Výplata mzdy při úmrtí zaměstnance

Smrtí zaměstnance zaniká bez dalšího jeho pracovní poměr k zaměstnavateli (§ 48 odst. 4 zákoníku práce). Tato jednoduchá konstrukce obecně žádné problémy nepůsobí, zaměstnavatelé však v praxi často tápou při řešení otázky, jak naložit se splatnou, ale doposud nevyplacenou mzdou či platem.[1]

Odpovědí na tuto otázku je ustanovení § 328 odst. 1 zákoníku práce, které říká, že peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají. Z logiky věci se pak zaměstnavatelé často domnívají, že nevyplacená mzda a jiné mzdové nároky[2] spadají automaticky pod zaměstnancovu pozůstalost. Tento přístup je však správný pouze z části.

V případech, kdy žil zaměstnanec v době smrti ve společné domácnosti s manželem, dětmi nebo rodiči, nenabývají jeho mzdová práva ze základního pracovněprávního vztahu dědicové. Tato mzdová práva nabývají (ze zákona dnem zaměstnancovy smrti) postupně zaměstnancův manžel, zaměstnancovy děti a nakonec rodiče zaměstnance.

Neměl-li zaměstnanec manžela a ani děti, popřípadě nežil-li s nimi v době smrti ve společné domácnosti, pak teprve nabývají neuspokojené mzdové nároky zaměstnancovi dědicové.

Výše uvedený přechod mzdových práv však není neomezený a je limitován trojnásobkem průměrného měsíčního výdělku[3] zesnulého zaměstnance. Část nevyplacených mzdových nároků, která přesahuje trojnásobek průměrného měsíčního výdělku zemřelého zaměstnance, bude už součástí pozůstalosti.

Co se týče peněžitých práv do výše trojnásobku průměrného měsíčního výdělku, tyto nabývá v první řadě zaměstnancova manželka či manžel, kteří s ním v době smrti žili ve společné domácnosti. Pokud zesnulý zaměstnanec nemá manžela či manželku, kteří by sním žili v době jeho smrti ve společné domácnosti, nabývají výše uvedená peněžitá práva zaměstnancovy děti (ať už zletilé či nezletilé), které se zaměstnancem žily v den jeho smrti ve společné domácnosti.

Pokud zaměstnanec nezanechal manžela/manželku ani děti, nabývají jeho neuspokojená peněžitá práva jeho rodiče, pokud je zároveň splněna podmínka vedení společné domácnosti.

Smyslem výše uvedeného ustanovení zákoníku práce je poskytnout finanční prostředky osobám, které společně hradí náklady na uspokojování svých potřeb a které se mohou v důsledku smrti zaměstnance (živitele) ocitnout v komplikované finanční situaci. V případě absence ustanovení § 328 zákoníku práce by museli členové rodinné domácnosti vyčkat až do skončení řízení o pozůstalosti, které může trvat i několik let.[4]

Expert na pracovní právo, Mgr. Jakub Oliva, advokátní kancelář Olomouc

[1] Vše co je v tomto článku uvedeno o mzdě platí rovněž tam, kde jsou zaměstnanci odměňování platem.

[2] Mzdovým nárokem není pouze nevyplacená mzda, ale je jím také pohledávka na náhradu mzdy, odměna za pracovní pohotovost apod. Mzdovým nárokem však není např. odstupné.

[3] Průměrný výdělek se stanoví podle § 351–362 zákoníku práce, tedy z hrubé mzdy zpravidla zúčtované zaměstnanci v kalendářním čtvrtletí, které předcházelo jeho smrtii, a z odpracované doby v tomto období.

[4] BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2015, s. 1327 - 1330.