Převodní ceny v hledáčku Finanční správy

Finanční správa v posledních letech opakovaně dala najevo, že hodlá pokračovat v daňových kontrolách zaměřených na převodní ceny, ve kterých je stále efektivnější a úspěšnější. Nejen proto je problematika převodních cen stále aktuálním tématem, jež  je vhodné pravidelně připomínat.

Skupiny majetkově nebo personálně propojených společností by měly mít při transakcích mezi sebou na paměti, že musí dodržovat na první pohled jednoduché pravidlo, a to že musejí být účtovány ceny, za které by stejné zboží nebo služby poskytovaly nezávislým osobám, tj. zjednodušeně řečeno tržní ceny. Převodními cenami lze tedy rozumět ceny aplikované na transakce mezi spojenými osobami a při hodnocení dodržení pravidel převodních cen používají finanční úřady principu tržního odstupu, jehož aplikace je obecně založena na srovnání podmínek transakce mezi spojenými osobami s podmínkami transakcí mezi nezávislými podniky.

Nedodržení obvyklé tržní ceny u převodních cen může vést k doměření daně. Rozdíl mezi cenami účtovanými nezávislým subjektům a společnostem ze skupiny pak slouží jako základ pro doměření daně. Pro daňovou optimalizaci mohou být ceny jako účelově snižovány, tak zvyšovány, v obou případech se však při stanovení základu pro doměření pracuje s rozdílem oproti tržní ceně. Je potřeba zmínit, že doměření daně se netýká jen mezinárodních transakcí, ale stejná pravidla se týkají i vztahů mezi českými společnostmi a i těmto může být daň doměřena.

Je jasné, že tržní ceny jsou u některých služeb nebo zboží poměrně širokým pojmem, respektive jsou některá plnění natolik ojedinělá, že je stanovení tržní ceny obtížné. Finanční správy po celém světě se této problematice věnují dlouhodobě a existují velmi rozsáhlé databáze cen, které jim práci zjednodušují. Z hlediska prevence sporů s finančním úřadem je vhodné mít zpracovanou dokumentace k tvorbě převodních cen mezi spojenými osobami.

Nadto, u převodních cen se často neřeší, jestli si společnosti v koncernu prodávaly například strojní součástky za obvyklou cenu na trhu, ale problémem je snaha o daňovou optimalizaci prostřednictvím vzájemného poskytování marketingových a podobných služeb nebo přeprodávání nehmotných aktiv. To dokládá i vyjádření Finanční správy v tiskové zprávě z března 2024 : „V poslední době se množí případy, kdy jsou k vyvádění zisků z České republiky využívána nehmotná aktiva, jako jsou obchodní značky, ochranné známky či softwarové produkty. Ta jsou prodávána do zahraničí za co nejnižší či dokonce nulovou cenu a následně jsou původnímu českému vlastníkovi za jejich užívání účtovány vysoké licenční poplatky,“

I když se problematika převodních cen týká všech druhů plnění, z tiskové zprávy Finanční správy je zřejmé, na co se české finanční úřady v současné době zaměřují. Nutno poznamenat, že povinnost dodržet tržní cenu se týká i vnitrokoncernových zápůjček. Měly by být sjednány úroky, které by požadovala typicky banka. Jedinou výjimkou jsou zápůjčky od mateřské společnosti poskytované dceřiné společnosti, jež mohou být i bezúročné. Nesmí však být použit úrok nad obvyklou tržní hladinu, což by mohlo být považováno za nedovolenou daňovou optimalizaci a vést k doměření daně.

Institut převodních cen neboli transfer pricing je tedy zjednodušeně řečeno souborem pravidel, která umožňují finančním správám po celém světě bojovat proti daňové optimalizaci při transakcích v rámci skupiny vzájemně propojených společností. Tato oblast je důležitá i pro společnosti, protože prostřednictvím převodních cen lze ovlivnit zisk, resp. ztrátu, jednotlivých společností ve skupině a tím i výši daní, která se bude platit v konkrétní zemi, případně účelově zamezit ztrátě u některé ze společností ve skupině. Jak bylo uvedeno výše, pravidla pro převodní ceny se použijí i na vnitrostátní transakce.

Pokud jste doposud převodní ceny neřešili, nebo si nejste jistí, že máte správně nastavené postupy ve skupině, rádi Vám pomůžeme.