Výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku

Pokud hledáte pomoc při výmazu společnosti z obchodního rejstříku, můžeme Vám nabídnout právní služby?

V článku našeho odborníka na korporátní právo Mgr. Vladimíra Janoška se v následujícím textu dočtete, že tomu opravdu rozumíme. Upozornění ... Jedná se o delší čtení.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 14 Cmo 82/2015:

Co je a není „jiným zájmem hodným právní ochrany“, záleží na rozhodnutí soudu v poměrech každé konkrétní věci. Je však třeba se vyvarovat paušalizujících závěrů – např. že vedení jakéhokoliv soudního (či správního) řízení, jehož je likvidovaná právnická osoba účastníkem, brání jejímu výmazu z veřejného rejstříku, a pokud k němu přesto došlo, je to důvodem pro zrušení jejího výmazu, obnovení likvidace a jmenování likvidátora.

Zájem spočívající v tom, že a) navrhovateli bude zrušením výmazu společnosti z obchodního rejstříku umožněno dokončit započaté správní řízení a uložit společnosti sankci spočívající ve zrušení registrace k činnosti investičního zprostředkovatele a v uložení pokuty a b) potrestání společnosti by pro jednatele společnosti znamenalo překážku pro jeho další působení na finančním trhu, čímž by se přispělo k ochraně zejména drobných, neprofesionálních investorů, není jiným zájmem hodným právní ochrany ve smyslu § 209 ObčZ, který by odůvodňoval zrušení výmazu společnosti, obnovení likvidace a jmenování likvidátora.

Poznámka k danému rozhodnutí: Soud může podle § 209 odst. 1 ObčZ na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zrušit výmaz právnické osoby nejen tehdy, zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku, jak stanovil obchodní zákoník v § 75b odst. 2, ale nově také v případě, objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany.

Ustanovení § 209 odst. 1 ObčZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Jinými slovy, co je či není „jiným zájmem hodným právní ochrany“, který odůvodňuje zrušení výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku, závisí vždy na okolnostech konkrétního případu. Viz také důvodovou zprávu k občanskému zákoníku, str. 81 a 82:„Nezbytnost obnovy právnické osoby a její likvidace po jejím výmazu řeší nyní § 209. Není však omezena jen na dodatečné zjištění nelikvidovaného majetku, ale – a to ve shodě s pojetím švýcarské právní praxe (Forstmoser, P., Meyer-Hayoz, A. Einführung in das schweizerische Aktienrecht, Bern: Verlag Stämpfli & Cie, 1980, s. 107) – se zamýšlí možnost obnovy právnické osoby otevřít i pro případ nějakého jiného zájmu hodného právní ochrany. Jaký zájem to má být, se nezamýšlí blíže vymezovat, to závisí na jednotlivostech konkrétního případu a na stanovisku soudní praxe.“

Vrchní soud v Praze v citovaném rozhodnutí navázal na judikaturu Nejvyššího soudu upínající se k úpravě likvidace uvedené v obchodním zákoníku, z níž implicite plyne závěr, že dosud neukončenácivilní řízení, jichž se společnost účastní, nejsou obecně (bez dalšího) překážkou pro ukončení likvidace a následný návrh likvidátora na výmaz společnosti z veřejného rejstříku, a tudíž ani důvodem pro obnovení právnické osoby (srov. usnesení ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 540/2004, usnesení ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1664/2007, usnesení ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 29 Cdo 159/2017).

Zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu se týkala situací, kdy likvidátor společnosti podal v době, kdy nebyl ukončen civilní spor, návrh na výmaz společnosti z veřejného rejstříku, přičemž likvidovaná společnost byla v těchto sporech žalující stranou.

V usnesení ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1300/2014, Nejvyšší soud vztáhl výše uvedené závěry i na případy, kdy společnost v likvidaci v civilním řízení vystupovala jako strana žalovaná: „Dosud neukončená civilní řízení, jichž se společnost účastní (ať už jako žalobkyně, nebo jako žalovaná), nejsou bez dalšího překážkou pro ukončení likvidace a následný návrh likvidátora na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Ať už tedy likvidovaná společnost sama nárokuje plnění, nebo je plnění vyžadováno na ní, platí, že je na zvážení likvidátora, zda podá návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku s tím, že odpovídá za škodu způsobenou takovým rozhodnutím. Odpovědnost za případnou újmu je odpovědností likvidátora ve vztahu k likvidované společnosti, popř. jejím společníkům (založená na úvaze, že kdyby postupoval řádně a spor ‚dotáhl‘ do konce, získala by společnost nějakou majetkovou hodnotu a ta by se promítla následně do výše podílů na likvidačním zůstatku).“ „(...) má-li společnost sporné pohledávky, o kterých probíhá řízení, je možné věřitelům takových pohledávek poskytnout dostatečnou jistotu (srov.§ 75 odst. 4 ObchZ) (...) a likvidaci ukončit, ovšem s tím, že nedojde k výmazu společnosti z obchodního rejstříku a společnost si i nadále zachová svoji právní subjektivitu. Rozhodnutí o tom, zda likvidátor podá návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku, je na jeho uvážení, avšak odpovídá za případně vzniklou škodu.“

Je nutno říci, že předmětná rozhodnutí vycházejí z výkladu předchozí právní úpravy, která, jak bylo již uvedeno, připouštěla obnovu právnické osoby, jen pokud se zjistil neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku, a nikoliv i z jiného důvodu.

V usnesení ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 14 Cmo 82/2015, šel tedy Vrchní soud v Praze ještě dále, když tento judikaturní rámec rozšířil i na řízení o správním deliktu vedeném proti likvidované právnické osobě, tedy na řízení svou povahou sankční.

Řešená otázka neztrácí na významu ani za současné právní úpravy [čili po přijetí zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „PřesZ“)], neboť postup podle § 84 PřesZ, stejně jako postup podle § 32 TOPO, přichází v úvahu toliko proti obviněné právnické osobě (a ne např. proti podezřelé právnické osobě). Dále může nastat kupř. situace, kdy se správní orgán, resp. orgány činné v trestním řízení dozvědí o přestupku (trestném činu) spáchaném právnickou osobou ještě před uplynutím promlčecí doby, avšak až po výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku zaniklé s likvidací bez právního nástupce, tedy v době, kdy již odpovědnost právnické osoby za přestupek (trestný čin) zanikla, viz § 29 písm. c) PřesZ a § 1 odst. 2 TOPO ve spojení s § 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TrŘ“), apod.

Zákon blíže nespecifikuje, o jaký jiný zájem hodný právní ochrany ve smyslu § 209 odst. 1 ObčZ by mělo jít. Z povahy věci je však zřejmé, že tímto zájmem nebude vypořádání neznámého majetku právnické osoby objeveného po jejím výmazu z veřejného rejstříku, neboť tento zájem je vytknut před závorku jako samostatný zájem (citované ustanovení proto také hovoří o „jiném“ dalším zájmu).

Účelem obnovení právnické osoby podle § 209 odst. 1 ObčZ je odstranit právní překážku spočívající v neexistenci právní osobnosti právnické osoby zaniklé s likvidací tak, aby po jejím obživnutí mohla být poskytnuta ochrana nějakému zájmu hodnému právní ochrany. Tento zájem může mít přitom sama zaniklá právnická osoba (např. per analogiam § 1478 ObčZ) anebo jiná osoba (orgán) stojící uvnitř či vně právnické osoby, může jím být zájem soukromý veřejný, právní, sociální, ekonomický či jiný zájem atd.

Jiným zájmem, který si zasluhuje právní ochranu, může podle mého názoru být zájem na vyslovení viny a uložení trestu právnické osobě (např. zveřejnění rozhodnutí o přestupku, uveřejnění rozsudku), a tím na společenském odsouzení pachatele a dosažení morální satisfakce poškozeného, lhostejno, že v té době půjde již o nemajetnou právnickou osobu. Jak bylo výše vyloženo, zájem hodný právní ochrany nemusí mít jen majetkový charakter. Zvláštní právní předpisy mohou s odsouzením právnické osoby spojovat určité právní následky, které mohou zprostředkovaně představovat samy o sobě (jiný) zájem hodný právní ochrany pro obnovení právnické osoby.

Pakliže by byl kupř. likvidační zůstatek vyplacen z výnosů trestné činnosti, mohlo by současně s odsouzením právnické osoby dojít k uložení ochranného opatření zabrání věci podle § 53 odst. 2 PřesZ, resp. podle § 101 odst. 2 písm. e) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, popř. náhradní hodnoty, osobě, která likvidační zůstatek od právnické osoby obdržela.

Je třeba však přiznat, že k zabrání věci není obnovení právnické osoby (pachatele) nezbytně nutné, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 6 Tz 9/2016, ze kterého vyplývá: „Rozhodování o návrhu na uložení ochranného opatření totiž obecně není závislé na trestním stíhání pachatele trestného činu, v souvislosti s jehož spácháním se o uložení ochranného opatření uvažuje, či dokonce na rozhodnutí o vině a trestu za předmětný trestný čin, byť uložení ochranného opatření přichází v úvahu pouze za předpokladu zjištění, že nějaký trestný čin nebo čin jinak trestný byl spáchán.“

Podobně nemá zánik právnické osoby s likvidací vliv na existenci ručení za škodu, bezdůvodné obohacení či nemajetkovou újmu způsobenou trestným činem (popř. správním deliktem) spáchaným zaniklou právnickou osobou (§ 2026 odst. 2 ObčZ ve spojení např. s § 159 odst. 3 ObčZ či § 71 odst. 3ZOK). V podrobnostech k této zásadě srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2006, sp. zn.21 Cdo 1198/2005.

Podle § 209 odst. 1 ObčZ in fine platí, že od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla. V důsledku této fikce tudíž dojde současně s obnovením právnické osoby také k obnovení odpovědnosti právnické osoby za přestupek (trestný čin), a to s účinky ex tunc (viz spojení „nikdy nezanikla“). Jde o analogickou situaci, jako když se po prohlášení člověka za mrtvého zjistí, že je naživu (§ 76 odst. 2 ObčZ).

Soudím tedy, že budou-li to odůvodňovat skutkové okolnosti konkrétní věci (dané např. povahou a závažností činu), je možné řešit výše zmíněné případy právě skrze soukromoprávní institut obnovení právnické osoby.

Tento zájem (kupř. zrovna společenské odsouzení pachatele a morální satisfakce poškozeného) není a nemůže být uspokojen toliko tím, že právnická osoba výmazem z veřejného rejstříku zanikne a s tím také její odpovědnost. Nelze ovšem přehlédnout, že v tomto případě jde o zásah veřejné moci do právního postavení právnické osoby (včetně postavení členů jejich orgánů) ve statusové otázce, a proto je třeba vykládat takto upravený institut (obnovení právnické osoby) restriktivně a připustit jej pouze ve zcela odůvodněných a výjimečných případech, zejména půjde-li o podezření ze závažných protiprávních činů, nikoliv tedy u každého správního deliktu či trestného činu, kde by se naopak zásada fiat iustitia, pereant mundus [Ať se stane spravedlnost, i kdyby měl (při tom) zhynout celý svět] uplatnit neměla.

Zda se v konkrétním případě bude jednat o takový čin, si civilní soud posoudí jako otázku předběžnou v rámci řízení o zrušení výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku [§ 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů] se zohledněním všech rozhodných skutečností (zejména doby, která od spáchání činu uběhla). Civilní soud zde nebude posuzovat, jestli byl správní delikt či trestný čin spáchán, či nikoliv (§ 135 OSŘ), k tomu jsou příslušné správní orgány, resp. trestní soudy, nýbrž bude pouze zvažovat, zda zde jsou dány natolik závažné důvody (hodné právní ochrany), které odůvodňují obnovení právnické osoby [§ 57 odst. 1 písm. c) SprŘ,§ 9 odst. 2 TrŘ].

Řízení je koncipováno jako návrhové. K návrhu je oprávněn ten, kdo osvědčí právní zájem, zpravidla jím bude policejní orgán, státní zastupitelství, správní orgán, poškozený apod. Nelze vyloučit, že navrhovatelem bude člen orgánu samotné zaniklé právnické osoby, který bude chtít vyvrátit podezření ze spáchání deliktu a očistit její jméno.

Na závěr je třeba zdůraznit, že to, zda je s právnickou osobou vedeno řízení o správním deliktu, resp. že je trestně stíhána, či nikoliv, nijak nesouvisí s povahou a cílem likvidace. Likvidace nezakládá právnické osobě imunitu. To znamená, že právnickou osobu lze stíhat za správní delikt a trestný čin, třebaže se nachází v likvidaci. Úvaha, zda stíhání právnické osoby je, anebo není v souladu s účelem likvidace, proto při rozhodování o návrhu na obnovení právnické osoby není opodstatněná.

Stejně tak je podle mého soudu zcela nerozhodné, jestli k výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku po skončení likvidace došlo v souladu se zákonem (např. za situace, kdy právnické osobě, která spáchala určitý delikt, právní řád nebrání ukončit svou existenci dobrovolně pomocí zrušení s likvidací, ještě než je delikt odhalen), byť třeba „účelově“, anebo v rozporu s ním. Obnovit právnickou osobu podle § 209 odst. 1ObčZ totiž zcela jistě lze i proti vůli samotné právnické osoby. Ještě jinak, skutečnost, že právnická osoba zanikla v souladu se zákonem, nepředstavuje překážku pro to, aby byla právnická osoba obnovena za účelem jejího stíhání, je-li zde zájem hodný právní ochrany na takovém stíhání.

Článek vyšel v časopise Obchodněprávní revue 1/2018