Lze požádat o neplacené volno po rodičovské dovolené?

Rodičovská dovolená a rodičovský příspěvek 

Hmotné zabezpečení je v době rodičovské dovolené poskytováno ze systému státní sociální podpory a řídí se zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“). Podle § 30 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře[2] náleží rodiči rodičovský příspěvek nejdéle do čtyř let věku dítěte. Celkem je rodiči za dobu čerpání rodičovského příspěvku vyplacena částka v maximální výši 220.000,- Kč, přičemž nezáleží na délce jejího čerpání.

Neplacené volno po skončení rodičovské dovolené 

Vzhledem k tomu, že rodičovský příspěvek na dítě lze čerpat o rok déle, než je možné čerpat rodičovskou dovolenou, může se zaměstnavatel setkat s tím, že zaměstnanec po dosažení tří let věku dítěte požádá o prodloužení rodičovské dovolené do čtyř let věku dítěte. S ohledem na zákonem stanovenou maximální délku rodičovské dovolené se ve skutečnosti jedná o žádost o poskytnutí neplaceného volna.

Žádosti zaměstnance o poskytnutí neplaceného volna do čtyř let věku dítěte zaměstnavatel však nemusí vyhovět a může zaměstnance vyzvat, aby po skončení rodičovské dovolené buď nastoupil do práce, nebo ukončil pracovní poměr. V případě, že zaměstnanec do práce po skončení rodičovské dovolené nenastoupí a bude mít u zaměstnavatele neomluvenou absenci, vystavuje se riziku jednostranného ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, a to z důvodu porušení pracovních povinností. V případě takové výpovědi by měl být však zaměstnavatel obezřetný a měl by vzít v potaz důvod, pro který zaměstnanec nenastoupil do práce.

Podle judikatury Nejvyššího soudu [3] platí, že „Nenastoupí-li zaměstnankyně po skončení další mateřské dovolené[4] do práce jenom proto, že nemá možnost umístit dítě do předškolního zařízení (mateřské školy nebo speciální mateřské školy) a že nemůže zajistit řádnou péči o dítě ani jinak, zejména prostřednictvím jiné osoby, a vyrozuměla-li o tom řádně svého zaměstnavatele, je nepochybné, že nemohla nastoupit po skončení mateřské dovolené do práce z důležitých důvodů a že má proto nárok na poskytnutí pracovního volna. Její jednání proto nemůže být považováno za zaviněné porušení pracovních povinností (porušení pracovní kázně) a nemůže být důvodem k rozvázání pracovního poměru.“

V případě, že zaměstnavatel žádosti o poskytnutí neplaceného volna vyhoví, není povinen zaměstnanci po návratu z neplaceného volna garantovat pracovní místo a zaměstnanec zároveň po dobu čerpání neplaceného volna není chráněn před jednostranným rozvázáním pracovního poměru ze strany zaměstnavatele tak, jako když čerpá rodičovskou dovolenou.

Z pohledu zaměstnavatele je třeba zdůraznit, že pokud zaměstnavatel v době rozhodování o poskytnutí či neposkytnutí neplaceného volna zaměstnanci do čtyř let věku dítěte ví, že po skončení volna nebude mít pro zaměstnance pracovní místo, a to například z důvodu nadbytečnosti, a plánuje z tohoto důvodu se zaměstnancem po skončení neplaceného volna ukončit pracovní poměr, bude zaměstnanci náležet zákonné odstupné podle § 67 zákoníku práce. V případě, že zaměstnavatel ví, že po dobu trvání neplaceného volna nechce, nebo nemůže nadále zaměstnanci držet pracovní místo, je z hlediska budoucích nákladů na případné odstupné vhodnější žádost o neplacené volno odmítnout. 

Závěr

Rodičovskou dovolenou je zaměstnavatel povinen poskytnout maximálně do doby tří let věku dítěte, o které je zaměstnancem pečováno. Maximální délka rodičovské dovolené se neshoduje s maximální délkou doby, po kterou je možné čerpat rodičovský příspěvek. Žádá-li zaměstnanec o poskytnutí neplaceného volna z důvodu péče o dítě po skončení rodičovské dovolené, zaměstnavatel žádosti vyhovět může, ale nemusí. Při posuzování žádosti o poskytnutí neplaceného volna by měl zaměstnavatel vždy náležitě zvážit všechny okolnosti za kterých je zaměstnancem o poskytnutí neplaceného volna žádáno, a to nejen na straně zaměstnance, ale také na své straně.

[1] Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 877-879.

[2] § 30 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře: „Rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, má nárok na rodičovský příspěvek nejdéle do 4 let věku tohoto dítěte, a to nejdéle do doby, kdy byla na rodičovském příspěvku vyplacena z důvodu péče o totéž nejmladší dítě v rodině celková částka 220 000 Kč, není-li dále stanoveno jinak. V případě, že nejmladším dítětem v rodině jsou 2 či více dětí narozených současně (dále jen „vícerčata“), má tento rodič nárok na 1,5 násobek částky 220 000 Kč.“

[3] Rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 4411/2007 ze dne 10. 10. 2008.

[4] Pojem další mateřská dovolená byl užíván zákonem č.65/1965 Sb., zákoník práce ve znění platném do 31. 12. 2000 a rozumí se jím rodičovská dovolená ve smyslu nyní platného zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce.

Zajímají vás novinky v pracovním právu v roce 2025? JUDr. Kořenářová pro vás připravila webinář.