Na co si dát pozor při koupi kulturní památky

Koupě kulturní památky skýtá hned několik rizik, která mohou být pro nového vlastníka velice nepříjemná.

Zákon o státní památkové péči stanoví prodávajícímu kulturní památky, jde-li o movitou kulturní památku nebo jde-li o národní kulturní památku (lhostejno, zda jde o movitou nebo nemovitou věc)  povinnost tuto památku nejprve nabídnout ke koupi státu prostřednictvím Ministerstva kultury. Na první pohled se může zdát, že tato povinnost zasahuje pouze do sféry prodávajícího, opak je však pravdou a následky porušení této povinnosti mohou dopadnout i na kupujícího.

Pokud se vlastník kulturní památky rozhodne k jejímu prodeji, musí nejprve splnit nabídkovou povinnost vůči státu, jinak se vystavuje riziku, že stát uplatní své právo a dovolá se neplatnosti převodu. Tato povinnost se vlastníka netýká, jestliže se má zamýšlený převod uskutečnit mezi osobami blízkými.

Porušení výše popsané povinnosti vlastníka kulturní památky má negativní dopady především na nabyvatele. Zákon totiž umožňuje Ministerstvu kultury se ve lhůtě tří let od uskutečnění převodu dovolat relativní neplatnosti smlouvy o převodu kulturní památky, a pokud tak učiní, stává se smlouva od počátku neplatnou. Po uplynutí tříleté lhůty právo dovolat se neplatnosti převodu zaniká a nabyvateli již žádná rizika nehrozí.

Vzhledem k tomu, že jsou kulturní památky evidované v příslušných seznamech, lze jednoznačně doporučit, aby si před uskutečněním převodu každý ověřil, zda se předmět převodu nenachází v některém z těchto seznamů a zda prodávající učinil nabídku státu.

Na článku spolupracovala Anna Pokorná.