního obratu, včetně možnosti vyloučení z dotací a veřejných zakázek až na 3 roky. 

Detailní organizaci dohledu a sankcionování na národní úrovni budou muset členské státy specifikovat v rámci implementace směrnice do svých právních řádů, což zajistí, že každý stát včetně ČR bude mít jasně určený vnitrostátní orgán odpovědný za kontrolu a ukládání případných sankcí.

Podobné sankce, jako jsou ty předpokládané německým zákonem o dodavatelských řetězcích, by mohly být zavedeny i v České republice. To vyplývá z povinnosti, kterou mají členské státy Evropské unie, stanovit v rámci implementace směrnice CSDD efektivní, přiměřené a odrazující sankce. Směrnice CSDD vstoupila v platnost 25. 7. 2024; po odkladu a novele Omnibus I se povinnosti mají uplatňovat od 26. 7. 2029, od této doby tak lze očekávat nutnost plného podřízení se požadavkům směrnice i od českých podniků.

Tato směrnice je tak dalším právním nástrojem zpřísňujícím občanskoprávní odpovědnost firem. To nejenže rozšiřuje odpovědnost společností, ale také zvyšuje tlak na jejich etické chování, protože zavádí pro české prostředí novinku, a to přímý odpovědnostní vztah mezi firmami a jednotlivci, jejichž práva mohou být aktivitami společnosti dotčena, který bude vznikat přímo z důvodů porušení standardů směrnice. Tento krok představuje významnou změnu, která vyžaduje od firem nejen dodržování veřejnoprávních regulací, ale také zohlednění možného přímého nároku na náhradu škody ze strany poškozených osob.

Globální dopad a apel

Směrnice CSDD má potenciál změnit globální praxi v ochraně lidských práv, ačkoli provádění rozsáhlého prověřování v komplexních dodavatelských řetězcích představuje výzvu. Její implementace zdůrazňuje potřebu globálního přístupu k ochraně lidských práv a udržitelného podnikání, což vyžaduje aktivní účast a adaptaci ze strany všech zúčastněných společností.

Bude nepochybně potřebné, aby se i české společnosti včas na tuto změnu nachystali a již nyní začali přemýšlet nad způsobem, kterým je možné aktivní prevenci ve vztahu k otázkám, které směrnice CSDD pokrývá, co nejefektivněji podchytit, a to též s nezbytnou expertní právní podporou, tak aby bylo vyhověno všem požadavkům jak směrnice, tak následného právního předpisu, kterým bude úprava směrnice do našeho právního řádu implementována.