Zrychlení liniových staveb na úkor spravedlnosti? Soudy posuzovaly dopady novelizace „liniového zákona“ na práva veřejnosti

Autorka článku: JUDr. Tereza Snopková, Ph.D., ARROWS advokátní kancelář (office@arws.cz, +420 245 007 740)

Pokud se Vás týká povolování infrastrukturních záměrů, budete zřejmě dotčeni také novinkami v „liniovém zákoně“; mezi nimi také limity pro podání tzv. blanketní kasační stížnosti. Tomuto tématu se dále blíže věnujeme.

Novelizace tzv. liniového zákona z loňského roku (zákon č. 465/2023 Sb.), nově označeného jako zákon o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, přinesla změny, které od 1. ledna 2024 významně ovlivnily procesy schvalování strategických infrastrukturních projektů. Cíl novely byl jasný: zrychlit výstavbu významných staveb, jako jsou dálnice, těžební nebo energetické záměry či infrastruktura pro ukládání CO2. V praxi však tato novela přinesla také významné změny do dosavadní praxe podávání blanketní kasační stížnosti.

Co je blanketní kasační stížnost?

Blanketní kasační stížnost umožňuje účastníkům podat stížnost v základní podobě a její důvody doplnit později. Tato možnost je nyní pro strategicky významné záměry zrušena. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) ve svém usnesení ze dne 26. června 2024 č. j. 8 As 96/2024 – 96 rozhodl, že účastníci musí podat kompletní kasační stížnost do 14 dnů od doručení rozhodnutí. Toto zkrácení lhůt, které potvrdil i Ústavní soud, nicméně klade značné nároky na odbornost a časovou připravenost dotčených subjektů (to i přesto, že NSS umožňuje bezvadně podanou základní stížnost dále rozšířit).

Reflexe soudní praxe 

Příkladem dopadu této novely je případ environmentálního spolku, který neúspěšně brojil proti výstavbě úseku dálnice D1 mezi Říkovicemi a Přerovem. Po neúspěchu u Krajského soudu v Ostravě spolek podal (po 1. 1. 2024) blanketní kasační stížnost k NSS. NSS spolek nejprve vyzval k doplnění důvodů, následně však stížnost odmítl právě na základě § 2 odst. 8 zákona o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, podle něhož se k odstranění vad podání nepřihlíží. 

NSS dospěl k závěru, že v dané věci nelze využít přechodná ustanovení, tj. na podanou kasační stížnost se plně vztahovala nová úprava § 2 odst. 8 zákona č. 416/2009 Sb., která znemožňuje doplňování důvodů kasační stížnosti po lhůtě, a to i když na počátku došlo ze strany NSS k poučení ohledně možnosti doplnění blanketní kasační stížnosti.

Spolek se následně obrátil na Ústavní soud a argumentoval, že aplikované ustanovení zákona o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury omezuje právo na spravedlivý proces, a požadoval jeho zrušení.

Ústavní soud však v říjnu 2024 ústavní stížnost spojenou s návrhem na zrušení § 2 odst. 8 zákona č. 416/2009 Sb. odmítl (usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2416/24), a to jako stížnost zjevně neopodstatněnou – nezjistil totiž porušení základních práv stěžovatele. Odmítnutím ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost odpadla i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona, resp. jeho jednotlivých ustanovení.

Jaké jsou širší důsledky?

Aktuální znění zákona o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury přináší nejen rychlejší povolovací procesy, ale také větší tlak na dotčenou veřejnost včetně spolků. Zkrácení lhůt a omezení opravných prostředků může vést až k nedostatečné ochraně práv veřejnosti (ve věci kasační stížnosti také platí povinné zastoupení advokátem).

Lze tedy shrnout, že omezení blanketních kasačních stížností může být příspěvkem k efektivnějšímu povolování staveb (neřeší však délku povolovacího procesu od podání žádosti investora a případně opakované doplňování žádosti), avšak stojí již na hraně zachování práva na spravedlivý přístup k soudu (byť soudy novou zákonnou úpravu posoudily jako legitimní).

Z pohledu účastníků řízení je klíčové sledovat implementaci změn v praxi a relevantně a s dostatečným odborným zázemím na zrychlené procesy reagovat. V této věci jsme připraveni řešit konkrétní požadavky a poskytnout potřebné právní služby.