Nedbalost a nepoctivost v insolvenčním řízení, aneb kdy dlužník riskuje zrušení oddlužení

Insolvenční řízení je často vnímáno jako poslední možnost pro dlužníky, jak se vypořádat s neúnosnou finanční situací a získat nový začátek. Oddlužení, známé také jako osobní bankrot, je jednou z klíčových cest, jak tohoto nového začátku dosáhnout. Nicméně, oddlužení má jasná pravidla. Dlužník musí po celou dobu řízení jednat poctivě a dodržovat zákonné povinnosti. V opačném případě se může stát, že insolvenční soud jeho oddlužení zruší a za určitých podmínek současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Tento článek se zaměřuje na situace, kdy nedbalý či lehkomyslný přístup dlužníka v insolvenčním řízení může vést k tomu, že o možnost řešení jeho úpadku oddlužením přijde, a to s ohledem na posouzení problematiky Nejvyšším soudem v jeho nedávném rozhodnutí ze dne 28. 6. 2024, sp. zn. 29 NSCR 28/2023.

Oddlužení jako dobrodiní

Oddlužení je základním pilířem insolvenčního řízení. Poskytuje dlužníkovi možnost splatit své závazky ve sníženém rozsahu a být po určité době osvobozen od placení zbytku dluhů. Toto "dobrodiní" ovšem není pro každého. Podle insolvenčního zákona může navrhnout řešení úpadku či hrozícího úpadku oddlužením pouze dlužník, který je fyzickou osobou, nebo právnickou osobou, která není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání. Zákon dále vyžaduje, aby dlužník splňoval určité podmínky, přičemž jednou z nejdůležitější je dlužníkova poctivost a zodpovědný přístup k plnění svých povinností. Jakýkoliv nedbalý, lehkomyslný či dokonce nepoctivý krok může mít za následek nejen zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, ale i jeho pozdější zrušení, pokud se tyto skutečnosti zjistí v průběhu insolvenčního řízení.

Povinnost uvádět úplné a pravdivé informace

Jednou z hlavních povinností dlužníka v insolvenčním řízení je kupříkladu povinnost dlužníka poskytnout insolvenčnímu soudu pravdivé a úplné informace o svých závazcích, majetku a finanční situaci, zejm. formou seznamů. Tyto seznamy musí obsahovat všechny relevantní informace, a to včetně těch, které dlužník může subjektivně považovat za méně významné nebo bezcenné.

V praxi se často stává, že dlužník některé informace vynechá – ať už z nedbalosti (lehkomyslný přístup dlužníka) nebo úmyslně (nepoctivý záměr dlužníka). Tento nedbalý přístup či nepoctivý záměr dlužníka však může mít zásadní následky. Neuvedení věřitele či majetku v seznamu může být vnímáno jako lehkomyslný přístup, který může vést až k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení či zrušení oddlužení (u neuvedení věřitele však jen, pokud k tomu byl dlužník vyzván insolvenčním soudem v rámci dohlédací činnosti nebo jej předložil s podáním návrhu na oddlužení, srov. níže).

Lehkomyslnost při sestavování seznamů

Lehkomyslný přístup k sestavování seznamu závazků (pokud jej dlužník předloží při podání návrhu na oddlužení a prohlásí, že jde o seznam správný a úplný) nebo majetku je jedním z nejčastějších důvodů, proč soudy zamítají návrh na povolení oddlužení. Ve výše uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo konstatováno, že pokud dlužník nepředloží úplný seznam svých závazků, může být jeho chování posouzeno přinejmenším jako lehkomyslné či nedbalé. Tento závěr se týká i případů, kdy dlužník nepředloží seznam závazků, přestože mu to ukládá usnesení insolvenčního soudu.

Nedbalost při uvádění majetku

Dalším častým problémem při oddlužení je předložení neúplného nebo zkresleného seznamu majetku. Dlužník má povinnost uvést veškerý svůj majetek, včetně majetku, který považuje za bezcenný nebo nepodstatný. V případě, že dlužník takový majetek neuvede, může insolvenční soud dojít k závěru, že dlužník tímto jednáním porušil své povinnosti, a pokud se prokáže, že se jedná o úmyslné neuvedení majetku, může dojít až ke zrušení oddlužení pro nepoctivý záměr dlužníka srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSCR 45/2010.

Povinnost dlužníka uvádět opravdu veškerý svůj majetek posvětil Nejvyšší soud ve uvedeném rozhodnutí (sp. zn. 29 NSCR 28/2023), kde konstatoval, že dlužník nemůže sám rozhodovat o tom, zda určitý majetek má nebo nemá hodnotu pro insolvenční řízení. Pokud majetek existuje, je dlužník povinen jej uvést, a to i přesto, že podle jeho názoru nemá žádnou tržní hodnotu.

Neúplný seznam věřitelů

Typickým příkladem lehkomyslného a nedbalého počínání dlužníka je neuvedení některých věřitelů v seznamu závazků na výzvu insolvenčního soudu při jeho dohlédací činnosti (pakliže je dlužník dobrovolně neuvedl v návrhu na povolení oddlužením, jelikož to není při oddlužení dlužníkovou povinností, srov. § 104 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 104 odst. 4 věta poslední insolvenčního zákona).

Příkladem může být případ z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 29 NSCR 45/2010), kdy dlužník v rámci svého návrhu na oddlužení neuvedl své zahraniční věřitele, o kterých následně tvrdil, že nejsou pro insolvenční řízení relevantní. Insolvenční soud však zjistil existenci závazků mezi zahraničními věřiteli a dlužníkem, a také skutečnost, že dlužník měl o těchto závazcích povědomí, z čehož lze vyvodit nepoctivý záměr dlužníka.

Důvodem takového postupu je zejména ochrana práv věřitelů. Insolvenční řízení je kolektivním řízením, v němž jde také o co největší možné uspokojení pohledávek věřitelů. Jakékoliv opomenutí či zkreslení v seznamu závazků narušuje tento cíl a zvyšuje riziko, že někteří věřitelé nebudou patřičně uspokojeni. Proto je důležité, aby dlužník pečlivě sestavil seznam závazků (pokud má povinnost jej sestavit nebo jej sestavil postupem dle výše citovaných ustanovení insolvenčního zákona) a v případě nejasností konzultoval postup například se svým právním zástupcem.

Snaha o maximální uspokojení věřitelů

Kromě povinnosti uvádět úplné a pravdivé seznamy majetku a závazků je dlužník v insolvenčním řízení povinen usilovat o co nejvyšší uspokojení svých věřitelů. To znamená, že musí využít všech svých příjmů k tomu, aby splnil podmínky oddlužení.

V praxi se často stává, že je dlužník např. zaměstnán u svého známého a jeho mzda je uměle nastavena na minimum potřebné pro oddlužení, aby si dlužník mohl po zaplacení splátek do oddlužení peněžní prostředky ponechat pro osobní účely. Pokud však insolvenční soud zjistí, že tímto způsobem dochází k „odklonu“ aktiv mimo oddlužení, bývá tato situace velmi často důvodem pro zrušení oddlužení, jelikož dlužník tímto jednáním mimo jiné neprokazuje, že by vyvíjel veškeré úsilí k co nejvyššímu uspokojení svých věřitelů.

Neúplné informace jako projev nepoctivého záměru

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí opakovaně zdůraznil, že úmyslné zatajování majetku, věřitelů nebo příjmů může být rovněž považováno za nepoctivý záměr, a to i v případě, že se jedná o relativně malé částky. Dlužník musí k procesu oddlužení přistupovat s maximální zodpovědností a transparentností, jinak riskuje, že insolvenční soud jeho žádost na povolení oddlužení zamítne nebo rozhodne o zrušení oddlužení.

Závěr

Insolvenční řízení je proces, který dlužníkům nabízí jedinečnou šanci na nový začátek. Tato šance však přichází s jasnými pravidly, která je třeba dodržovat. Dlužník musí po celou dobu řízení jednat poctivě, transparentně a zodpovědně. Jakýkoliv lehkomyslný nebo nedbalý, či snad až nepoctivý přístup může vést k tomu, že insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne nebo oddlužení zruší. Proto je nezbytné, aby dlužník pečlivě plnil všechny své povinnosti, uváděl úplné a pravdivé informace a vyvíjel maximální snahu o uspokojení věřitelů.

Pokud máte dotazy v souvislosti s tímto tématem či související problematikou, neváhejte se na nás obrátit. Rádi se o Vašem případu dozvíme více a poskytneme Vám příslušnou právní pomoc.