Musí výrobce opravit výrobek i po skončení záruky?

Na které výrobky a v jaké situaci povinnost dopadá

Zákon neukládá výrobcům opravovat všechno, co prodají. Povinnost se vztahuje jen na výrobky, pro které evropské nařízení stanoví požadavky na opravitelnost, tedy na snadnou demontáž, dostupnost náhradních dílů a informace pro opraváře. Vládní návrh tyto výrobky vyjmenovává v příloze. Rozsah opravy i dobu, po kterou povinnost trvá, přebírá z příslušných nařízení.

Na seznamu jsou pračky a pračky se sušičkou, myčky nádobí, chladicí spotřebiče, elektronické displeje, svářečky, vysavače, servery a datová úložiště, mobilní a bezdrátové telefony, tablety a bubnové sušičky. Patří sem také výrobky se zabudovanou baterií lehkých dopravních prostředků, například elektrokola, a lokální topidla. Evropská komise seznam rozšiřuje samostatnými předpisy a právě tak do něj přibyla topidla.

Povinnost výrobce začíná tam, kde končí práva z vadného plnění. Zákon se nepoužije, dokud má spotřebitel vůči prodávajícímu práva z vad. V té době řeší vadu prodávající podle občanského zákoníku. Výrobce nastupuje až po uplynutí této doby nebo u vady, za kterou prodávající neodpovídá, protože ji například způsobil sám zákazník.

Dobu dvou let od převzetí, ve které spotřebitel může vadu vytknout, stanoví § 2165 občanského zákoníku. Typickým případem pro nový zákon je proto pračka, která se porouchá ve čtvrtém roce používání. Stejně tak telefon, kterému zákazník sám rozbil displej a reklamovat ho nemůže. V obou situacích se zákazník dosud mohl spolehnout jen na nabídku servisů.

Pokud má spotřebitel z konkrétní vady práva vůči prodávajícímu, řeší ji dál prodávající, ne výrobce. Rozhoduje tedy povaha vady, ne jen stáří výrobku. Nový zákon do vztahu s prodávajícím nezasahuje a prodejci se jejich povinnosti při reklamaci nemění. Pro obchodníka je ale užitečné vědět, kdy reklamace končí a kdy začíná povinnost výrobce, aby zákazníka poslal na správné místo. Zákaznická linka tím ušetří spory o to, kdo má vadu řešit.

Při reklamaci si spotřebitel podle § 2169 občanského zákoníku volí mezi opravou a dodáním nové věci. Prodávající může odstranění vady odmítnout jen tehdy, je-li nemožné nebo nepřiměřeně nákladné. Evropská směrnice navíc počítá s tím, že při volbě opravy se odpovědnost prodávajícího prodlouží o 12 měsíců. Tuto část převádí samostatná novela občanského zákoníku, sněmovní tisk 53, kterou Sněmovna schválila rovněž 14. října 2026. Podle vládního návrhu bude odpovědnost za vadu odstraněnou opravou trvat tři roky místo dvou.

Zákon chrání jen spotřebitele. Firma, která koupí pračky do ubytovny nebo telefony pro zaměstnance, se na povinnost výrobce odvolat nemůže, protože nekupuje jako spotřebitel. Pro dodavatele do firem se tak nic nemění a jejich odpovědnost dál určuje smlouva a obecná pravidla o vadách. Spotřebitel se naopak práva na opravu nemůže předem vzdát, takže mu ho obchodní podmínky neodeberou.

Vady, které si kupující způsobil sám, podle § 2167 občanského zákoníku práva z vadného plnění nezakládají. Rozbitý displej nebo poškození pádem tedy prodávající při reklamaci řešit nemusí. U takových vad proto může povinnost výrobce nastoupit i během prvních dvou let, protože zákazník nemá jinou cestu než placenou opravu.

Kdo opravu nese: výrobce, dovozce, nebo distributor

Výrobcem podle zákona není jen ten, kdo výrobek fyzicky vyrábí. Je jím i firma, která si výrobek nechá navrhnout nebo vyrobit a uvádí ho na trh pod svým jménem nebo ochrannou známkou. Česká firma, která prodává spotřebiče pod vlastní značkou od asijského dodavatele, tak nese povinnosti výrobce sama, i když nemá vlastní výrobu ani servis.

Pokud výrobce nesídlí v Evropské unii, plní jeho povinnosti zplnomocněný zástupce. Když zástupce nemá, přechází povinnost na dovozce, tedy na firmu, která výrobek uvádí na trh EU ze třetí země. Není-li ani dovozce, nese ji distributor jako kterýkoli další článek dodavatelského řetězce. Česká firma, která zboží jen nakupuje a prodává, se tak může stát povinnou osobou, aniž by o tom věděla.

Pro dovozce a distributory je proto rozhodující smlouva se zahraničním výrobcem. Ověřte, zda výrobce jmenoval zplnomocněného zástupce v EU a zda ten za výrobce plní povinnost opravy pro český trh, sám nebo přes smluvní servis. Pokud ne, sjednejte si dodávky náhradních dílů, přístup k servisní dokumentaci a nástrojům a náhradu nákladů na opravy, které za výrobce ponesete. Bez toho budete opravovat na vlastní účet.

Stejnou otázku je potřeba otevřít i v distribučních smlouvách mezi českými firmami. Kdo odpovídá za opravy, kdo drží díly a kdo jedná s ČOI, má být ve smlouvě výslovně. Jak se vztah s distributorem mění, když se rozpadá exkluzivita nebo zboží odchází na marketplace, popisujeme v článku Distributor porušil exkluzivitu nebo prodává přes marketplace.

Nezávislí opraváři povinnost výrobce nemají, zákon jim ale dává vlastní pravidla. Opravářem je podnikatel, který opravy poskytuje v rámci svého podnikání. Může spotřebiteli vystavit evropský informační formulář o opravě a po spuštění evropské platformy pro opravy se do ní zaregistrovat. Výrobce nebo dovozce s vlastním servisem tak plní povinnosti výrobce a zároveň se řídí pravidly pro opraváře.

V praxi to vypadá takto. Česká firma dováží kuchyňské spotřebiče od asijského výrobce pod vlastní značkou, takže je sama výrobcem. Jiný český e-shop nakupuje telefony přímo od výrobce mimo EU, který zde nemá zástupce, a stává se dovozcem. Obchodník, který stejné telefony koupí od tuzemského velkoobchodu, je distributorem a povinnost ponese jen tehdy, když v řetězci chybí výrobce usazený v EU, jeho zástupce i dovozce.

Co zákon po výrobci chce: cena, lhůta, díly a informace

Výrobce musí výrobek opravit v přiměřené době a cena opravy nesmí být nepřiměřená. Doba začíná běžet, když mu spotřebitel výrobek předá nebo k němu umožní přístup. Opravovat zdarma výrobce nemusí. Pokud zákazníkovi po dobu opravy půjčí náhradní výrobek, nesmí ani za něj chtít víc než přiměřenou cenu.

Uvedená pravidla vycházejí z vládního návrhu zákona, sněmovního tisku 62, který Sněmovna schválila 14. října 2026. Text se zapracovanými pozměňovacími návrhy zatím Sněmovna nezveřejnila. Dva pozměňovací návrhy přijaté ve třetím čtení ale měnily jen odkaz na evropské předpisy a datum účinnosti, nikoli povinnosti firem. Senát má na projednání 30 dnů od postoupení.

Výrobce nesmí opravu odmítnout jen proto, že výrobek dříve opravoval někdo jiný. Odmítnout ji může jen tehdy, když oprava není možná. Náhradní díly a nástroje nesmí prodávat za cenu, která od opravy odrazuje. Bez oprávněného a objektivního důvodu nesmí opravám bránit smluvními podmínkami, hardwarem ani softwarem a jako příklad takového důvodu zákon uvádí ochranu duševního vlastnictví.

Nezávislým opravářům výrobce nesmí bránit ani v používání originálních, použitých nebo kompatibilních náhradních dílů a dílů vytištěných na 3D tiskárně, pokud odpovídají právním předpisům. Výrobci, kteří dnes softwarem blokují neoriginální díly nebo je párují se sériovým číslem zařízení, musí produkt přepracovat, nebo mít připravené zdůvodnění, proč je omezení oprávněné.

Výrobce musí o opravách informovat předem a veřejně. Informace o svých opravárenských službách zpřístupňuje snadno dostupným a srozumitelným způsobem po celou dobu, kdy povinnost opravy trvá. Na svých internetových stránkách navíc uvádí orientační cenu typických oprav. Nestačí tedy sdělit cenu až zákazníkovi, který se ozve, ceník musí být dostupný dopředu.

Dohled vykonává Česká obchodní inspekce, které zákon doplňuje působnost do přílohy zákona o ochraně spotřebitele. Za neopravení výrobku, za odmítnutí opravy kvůli předchozí opravě jiným opravářem a za chybějící informace může uložit pokutu až 5 000 000 Kč. Pokutovat může výrobce, jeho zástupce, dovozce i distributora.

Co je přiměřená cena a přiměřená doba opravy, zákon nedefinuje. Výrobce si je musí obhájit sám, a to podle nákladů na díly, práci a provoz servisní sítě. Rozhoduje také cena nového výrobku, protože oprava za cenu blízkou novému kusu by zákazníka od opravy odradila. Proto ceník a lhůty posuzují právníci ARROWS advokátní kanceláře vždy podle konkrétního trhu a servisní sítě klienta.

Formulář o opravě a evropská platforma pro opraváře

Opravář může zákazníkovi na žádost vystavit evropský informační formulář o opravě. Formulář je dobrovolný, ale pokud ho opravář vydá, je jím 30 dnů vázaný, pokud se se zákazníkem nedohodne na delší době. Obsahuje mimo jiné povahu vady, druh opravy, cenu nebo maximální cenu, dobu opravy a podmínky zapůjčení náhradního výrobku.

Za vystavení formuláře smí opravář chtít jen úhradu nezbytné diagnostiky. O tom, že diagnostika je nutná a kolik stojí, musí zákazníka informovat předem. Pokud to neudělá, platí, že se dohodli na bezplatné diagnostice. Když zákazník podmínky z formuláře přijme a opravář výrobek podle nich neopraví, může zákazník chtít vrátit i peníze za diagnostiku, ledaže se vada ukáže jako neopravitelná.

Řádně vyplněný formulář firmě ušetří práci s dalšími informačními povinnostmi. Kdo ho vydá úplně, splní tím zároveň povinnost sdělit spotřebiteli vlastnosti služby, svou totožnost, kontakty, cenu a způsob platby podle občanského zákoníku a dalších předpisů. Pro servisy, které dnes posílají vlastní nabídky v různých podobách, je proto výhodné přejít na jednotný formulář.

Po spuštění evropské online platformy pro opravy se v její české sekci budou moci bezplatně registrovat opraváři, prodejci renovovaných výrobků i komunitní opravny. Platformu zřizuje Evropská komise, která má společné rozhraní vytvořit do 31. července 2027, zatím tedy v provozu není. Kontaktním místem pro ni bude ministerstvo průmyslu a obchodu. Pro výrobce s vlastní servisní sítí bude registrace levným způsobem, jak se dostat k zákazníkům, kteří hledají opravu po skončení reklamační doby.

Rizika zákona o opravách pro výrobce, dovozce a distributory

Jak se na zákon o opravách připravit

Prvním krokem je zjistit, v jaké roli výrobky uvádíte na trh. Vyrábíte, prodáváte pod vlastní značkou, dovážíte ze třetí země, nebo jen distribuujete? Projděte smlouvy s dodavateli a ověřte, zda má zahraniční výrobce zástupce v EU. Výsledek určí, zda povinnosti ponesete vy a jaké náklady si potřebujete smluvně vyřešit s dodavatelem.

Druhým krokem je seznam výrobků, na které povinnost dopadá, a k nim doba, po kterou trvá podle příslušného evropského nařízení. U každé řady si ověřte dostupnost dílů, nástrojů a servisních informací. Doba i rozsah povinnosti se mezi kategoriemi liší podle nařízení, které na ně dopadá, a proto je právníci ARROWS advokátní kanceláře mapují s klientem kategorii po kategorii.

Třetím krokem je ceník oprav a informace pro zákazníky. Připravte orientační ceny typických oprav, cenu zapůjčení náhradního výrobku a pravidla pro ceny dílů. Zveřejněte je na webu a předejte je zákaznické lince i servisním partnerům. Ceník by měl vycházet ze skutečných nákladů, aby ho firma dokázala obhájit při kontrole ČOI.

Čtvrtým krokem je oddělit reklamaci od placené opravy po jejím skončení. Zákaznická linka musí poznat, kdy jde ještě o práva z vadného plnění a kdy už o povinnost výrobce za úplatu. Jak nastavit reklamační proces na straně prodávajícího, popisujeme v článku Reklamační řízení z pohledu prodávajícího.

Posledním krokem je revize smluv a technických omezení. Upravte smlouvy se servisními partnery a dodavateli dílů a prověřte, zda výrobky nebo jejich software neomezují opravy bez oprávněného důvodu. Pokud omezení opravdu potřebujete, například kvůli ochraně duševního vlastnictví, připravte si jeho písemné zdůvodnění dopředu.

Pokud vaše výrobky obsahují software, sledujte souběžně i nová pravidla odpovědnosti za vadné výrobky, která dopadnou také na software. Podrobnosti najdete v článku Software jako vadný výrobek od 9. prosince 2026. Obě úpravy se potkávají u aktualizací, které mohou opravu umožnit, nebo jí naopak bránit.

Závěrečné shrnutí

Nový zákon o opravách výrobků ukládá výrobcům opravit vybrané výrobky i po skončení dvouleté doby pro reklamaci a u vad, za které prodávající neodpovídá. Týká se jen kategorií s evropskými požadavky na opravitelnost, ale dopadá i na dovozce a distributory, pokud výrobce nemá v EU zástupce. Oprava nemusí být zdarma, její cena však nesmí být nepřiměřená.

Pro vedení firmy to znamená nový nákladový závazek, který trvá roky po prodeji výrobku. Firma, která o povinnosti neví, se o ní může dozvědět až z kontroly ČOI nebo ze stížnosti zákazníka. Smlouvy s dodavateli, ceník a kapacity servisu je přitom lepší připravit dřív, než zákon začne platit.

Právníci ARROWS advokátní kanceláře firmám pomáhají určit jejich roli v dodavatelském řetězci a připravit se na kontrolu. Zrevidujeme smlouvy s výrobci, dovozci a servisními partnery, připravíme podklady pro ceník a informace na web a posoudíme technická omezení oprav. Firmám bez vlastního servisu pomůžeme sjednat spolupráci s opravářem.

Napište nám na konzultace@arws.cz a domluvíme první schůzku. Připravte si na ni seznam výrobků, které prodáváte spotřebitelům, a smlouvy s jejich dodavateli, ať můžeme rovnou určit, kde povinnost leží. Přehled našich služeb pro výrobní a obchodní firmy najdete na stránce Obchodní a výrobní společnosti.