Odcházející manažer vám odvádí lidi

Non-solicit řeší jiný problém než doložka pro zaměstnance

Firmy tyto dva nástroje pravidelně zaměňují a pak zjistí, že mají jen jeden z nich. Konkurenční doložka se zaměstnancem míří na to, aby konkrétní člověk po odchodu určitou dobu nevykonával konkurenční činnost; sjednává se v pracovní smlouvě a řídí se zákoníkem práce (§ 310 zákoníku práce). Zákaz přetahování míří jinam. Zavazuje druhou firmu, aby vaše lidi neoslovovala a nepřijímala. Uzavírá se mezi podnikateli, typicky v rámcové smlouvě s dodavatelem nebo ve smlouvě s outsourcingovým partnerem.

Rozdíl je praktický. Doložka se zaměstnancem vás nechrání před situací, kdy odcházející manažer nastoupí k partnerovi a postupně si k němu přivede pět dalších lidí. Vůči partnerovi z ní nemáte nic. Typický průběh je přitom vždy stejný. Manažer odejde sám a formálně korektně, první měsíce se nic neděje a odchody začnou až po uplynutí jeho vlastní výpovědní doby. Přicházejí po jednom, s odstupem několika týdnů, a každý z nich má na první pohled vlastní důvod.

Právě proto je zákaz přetahování ujednáním, které se vyplatí mít podepsané dřív, než se vztah zhorší. Uzavřít ho ve chvíli, kdy už manažer podal výpověď, se v praxi nepodaří. Tento článek se věnuje ujednání mezi dvěma firmami; obdobný závazek lze v určitém rozsahu sjednat i přímo se zaměstnancem, jeho platnost se pak ale posuzuje podle pracovněprávních limitů.

Používají se pro to dva termíny. Non-solicit znamená závazek neoslovovat aktivně zaměstnance nebo zákazníky druhé strany. No-hire je závazek takového člověka nepřijmout, ani když se přihlásí sám. Rozdíl mezi nimi není jen stupeň přísnosti: no-hire zasahuje do volby povolání i tomu, kdo smlouvu nepodepsal, a je proto snáz napadnutelný jako ujednání jdoucí nad rámec potřebné ochrany.

Co musí z ujednání plynout, aby obstálo

Občanský zákoník s konkurenčními doložkami mezi soutěžiteli počítá, ale podmiňuje je. Neurčí-li se v ujednání zakazujícím jinému soutěžní činnost území, okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká, ke konkurenční doložce se nepřihlíží (§ 2975 občanského zákoníku). Gramaticky to vypadá jako tři povinné náležitosti současně, ale tak to vykládat nelze.

Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 27 Cdo 1318/2017 ze dne 21. 11. 2018 tento výklad výslovně odmítl. Uzavřel, že ustanovení nevymezuje obligatorní náležitosti přísněji než úprava u obchodního zastoupení, ale zdůrazňuje obecný požadavek určitosti: z doložky musí plynout, jakou činnost a v jakém rozsahu nesmí zavázaná strana vykonávat. Rozsahem se přitom rozumí buď určité území, anebo určitý okruh osob. Soud dokonce připustil, že ani doložka sjednaná „pro celý svět" není bez dalšího ujednáním, k němuž se nepřihlíží; řeší se přiměřeností.

Praktický závěr je jiný, než jak se doložky často píší. Riziko není v tom, že chybí jedna ze tří kolonek, ale v tom, že z textu není patrné, co se vlastně zakazuje. Okruh činnosti je vymezení toho, čeho se zákaz týká; formulace „jakákoli spolupráce" je příliš široká a vystavuje doložku moderaci. Rozsah pak popíšete buď územím, kde o lidi reálně soutěžíte, nebo okruhem osob, typicky zaměstnanců zapojených v určeném období do plnění pro druhou stranu.

Vedle toho je potřeba vymezit, co se rozumí oslovením. Bez definice se spor stočí na to, jestli byl kontakt na profesní síti nabídkou, nebo jen konverzací. Použitelná formulace popisuje jednání jako nabídku pracovního nebo obdobného uplatnění učiněnou přímo nebo prostřednictvím třetí osoby, včetně personální agentury. Posledním parametrem je doba. Zakazuje se doložka ujednaná na neurčitou dobu nebo na dobu delší než pět let; poruší-li se zákaz, platí, že byla ujednána na pět let.

Co se v těchto ujednáních sjednává a kde bývá přehnané

Obvyklým jádrem je zákaz aktivního oslovování zaměstnanců druhé strany po dobu spolupráce a určitou dobu po ní, doplněný smluvní pokutou odvozenou od nákladů na nábor a zaškolení náhrady. Přehnané bývají tři věci. Doba, která zjevně přesahuje dobu potřebnou k nahrazení dané pozice. Rozsah zahrnující všechny zaměstnance včetně těch, kteří se na spolupráci nikdy nepodíleli. A pokuta, jejíž výši firma neumí ničím podložit.

Sankce je přitom místo, kde se doložky nejčastěji lámou. Smluvní pokuta se nemusí rovnat předpokládané škodě, ale soud posuzuje nepřiměřenost konkrétního uplatněného nároku a přihlíží k významu chráněného zájmu, ke způsobu porušení i k okolnostem po něm (velký senát Nejvyššího soudu 31 Cdo 2273/2022). Náborové náklady proto nejsou právní podmínkou platnosti, ale nejlepším dostupným argumentem, proč je sjednaná částka přiměřená.

Varovným signálem v návrhu protistrany je jednostrannost. Pokud má zákaz platit jen vůči vám, znamená to, že druhá strana počítá s tím, že lidi bude brát ona. Druhým signálem je absence definice zaměstnance: nepokrývá-li doložka spolupracující osoby na vlastní účet, obejde se přijetím téhož člověka jako dodavatele. Třetím signálem je chybějící navázání na konec spolupráce, protože doložka běžící od podpisu bývá v okamžiku ukončení vztahu už prošlá.

Jakoukoli délku ale nelze vydávat za bezpečný standard. Doba a rozsah se posuzují podle toho, jestli je omezení skutečně vedlejší k hlavní spolupráci, pro ni objektivně potřebné a přiměřené okruhem osob, obsahem i dobou. Dvanáct ani čtyřiadvacet měsíců samo o sobě nic nelegalizuje; u snadno zastupitelných provozních pozic může být i kratší doba nadbytečná.

Kde je hranice: dobré mravy soutěže, soutěžní právo a moderace

Obava, že samotné sjednání takového omezení je nekalé, není namístě. Nejvyšší soud v rozsudku 23 Cdo 2523/2024 ze dne 7. 5. 2026 uzavřel, že uplatňování konkurenčních omezení mezi soutěžiteli ani podmínění spolupráce takovým omezením nepředstavuje jev, který by byl sám o sobě v rozporu s dobrými mravy soutěže (rozhodnutí je dostupné ve veřejné databázi).

Ve stejném rozhodnutí soud připomněl, že mezi účastníky hospodářské soutěže není bez dalšího zakázáno ujednání o širším rozsahu konkurenčního omezení, než jaký stanoví zákon, nestanoví-li zákon kogentní normou jinak. Šlo ale o výhradu exkluzivity, ne o přebírání zaměstnanců, a soud výslovně nechal stranou posouzení podle soutěžního práva. To může dopadnout jinak, a právě tam je dnes hlavní riziko.

Druhou hranicí je proto soutěžní právo a není okrajová. Dohody mezi soutěžiteli, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže, jsou zakázané a neplatné (§ 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže). Dohoda o nepřebírání zaměstnanců je přitom omezením soutěže na trhu práce a soutěžiteli na něm mohou být i firmy, které si při prodeji výrobků vůbec nekonkurují. To, že je doložka vložena do jinak legitimní dodavatelské nebo outsourcingové smlouvy, ji sama o sobě nechrání.

Obhajitelné je jen omezení, které je skutečně vedlejší k hlavní spolupráci, je pro její uskutečnění objektivně potřebné a je přiměřené okruhem osob, obsahem i dobou. Soutěžní úřady v Česku i na evropské úrovni k těmto dohodám v posledních letech přistupují výrazně přísněji; tuto část správní praxe ale nelze doložit zněním zákona a je namístě ji u konkrétního ujednání ověřit samostatně.

Třetí hranice je moderační a týká se i příliš širokého no-hire. Je-li konkurenční doložka omezující více, než vyžaduje potřebná ochrana oprávněné strany, může ji soud na návrh dotčené strany omezit, zrušit, nebo prohlásit za neplatnou. Slovo „potřebná" se posuzuje podle vaší situace, ne podle běžné praxe v oboru. Firma, která do zaškolení lidí vkládá certifikace a několikaměsíční výcvik, obhájí širší zákaz než firma, jejíž pozice jsou zastupitelné během týdnů.

Poslední hranicí je sám zaměstnanec. Doložka mezi firmami mu nemůže zakázat změnit zaměstnavatele; zavazuje jen druhou firmu. Uplatnění sankce vůči partnerovi proto nijak neovlivňuje platnost pracovního poměru, který mezitím vznikl. Čím šířeji je ale no-hire nastaven mezi významnými hráči v oboru, tím spíš bude soud zkoumat, jestli fakticky neomezuje volbu povolání lidí, kteří o něm nevěděli.

Co dělat, když k odchodu týmu už došlo

Následující kroky popisují typický průběh; co z nich má ve vaší situaci smysl, závisí na tom, jestli doložka existuje a jestli odcházející lidé měli přístup k obchodnímu tajemství. Proto to právníci ARROWS advokátní kanceláře posuzují u každého případu zvlášť. Prvním krokem je zajištění důkazů, a je časově nejcitlivější. Patří sem výstupní pohovory, e-mailová a chatová komunikace v období před odchodem, přístupové logy do systémů a exporty dat. Za dva měsíce už část z toho nebude existovat.

Druhým krokem je posouzení, co bylo porušeno. Existuje-li doložka, je to porušení smlouvy a jde se cestou smluvní pokuty. Pokud neexistuje, přichází v úvahu zejména ochrana proti nekalé soutěži a ochrana obchodního tajemství, a ty vyžadují prokázat konkrétní nekalé jednání. Třetím krokem je volba adresáta. Nároky z doložky míří na partnerskou firmu, nároky z nekalé soutěže na toho, kdo se jí dopustil; tím může být i odcházející manažer jako fyzická osoba.

Uplatnit obojí současně zákon nevylučuje a skutkové okolnosti se mohou překrývat. Procesně to ale zpravidla není vhodná strategie, protože každý nárok stojí na jiném dokazování a vede proti jinému adresátovi. Čtvrtým krokem je rozhodnutí, jestli jít do sporu, nebo vyjednávat. U odchodu týmu bývá rychlejší dohoda o kompenzaci náborových nákladů než dvouletý spor, ve kterém se dokazuje, kdo koho oslovil první.

Pátým krokem je revize vlastní dokumentace. Odchod týmu obvykle odhalí, že doložky nemá firma jen s partnerem, ale ani s dalšími dodavateli ve stejném postavení. Šestým krokem je vyhodnocení, jestli jsou v pořádku doložky, které firma používá dnes. Většina sporů o přetahování začíná zjištěním, že ujednání sice existuje, ale není z něj patrné, co přesně zakazuje; k tomu, proč doložka neobstojí, se vyjadřuje náš text o neplatnosti konkurenční doložky.

Pro situaci, kdy doložku se zaměstnancem máte a zvažujete, jestli ji udržet, je užitečný text o odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky ve výpovědní době.

Co můžete žádat a co soud nepřizná

Nároky se liší podle toho, co bylo porušeno, a to je hlavní praktický důvod, proč doložku mít. Existuje-li, žádáte plnění ze smlouvy a dokazujete jedinou věc: že se stalo to, co doložka zakazuje. Neexistuje-li, musíte prokázat nekalé jednání, a to je podstatně těžší.

Bez doložky stojí obrana na generální klauzuli nekalé soutěže, tedy na tom, že jednání bylo v hospodářském styku v rozporu s dobrými mravy soutěže a způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Samotné přijetí zaměstnance konkurenta tuto podmínku nesplňuje; musí přistoupit něco dalšího, typicky cílená a organizovaná akce vedená odcházejícím manažerem ještě za trvání jeho vztahu k vám.

Druhou cestou je ochrana obchodního tajemství. Porušením je jednání, jímž někdo neoprávněně sdělí, zpřístupní nebo využije obchodní tajemství, o němž se dozvěděl na základě pracovního poměru k soutěžiteli nebo jiného vztahu k němu (§ 2985 občanského zákoníku). Nejdřív je ale nutné prokázat, že daná informace obchodním tajemstvím vůbec byla, což u seznamu zaměstnanců a jejich mzdových podmínek nebývá samozřejmé.

Rozsah nároků je v obou případech stejný. Osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno, může požadovat, aby se rušitel zdržel nekalé soutěže nebo odstranil závadný stav, a dále přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení (§ 2988 občanského zákoníku). Co soud nepřizná, je návrat lidí. Ani zdržovací nárok nesměřuje vůči zaměstnanci, který odešel, a soud tedy nemůže uložit, aby se vrátil.

Praktický rozdíl mezi oběma cestami je především v čase a v ceně dokazování. Nárok z doložky se opírá o smlouvu a listiny, které máte, zatímco nárok z nekalé soutěže se opírá o svědecké výpovědi a o komunikaci, ke které přístup nemáte a musíte ji získat v řízení. To je u odchodu celého týmu rozdíl mezi měsíci a lety. Obě cesty přitom vedou k penězům, nikoli k obnovení původního stavu.

Které z těchto cest jsou ve vaší situaci otevřené, rozhoduje znění doložky a to, jestli odcházející lidé měli přístup k chráněným informacím — proto to právníci ARROWS advokátní kanceláře posuzují dřív, než se pošle první výzva.

Rizika ujednání o zákazu přetahování

Než to pošlete protistraně

První rozhodnutí je, koho chcete chránit. Seznam pozic, jejichž odchod firmu skutečně poškodí, je u většiny firem kratší než deset položek. Doložka psaná na tento seznam projde vyjednáváním i soudem. Druhé rozhodnutí je o sankci. Bez čísla, které umíte doložit, je pokuta jen hrozbou; s doloženými náborovými náklady je to obhajitelný nárok.

Třetí rozhodnutí je o tom, kam ujednání patří. U dlouhodobých dodavatelů do rámcové smlouvy, u projektů do konkrétní objednávky. Vkládat ho do dokumentu, který se podepisuje až po zahájení spolupráce, je pozdě. Čtvrté rozhodnutí se týká interní stránky věci. Doložka vůči partnerovi chrání před odchodem k němu, nikoli před odchodem obecně. Vedle ní je proto potřeba mít ošetřený přístup k datům a zákaznickým kontaktům, protože právě ten rozhoduje o tom, jakou škodu odchod nakonec způsobí.

Páté rozhodnutí je soutěžní. U partnera, se kterým soutěžíte o stejné lidi, patří ujednání před podpisem přes posouzení soutěžního rizika, ne až do sporu. Souvislosti k obchodněprávní konkurenční doložce obecně shrnuje náš text o konkurenční doložce v obchodněprávních vztazích.

Závěrečné shrnutí

Zákaz přetahování je ujednání mezi dvěma firmami a chrání před situací, na kterou konkurenční doložka se zaměstnancem nedosáhne: partner si postupně převezme lidi, kteří pro vás pracovali. Článek ukázal, že o jeho vymahatelnosti nerozhoduje přísnost formulace, ale určitost toho, co a v jakém rozsahu se zakazuje, přiměřenost sjednané sankce a soutěžní rozměr celého ujednání.

Bez doložky zbývá obrana, která je násobně těžší. Samotný odchod lidí ke konkurenci je dovolená soutěž a firma musí prokazovat konkrétní nekalé jednání nebo porušení obchodního tajemství. To je rozdíl mezi jednou stranou smlouvy a dvouletým dokazováním, jehož výsledek nikdo dopředu nezná.

Pro majitele a vedení z toho plyne jedno rozhodnutí, a je organizační. Seznam lidí, jejichž odchod firmu skutečně poškodí, je krátký a dá se sepsat za hodinu; doložka psaná na tento seznam projde vyjednáváním i soudem a zároveň snese soutěžní pohled. Odkládat ji do chvíle, kdy se vztah s partnerem zhorší, prakticky znamená nepodepsat ji vůbec.

Cena odkladu se neprojeví ve chvíli odchodu, ale o půl roku později, kdy firma zjistí, že přišla nejen o lidi, ale i o zakázky, které na nich stály. Právníci ARROWS advokátní kanceláře připravují a vyjednávají smluvní dokumentaci k ochraně lidí a know-how, posuzují ji i ze soutěžního hlediska, zastupují klienty ve sporech z nekalé soutěže a školí vedení na to, co dělat v prvních dnech po odchodu klíčového člověka.

Chcete-li si ověřit, jestli vaše dnešní smlouvy takovou ochranu vůbec obsahují, napište na konzultace@arws.cz nebo si projděte naši praxi v pracovním právu.