Elektronizace zdravotnické dokumentace

Celkové postupné elektronizaci zdravotnictví se nevyhne ani zdravotnická dokumentace. Pojďme se tedy podívat blíže jaké jsou plány a cíle obsažené v projednávané novele zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů. O elektronizaci zdravotnictví hovoří mimo to i zákon č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví, ve znění pozdějších předpisů, na který projednávaná novela na určitých místech odkazuje.

(na fotografii pražský tým advokátní kanceláře ARROWS společně s několika kolegy z daňové a účetní kanceláře ARROWS tax)

Proč je potřeba elektronizace zdravotnictví a samotné zdravotnické dokumentace?

Primárním důvodem elektronizace zdravotnictví je zlepšování dostupnosti a kvality zdravotní péče v celé společnosti a taktéž vyšší zapojení občana do péče o vlastní zdraví. Co se týče elektronizace samotné zdravotnické dokumentace, již v současné době sice právní úprava umožňuje vedení zdravotnické dokumentace jak v papírové, tak v elektronické formě, či jejich kombinací, nicméně nejsou dostatečně vymezeny technické požadavky k jejímu vedení v elektronické nebo kombinované podobě.

Je však nutné předestřít, že plné přejití do výhradně elektronické podoby zdravotnické dokumentace je spíše dlouhodobý záměr a dlouho potrvá než se do tohoto bodu dostaneme. Standardem pro tuto chvíli zůstává spíše kombinovaná forma.

Co novela přináší?

Novela nám v prvé řadě poskytuje novou definici zdravotnické dokumentace, která bude nově pojímána jako soubor informací vedených, zpracovávaných a uchovávaných poskytovatelem za účelem poskytování zdravotních služeb konkrétnímu pacientovi, a to bez ohledu na to, zda byly získány od pacienta, od jiného poskytovatele nebo jiných osob nebo vlastní činností poskytovatele.

Zároveň s tím poskytuje nově i negativní vymezení zdravotnické dokumentace, přičemž mezi tyto se řadí informace, které poskytovatel získá v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, a to i ze zdravotnické dokumentace jím zpracovávané, pokud účelem jejich zpracování není poskytování zdravotních služeb konkrétnímu pacientovi, ale výhradně jiný účel. Tímto jiným účelem mohou být například podklady a doklady pro účtování zdravotním pojišťovnám.

Vítanou je taktéž zmínka o identifikátoru záznamu. Zákon o zdravotních službách v současnosti s tímto pojmem sice pracuje, nicméně postrádá jeho definici. Novela nově rozvádí tento pojem v § 55a odst. 1, a to jako identifikátor unikátní a ve formátu stanoveném standardem elektronického zdravotnictví vydaným dle zákona o elektronizaci zdravotnictví. Ačkoliv tedy novela stále definici tohoto pojmu neobsahuje a poskytovatelům zdravotních služeb tak není blíže přiblíženo, co by takový identifikátor záznamu měl přesně představovat, je zde alespoň vidina toho, že tento pojem bude v budoucnu vymezen. 

Dále se totéž ustanovení věnuje autorizaci zdravotnické dokumentace, respektive jejích částí či výpisů z ní, při jejím předávání jiné osobě v elektronické podobě. Novela zde mluví jak o prostředcích kvalifikovaných, tak i resortních (časová razítka, pečetě a elektronické podpisy), které by měly poskytovatelům být zprostředkovány ministerstvem zdravotnictví, a to bezplatně.

Další novinkou jsou pravidla pro sdílení údajů ze zdravotnické dokumentace. Novela se v tomto přiklání k praktičnosti a zavádí možnost poskytovatele zdravotních služeb sdílet údaje ze zdravotnické dokumentace pro účely vědy a výzkumu, nebo pro statistické účely. Samozřejmostí je zde anonymizace či pseudonymizace údajů, tak aby nebyla žádná spojitost s konkrétním pacientem odvoditelná. V souvislosti s tímto však vyvstává problém spojený s ochranou osobních údajů, a to hlavně proto, že pseudonymizovaná data, na rozdíl od těch anonymizovaných, jsou stále považovaná za osobní údaje. Bylo by tedy zapotřebí přiléhavější specifikace a upřesnění těchto ustanovení novely.

Tyto informace přitom nově už nebudou považovány za zdravotnickou dokumentaci a bude je tak bez dalšího možné sdílet pro dané účely. Přínosem je také sjednocení v oblasti sdílení údajů ze zdravotnické dokumentace mezi poskytovateli zdravotních služeb, kde se bude jednat o jednotný výstupní formát z elektronické zdravotnické dokumentace.

Mimo sdílení údajů ze zdravotnické dokumentace mezi poskytovateli v rámci ČR projednávaná novela bere v potaz i mezinárodní spolupráci, a to sice sdílení elektronicky vedené zdravotnické dokumentace. Snaží se tak o vytvoření podmínek a standardů pro generování a mezinárodní sdílení standardizované zprávy, s využitím prostředků pro vytváření důvěry a nařízením eIDAS. Vyvstává zde ovšem obdobný problém spojený s ochranou osobních údajů.

Závěrem lze tedy shrnout, že novela sice přináší určité nejasnosti, se kterými se budeme potýkat a čeká nás dlouhý proces před plnou elektronizací zdravotnictví. Na druhou stranu je zcela jistě přínosem pro následující práce na procesu elektronizace zdravotnictví. Mimo výše uvedené je důležité zmínit, že novela taktéž pracuje s pojmem telemedicíny, které se ve svém článku věnovala Mgr. Barbora Dlabolová (dostupný zde: https://www.arws.cz/novinky-v-arrows/telemedicina-v-roce-2023-kde-jsme-a-kam-smerujeme)

Pokud máte dotazy v souvislosti s vedením zdravotnické dokumentace postupem či k související problematice, neváhejte se na nás obrátit. Rádi se o Vašem případu dozvíme více a poskytneme Vám příslušnou právní pomoc.

Na článku spolupracovala Kateřina Chaloupková.