Žaloby wrongful birth a wrongful life ve světle českého právního prostředí

Pojmy wrongful birth a wrongful life jsou v českém právním prostředí používány - ačkoliv právním řádem neupraveny - v kontextu práva na ochranu osobnosti a případné náhrady nemajetkové újmy. V tomto článku si tedy rozebereme tyto žaloby, jejich poddruhy a přístup české soudní praxe k těmto typům žalob.

Obecná východiska

Český právní řád výslovnou právní úpravu takto vzniklé nemajetkové újmy neobsahuje, s čímž souvisí některé procesní aspekty, které je nutné si nastínit. Základním rozdílem v případě těchto žalob je osoba žalobce.

Obecně je pak nutné předestřít, že žalobce musí jednak danou událost, blíže popsanou níže, považovat za nechtěnou a jednak mu v důsledku této události musela vzniknout majetková (např. náklady na výchovu dítěte) či nemajetková újma (např. pozorování handicapu dítěte a obava o jeho vývoj, zásah do rodinného života či do svobody rozhodování atd.).

Podstatou je tady tak odpovědnostní vztah mezi lékařem, resp. poskytovatelem zdravotních služeb a rodiči dítěte nebo samotným dítětem na základě smluvního vztahu, ze kterého vyplývají jasně definovaná práva a povinnosti poskytovatele zdravotních služeb na straně jedné a práva a povinnosti pacienta na straně druhé.

Wrongful birth

V tomto případě je aktivně legitimovaný k podání žaloby rodič, kdy můžeme rozlišit dva poddruhy, a to tzv. wrongful birth v užším smyslu a potom také wrongful conception anebo wrongful pregnancy, pod něž jsou podřazeny případy nechtěného početí a nechtěného těhotenství.

Pro existenci nároku z žaloby wrongful birth je nutné naplnění následujících základních předpokladů, a to i) porušení právní povinnosti, ii) vznik škody za kterou by někdo byl odpovědný, ať nedbalostně nebo úmyslně a iii) příčinná souvislost mezi jednáním a následkem, tedy mezi protiprávním jednáním a vznikem újmy. Jednou z dalších okolností je pak i legalizace umělého přerušení těhotenství v daném právním prostředí.

Typicky jde tedy o případy kdy je neúspěšně provedena sterilizace ženy na základě výslovného přání dále neotěhotnět (wrongful conception), přičemž žena následně navzdory zákroku otěhotní. V důsledku toho jí vznikne jak materiální škoda, tak nemajetková újma, protože jí vznikají přímé náklady v souvislosti s těhotenstvím, respektive s případným umělým přerušením těhotenství a zpravidla rovněž utrpí psychickou újmu.

Wrongful birth v užším smyslu pak představuje žaloby, které se týkají až samotného narození handicapovaného dítěte. Nechtěný stav zde spočívá v nevědomosti faktu, že plod trpí určitými vadami a že se narodí postižené dítě. Příčinou zde bude chybně provedená prenatální diagnostika nedbalostně jednajícího lékaře vedoucí k porušení právem chráněného zájmu rodiče, a to na soukromý a rodinný život. Zásadní v tomto případě je, že rodičům je odebrána možnost informovaně se rozhodnout o tom, zda si dítě s diagnostikovanou vadou ponechají nebo žena podstoupí umělé přerušení těhotenství, čímž dojde k zásahu do jejich práva na soukromí a rodinný život.

Wrongful life

V tomto případě je aktivně legitimovaným k podání žaloby samotné dítě. Konstrukce této žaloby je založena na tom, že pochybením je samotné donošení a existence dítěte, tedy nepodstoupení umělého přerušení těhotenství - škoda primárně tedy nevzniká v důsledku porušení povinnosti, respektive postupu non lege artis. Škodu v případě této žaloby představuje ztráta možnosti dítěte vůbec se nenarodit, resp. samotné žití dítěte.

Tento typ žaloby je tedy téměř výhradně podáván právě handicapovaným dítětem, které škodu utrpělo v důsledku svého narození a života, může se pak jednat jak o fyzickou, tak o psychickou újmu.

V praxi se ale s těmito žalobami spíše nesetkáme, respektive jsou evropskými soudy zamítány, a to hlavně proto, že se soudci dostávají do situace, kdy musí hodnotit kvalitu života daného jedince. Argumentace žalobce je typicky vystavěna na tom, že život s postižením je horší než úplná neexistence, což je ale velmi obtížně dokazatelná skutečnost a je otázkou jakou cestou by případné dokazování probíhalo a zda by šlo v českém právním prostředí odkazovat například na Metodiku NS k náhradě nemajetkové újmy na zdraví.

Tento typ žalob je velmi kontroverzní i vzhledem k tomu, že akceptací wrongful life žalob a následné odškodňování nejen narození, ale celého života jedince s určitým postižením dochází rovněž ke společenské stigmatizaci handicapovaných osob a odškodňováním postižení by se pak rozlišovalo mezi životem s postižením a životem zdravého člověka. V důsledku toho bychom se mohli dostat do rozporu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, která těmto osobám zaručuje právě rovnoprávnost, která by tímto odškodňováním byla de facto popřena.

Tento druh žaloby je pak rozdělen na tzv. wrongful unsatisfied life (nechtěný život s újmou odlišnou od postižení) a tzv. wrongful diminished life (nechtěný život s postižením).

V teoretické rovině by pak docházelo k formování práva na narození se bez postižení a je předmětem společenské debaty jakou formu a podobu by toto právo mělo mít.

Přístup české justice

Toto téma je v české justici zatím “v plenkách”, protože se s ním tuzemské soudnictví dosud nesetkalo a postrádáme tak nosná rozhodnutí, která by zakládala nějakou zažitou praxi či právní jistotu. Nejvyšší soud se však k této problematice vyjádřil v rozsudku ze dne 16. 5. 2023 č. j. 25 Cdo 2202/2021, když žaloby typu wrongful birth obecně připustil.

Zároveň se v obecném kontextu zabývá dopady přípustnosti těchto žalob, konkrétně například poukazoval na argument odpůrců těchto žalob a to, co do negativních hodnotových soudů o dítěti. Jedná se o to, že v těchto případech je existence dítěte ztotožňována se škodou, když je zde třeba v obecné rovině posuzovat samotnou existenci dítěte v pozitivním světle, respektive že nemůže představovat újmu. Opačný závěr by byl jistě v rozporu s důstojností dítěte.

Dále poukázal na možné rozšiřování tzv. defenzivní medicíny, kdy by lékaři častěji prohlašovali, že plod trpí s vysokou pravděpodobností vadou, čímž by vyloučili svou právní odpovědnost v případě projevení této pravděpodobné vady. Důsledkem tohoto postupu by pak bylo v podstatě faktická izolace medicíny v odvětví porodnictví a prenatální diagnostiky od nároků náhrady škody.

Žádné konkrétní případy, jejichž předmětem by byla wrongfulbirth žaloba, však prozatím Nejvyšší soud neřešil. Několik takových případů se však již objevilo před okresními a krajskými soudy, a proto je jen otázkou času, než se touto problematikou bude Nejvyšší soud blíže zabývat.

Pokud máte dotazy v souvislosti se zdravotnickým právem či související problematikou, neváhejte se na nás obrátit. Rádi se o Vašem případu dozvíme více a poskytneme Vám příslušnou právní pomoc.

Odpovědný právník: Mgr. Barbora Dlabolová, na článku spolupracovala Kateřina Chaloupková.