Zneužití práva vs. legitimní holdingová struktura z daňového pohledu

Kde judikatura stála v roce 2024 a proč to dnes nestačí

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2024, čj. 10 Afs 16/2023‑78 (publ. pod č. 4630/2024 Sb. NSS, věc FPPV), je stále platným výkladovým rámcem. Soud v něm potvrdil, že holding je běžný způsob strukturování podnikání — pro velké korporace i pro malé podnikatele — a že při posuzování zneužití práva je nutné vážit hledisko právní, ekonomické, daňové i byznysové.

Daňový subjekt tehdy uspěl proto, že předložil konkrétní a doložený soubor nedaňových důvodů: odchod jednoho ze společníků, narovnání nerovnoměrných obchodních podílů, příchod nového společníka, profinancování odkupu podílu, změnu finanční situace dcer, eliminaci podnikatelských rizik i budoucí akvizice. Doložil neúspěšná jednání předcházející vzniku holdingu, prokázal, že nový společník na odkup podílu neměl prostředky a úvěr by mu banka neposkytla, a doložil sjednocení úvěrů skupiny u jedné banky.

To je podstata věci, kterou si podnikatelé z FPPV často odnášejí špatně. Soud neřekl, že holding je bezpečný. Řekl, že kvalitní důkazní materiál poráží pochybnosti správce daně. Kde chybí, výsledek je opačný. Souvislostem mezi strukturou vlastnictví a hodnotou firmy se věnujeme podrobněji v článku o prodeji firmy s nemovitým majetkem.

Rozsudek NSS z 12. 6. 2026: kyperská matka, příplatek a započtení

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2026, čj. 10 Afs 57/2026‑48, je zatím nejaktuálnějším vodítkem pro holdingové struktury se zahraniční mateřskou společností.

Česká provozní společnost vyplatila kyperské mateřské společnosti dividendu 15 mil. Kč a uplatnila osvobození podle § 19 odst. 1 písm. ze) bodu 1 zákona o daních z příjmů. Kyperská matka se zavázala vložit stejnou částku jako příplatek mimo základní kapitál do sesterské společnosti, která z peněz financovala výstavbu nebytových prostor. Celý řetězec byl vypořádán vzájemným započtením pohledávek. Správce daně doměřil 2 647 059 Kč — tedy více než 15 % z vyplacené částky; s prostým výpočtem „15 % z dividendy“ tedy nepočítejte. NSS kasační stížnost zamítl.

Skutečný vlastník a zneužití práva jsou dva různé testy

Nejcennější závěr rozsudku je procesní. Krajský soud daňovým orgánům vytkl, že do věci nesprávně vtáhly otázku skutečného vlastníka dividendy, a konstatoval, že v tomto rozsahu správce daně důkazní břemeno neunesl. Přesto žalobu zamítl a NSS to potvrdil.

Podmínka skutečného vlastnictví (§ 19 odst. 9 ve spojení s § 19 odst. 6 ZDP — příjemce přijímá platbu ve svůj vlastní prospěch, nikoli jako zprostředkovatel či zmocněnec) je formální podmínkou vzniku nároku na osvobození. Její splnění je součástí objektivní složky zneužití práva. Jde ale o samostatné důkazní břemeno. Neúspěch správce daně u něj znamená jen to, že formální podmínka nebyla zpochybněna — nikoli že struktura obstojí.

Pro praxi to znamená konec jedné oblíbené obranné linie. Argument „správce daně neprokázal, že matka není skutečným vlastníkem, takže na nás nepřešlo důkazní břemeno“ dnes nefunguje.

Účetní kvalifikace příplatku je irelevantní

Daňový subjekt namítal, že mu žádná daňová výhoda nevznikla, protože příplatek mimo základní kapitál se podle účetních standardů nevykazuje jako zisk a nemá vliv na výsledek hospodaření ani na základ daně.

NSS to odmítl. Daňová výhoda spočívá v úspoře na dani, která by z dividendy musela být odvedena, kdyby nebyla zvolena konstrukce s příplatkem a započtením. Navázal přitom na starší závěr, že právě příplatek mimo základní kapitál umožňuje vyvádět prostředky z mateřských společností bez zdanění. Účetní zachycení transakce tedy o daňové výhodě nevypovídá nic.

Konečné užití peněz samo o sobě nestačí

Daňový subjekt v odvolacím řízení doložil, že sesterská společnost peníze skutečně použila na výstavbu nebytových prostor. To NSS uznal jako prokázané — a přesto to na výsledku nic nezměnilo.

Důvod: nevysvětlen zůstal ekonomický smysl z pohledu samotné vyplácející společnosti a role fyzické osoby propojující všechny články struktury. Vysvětlení, že matka vstoupila kvůli externímu financování a budování image značky, neobstálo — matka neměla zaměstnance, nevyvíjela podnikatelskou činnost a její jediné příjmy tvořily licenční poplatky ve výši 3 % obratu placené právě dcerou, přičemž se v řízení nepodařilo objasnit, za jaké konkrétní plnění.

Praktický závěr: doložit, kam peníze doputovaly, je málo. Musíte doložit, proč to dávalo smysl každému článku struktury zvlášť.

Další aktuální rozhodnutí, která mění vyjednávací pozici

Doměrek dostane česká provozní společnost

V rozsudku ze dne 2. 12. 2025, čj. 1 Afs 171/2025‑49, řešil NSS námitku, že poplatníkem měla být fyzická osoba, k níž peníze fakticky směřovaly, a nikoli holdingová akciová společnost. Soud ji odmítl: role jednotlivých subjektů zúčastněných na zneužívající transakci není pro daňovou povinnost plátce rozhodující. Majetková odpovědnost za sražení a odvedení srážkové daně stíhá plátce, tedy dceru, která dividendu vyplatila.

Pro majitele to znamená, že sankce dopadne na provozní firmu — na tu, která generuje cash flow, má úvěry a bankovní kovenanty. To je při plánování prodeje firmy podstatně horší scénář než osobní doměrek.

Nedaňový důvod musí být sám o sobě legální

Rozsudek ze dne 22. 1. 2025, čj. 6 Afs 193/2024‑54, se týkal DPH a řetězce dvaceti šesti společností, ale obsahuje závěr přenositelný na jakoukoli strukturu. Daňový subjekt tvrdil nedaňový důvod — ztížit uplatnění odpovědnosti za vadné výrobky. NSS uvedl, že aby byla daňová optimalizace legitimní, musí být převažující nedaňový účel sám po materiální stránce souladný s právem.

Jinými slovy: nedaňový důvod, který je sám o sobě obcházením jiné regulace, se do vážení účelů nezapočítá. Soud zároveň potvrdil, že daňovou povinnost lze za určitých okolností přičíst fyzické osobě, která ekonomickou činnost na uměle vytvořenou strukturu převedla. Kdo strukturu staví i s ohledem na trestní odpovědnost právnických osob, by měl obě roviny posuzovat společně.

Restrukturalizace obstojí, navazující transakce nemusí

Rozsudek ze dne 15. 1. 2025, čj. 4 Afs 247/2024‑49, je varováním pro rodinné firmy. Soud výslovně nerozporoval rozhodnutí vytvořit holding kvůli přípravě mezigeneračního transferu kapitálu. Zneužití práva shledal až v navazujících krocích — kombinaci příplatku mimo základní kapitál a jeho pozdějšího vrácení společníkovi, díky níž se podíl na zisku dostal k fyzické osobě bez zdanění.

Rozsudek obsahuje dvě věty, které stojí za zarámování. Za prvé: přestože důkazní břemeno leží na správci daně, je ve vlastním zájmu daňového subjektu vysvětlit ekonomický cíl transakce — daňové orgány nemusí domýšlet všechny představitelné varianty. Za druhé: důkazy patří do daňového řízení, ne až k soudu. Kdo si je „schová na soud“, o ně zpravidla přijde.

Pasivní holding ano, prázdná schránka ne

Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 1. 4. 2026, čj. 52 Af 17/2025‑147, zpřesnil, kde končí legitimní „pure holding“. Připustil, že struktura bez vlastní provozní činnosti může být ekonomicky opodstatněná — ale jen tehdy, plní‑li alespoň základní funkce: správu majetkových účastí, investiční rozhodování nebo koordinaci skupiny. V posuzované věci nešlo o nízkou intenzitu činnosti, ale o její úplnou absenci.

Klíčové bylo, že deklarované akviziční a investiční projekty připravovali a vyjednávali zaměstnanci provozní společnosti, projekty byly posuzovány z hlediska jejího podnikání a matka nebyla ani investorem, ani smluvní stranou, ani nositelem rizika. Že v obou firmách působila táž osoba, soud za relevantní nepovažoval — rozhodovalo, v čí organizační a ekonomické sféře se činnost odehrávala.

Soud rovněž odmítl obranu, že společnost měla nerozdělený zisk přes 200 mil. Kč a kupní cenu splácela postupně. Naopak: postupné splácení kupní ceny v přímé vazbě výhradně na výplaty zisku podle soudu potvrdilo funkční provázanost kroků. Jde o rozhodnutí krajského soudu, proti němuž je přípustná kasační stížnost; jeho závěry proto sledujeme, ale zatím nejsou potvrzeny NSS.

Tabulka rizik: kde se holdingové struktury nejčastěji lámou

Kde přesně leží dnešní hranice

Vzorec je konzistentní. Rozhoduje množství, konkrétnost a nezávislé doložení nedaňových důvodů, a to zvlášť pro každý článek struktury. NSS už v roce 2006 vymezil „hlavní účel“ jako takový, který ostatní účely natolik zastiňuje a marginalizuje, že od nich lze při zkoumání hospodářského smyslu odhlédnout. Přesně tímto sítem dnes daňová správa prochází holdingy vzniklé v letech 2015–2022.

Co to znamená pro plánovanou transakci

Pokud připravujete prodej firmy, výstup společníka nebo mezigenerační předání, jsou tři kroky nutné a jeden dobrovolný.

Nutné. Za prvé, sepište důvody restrukturalizace před jejím provedením, do zápisů z jednání společníků a statutárních orgánů, a s uvedením alternativ, které jste zvažovali a zamítli. Za druhé, zajistěte důkazy od nezávislých třetích stran — písemná stanoviska bank k financování, indikativní nabídky, memoranda a LOI z akvizičních jednání, a to i z těch, která skončila neúspěchem. Za třetí, dejte matce reálný obsah: vlastní rozhodovací agendu, doložitelnou správu účastí, případně vlastní kapacitu.

Dobrovolné, ale doporučené. Nechte si strukturu prověřit ještě před podpisem. Náklad na předchozí posouzení je řádově nižší než doměrek s penále, a hlavně je to jediný okamžik, kdy lze parametry ještě měnit.

Celý proces prodeje firmy včetně holdingových struktur a daňově efektivního nastavení transakce rozebírá kniha Jak prodat firmu s nemovitostmi; praktický průchod jednotlivými kroky nabízí i webinář Jak prodat firmu (i s nemovitostmi).

Časový rozměr: kdy hrozí kontrola a jak dlouho

Lhůta pro stanovení daně se u srážkové daně odvíjí od lhůty k podání vyúčtování jakožto řádného daňového tvrzení; NSS to potvrdil v roce 2026 s odkazem na rozsudek čj. 1 Afs 307/2024‑31. Prakticky to znamená, že transakce provedené před několika lety stále mohou spadat do otevřené lhůty, zvlášť pokud byla lhůta prodloužena zahájením kontroly nebo podáním dodatečného přiznání.

Zároveň platí, že na straně fyzické osoby zůstává příjem z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci po pětiletém časovém testu osvobozen podle § 4 odst. 1 písm. q) ZDP. Podle aktuálního znění § 4 odst. 3 ZDP se hodnotový limit 40 mil. Kč vztahuje pouze na příjmy z úplatného převodu kryptoaktiv, nikoli na převod podílů. Konkrétní dopad na vaši transakci je ale vždy nutné ověřit včetně přechodných ustanovení — a počítat i s oznamovací povinností u osvobozených příjmů, na kterou se správce daně zaměřuje.

Závěrečné shrnutí

Holdingová struktura zůstává legitimním nástrojem a Nejvyšší správní soud to opakovaně potvrzuje. Judikatura let 2025 a 2026 ale posunula těžiště sporu jinam, než kde ho většina firem hledá. Nejde o to, zda holding zřídit, ani o to, zda je matka česká nebo zahraniční. Jde o to, zda k datu transakce existují konkrétní, nezávisle doložené a pro každý článek struktury zvlášť vysvětlené ekonomické důvody.

Rozsudek z 12. 6. 2026 navíc uzavřel jednu obrannou cestu: procesní chyba správce daně u podmínky skutečného vlastníka nezachrání strukturu, jejíž ekonomický smysl firma neumí vysvětlit. A rozsudek z prosince 2025 připomíná, že doměrek dopadne na provozní společnost, tedy na to nejcennější, co skupina má.

Pro majitele, CFO i firemní právníky z toho plyne jediné praktické doporučení: nastavte dokumentaci dříve, než transakci provedete, a nechte si strukturu prověřit externě. Pokud nechcete riskovat doměrek, penále, blokaci připravovaného prodeje firmy ani mnohaletý spor s finanční správou, můžete přípravu i obranu svěřit advokátní kanceláři ARROWS. Napište nám na konzultace@arws.cz a projdeme s vámi vaši strukturu dřív, než ji začne procházet správce daně.