Rozhovor s naším partnerem pro deník Sport

Libor Zbořil, náš partner a zároveň prezident výkonného výboru České asociace hokejistů, z.s. s Markem Černoškem, víceprezidentem organizace poskytli 23. 11. 2018 rozhovor pro deník Sport o restartu CAIHP.

 

,,Nemělo by tady být žádné tabu"

Hokej není jenom o gólech a srážkách. Klidně i s platem 300 tisíc korun měsíčně můžete mít potíže s exekutorem, řešit závislosti na automatech, alkoholu, nebo drogách. Volbou pro hokejistu v problémech může být hráčská asociace. „Nebudeme se na nic ptát, nikoho soudit. Ale pomůžeme. Nebudeme ti, kdo s klientem začne brečet,“ říká advokát Libor Zbořil, který se stal jejím šéfem. Spolu s Markem Černoškem, dnes viceprezidentem organizace, promluvili pro deník Sport.

PRAHA – Vypadá to na nový nádech. Česká asociace hokejistů funguje od roku 2013. Ambice? Hájit práva hokejistů, pomáhat jim i v osobním rozvoji, nenechat je padnout na dno, být pro ně mámou a pro klub silným partnerem. Jenže dost myšlenek se nedařilo uvést v realitu. Se změnou struktury společnosti to má být lepší.

„Naše kancelář poskytovala asociaci už od jejího vzniku právní služby. Začátkem letošního roku jsem ale měl nějaké výtky, i směrem k Markovi (Černoškovi). Kolikrát jsem to vnímal tak, že je to už spíš one man show a hráči ani veřejnost nevěděli, co asociace pro hráče dělá,“ říká advokát Libor Zbořil, který byl v létě zvolen prezidentem České asociace hokejistů. Dosavadní šéf Marek Černošek se stal viceprezidentem, v představenstvu nyní sedí pět lidí.

Co jste vyčítal asociaci, kterou vedl Marek Černošek?

Zbořil: „Třeba formu komunikace se svazem a APK (asociací profesionálních klubů). Marek neuměl prodat to, co pozitivního pro hokej udělal. Asociace udělala hodně věcí dobře, jenom je špatně prodávala.“

Jak se měla asociace prodávat?

Zbořil: „Marek je výborný kluk, ale je to hokejista, což nemyslím vůbec ve zlém. Kdybych to měl pojmenovat, neměl kde nabrat diplomatické zkušenosti. Pokud něco chci, měl bych vědět, jakou formou toho mohu docílit. Na začátku fungování asociace sejedna věc probírala přes média a s tím jsem měl velký problém. Zastávám názor, že pokud se mají problémy nějak řešit, nechci nic vzkazovat přes média. Radši oslovím dotčené osoby a orgány, které mají k věci co říct, a budeme hledat řešení. Asociace je tady hlavně proto, aby chránila hráčská práva.“

Má logiku, že nechcete řešit věci přes veřejný prostor, na druhou stranu, odkud se o vaší aktivitě mají hráči dozvědět? A netluče se to trochu? Teď se ví, že asociace existuje, ale nikdo neví, co dělá.

Zbořil: „Po zvolení do funkce jsem navíc stopnul veškeré sociální sítě, webové stránky, vydávání novin. Informovanost hráčů i veřejnosti nebyla v minulosti aktivní. Rozhodli jsme se všechno překopat. Některé příspěvky byly na našich informačních kanálech hodně staré. Nejpozději v neděli bychom ale měli spustit nový web, tam by každý měl jasně vidět, co asociace dělá. Nejsme tady jenom proto, když hráč má problémy s klubem. Ale poskytujeme za členský příspěvek absolutní právní servis, dále pak vzdělávání, můžeme pomoci dodělat školu, poradit se studiem při kariéře. Pro kluky, kteří jdou do zahraničí, poskytujeme i on-line dálkové jazykové rychlokurzy.“

Dobře, ale podobné vize měla nejspíš asociace už od začátku svého fungování. Proč by teď všechno mělo šlapat?

Zbořil: „Byly takové plány, ale nikde jste se o tom nedočetl. Dříve jsem nikde nenašel, co hráč může dostat. Teď to změníme. Asociace bude hráčům poskytovat garantované služby. Máš potíže? Tvoje manželka? Rodiče s podnikáním? Zařídíme prověřenou advokátní kancelář. To samé platí pro daňové a účetní problémy. Chceme dát jasně vědět, že jsme alternativa, která dává garanci a neparazituje na výdělku hráče. Je nám jedno, jestli bere 50 tisíc nebo 500 tisíc.“

Chtějí být hráči členy Asociace?

Zbořil: „Mám pocit, že ano. Advokacii dělám 23 let a mám rád osobní kontakt. Není možné během jedné sezony projet třikrát 14 kabin extraligy a 15 první ligy, to mi je jasné. Dali jsme si s Markem za cíl, že minimálně jednou ročně ale chceme kabinu navštívit. Jednak chceme být klukům blíž, pak si taky chci poslechnout, proč se jim nelíbí budoucnost nebo současnost asociace.“

To už tady bylo. Nevěřím tomu. Slyšíte podobné věty?

Zbořil: „Ano, ale po našem vysvětlení, o co jde, nám podepsal zatím každý. To znamená, že stávající členové prodloužili členství, další hráči podepisují nové. Zatím jsme projeli sedm týmů.“

Kolik vlastně členství v asociaci stojí?

Zbořil: „Hráče extraligy 5900 na rok, v 1. lize je členství za 3000. Samozřejmě jsou tam výjimky, že třeba kluk, který hraje extraligu a není mu 18 let, má členství zdarma, navíc to samé platí i pro hokejisty, kteří nemají plat vyšší než určitou sumu. Máme i členy, kteří chtějí výhod využívat i po kariéře, ti mají také jiné podmínky. Za to zařídím hráči kompletní servis. Volal mi teď třeba jeden hokejista, že má rychlé auto, chtěl by si vyzkoušet, co umí, a na silnici to samozřejmě dělat nebude. Domluvili jsme mu autodrom v Hradci Králové. Vybíráme našim hráčům vždycky prověřené partnery na jakýkoliv jejich požadavek.“

Čistě teoreticky, co když senějaký váš klient dostanedo podobných problémů, jaké postihly Petra Čáslavu, kde se řeší jeho užití kokainu za volantem?

Zbořil: „Tenhle konkrétní případ bych rozebírat nechtěl, nejsem člověk, který komentuje něco, k čemu nemá přesné informace. Ale četl jsem u vás rozhovor s Janem Platilem, který o tématu mluvil a obouval se do asociace, že toho děláme pro hráče málo. Nesouhlasím s tím, hrozně rád bych se s ním potkal a vysvětlil mu, proč tady jsme.“

Jenže podle mě se nemůžete divit, když Jan Platil říká, že asociace nic nedělá a nepomáhá hráčům v problémech. Sám jste říkal, že nefungovala komunikace.

Zbořil: „Od léta objíždíme kabiny a něco jsme rozvířili. Byli jsme pozváni na Český hokej, na valnou hromadu APK i na představenstvo. Neseme tam konkrétní témata. Naposledy jsme v létě předložili 11 bodů, říkáme tomu vize 2018, věci, které chceme konkrétně řešit. Teď už na to jsou zase reakce. Je za námi vidět práce.“

To všechno chápu. Jenže asociace funguje od roku 2013 a hmatatelné výsledky vidět příliš nejsou. Dá se rozumět určité frustraci v hokejovém prostředí...

Zbořil: „Jsem člověk, který dělá až 15 hodin denně. Tomuhle projektu věřím, jsem ze sportovního prostředí, patřím do sboru rozhodců na FAČR, kde rozhodujeme spory mezi kluby a hráči, naše agentura zastupuje cyklisty, boxery, sportovní právo mě dobíjí. Dal jsem si rok na to, abych změnil to, co tady nefungovalo. Marek je výborný kamarád, ale informovanost členů, veřejnosti a dotčených orgánů nebyla dobrá. Tohle chci změnit. Každý musí jasně vědět, proč tu jsme. Nechci řešit minulost. Ale to, co nás čeká. Z minulých let jsme se, doufám, poučili. Asociace je jediný subjekt, který se může postavit za hráče. Když nebude existovat, nikdo neotevře témata, která směřují k jejich ochraně.“

Černošek: „Minulost jde za mnou. Ale myslím, že i Honza Platil musel mít přehled o tom, co asociace hráčům přinášela, ovšem druhá věc je, jak to bylo prezentováno. Všichni hráči ale věděli, že jakýkoliv problém z hokeje i mimo něj mohou se mnou řešit. Měli moje číslo. Úplně stejné je to i v případě Časyho (Petra Čáslavy), kdyby se Petr ozval, zajistíme mu služby, aby měl pomoc on i klub.“

,‚Chceme dát jasně vědět, že jsme alternativa, která dává garanci a neparazituje na výdělku hráče.“

Otevřel případ pardubického obránce téma, že i hráči v extralize mají někdy svoje vážné problémy a je potřeba je řešit?

Zbořil: „V naší společnosti by nemělo být nic tabu. Pokud by si někdo myslel, že problémy s alkoholem nebo jinými návykovými látkami tady nejsou, není z naší planety. Hrál jsem do 20 let fot-bal za Hradec, taky jsem si něčím prošel, potřebujete mít občas někde ventil, ať jste sportovec, nebo ne. Vypustíte. Ale vím, kam míříte. Pokud hokejista něčemu propadne, měl by tady být někdo, kdoje schopen pomoci, člověka nasměrovat. Pokud to bude už pak opravdu vážné, aby dal impulz, ať všeho nechá a jde se léčit. Tohle téma nemůže být tabu.“

A kolik myslíte, že bude hokejistů, kteří mají svoje trable, ale neozvou se? Místo toho radši řeší svoje finanční trable půjčkami...

Zbořil: „Tenhle problém tady rozhodně je. A taky platí, že pokud se někoho taková věc týká a dusí ji v sobě, je to cesta do pekla. Každý by kolem sebe měl mít možnost, komu se otevřít. Jenže málokdo si na to troufne. Ono to bolí, ale pokud mám potíže, tenhle fakt si jenom připustím, je to správný postup, jak se z nich dostat.“

Pokud za vámi přijdu jako hokejista s tím, že jsem prošustroval většinu vydělaných peněz, mám dluhy, navíc řeknu, že mi okolí neustále opakuje, jak nezvládám pití. Co pro mě uděláte?

Zbořil: „Zjistím situaci, jestli už vám exekutoři opravdu klepou na vrata a je hodina po dvanácté nebo pět minut před ní. Abychom mohli pomoci, musíme si v první řadě analyzovat, co se děje. Pak navrhneme řešení. Když přijdete pozdě, samozřejmě je to tak, že vybíráte ze tří, čtyř špatných variant tu nejméně bolestivou. Ale od toho tady jsme, zvládneme zastupovat takové klienty a pomoci jim. Když mám u domu exekutory, neznamená to konec života, což je potřeba taky říct. Vždycky jde najít řešení. A co se týká problémů s alkoholem, jsme připraveni také pomoci, být mediátorem mezi klubem a hráčem.“

Černošek: „Jsem přesvědčen, že asociace má sílu lidem pomoci v jakémkoliv okamžiku. Máme kontakty i schopnost s lidmi kolem nás komunikovat. Je to jenom o tom, aby hráči věděli, že když se problém vyskytne, my jsme schopni jim na 100 procent pomoci.“

Zbořil: „Přesně tak. Ale není to jen o tom. Když jsme byli na valné hromadě APK, ptali se nás, zda jsme schopni garantovat plnění povinností hráčů, které plynou z hráčské smlouvy. Naše úloha je klukům nabízet základy právní a finanční gramotnosti, ale i jim ukazovat, že hráčská smlouva, kterou podepsali, je závazný dokument. Vyplývají z ní i nějaké povinnosti, které musí dodržovat. Nejde jen o fakt, že budu mít požitky vyplývající z kontraktu, ale musím vědět, jak se chovat, abych smlouvu neporušoval. Protože když ji neporušuju, budou všichni spokojeni, budu hrát hokej, který baví mě, lidi i klub. V tu chvíli je svět nádherný. Pokud ale smlouvu porušuji, vyvolává to logicky i nějaká negativa.“

Nadprůměrný hokejista si může v extralize vydělat klidně 300 tisíc korun měsíčně. Jak se stane, že s takovým příjmem se hráč dopracuje k exekuci a finanční tísni?

Černošek: „Bavíme se o unikátní skupině něčím výjimečných lidí, kteří se dostali na úroveň, kde dostáváte za vaši práci zajímavé prostředky. Ne všichni v téhle skupině lidí jsou schopni přemýšlet o tom, že současný stav nemusí platit za rok, za dva, za tři. Jde o to, že hráčům kolikrát nikdo neporadí. Máte rodiče, kteří vám názor řeknou, ale víte, jak to je, oni nám něco říkají už od mládí a posloucháte je až na posledním místě, i když mají pravdu. V momentě, kdy má kluk nějaký problém, dotaz, nebo připomínku, může zvednout telefon, zavolat asociaci a zeptat se na radu. Ano, jsou kluci, kteří vydělají 300 tisíc a pak jim hrozí exekuce. Oni žijí kolikrát tím, že peníze ve smlouvě jsou na to, abyste je utratili. A oni to udělají.“

Ideální varianta by byla, že by za vámi posílaly svoje hráče přímo kluby?

Černošek: „Ano, za to bychom byli rádi. Klub nebude mít žádné starosti, přehodí je na nás. Asociace může hráče vzdělávat ve více oblastech. Klub investuje do hráče a my je naučíme, jak se o sebe starat. To je podle mě velká výhoda. Jenom stačí, aby to kluby vnímaly.“

Zbořil: „Není rok, abychom se klidně z médií nedozvěděli, že hráč naletěl investičnímu poradci a nakoupil nevýhodně akcie, nebo má skvělého kamaráda, který ho obral o peníze. Kariéra profi sportovce je velmi vrtkavá. Kdo nepochopí, že může skončit ze dne na den, může mít velké problémy. Nabízíme klukům různé produkty, třeba máme jednu renomovanou pojišťovnu, která jim bude ve vztahu k jejich odměně nabízet pojištění ukončení kariéry, například z důvodu zranění. Je důležité, aby sportovci chápali, že když berou nějakou částku, například třetina jde na poplatky, hypotéku a další věci. Tyhle peníze ale budou muset dávat, i kdyby se vážněji zranili. My jim dovedeme pomoci nastavit věci tak, že všechno bude fungovat i ve chvíli, kdyby na ně nějaký hokejový malér přišel. A rozhodně jim nebude hrozit žádná exekuce.“

Černošek: „Moje vize je, že si hráči na základě našich informací odloží část své odměny, z vlastního popudu, na zajištění budoucnosti po skončení hokejové kariéry.“

Je minus, že vzhledem k legislativě tohle nelze nikomu nařídit?

Černošek: „Právě, tohle nejde, hráči v Česku jsou osoby samostatně výdělečně činné a je jenom na nich, jak budou nakládat se svými prostředky.“

Zbořil: „Nejsme odborová organizace, která může vyvinout tlak, aby se s dotčenými orgány podepsala například kolektivní smlouva garantující klukům nějaké podmínky. Vycházíme ze stavu, že hráči nejsou zaměstnanci. Není tady systém, který by jim nařídil, aby si něco šetřili. Je to jen na jejich vůli. My jsme tady alternativa, která jim něco nabízí. Nechceme z nikoho tahat peníze, ale naopak pomoci, aby každý myslel na budoucnost.“

Kolikrát se vám už stalo, že by za vámi extraligový hráč přišel, že má exekuci?

Zbořil: „Aby se na mě obrátil někdo s existenčním problémem? Ani jednou.“

Není chyba, že nikdo takový nepřišel? Hráče ve finanční tísni v lize najdete.

Zbořil: „Ano, to pak chyba je. Je pak smutné, když si sportovec nedovede přiznat, že tady existuje někdo, kdo dovede pomoci.“

A teď důvod. Protože se stydí?

Zbořil: „Nejspíš. Proto to hráči v sobě dusí. A když přijdou finanční problémy, tlačí je v sobě a radši si půjčí někde jinde. Vytluču klín klínem. Padám ještě hlouběji. Proto chceme, aby kluci chápali, že když nemají nikoho ve svém okolí, kdo jim podá pomocnou ruku, my můžeme. Nebudeme se na nic ptát, nikoho soudit. Ale pomůžeme. Nebudeme ti, kdo s klientem začnou brečet. Lidi v problémech potřebují vedle sebe někoho s koulema, kdo najde řešení.“