Zadavatel neuznal vaše osvědčení nebo certifikát –

Musí vás zadavatel před vyloučením vyzvat k objasnění?

Zadavatel může pro účely zajištění řádného průběhu zadávacího řízení požadovat, aby účastník v přiměřené lhůtě objasnil předložené doklady nebo doplnil další či chybějící doklady, a tuto žádost může učinit i opakovaně (§ 46 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění od 3. 4. 2025, dostupný na zakonyprolidi.cz). Jde o možnost zadavatele, ne jeho obecnou povinnost — zákon slovem „může" dává zadavateli volbu, ne příkaz.

Zadavatel může účastníka vyloučit ze dvou samostatných důvodů, které je potřeba rozlišovat. Může ho vyloučit, pokud předložené doklady nesplňují zadávací podmínky nebo je účastník ve stanovené lhůtě nedoložil — tento důvod nastupuje sám o sobě, bez nutnosti cokoli předtím objasňovat. Druhým, samostatným důvodem je situace, kdy doklady nebyly objasněny nebo doplněny na základě žádosti podle § 46, kterou ale zadavatel učinit nemusel (§ 48 zákona o zadávání veřejných zakázek).

Jinými slovy, sáhne-li zadavatel k výzvě podle § 46 a dodavatel na ni řádně nereaguje, může vyloučit i z tohoto důvodu — ale výzva mu není uložena jako podmínka každého vyloučení.

Zadavatel je zároveň povinen odeslat vyloučenému účastníkovi bezodkladně oznámení o vyloučení s odůvodněním, takže absence odůvodnění je sama o sobě vadou, kterou lze v námitkách napadnout bez ohledu na to, jestli je vyloučení věcně správné. V praxi se tato vada objevuje častěji, než by se čekalo — zadavatelé někdy odešlou jen strohé sdělení, že účastník nesplnil kvalifikaci, bez uvedení, který konkrétní doklad nebo požadavek se týká a proč předložené vysvětlení podle zadavatele neobstálo.

Z tohoto rozlišení plyne první otázka, kterou si musíte položit hned po obdržení negativního stanoviska k vašemu dokladu: vyloučil vás zadavatel proto, že doklad podle něj prostě nesplňuje zadávací podmínky, nebo proto, že jste neuspokojivě odpověděli na jeho výzvu k objasnění? V prvním případě nemáte právní nárok na to, aby vás zadavatel před vyloučením ještě vyzval — může, ale nemusí.

V konkrétních okolnostech ale může být nevyužití tohoto postupu sporné, zejména pokud šlo o odstranitelnou nejasnost, kterou zadavatel mohl vyjasnit, aniž by šlo o změnu nabídky; v takovém případě může nevyužití § 46 oslabit pozici zadavatele v přezkumu, byť to samo o sobě vyloučení nezneplatňuje automaticky.

Zákon navíc umožňuje, aby zadavatel žádost o objasnění učinil opakovaně a aby stanovenou lhůtu prodloužil nebo prominul její zmeškání, takže jediná neúspěšná odpověď dodavatele automaticky neznamená konec možnosti doklad ještě upřesnit, pokud k výzvě vůbec došlo. Dodavatel může zadavatele sám upozornit, že spornou skutečnost lze postupem podle § 46 objasnit nebo doložit — rozhodnutí, jestli tuto možnost využije, ale zůstává vždy na zadavateli, dodavatel na ni nemá jednostranný nárok.

Jestli je konkrétní pochybnost zadavatele objasnitelná, nebo jde o nedostatek, který už objasnění nezachrání, se posuzuje případ od případu — proto právníci ARROWS advokátní kanceláře doporučují tuto otázku konzultovat hned po obdržení výzvy, ne až po vypršení lhůty k odpovědi.

Odpověď na výzvu k objasnění byste měli podat co nejkonkrétněji a s důkazy, ne jen opakováním toho, co už zadavatel odmítl. Pokud zadavatel zpochybňuje, že váš doklad prokazuje požadovanou kvalifikaci, doložte, v čem je obsahově rovnocenný požadavku.

Pokud je to možné, opřete se o vyjádření vydavatele dokladu nebo o srovnání s tuzemským ekvivalentem. Objasnění, které jen zopakuje původní tvrzení bez nových podkladů, riziko vyloučení nesníží. Užitečné bývá doložit i to, jak byl stejný nebo obdobný doklad akceptován v jiných zadávacích řízeních, byť to samo o sobě rovnocennost nezaručuje a zadavatel takový přehled posuzuje jen jako podpůrný argument.

Zahraniční doklad jako náhrada tuzemského osvědčení

Otázka rovnocennosti zahraničních dokladů je jednou z nejčastějších příčin sporů o kvalifikaci u technických profesí. Nejvyšší správní soud řešil spor o zadávací podmínku, podle které mohl zahraniční člen realizačního týmu prokázat kvalifikaci jiným obdobným dokladem vydaným v zemi jeho původu, opravňujícím ho v této zemi k výkonu dané odbornosti, aniž by musel disponovat přímo osvědčením o autorizaci vydaným Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Soud uzavřel, že zadavateli může postačovat k prokázání kvalifikace jednotlivého člena realizačního týmu doklad vydaný v zahraničí, jde-li o doklad rovnocenný ve vztahu k prokazování kvalifikace, ale požadavky zadavatele nemohou nijak umenšit veřejnoprávní nároky kladené na osoby provádějící určité činnosti v České republice (rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 125/2024 ze dne 3. 12. 2025, dostupný na vyhledavac.nssoud.cz).

Dodavatel tedy musí jednak prokázat kvalifikaci zadavateli, a současně musí dbát na splnění všech veřejnoprávních povinností spojených s účastí na veřejné zakázce a s výkonem samotné činnosti. Rozdíl mezi oběma otázkami má i praktický dopad na to, jak se dokládá splnění zadávacích podmínek: doklad předložený zadavateli slouží k prokázání způsobilosti pro účely výběrového řízení, zatímco doklad požadovaný veřejnoprávními předpisy slouží k ochraně veřejného zájmu na kvalitě vykonávané činnosti, a oba mohou být vydány různými orgány s různými kritérii posouzení i s různou dobou platnosti.

Pro praxi to znamená dvě oddělené věci, které se snadno pletou. Zadávací řízení může zahraniční doklad jako rovnocenný uznat, a přesto na vás zůstává povinnost mít pro samotný výkon činnosti v Česku odpovídající oprávnění, pokud to veřejnoprávní předpisy vyžadují. Argument, že vám doklad ze zahraničí stačil k účasti v zadávacím řízení, vás neomlouvá, pokud jste bez tuzemské autorizace nemohli danou činnost vůbec vykonávat.

Tato dvojkolejnost bývá pro zahraniční dodavatele překvapivá, protože v jejich domovském právním řádu se kvalifikace pro veřejnou zakázku a oprávnění k výkonu činnosti často kryjí v jediném dokladu, takže si neuvědomí, že v Česku je potřeba řešit obě věci zvlášť. Obdobná otázka nastavení technických kvalifikačních kritérií se řeší i mimo stavebnictví; specifika u infrastrukturních zakázek rozebírá text o nastavení kritérií technické kvalifikace v železniční dopravě.

Kdy jsou kvalifikační podmínky nepřiměřené

Druhým zdrojem sporů je tvrzení zadavatele nebo kontrolního orgánu, že kvalifikační požadavky jako celek nebo v kombinaci přesahují to, co odpovídá složitosti zakázky. S tímto tvrzením se dodavatel setká typicky ve chvíli, kdy už bylo pozdě proti samotné podmínce brojit, a musí se proti němu bránit nepřímo, například argumentací v rámci obhajoby konkrétního dokladu.

Požaduje-li zadavatel prokázání ekonomické nebo technické kvalifikace, musí přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky stanovit, která kritéria požaduje a jakou minimální úroveň pro jejich splnění (§ 73 odst. 6 zákona o zadávání veřejných zakázek). Zadávací podmínky zároveň nesmí umožňovat, aby určitým dodavatelům bezdůvodně zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

Městský soud v Praze posuzoval spor, ve kterém poskytovatel dotace shledal kvalifikační požadavky jako celek nepřiměřené, aniž by konkrétně rozebral, která kombinace požadavků a proč přesahuje meze zákona. Soud rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost, protože správní orgány neuvedly, jaká konkrétní kombinace požadavků a proč přesahuje meze zákona, ačkoli dodavatel ke každému jednotlivému kritériu předložil vlastní odůvodnění i odborné vyjádření (rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 5 A 46/2024 ze dne 22. 10. 2025, dostupný na vyhledavac.nssoud.cz).

Soud přitom výslovně zdůraznil, že v tuto chvíli nemůže posoudit, jestli dodavatel povinnosti podle zákona o zadávání veřejných zakázek skutečně porušil — to je úkolem správních orgánů, které svůj závěr musí nejdřív přezkoumatelně odůvodnit. Zrušující rozsudek tedy neznamená, že soud kvalifikační požadavky uznal za přiměřené; znamená jen, že správní orgány svůj opačný závěr dosud řádně nezdůvodnily.

Soud zároveň potvrdil obecné pravidlo, podle kterého platí, že čím podrobnější a přísnější požadavky zadavatel zvolí, tím vyšší nároky budou kladeny na jejich odůvodnění, a že posouzení přiměřenosti kvalifikace je především právní otázkou vycházející ze skutkového stavu zjištěného na základě předložených důkazů, ne z obecného dojmu o rozsahu požadavků.

Pro dodavatele, který se brání tvrzení, že jeho kvalifikace nebo zadávací podmínky byly nepřiměřené, z toho plyne konkrétní obranná strategie, kterou nelze nahradit obecným ujištěním, že požadavek splnili nebo že je splnit mohli.

Neomezujte se na obecné tvrzení, že požadavek byl v pořádku. Vysvětlete ke každému spornému kritériu samostatně, proč odpovídá rozsahu a složitosti zakázky, a pokud můžete, podpořte to odborným vyjádřením nebo srovnáním s obvyklou praxí u srovnatelných zakázek. Čím konkrétnější a lépe doložená vaše argumentace bude, tím obtížněji ji kontrolní orgán odbude paušálním tvrzením o nepřiměřenosti celku. Soud i kontrolní orgán musí totéž udělat na své straně, a pokud to neudělají, jejich rozhodnutí neobstojí jako přezkoumatelné.

Jak podrobný rozbor jednotlivých kritérií u konkrétní zakázky připravit, závisí na tom, kolik kvalifikačních požadavků zadavatel stanovil a jak jsou vzájemně provázané — proto tuto analýzu vedou právníci ARROWS advokátní kanceláře vždy po prostudování celé zadávací dokumentace, ne jen sporného bodu.

Lhůty pro námitky: dvě odlišné situace, dvě odlišné lhůty

Námitky může podat dodavatel, kterému postupem zadavatele hrozí nebo vznikla újma, a to písemně proti všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení, včetně stanovení zadávacích podmínek (§ 241 zákona o zadávání veřejných zakázek). Nelze je ale podat proti postupu zadavatele u veřejné zakázky malého rozsahu, což je u nadlimitních a podlimitních řízení, kterých se týká i otázka kvalifikace řešená v tomto textu, bez praktického významu.

Zásadní je ale vždy pečlivě rozlišit, proti čemu přesně námitky míří, protože se liší lhůta i to, co v nich ještě můžete namítat. Tuto hranici zákon nestírá ani v případě, že obě otázky spolu věcně souvisejí.

Je-li stanovena lhůta pro podání žádostí o účast, musí být námitky proti podmínkám vztahujícím se ke kvalifikaci dodavatele doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty (§ 242 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek). Naopak námitky proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen podle zákona uveřejnit či odeslat stěžovateli, tedy typicky proti oznámení o vyloučení, musí být doručeny do patnácti dnů od jejich uveřejnění či doručení (§ 242 odst. 2 téhož zákona).

Na tuto lhůtu je navíc potřeba dát pozor z dalšího důvodu: zadavatel ji může v zadávací dokumentaci zkrátit. Zadavatel může stanovit, že námitky proti kvalifikačním nebo jiným zadávacím podmínkám musí být podány již nejpozději 72 hodin před skončením příslušné lhůty pro podání žádostí o účast nebo nabídek (§ 242 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek). Kdo tedy spoléhá jen na obecné pravidlo „do konce lhůty pro nabídky" bez toho, aby si ověřil, jestli zadávací dokumentace toto zkrácení neobsahuje, riskuje, že námitky podá pozdě, i když by podle obecného pravidla ještě stihl termín.

Kdo tedy chce namítat, že samotné kvalifikační podmínky byly nastaveny nepřiměřeně, musí to udělat ještě před podáním žádosti o účast nebo nabídky — a to k okamžiku, který platí podle zadávací dokumentace konkrétní zakázky, ne až poté, co ho zadavatel pro jejich nesplnění vyloučí.

Nejistota, jestli danou podmínku vůbec splníte, přitom nebývá dobrým důvodem k vyčkávání — pokud podmínku považujete za spornou už na začátku, je bezpečnější podat preventivní námitky co nejdřív, i kdyby se nakonec ukázalo, že jste kvalifikaci splnili. V námitkách proti vyloučení se lze bránit tomu, jak zadavatel vyhodnotil vaše konkrétní doklady, ale ne tomu, že samotný požadavek byl od začátku nastaven nezákonně, pokud jste proti němu nenamítali včas.

Toto rozlišení bývá v praxi přehlíženo, protože dodavatel se soustředí na obranu proti tomu, co ho aktuálně bolí, tedy proti vyloučení, a zapomíná, že kořen problému mohl vzniknout už týdny předtím, v okamžiku, kdy zadavatel zadávací podmínku poprvé zveřejnil a kdy měla přijít první reakce.

Jak přesně tuto strategii u konkrétní zakázky rozvrhnout, závisí na tom, kdy jste se o spornou podmínku nebo o vyloučení skutečně dozvěděli, a jestli zadávací dokumentace zkrátila lhůtu podle § 242 odst. 5. U rozsáhlejších zakázek s vícekolovým objasňováním dokladů se navíc lhůty pro jednotlivé kroky mohou překrývat, a přehled o tom, co už bylo namítnuto a co ještě lze namítnout, se stává samostatnou disciplínou, kterou je vhodné vést písemně od prvního dne zadávacího řízení, ne až ve chvíli, kdy přijde první negativní stanovisko zadavatele.

Chyby, které dodavatele při obraně kvalifikace stojí zakázku

Nejčastější chybou je čekání na to, jak zadavatel rozhodne o kvalifikaci, aniž by dodavatel využil lhůtu k námitkám proti samotné zadávací podmínce. Pokud podmínku považujete za nepřiměřenou, musíte to namítnout do konce lhůty pro podání žádosti o účast nebo nabídky — případně do 72 hodin před jejím koncem, pokud to zadávací dokumentace takto zkrátila — jinak vám tento argument v pozdější fázi řízení nepomůže.

Druhou chybou je odpověď na výzvu k objasnění, která jen znovu popisuje původní doklad, aniž by přinesla nový důkaz nebo konkrétnější vysvětlení. Zadavatel, který už jednou doklad odmítl, potřebuje vidět něco navíc, ne totéž zabalené jinými slovy, a bez této změny se šance na úspěch dalším kolem objasňování nezvyšuje.

Třetí chybou je záměna rovnocennosti dokladu pro účely zadávacího řízení s veřejnoprávním oprávněním k výkonu činnosti. Dodavatelé si někdy myslí, že jakmile zadavatel zahraniční doklad uznal, mají tím vyřešenou i otázku, jestli mohou činnost v Česku legálně vykonávat. Jde o dvě samostatné otázky, které je potřeba prověřit odděleně už při přípravě nabídky, ideálně formou samostatného právního posouzení pro každého zahraničního člena realizačního týmu zvlášť, protože veřejnoprávní požadavky se liší obor od oboru a co platí pro stavební inženýrství, nemusí platit pro jinou regulovanou profesi.

Čtvrtou chybou je obrana proti nepřiměřenosti kvalifikačních podmínek vedená jen obecně, bez rozboru jednotlivých kritérií a jejich kombinace. Jak ukázal citovaný rozsudek Městského soudu v Praze, obecné tvrzení o nepřiměřenosti neobstojí ani na straně zadavatele, ani na straně dodavatele, který se proti takovým podmínkám brání — obě strany musí argumentovat ke konkrétním požadavkům, ne k dojmu z celku.

Pátou chybou, která se objevuje méně často, ale o to hůř se napravuje, je podání námitek proti špatnému úkonu zadavatele — tedy zaměňování obrany proti vyloučení s obranou proti samotné zadávací podmínce, ačkoli obě míří jinam a mají jinou lhůtu.

Šestou chybou, která se často pojí s tou pátou, je podceňování role odborného vyjádření nebo posudku při obraně proti nepřiměřenosti kvalifikačních požadavků. V citovaném pražském sporu právě expertní posouzení pomohlo dodavateli konkrétně doložit, proč každý jednotlivý požadavek odpovídá minimu potřebnému ke splnění zakázky; bez něj by argumentace zůstala jen tvrzením proti tvrzení.

Souvislosti mezi nastavením kvalifikačních kritérií a rizikem skryté diskriminace rozebírá text o skryté diskriminaci při zadávání veřejných zakázek; i zdánlivě neutrální požadavek totiž může fakticky vyloučit určitou skupinu dodavatelů stejně účinně jako otevřené znevýhodnění. Jak přesně tyto chyby u konkrétní zakázky vyhodnotit a co se s nimi ještě dá dělat, závisí na fázi řízení, ve které se nacházíte — proto tuto diagnózu dělají právníci ARROWS advokátní kanceláře vždy hned po prvním kontaktu s klientem, ne až po sepsání námitek.

Kde se obrana kvalifikace láme

Závěrečné shrnutí

Článek ukázal, že obrana proti neuznané kvalifikaci stojí na třech pilířích: na tom, z jakého důvodu vás zadavatel vyloučil a jestli měl k tomuto konkrétnímu postupu zákonnou oporu, na obsahové rovnocennosti vašeho dokladu s požadovanou kvalifikací, a na tom, jestli jste námitky podali ve správné lhůtě proti správnému úkonu zadavatele.

Pro vedení firmy jsou rozhodující dvě lhůty a jedna otázka. První lhůtou je konec lhůty pro podání žádosti o účast nebo nabídky, do kdy musíte namítat nepřiměřenost samotných kvalifikačních podmínek — pozor ale na to, že zadávací dokumentace může tuto lhůtu zkrátit až na 72 hodin před jejím koncem. Druhou je patnáct dnů od doručení oznámení o vyloučení. Otázkou je, jestli váš zahraniční nebo alternativní doklad skutečně obsahově odpovídá tomu, co zadavatel požadoval, protože na tom stojí celá obrana.

Odklad jakékoli reakce se tu nevyplácí. Kdo čeká s námitkami proti zadávací podmínce až do vyloučení, přichází o možnost tento argument vůbec použít. Dodavatelé, kteří lhůty ohlídali a odpověď na výzvu k objasnění podepřeli konkrétními důkazy, obhájili účast v řízení; ti, kteří spoléhali na obecné argumenty, prohráli spor o vlastní vyloučení.

Právníci ARROWS advokátní kanceláře posoudí, jestli zadavatel postupoval podle zákona, připraví odpověď na výzvu k objasnění, sepíší a podají námitky ve správné lhůtě a zastoupí vás v celém řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže i v případném navazujícím soudním přezkumu jeho rozhodnutí. Napište nám na konzultace@arws.cz nebo si projděte naši službu veřejné zakázky.