Stát vám zakáže plnit smlouvu

Proč obecná liberační doložka často nestačí

Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně. Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli (§ 2913 občanského zákoníku).

Tato odpovědnost je objektivní: zavinění se nezkoumá a vnitřní vztah dodavatele ke vzniku škody je bez významu. Výslovně to uvedl Nejvyšší soud v rozsudku 25 Cdo 3788/2019. Dodavateli proto nepomůže, že postupoval pečlivě. Musí prokázat, že šlo o překážku současně mimořádnou, nepředvídatelnou a nepřekonatelnou, vzniklou nezávisle na jeho vůli. Zákon k tomu dává tři výslovné výluky: nezprostí ho překážka vzniklá z jeho osobních poměrů, překážka vzniklá až v době, kdy byl s plněním v prodlení, ani překážka, kterou byl podle smlouvy povinen překonat.

V praxi se spor točí hlavně kolem slova „nepředvídatelná“. Zákaz, o jehož hrozbě se několik měsíců psalo v obchodním tisku, může být posuzován jako předvídatelný, i když konkrétní den a znění nikdo neznal. U druhého znaku, „nepřekonatelná“, se bude zkoumat, zda šlo plnit jinou cestou, třeba přes jiného dodavatele nebo z jiného místa.

Smlouva ale nemusí být jen opisem zákona. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si strany ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). Doložka o vyšší moci tak může definovat vlastní seznam událostí, automaticky prodloužit termín, vyloučit smluvní pokuty, založit právo odstoupit nebo rozdělit náklady. Limity existují: nelze se předem vzdát náhrady újmy způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, ani újmy na přirozených právech člověka (§ 2898). Není-li doložka nastavena odchylně, uplatní se zákonné podmínky liberace a o výsledku rozhodne až spor.

Co musí liberační doložka obsahovat, aby úřední zákaz kryla

Dobrá doložka začíná definicí. Místo obecného výčtu typu „živelní pohroma, válka, nepokoje“ je vhodné výslovně uvést, že za překážku se považuje i rozhodnutí nebo opatření státního orgánu, které plnění zakazuje nebo podstatně omezuje: sankce, embargo, zákaz vývozu či dovozu, odnětí povolení nebo licence. Bez výslovného výčtu pod obecnou doložku zákaz spadat může, rozhodne ale výklad konkrétního znění, a právě o ten se strany často přou.

Druhým prvkem je rozlišení, kdy zákaz plnění zcela vylučuje a kdy ho jen prodražuje. Stejná doložka by neměla pokrývat zákaz i zvýšené clo, protože u cla jde o náklad, nikoli o překážku. Pokud strany chtějí řešit i změnu nákladů, patří to do samostatného ujednání o rozdělení nákladů, jinak se obě situace smíchají a doložka přestane být jasná.

Třetím prvkem je oznamovací povinnost. Zákon ji pro případ nemožnosti plnění sám stanoví: neoznámí-li dlužník věřiteli bez zbytečného odkladu, že se splnění dluhu stalo nemožným, nahradí škodu vzniklou tím, že věřitel nebyl včas vyrozuměn (§ 2008 občanského zákoníku). Smlouva by ale měla jít dál a vztáhnout povinnost i na hrozící nebo dočasné zákazy, s písemnou formou, konkrétní lhůtou, popisem dopadu a odhadem trvání.

Čtvrtým prvkem je povinnost překážku zmírňovat. Doložka může stanovit, že dotčená strana musí vynaložit přiměřené úsilí k překonání zákazu, například použít jiný zdroj nebo jinou cestu dodávky, a že se zproštění nemůže dovolat, pokud takové úsilí nevynaložila. Navazuje to na zákon, který nezprošťuje toho, kdo byl podle smlouvy povinen překážku překonat.

Kdy zákaz plnění ukončí závazek a kdy ho jen přeruší

Stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, závazek zaniká pro nemožnost plnění, a nemožnost prokazuje dlužník (§ 2006 občanského zákoníku). Plnění ale není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době. Trvalý právní zákaz tedy může vést k zániku závazku jen tehdy, pokud kvůli němu objektivně nelze dluh splnit ani některou z těchto alternativních cest. Pouhá dočasnost zákazu nemožnost zpravidla nezaloží; vždy je ale nutné posoudit povahu a účel konkrétního závazku.

Rozlišení má zásadní praktický dopad. Dovolá-li se dodavatel nemožnosti plnění, může tím zaniknout jeho povinnost plnit. Odpovědnost za škodu z nesplnění je ale samostatná otázka. Nejvyšší soud v citovaném rozsudku dovodil, že závazek zanikl pro nemožnost plnění, a dlužník přesto mohl odpovídat za škodu podle § 2913. Zprostí se jí jen tehdy, prokáže-li liberační důvod. Odběratel navíc často namítá, že plnění možné je, jen dražší nebo opožděné; hranici určí soud podle konkrétních okolností.

Zákon řeší i situaci, kdy je nemožná jen část plnění. Při nemožnosti pouhé části plnění zanikne závazek v celém rozsahu, plyne-li z povahy závazku nebo z účelu smlouvy, který byl stranám při uzavření známý, že plnění zbytku nemá pro věřitele význam; jinak zaniká jen co do této části (§ 2007 občanského zákoníku).

Pro dodavatele a odběratele z toho vyplývá, že smlouva by měla předem určit, jak se s částečným zákazem naloží. Má-li být dodávka rozdělena na více dílčích plnění, patří do smlouvy ujednání, zda zákaz jedné části ukončí celou smlouvu, nebo jen dotčenou část, a co se stane s již poskytnutými zálohami. Bez takového ujednání se řešení hledá až ve sporu.

Proč zhoršení rentability a vyšší clo problém nevyřeší

Častá chyba je přesvědčení, že změna obchodních podmínek, například nové clo nebo omezení kvót, dává dlužníkovi právo od smlouvy odstoupit nebo cenu změnit. Zákon vychází z opačné zásady: změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že se plnění pro některou ze stran stane obtížnější, nemění to nic na její povinnosti splnit dluh (§ 1764 občanského zákoníku).

Výjimku zákon dává jen u změny okolností tak podstatné, že založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr, a to buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, nebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění. Dotčená strana pak může požadovat obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že nastala až po uzavření smlouvy; plnění si ale kvůli tomu odložit nesmí (§ 1765 odst. 1 občanského zákoníku).

Právo na obnovení jednání navíc nevznikne tomu, kdo na sebe nebezpečí změny okolností převzal. Nedohodnou-li se strany, může soud na návrh závazek změnit nebo zrušit. Návrh ale zamítne, pokud dotčená strana právo na obnovení jednání neuplatnila v přiměřené lhůtě poté, co změnu musela zjistit; zákon má za to, že tato lhůta činí dva měsíce (§ 1766 občanského zákoníku). Nejde o pevnou lhůtu, jejímž uplynutím by právo automaticky zaniklo, ale o zákonnou domněnku přiměřenosti. Firma, která po zavedení nového opatření jen čeká, ale riskuje, že o ochranu přijde.

Obnovení jednání je proto vhodné jen jako poslední pojistka. Spoléhat na soudní úpravu smlouvy po změně okolností znamená čekat měsíce až roky na rozhodnutí, zatímco plnění běží nebo stojí. Rozumnější je sjednat si mechanismus úpravy předem, podobně jako u cenových doložek, o kterých pojednává text o inflačních doložkách ve smlouvách o dílo, kde se cena mění podle předem daného vzorce.

Ve smlouvě lze nebezpečí změny okolností převzít i vědomě. Dodavatel, který ve smlouvě výslovně prohlásí, že nese riziko změn právní úpravy a obchodních opatření, se později obnovení jednání podle zákona dovolávat nemůže. Firmy proto při podpisu vzorových smluv často nevědomky přijímají rizika, o kterých pak nechtějí slyšet.

Prakticky to znamená číst ve smlouvě i ustanovení, která se na první pohled netýkají úředních zákazů, například prohlášení dodavatele o tom, že má všechna povolení a že splnění nebude bránit žádný právní předpis. Takové prohlášení může v pozdějším sporu fungovat jako převzetí rizika. Rozhodne ale výklad konkrétního ujednání, ne mechanické pravidlo.

Co mají strany sjednat na případ zákazu: cena, termín, zálohy, odstoupení

První otázkou je, zda a po jak dlouhou dobu se při zákazu odkládá plnění. Smlouva může stanovit, že při dočasném zákazu se termín plnění prodlužuje o dobu jeho trvání, nejvýše však o určitý počet měsíců. Po překročení této hranice mohou obě strany bez sankce od smlouvy odstoupit. Taková konstrukce chrání dodavatele před smluvní pokutou za prodlení a odběratele před tím, aby byl vázán neomezeně dlouho.

Druhou otázkou je osud záloh a již poskytnutých plnění. Stanoví-li smlouva, že po ukončení pro zákaz se zálohy vracejí, a zároveň že dodavatel nemá nárok na náhradu nákladů vynaložených na přípravu plnění, je rizikem zatížen on. Opačná konstrukce přesouvá riziko na odběratele. Strany by měly tuto volbu učinit vědomě a promítnout ji do ceny, ne ji ponechat na výkladu.

Třetí otázkou je vztah zákazu ke smluvním pokutám a ke škodě. Zákonná liberace podle § 2913 odst. 2 se týká náhrady škody a sama o sobě automaticky neřeší smluvní pokutu. Smlouva by proto měla výslovně uvést, že pokud plnění zabrání úřední zákaz, nevzniká právo na smluvní pokutu za prodlení ani na náhradu škody z nesplnění. Bez takového ujednání zůstává spor o to, zda byly podmínky zproštění splněny.

Čtvrtou otázkou je, kdo ponese náklady zmírňování, tedy například přesunu výroby, dodávky z jiného zdroje nebo získání jiného povolení. Rozumné řešení bývá rozdělení nákladů podle předem daného klíče, protože jejich plné přenesení na dodavatele by mohlo vést k tomu, že zakázku raději ukončí, než by náklady unesl.

Pátou otázkou je, jak se doložka promítne do navazujících smluv. Smlouva s odběratelem může při zákazu skončit, ale smlouvy s poddodavateli často běží dál a dodavatel pak platí za plnění, které už nemůže dále využít. Proto je rozumné sladit lhůty a podmínky doložky v obou řetězcích, aby se riziko nezastavilo uprostřed.

Jak nastavit smluvní ochranu v dlouhodobých dodávkách

Dlouhodobé dodávky jsou na úřední zákazy nejcitlivější, protože smlouva trvá roky a regulace se v tom čase mění. Je proto vhodné zahrnout do smlouvy pravidelný přezkum, například jednou ročně, při němž strany zhodnotí, zda se regulatorní prostředí nezměnilo natolik, že je třeba upravit doložky o zákazech, cenách nebo termínech. Přezkum zabraňuje tomu, aby se původně odpovídající ustanovení časem stalo nepoužitelným.

U strategických dodávek má smysl před podpisem posoudit, zda plnění nemůže narazit na stávající nebo připravované omezení. Jak se postupuje při kontrole smlouvy před uzavřením a na co se při ní nejčastěji zapomíná, popisuje text o kontrole obchodní smlouvy před podpisem. Zahraniční regulaci s dopadem na plnění v jiné zemi je přitom nutné posuzovat zvlášť, podle práva rozhodného pro danou smlouvu a podle práva dotčeného státu.

Přezkum je užitečné spojit s krátkým interním postupem: kdo ve firmě sleduje změny regulace, komu je hlásí a kdo rozhoduje o tom, že je třeba jednat s protistranou o úpravě smlouvy. Bez takového postupu se o zákazu firma dozví z médií a doložku si poprvé přečte až ve chvíli, kdy je potřeba ji použít.

Další vrstvou ochrany je informační povinnost při přípravě zakázky. Dodavatel by měl být povinen odběrateli oznámit, že plnění závisí na povolení, licenci nebo na dovozu z určité země, aby odběratel věděl, na čem celý řetězec stojí. Odběratel, který tuto závislost zná, může požadovat záložní zdroj nebo si sjednat právo na odstoupení při jejím výpadku.

Je užitečné zvážit také zpoždění způsobené třetí stranou. Zákaz často nedopadne přímo na dodavatele, ale na jeho poddodavatele, a to zakládá otázku, zda jde pro dodavatele o překážku, nebo o jeho vlastní riziko. Obdobnou logiku řeší text o přerušení provádění díla a posunu termínu dokončení, kde se posuzuje, kdy zpoždění ospravedlní prodloužení lhůty.

Jak přesně nastavit doložku o úředním zákazu a rozdělení rizika u konkrétní dodávky, závisí na tom, jak velkou část plnění by zákaz mohl zasáhnout a kdo je lépe schopen ho předvídat – proto to právníci ARROWS advokátní kanceláře posuzují vždy podle konkrétní dodavatelské struktury, ne podle univerzální doložky.

Rizika neošetřeného úředního zákazu ve smlouvě

Závěrečné shrnutí

Zákon dlužníka zprostí odpovědnosti za škodu jen při mimořádné, nepředvídatelné a nepřekonatelné překážce vzniklé nezávisle na jeho vůli a důkaz leží na něm; zavinění se přitom nezkoumá. Zánik závazku pro nemožnost plnění ho odpovědnosti za škodu automaticky nezbavuje, vyšší náklady plnění nemožným neučiní a změna okolností dává jen právo na obnovení jednání, ne právo plnění odložit.

Pro vedení firmy z toho plyne jasný úkol: smluvně určit, co se stane s termínem, cenou, zálohami a smluvní pokutou, když stát plnění zakáže, a to před podpisem, ne až po zákazu. Dobře nastavená doložka je levnější než spor o to, kdo ponese ztrátu z události, kterou nikdo neovlivnil.

Právníci ARROWS advokátní kanceláře nastavují smluvní doložky pro případ úředních zákazů a omezení, posuzují, zda stávající smlouva takovou situaci kryje, a pomáhají vyjednat úpravu s protistranou. Napište nám na konzultace@arws.cz nebo si projděte naši praxi pro smlouvy a vyjednávání.