Software jako vadný výrobek od 9. prosince 2026

Co se mění 9. prosince 2026 a koho se to týká

Směrnice (EU) 2024/2853 nahrazuje dosavadní směrnici 85/374/EHS z roku 1985 a členské státy ji musí provést do 9. prosince 2026 (směrnice (EU) 2024/2853). Použije se na výrobky uvedené na trh nebo do provozu po tomto dni, na starší výrobky se dál používá původní úprava (čl. 2, 21 a 22).

Hlavní změnou je, že za výrobek se výslovně považuje i software. Pojem zahrnuje aplikace, firmware i systémy umělé inteligence, ať jsou součástí zařízení, nebo se dodávají samostatně, přes cloud či jako služba (bod 13 odůvodnění); pouhý zdrojový kód výrobkem není. Dosavadní české pravidlo naopak mluví o movité věci určené k uvedení na trh (§ 2939 občanského zákoníku), takže u čistě digitálních produktů není jisté, zda se na ně dnešní úprava vztahuje.

Důležité je, komu nárok patří. Směrnice chrání jen fyzické osoby a nahrazuje smrt nebo újmu na zdraví včetně lékařsky uznané psychické újmy, škodu na věci a poškození nebo zničení dat, která se nepoužívají pro profesní účely; vyloučena je škoda na samotném vadném výrobku a na majetku používaném výhradně pro profesní účely (čl. 5 a 6). Firma, která koupila software pro provoz výroby, se tedy nové odpovědnosti za výrobek zpravidla nedovolá, ale nárok mohou uplatnit lidé bez smlouvy s dodavatelem, například spotřebitel nebo zaměstnanec cizí firmy.

Právě proto se téma týká i dodavatelů, kteří prodávají výhradně firmám. Poškozený člověk se může obrátit na výrobce výrobku i na výrobce vadné softwarové součásti a ti odpovídají společně a nerozdílně (čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 12 odst. 1). Dodavatel B2B softwaru tak může čelit nároku přímo, nebo postihu ze strany výrobce zařízení, i když s poškozeným nikdy nejednal.

Zakázkový software může pod nový režim spadat stejně jako software prodávaný hromadně. Směrnice výslovně vyjímá jen svobodný software s otevřeným zdrojovým kódem vyvinutý nebo dodaný mimo obchodní činnost (čl. 2 odst. 2); skutečnost, že software vznikl pro jednoho zákazníka, na tom nic nemění. Rozhodující je, zda byl dodán v rámci obchodní činnosti, uveden na trh nebo do provozu a zda škodu utrpěla fyzická osoba.

Česká novela zatím přijata není. Vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh, který přepisuje § 2939 až 2943 občanského zákoníku, dne 3. září 2026 jako sněmovní tisk 295; podle přehledu Sněmovny ke dni 7. října 2026 ještě neproběhlo první čtení a projednání je navrženo na schůzi od 13. října (historie tisku 295). Navržená účinnost je 9. prosince 2026 a nová úprava by se použila na výrobky uvedené na trh nebo do provozu od účinnosti zákona.

Dnešní úprava obsahuje například pravidlo, že se škoda na věci hradí jen v částce převyšující 500 EUR přepočtených kursem České národní banky (§ 2939 odst. 3). Směrnice takový práh nezná a vládní návrh toto pravidlo ruší, dokud však novela neplatí, použije se dnešní znění. Firmy proto nemají stavět obchodní model na jednom ani druhém znění, ale na rozdělení rizik, které obstojí v obou úpravách.

Proč limitace v obchodních podmínkách poškozeného nechrání

Podle směrnice nesmí být odpovědnost hospodářského subjektu vůči poškozenému omezena ani vyloučena smluvním ujednáním ani vnitrostátním právem (čl. 15). Klasická doložka, podle které dodavatel odpovídá nejvýše do výše ceny, tak proti člověku, který utrpěl škodu, nepůsobí, i když byla mezi podnikateli sjednána zcela řádně a podepsána oběma stranami.

Obchodní podmínky navíc nikdy nebyly určeny k tomu, aby vázaly třetí osobu. Část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku), ale smlouva váže její strany. Poškozený člověk takovou smlouvu neuzavíral, a proto nemůže být jejím stropem omezen.

Zákaz omezení odpovědnosti existuje ostatně už dnes u úmyslné újmy a hrubé nedbalosti: nepřihlíží se k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost nahradit újmu způsobenou úmyslně nebo z hrubé nedbalosti nebo újmu na přirozených právech člověka (§ 2898 občanského zákoníku). Směrnice jde pro výrobky dál, protože zákaz se vztahuje na odpovědnost za vadu výrobku jako takovou, tedy i bez úmyslu a hrubé nedbalosti.

Neznamená to, že limitace ztratí smysl úplně. Mezi dodavatelem a jeho obchodním odběratelem zůstává strop platný v mezích zákona. Směrnice ponechává postih mezi hospodářskými subjekty vnitrostátnímu právu (čl. 14) a u malých výrobců softwaru výslovně počítá i se smluvním vzdáním se postihu (čl. 12 odst. 2). Nesmí to ale zasáhnout nárok poškozeného, a proto se strop musí číst jako nástroj pro vztah mezi podnikateli, ne jako ochrana před žalobou člověka.

Praktické riziko tkví v tom, že firmy s limitační doložkou počítají už při kalkulaci ceny. Pokud strop znamená, že maximální ztráta nepřesáhne cenu zakázky, a vůči poškozenému člověku se ve skutečnosti neuplatní, dodavatel podhodnocuje své riziko. Cena zakázky, pojistné krytí i rezervy by se proto měly kalkulovat podle odpovědnosti vůči poškozenému, ne podle stropu, který platí jen ve vztahu k obchodnímu odběrateli.

Představte si dodavatele řídicího softwaru pro výrobní zařízení. Zaměstnanec koncového zákazníka utrpí úraz kvůli chybě, kterou software způsobil. Nárok může uplatnit vůči výrobci zařízení i vůči dodavateli softwarové součásti, pokud byla do zařízení začleněna pod kontrolou výrobce a způsobila jeho vadnost. Zaplatí-li výrobce zařízení, obrátí se na dodavatele s postihem. Strop z jejich obchodních podmínek upraví nanejvýš tento postih mezi podnikateli, nikoli nárok zraněného.

Software, aktualizace a součásti: kdo odpovídá za koho

Za vadnou softwarovou součást může podle směrnice odpovídat přímo její výrobce, společně a nerozdílně s výrobcem výrobku (čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 12 odst. 1). Podmínkou je, že součást byla do výrobku začleněna nebo s ním propojena pod kontrolou jeho výrobce a způsobila jeho vadnost. Součástí je i související digitální služba, bez níž by výrobek nemohl plnit některou ze svých funkcí. Okruh odpovědných osob je širší a zahrnuje například dovozce, aby v EU vždy existovala osoba, vůči níž lze nárok uplatnit.

Kdo škodu poškozenému uhradí, má právo postihu vůči ostatním odpovědným subjektům podle vnitrostátního práva (čl. 14). Dodavatel součásti se navíc zprostí odpovědnosti, prokáže-li, že vada výrobku vyplývá z jeho konstrukce nebo z pokynů, které výrobce výrobku dodavateli součásti dal (čl. 11 odst. 1 písm. f)). Proto má smysl uchovávat zadání a pokyny odběratele.

Pro malé softwarové firmy je důležitá výjimka: výrobce, který do svého produktu začlenil software mikropodniku nebo malého podniku, nemá vůči jeho výrobci právo postihu, pokud se ho smluvně vzdal (čl. 12 odst. 2). Vládní návrh toto ustanovení nepřebírá, protože podle důvodové zprávy český právní řád smluvní vzdání se postihu umožňuje. Odpovědnost vůči poškozenému člověku se tím neomezí.

Aktualizace nejsou z odpovědnosti vyňaty. Výrobce se nemůže bránit tím, že vada vznikla až po uvedení výrobku na trh, pokud ji způsobil software včetně aktualizace nebo chybějící aktualizace nutná k zachování bezpečnosti a bylo to pod jeho kontrolou (čl. 11 odst. 2). Směrnice přitom neukládá povinnost aktualizace poskytovat a odpovědnost se nevztahuje na případy, kdy je dodání nebo instalace mimo kontrolu výrobce, například když vlastník dodanou aktualizaci nenainstaluje (bod 51 odůvodnění).

Praktický dopad je dvojí. Dodavatel musí sledovat, jak se jeho software chová po uvedení na trh, protože u softwaru v jeho kontrole odpovědnost nekončí předáním produktu. Zároveň potřebuje od odběratele informace o tom, jak je software nasazen, protože bez nich nedokáže posoudit, zda škoda vznikla jeho chybou, nebo nesprávným použitím.

Nová úprava se promítne i do transakcí. Kupující softwarové firmy bude při due diligence chtít vědět, jak firma smluvně rozděluje riziko odpovědnosti za škodu, zda vede evidenci verzí a komponent a jaké má pojistné krytí. Firma s jasným procesem může prodávat za lepších podmínek, protože kupující nemusí do ceny započítávat nejistotu, kterou by jinak nedokázal ocenit.

Ve vztahu k odběrateli platí, že plní-li dlužník pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by plnil sám (§ 1935 občanského zákoníku). U odpovědnosti za škodu je třeba samostatně posoudit, zda třetí osoba vystupuje jako pomocník ve smyslu § 2914, nebo jako ten, kdo se zavázal činnost provést samostatně; za něj se ručí jen při nepečlivém výběru nebo nedostatečném dohledu. Jak se to uplatní u cizí knihovny začleněné do produktu, závisí na konkrétním vztahu, a postih po subdodavateli proto patří do smlouvy s ním.

Právě tady se projeví hodnota evidence komponent, kterou firmy často odkládají, dokud k incidentu nedojde. Firma, která ví, jaký cizí kód ve výrobku běží, v jaké verzi a od koho, dokáže rychle určit zdroj chyby a uplatnit postih. Firma bez přehledu o vlastním produktu riskuje, že ponese celou škodu, protože nedoloží, odkud vada pochází.

Jak upravit obchodní podmínky a smlouvy před prosincem

Prvním krokem je oddělit dvě roviny, které se v podmínkách často míchají. Jedna je vztah dodavatele k obchodnímu odběrateli, kde může zůstat strop odpovědnosti, druhá je odpovědnost vůči člověku, kterou strop neomezí. Pokud podmínky mluví obecně o vyloučení „veškeré odpovědnosti za škodu“, je vhodné je přepsat tak, aby se vztahovaly jen na vztah mezi smluvními stranami.

Druhým krokem je upravit postih mezi podnikateli. Smlouva s odběratelem by měla určit, kdo ponese škodu, kterou uhradil poškozenému člověku, a v jakém rozsahu ji může dále přenést na dodavatele. Bez takového ujednání se postih řídí obecnými pravidly a o rozsahu rozhodne až spor, kde důkazní situace často vyznívá hůř pro toho, kdo nemá evidenci.

Třetím krokem je zaznamenat, jaká verze výrobku byla uvedena na trh a kdy. Nová pravidla se vážou k okamžiku uvedení na trh nebo do provozu a právo na náhradu zaniká deset let od tohoto okamžiku, u podstatně změněného výrobku od jeho nového uvedení na trh (čl. 17). Dodavatel, který okamžik nedoloží, nemůže rozumně tvrdit, že se na jeho starší verzi použije původní úprava ani že lhůta uplynula. Evidence verzí je proto jednou z nejlevnějších ochran.

Čtvrtým krokem je ošetřit aktualizace a podporu. Smlouva by měla stanovit, jak dlouho a v jakém rozsahu se poskytují bezpečnostní opravy, kdo je odpovědný za jejich instalaci u koncového uživatele a co se stane po skončení podpory. K podobné logice smluvního zajištění kvality služby se vrací i text o smluvním zajištění dostupnosti a kvality cloudových služeb.

Pátým krokem je zvážit, jak se nové riziko promítne do pojistného krytí. Obsah krytí a jeho limity je potřeba porovnat s tím, že se odpovědnost vůči poškozeným lidem nedá smluvně omezit, a o souvisejících otázkách pojednává text o pojištění kybernetických rizik. Sjednaný limit pojištění by měl odpovídat tomu, co firma ve skutečnosti riskuje, ne tomu, co by chtěla riskovat.

Šestým krokem je sjednat spolupráci při vyšetřování škody. Odběratel by měl dodavateli bez zbytečného odkladu oznámit, že se objevila škoda nebo vada, a poskytnout záznamy, verze a okolnosti nasazení. Bez takové spolupráce se dodavatel, od kterého se postih žádá, nemá jak bránit, a spory o příčinu se vedou bez důkazů. Strany si mohou sjednat i společný postup vůči poškozenému nebo jeho pojistiteli.

Lze očekávat, že velcí odběratelé začnou ve svých nákupních podmínkách požadovat výslovné převzetí postihu a doložení evidence verzí. Dodavatel, který tyto otázky promyslel předem, vyjednává z pozice partnera, ne z pozice žadatele. Hotový návrh doložky o postihu a o povinnostech při vyšetřování škody pak může zkrátit jednání o smlouvě o týdny.

Ucelený pohled na to, co všechno musí IT smlouva obsahovat, nabízí text o objednávce softwaru na míru nebo SaaS. Novou odpovědnost za výrobek je rozumné do takové smlouvy zapracovat teď, protože změna smlouvy po vzniku škody už nic nevyřeší a vyjednávací pozice se po incidentu zpravidla zhorší.

Co udělat do prosince

Praktický harmonogram je jednoduchý. Do konce října je rozumné projít všechny vzory smluv a obchodních podmínek a označit v nich ustanovení, která omezují odpovědnost za škodu, a do konce listopadu je rozdělit na část pro vztah s odběratelem a část, která musí obstát i vůči poškozenému. Poslední týdny před prosincem pak patří evidenci verzí a komponent.

Úpravu je vhodné připravit tak, aby se po schválení novely dala doplnit, aniž by se musely přepisovat celé smlouvy. Praktické je oddělit obecné ustanovení o postihu a evidenci od ustanovení, která odkazují na konkrétní paragrafy, protože právě odkazy se po přijetí zákona změní. Firma pak může vzory zavést hned a po vyhlášení zákona upravit jen krátký odkazový článek, místo aby smlouvy otevírala podruhé.

Pořadí úprav je dobré řídit rizikem. Nejdřív přijdou na řadu produkty, které se dostávají ke spotřebitelům nebo do domácností, a produkty, jejichž selhání může ohrozit zdraví, protože tam je pravděpodobnost nároku fyzické osoby nejvyšší. Čistě průmyslové nástroje bez vazby na zdraví a majetek lidí mohou počkat, ale i u nich je rozumné vzor smlouvy sjednotit.

Firma by měla také určit odpovědnou osobu pro evidenci výrobků a aktualizací. Bez ní vznikají v praxi mezery, kdy technický tým ví, co se nasadilo, ale právní oddělení to nezná, a právě tahle propast zdržuje postih. Stejně důležité je sledovat stav české novely, protože její konečné znění určí řadu detailů, například přesný okruh odpovědných osob nebo přechodná pravidla.

Jak přesně upravit smluvní vzory a evidenci u konkrétního produktu, závisí na tom, zda firma software jen vyvíjí, nebo ho zároveň začleňuje do hardwaru, a na tom, komu ho prodává – proto to právníci ARROWS advokátní kanceláře posuzují vždy podle konkrétního produktu a odběratelského řetězce, ne podle univerzálního vzoru podmínek.

Rizika limitace odpovědnosti u softwaru po 9. prosinci 2026

Závěrečné shrnutí

Od 9. prosince 2026 má v Česku platit nová úprava odpovědnosti za výrobek podle evropské směrnice, která výslovně zahrnuje software a nedovoluje omezit odpovědnost vůči poškozenému smluvním ustanovením. Česká novela zatím přijata není, a proto je nutné její stav sledovat. Článek ukázal, že obchodní podmínky se stropem odpovědnosti chrání dodavatele jen ve vztahu k odběrateli, že se nárok týká především fyzických osob a že rozhodující je evidence verzí, komponent a postihu.

Pro vedení softwarové firmy z toho plyne jasný úkol: přepsat vzory smluv tak, aby oddělily vztah k odběrateli od odpovědnosti vůči poškozenému, a do prosince zavést evidenci verzí a podpory. Změna po vzniku škody už nepomůže, protože nová pravidla se vážou k okamžiku uvedení výrobku na trh.

Právníci ARROWS advokátní kanceláře upravují obchodní podmínky a IT smlouvy pro nový režim odpovědnosti za výrobek, nastavují postih mezi podnikateli a evidenci verzí a pomáhají vyjednat změny s odběrateli. Napište nám na konzultace@arws.cz nebo si projděte naši praxi pro smlouvy a vyjednávání.