Zkrácení trestu odnětí svobody – jak na podmíněné propuštění?

Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody představuje naději na dřívější návrat do běžného života pro mnoho odsouzených. Klíčovým předpokladem pro podání žádosti je výkon alespoň části stanoveného trestu. Díky novele trestního zákoníku z roku 2020 došlo k částečnému rozvolnění zákonem stanovených podmínek pro možnost dosáhnout podmíněného propuštění. Tento článek se zaměřuje na proces podmíněného propuštění, jeho podmínky a tipy, jak zvýšit šance na úspěch žádosti. Dále poskytuje praktické rady, jak správně připravit a podat žádost, aby byla co nejpřesvědčivější pro soud.

Kdy lze o podmíněném propuštění začít uvažovat?

Základním předpokladem pro podání žádosti o podmíněné propuštění je výkon alespoň minimální části stanoveného trestu odnětí svobody. Novela trestního zákoníku účinná od 1. října 2020 zmírnila pravidla, u většiny trestných činů nyní postačí vykonat alespoň jednu třetinu trestu. U závažnější kriminality zůstává hranice výkonu jedné poloviny nebo dvou třetin trestu.

Výpočet data pro žádost

Při výpočtu data, od kdy je možné o podmíněné propuštění žádat, se započítává i čas strávený ve vazbě během trestního stíhání. To znamená, že při delší vazbě a kratším trestu lze požádat o podmíněné propuštění téměř ihned po odsouzení, případně po velmi krátké době.

Výjimečné podmíněné propuštění

Výjimečně lze dosáhnout podmíněného propuštění i před uplynutím jedné třetiny trestu, pokud:

1. Šlo o přečin, tedy méně závažný trestný čin.
2. Žádost obsahuje doporučující zprávu ředitele věznice potvrzující vzorné chování odsouzeného. O vydání takové zprávy lze věznici požádat, případně může sama věznice takový návrh podat prostřednictvím svého ředitele.

Uplynutí alespoň nezbytné části doby výkonu trestu odnětí svobody je však jen první, základní podmínkou pro možnost podmíněného propuštění. S návrhem, který bude mít šanci na úspěch, se pojí ještě cela řada dalších podmínek.

Jak přesvědčit soud o budoucím řádném životě?

Trestní zákoník v podstatě veškeré ostatní podmínky, na které je nutnou dosáhnout, shrnuje pod značně neurčitý pojem očekávání vedení řádného života (po propuštění na svobodu), přičemž tento obrat není striktně definován a v podstatě je jeho naplnění ponecháno na uvážení soudu v každém jednotlivém případě. Za roky rozhodovací praxe se nicméně vytvořili jisté mantinely, které soudy zpravidla považují za dostatečný předpoklad budoucího vedení onoho řádného života.

Hodnocení chování ve vězení

Základní podmínkou je dosažení co nejlepších výsledků v hodnocení dosavadního výkonu trestu ze strany věznice. Samozřejmostí je absence kázeňských trestů a dosažení co nejvyššího počtu kázeňských odměn. Pozitivně je nahlíženo na úspěšnou snahu zařadit se do zaměstnání a na využití smysluplných výchovných a rozvojových programů, které věznice nabízí, zejména pokud se váží k důvodům odsouzení (např. psychologická sezení, programy zvládání negativních emocí). Soud si vždy vyžádá zprávu z věznice o chování odsouzeného během výkonu trestu, což je klíčový dokument v celém procesu.

Ochranné léčení a Probační a mediační služba

Zejména v případech, kdy společně s trestem došlo v odsuzujícím rozsudku k povinnosti vykonat ochranné léčení (ať už v ambulantní či ústavní formě), a které se v našich podmínkách zpravidla vykonává až po ukončení trestu odnětí svobody, je oceňována vlastní iniciativa ve vztahu ke sjednání spolupráci s místní organizací Probační a mediační služby, která je následně schopna poskytovat v léčebných procesech další podporu.

Náhrada škody a závazky vůči státu

Došlo-li společně s odsouzením rovněž k povinnosti nahradit škodu či nemajetkovou újmu poškozenému z trestného činu, je velmi důležité, aby bylo v rámci žádosti o podmíněné propuštění možno prokázat, že v rámci možností již bylo učiněno vše proto, aby byla poškozenému náhrada škody či újmy v maximální možné míře uhrazena. To stejné pak platí o závazcích vůči státu, pokud jde o uloženou náhradu nákladů trestního řízení, výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody.

Sociální a ekonomické zajištění po propuštění

Klíčovou otázkou pro úspěch žádosti o podmíněné propuštění často bývá prokázat soudu, že po přepuštění nedojde k recidivě – opakovanému páchání trestní činnosti, což vyžaduje doložení skutečností, že žadatel bude mít na svobodě zajištěn alespoň minimální sociální a ekonomický standard života. To obvykle vyžaduje doložení relevantních skutečností o tom, že – zjednodušeně řečeno – bude mít po propuštění člověk kde bydlet a kde pracovat. I tato otázka pak závisí na realistických možnostech jejího naplnění u každého individuálně, nicméně zajištění odpovídajícího ubytování u rodiny, předjednání nájmu a zajištění alespoň zprostředkování pracovní příležitosti, která v ideálním případě odpovídá dosavadní profesní dráze či dosaženému vzdělání, je výrazným nápomocným faktorem k úspěchu žádosti o podmíněné propuštění.

Záruka zájmového sdružení občanů

Poměrně svébytným institutem, který je v žádostech o podmíněné propuštění často opomínán, avšak má dodnes své nezastupitelné místo, je převzetí záruky za nápravu tzv. zájmovým sdružením občanů. Zájmovým sdružením občanů může být odborová organizace, spolek, zapsaný ústav nebo nadace věnující se charitativním účelům, nebo církev či náboženská společnost. Zejména v případech, kdy před odsouzením k trestnému činu existovala spojitost mezi takovým zájmovým sdružením a žadatelem o podmíněné propuštění (například byl jako zaměstnanec člen odborů), soud rozhodující o podmíněném propuštění může vzít za relevantní faktor budoucího řádného života žadatele závazek zájmového sdružení zachovávat nad žadatelem po propuštění dohled, tedy zejména pomoct mu v rámci své působnosti v opětovném začlenění do společnosti. Při shánění takové záruky je jistě vhodné zmínit, že ač tento institut v sobě nese název „záruka“, tak i v případě jejího „selhání“ nehrozí zájmovému sdružení, které záruku převzalo, žádná sankce.

Jak na podání žádosti?

Žádost o podmíněné propuštění se pak podává u okresního soudu, v jehož obvodu se nachází věznice, ve které je trest vykonáván. Je zároveň vhodné vědět, že na podmíněné propuštění nevzniká nárok, i pře sebelepším naplnění výše uvedených podmínek je tak podoba výsledného rozhodnutí na zvážení soudu, avšak soudy jsou rozhodovací praxí nejvyšších instancí vedeny k tomu, aby při rozhodování přihlíželi zejména k naplnění v tomto článku představených kategorií. V případě neúspěšné žádosti o podmíněné propuštění lze přitom opakovanou žádost podat zpravidla po uplynutí šesti měsíců od podání původní.