Možnosti získávání kapitálu prostřednictvím ICO

K čemu jsou využívány tzv. ICO neboli Initial Coin Offering? Podléhají nějaké regulaci? Přečtěte si tento článek, který slouží jako úvod a seznámení se s tímto stále populárnějším způsobem získávání kapitálu.

Jakkoli jsou kryptoměny a veškeré blockchain-based platformy v současné době populární zejména pro své typické vlastnosti jako je decentralizace, anonymita a nízká míra regulace, kdy zejména poslední z uvedených výrazných aspektů tohoto odvětví přitahuje mnoho podnikatelů, nadšených zakladatelů start-upů a vývojářů, nebylo by zcela na místě podlehnout všeobecnému přesvědčení a laickému názoru, že kryptoměny, blockchainové platformy a společnosti emitující nové digitální měny, stejně jako společnosti poskytující v této oblasti transakční služby, nepodléhají regulaci vůbec žádné.

Aktuálně žhavým a diskutovaným tématem, jakož i oblíbeným nástrojem, který je napříč celým „kryptosvětem“ ze strany začínajících podnikatelů velmi četně využíván k získávání kapitálu, je tzv. ICO (Initial Coin Offering).

Název ICO je odvozen od vžitého pojmenování pro prvotní veřejnou nabídku akcií – IPO (Initial Public Offering), tedy proces, kdy akciová společnost poprvé vstupuje na burzu cenných papírů a nabízí své akcie široké veřejnosti, což je ve většině jurisdikcí nákladný, přísně regulovaný a zdlouhavý proces.

Primárním, nikoli však jediným účelem ICO (stejně jako u IPO) je shromáždění finančních prostředků – kapitálu pro další rozvoj společnosti a podnikání. Zatímco ale v případě IPO společnost zjednodušeně řečeno emituje vlastní cenné papíry, s nimiž jsou nejčastěji spojena (inkorporována) práva na podílu na zisku a práva podílet se na chodu společnosti, a to oproti úhradě kupní ceny zpravidla peněžní formou, v případě ICO jsou „emitovány“ tokeny vlastní nové kryptoměny společnosti oproti úhradě kupní ceny peněžní formou či formou jiné, již existující, kryptoměny. Emitent – společnost – v tomto případě rozhoduje o budoucím uplatnění takové měny, stejně tak o právech, jež budou s tokeny nové digitální měny spojena.

Lze se tak v praxi setkat s řadou případů, kdy start-upy za účelem získání dodatečných finančních zdrojů vydávají vlastní kryptoměny sloužící např. jako výhradní platidlo za poskytované specifické služby společnosti emitenta (tzv. utility tokeny), přičemž zvýšená poptávka po takových službách má mnohdy za následek rovněž zvýšení tržní ceny emitované kryptoměny, se kterou emitent za určitých podmínek spojuje hlasovací práva ve vztahu ke společnosti, případně právo na podílu na zisku společnosti. Je zřejmé, že motivy pro nákup takto nově vzniklých tokenů kryptoměny bývají povětšinou spekulativní povahy, nicméně nelze vyloučit ani případy, kdy kupující tokeny skutečně kupují z důvodu poptávky po konkrétní službě, kterou emitent poskytuje výhradně za úplatu formou vydaných tokenů.

I když společnosti ICO v současné době realizují nejčastěji v domnění, že takový postup nepodléhá žádné regulaci[1], nelze tomuto všeobecně sdílenému laickému názoru přisvědčit.

Odpověď na otázku, která je aktuálně v této oblasti práva jedna z nejdiskutovanějších, tj. zda a případně nakolik popsaný způsob shromažďování prostředků od veřejnosti podléhá regulaci ze strany státních a mezinárodních orgánů, však výrazně přesahuje možnosti tohoto stručného článku, který slouží pouze jako úvod a seznámení se s tímto stále populárnějším způsobem získávání kapitálu.

____________________

[1] Zejména s odkazem na stanoviska Evropské centrální banky, Evropského orgánu pro bankovnictví, případně stanovisko České národní banky ze dne 10. 2. 2014 a odůvodněním, že kryptoměny nejsou investičním nástrojem, nejsou považovány za měnu ani elektronické peníze, kdy nákup a prodej kryptoměn na vlastní účet nepředstavuje žádnou platební službu, stejně tak dle těchto stanovisek není za platební službu považována transakce s kryptoměnou či vedení virtuální peněženky.