Ochranná známka na název nebo logo

Co všechno lze chránit a co ne

Ochrannou známkou může být za podmínek zákona jakékoliv označení, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal nebo zvuky, pokud je způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby a být vyjádřeno v rejstříku tak, aby bylo jasně a přesně určeno, co je chráněno (§ 1a zákona o ochranných známkách). Zákon tedy nestanoví uzavřený seznam druhů známek. Rozhoduje, zda označení rozlišuje a zda je lze přesně popsat.

Pro firmu to v praxi znamená tři základní volby. Slovní známka chrání název v textové podobě, obrazová logo nebo jiný grafický prvek a kombinovaná spojení slova a obrazu jako celek. Další druhy, například barevná, zvuková nebo tvarová známka, jsou možné, ale používají se u firem s konkrétním důvodem, například s rozpoznatelným obalem nebo zvukovým logem. Pro většinu B2B firem stačí první tři.

Ochrana se vždy vztahuje jen na výrobky nebo služby, pro které je známka zapsána, a na území, pro které platí. Označení tedy musí firma zvolit společně se seznamem výrobků a služeb, pro které chce chránit. Název, který je pro software rozlišující, nemusí být rozlišující pro jiný obor, a naopak. Posuzuje se vždy vzhledem ke konkrétním výrobkům nebo službám.

Základní postup registrace, tedy kde a jak podat přihlášku, jak probíhá řízení a co úřad zkoumá, shrnuje text o tom, jak registrovat ochrannou známku. Tento článek se věnuje jen jedné otázce: co přesně do přihlášky zapsat, aby ochrana odpovídala skutečné značce firmy.

Slovní známka: chrání název, nikoli jeho vzhled

Slovní známka chrání označení jako slovo nebo slovní spojení. Nechrání se konkrétní písmo, barva ani umístění, ale samotné slovo, takže slovní známka chrání slovní označení bez omezení na konkrétní font, barvu nebo grafické zpracování. Pro firmu, jejíž značkou je jméno, je to zpravidla nejpraktičtější ochrana: když změní logo, písmo nebo barvy, slovní známka zůstává platná a název chrání dál. Při sporu se ale vždy posuzuje podobnost označení i výrobků a pravděpodobnost záměny (§ 8).

Slovní známka je proto základní volbou pro většinu firem. Název firma mění jen výjimečně, protože je spojen s pověstí, doménou, smlouvami a zákazníky, zatímco logo se obnovuje častěji. Chráněný název dává firmě právo bránit se proti podobným názvům konkurentů bez ohledu na to, jak vypadají. To je výhoda zejména v B2B, kde zákazníci značku vnímají především jako jméno.

Slovní známka má ale i limity. Úřad do rejstříku nezapíše označení, které nemá rozlišovací způsobilost, nebo které je tvořeno výlučně označeními sloužícími v obchodě k určení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu, doby výroby nebo jiných vlastností výrobků nebo služeb (§ 4 zákona o ochranných známkách). Popisný název typu „Rychlé účetnictví“ proto zpravidla neprojde.

Výjimkou je označení, které před zápisem získalo užíváním v obchodním styku rozlišovací způsobilost ve vztahu k výrobkům nebo službám přihlašovatele (§ 5). Firma, která používá popisný název dlouho a zákazníci ho spojují právě s ní, tak může prokázat, že se stal rozlišujícím. Je to ale důkazně náročná cesta, a proto je lepší zvolit název, který nic nepopisuje.

Logo: obrazová a kombinovaná známka

Obrazová známka chrání grafický prvek, tedy logo, symbol nebo kresbu, v zapsané podobě. Kombinovaná známka chrání konkrétní spojení slovního a grafického prvku, například název v určitém písmu s konkrétním symbolem, a to jako celek. Obě jsou zapsány tak, jak je firma přihlásila, a rozsah ochrany se odvíjí od toho, co je v rejstříku vyjádřeno.

Kombinovaná známka je užší, než se zdá, protože chrání celek. Proto zpravidla nenahrazuje samostatnou slovní známku, je-li pro firmu klíčová ochrana samotného názvu. Změnou loga zapsaná známka účinek neztrácí a dál chrání podobu, v níž byla zapsána. Za řádné užívání se považuje i užívání v podobě, která se od zapsané liší prvky neměnícími její rozlišovací způsobilost (§ 13 odst. 2 zákona o ochranných známkách). Rozhoduje tedy, zda se změnily prvky, podle kterých zákazník značku pozná, ne jak velká je změna vizuálně.

Rebranding proto představuje riziko. Firma změní logo, zapsaná známka ale zůstává navázána na starou podobu a nová podoba nemusí odpovídat rozsahu původního zápisu. Může nastat i vedlejší následek: pokud užívaná podoba mění rozlišovací způsobilost staré známky, po pěti letech jejího neužívání hrozí následky podle § 13 odst. 1, včetně zrušení známky na návrh třetí osoby (§ 31). Proto se rebranding plánuje spolu s přihláškou nové podoby a se strategií, co se stane se starou.

Pro firmy, které logo často obnovují, se vyplatí kombinovat přístup. Název se chrání slovní známkou, která se nemění, a logo obrazovou nebo kombinovanou známkou, kterou lze při změně přihlásit znovu. Taková strategie stojí víc než jedna přihláška, ale pokrývá obě roviny a při změně loga se nemusí začínat od nuly.

Kdy stačí jedna přihláška a kdy jsou potřeba dvě

Rozhodnutí závisí na třech věcech: jak stabilní je název, jak často se mění logo a kolik firma může investovat. Je-li název stálý a logo jednoduché, často stačí jedna přihláška slovní známky. Mění-li se logo často nebo je silným prvkem značky, vyplatí se druhá přihláška obrazové nebo kombinované známky.

Při omezeném rozpočtu se přednostně chrání název. U stabilního a dostatečně rozlišujícího názvu bývá slovní známka nejpraktičtější první volbou, protože není vázána na konkrétní grafické provedení. Logo se přihlašuje až tehdy, když má samostatnou hodnotu, například při investici do vizuální identity nebo při prodeji zboží s logem. Pořadí má logiku: o název lze přijít hůř než o podobu loga, a proto se chrání jako první.

Při rozhodování pomáhá jednoduchý test: co by firma ztratila, kdyby konkurent použil podobný název, a co, kdyby použil podobné logo. U firem, kde zákazníci vybírají podle jména, je odpověď jasná. U firem, jejichž produkty se prodávají v obalech nebo ve vizuálně citlivých odvětvích, je logo významnější a vyplatí se je chránit hned.

Ještě jedna úvaha se týká toho, kde se značka používá. Značka, která existuje jen v textu, například ve smlouvách a nabídkách, vystačí se slovní ochranou. Značka, která je na výrobcích, obalech, vozidlech a reklamách, potřebuje i ochranu loga, protože zákazník ji pozná podle vzhledu dřív, než přečte název. Proto se vyplatí rozlišovat firmu podle způsobu, jakým se značka objevuje.

Co úřad nezapíše a co může napadnout konkurent

Úřad při zápisu zkoumá absolutní důvody, tedy zda je označení způsobilé být ochrannou známkou, zda má rozlišovací způsobilost a zda není popisné, klamavé nebo v rozporu s veřejným pořádkem. Označení tvořené výlučně tvarem vyplývajícím z povahy výrobku nebo označení klamavé nezapíše (§ 4). Firma si proto před přihláškou ověří, zda název nic nepopisuje a nesměřuje k zavádějícímu dojmu.

Druhou skupinu tvoří relativní důvody, které uplatňují jiní vlastníci. Přihlašované označení se nezapíše na základě námitek vlastníka starší shodné nebo podobné známky, pokud existuje pravděpodobnost záměny (§ 7 zákona o ochranných známkách), a také na základě námitek uživatele nezapsaného označení užívaného v obchodním styku. Firma proto před přihláškou provede rešerši starších známek.

Rešerše je nejlevnější způsob, jak předejít námitkám. Pomůže identifikovat starší shodná nebo potenciálně podobná práva pro podobné výrobky či služby a následně posoudit riziko námitek; podobnost přitom není mechanické zjištění, ale právní úvaha. Firma, která přihlásí název bez rešerše, riskuje, že zaplatí poplatky a dostane námitky, které řízení zdrží nebo zablokují. Ochranu před podobnými značkami konkurentů a souvislosti s nekalou soutěží rozebírá text o ochraně ochranné známky a nekalé soutěži.

Vlastník ochranné známky má výlučné právo ji užívat ve spojení s výrobky nebo službami, pro něž je chráněna, a nikdo nesmí bez jeho souhlasu v obchodním styku užívat označení, u kterého existuje pravděpodobnost záměny (§ 8). Zapsaná známka tak firmě dává nástroj proti podobným názvům a logům konkurentů, ale jen v rozsahu, ve kterém je zapsána. Proto má volba názvu nebo loga přímý dopad na to, co lze později bránit.

Od soupisu značek k podání přihlášky: pět kroků

Prvním krokem je sepsat, co firma používá: název, zkratky, logo, slogan, názvy produktů. Ne všechno je třeba chránit, ale firma musí vědět, co má a co z toho je pro ni důležité. Seznam se roztřídí podle hodnoty a stability. Název hlavní značky je zpravidla na prvním místě, produktové názvy a slogany na dalších.

Druhým krokem je rešerše. Právník prověří, zda existují starší shodné nebo podobné známky pro stejné nebo podobné výrobky či služby, a posoudí rizika námitek. Výsledek rozhodne o tom, zda je název použitelný, nebo je třeba ho upravit. Rešerše je vždy levnější než řízení o námitkách nebo spor po zápisu a ušetří čas i peníze.

Třetím krokem je rozhodnutí o druhu známky. Podle rozpočtu a strategie se zvolí slovní, obrazová nebo kombinovaná, případně kombinace. Čtvrtým krokem je vymezení seznamu výrobků a služeb: ochrana se vztahuje jen na to, co je v přihlášce uvedeno, a proto firma zvolí položky podle skutečné činnosti i plánů. Rozhoduje obsah seznamu, ne počet tříd. Pátým krokem je podání přihlášky a sledování řízení, včetně případných námitek.

Související situaci, kdy si někdo zaregistroval doménu s vaší ochrannou známkou, řeší text o tom, co dělat, když si někdo zaregistroval doménu s vaší známkou. Chráněný název dává firmě pevnější pozici i v takových sporech.

Jak chrání značku zavedené firmy a co je varovné

Zavedené firmy mají slovní známku na název hlavní značky a obrazovou nebo kombinovanou na logo, pokud je pro ně významné. Při rebrandingu přihlašují novou podobu ještě před zveřejněním změny a starou udržují, dokud je to užitečné. Firmy také vedou přehled svých známek s daty obnovy a důkazy o užívání.

Varovným signálem je firma, která má logo, ale žádnou zapsanou známku. Druhým signálem je příliš úzce vymezený seznam výrobků a služeb, přestože firma působí v několika oborech. Třetím je popisný název, který firma užívá roky bez ochrany. Čtvrtým je známka, která je bez jasného důvodu zapsána na agenturu, dodavatele nebo jednatele místo firmy, která má značku dlouhodobě vlastnit. Zápis na jednatele není sám o sobě protiprávní, ale komplikuje prodej firmy, licence i ukončení spolupráce.

Pro firmy, které plánují prodej, je pořádek ve značkách součástí přípravy. Kupující se při prověrce ptá, co je zapsáno, komu patří a zda to odpovídá tomu, co firma užívá. Jasná ochrana názvu a loga je aktivum, které zvyšuje důvěryhodnost firmy, a nejasná ochrana vyvolává požadavky na záruky a snižuje cenu.

Je také vhodné stanovit pravidla pro používání značky uvnitř firmy. Kdo smí používat logo, jak se zachází s variantami a kdo schvaluje nové produktové názvy, aby se předešlo vzniku neregistrovaných označení, která později vyžadují zvláštní ochranu. Pravidla nemusí být dlouhá, stačí jedna stránka s jasnou odpovědností.

Čtyři chyby při volbě názvu, loga a tříd

První chybou je přihlásit pouze logo. Firma investuje do designu, přihlásí logo, a po změně vizuální identity zjistí, že zápis zůstává navázán na starou podobu a název není chráněn vůbec. Cenou je nová přihláška a riziko, že mezitím někdo jiný zaregistroval podobný název.

Druhou chybou je přihlásit popisný název. Firma zvolí název, který přesně říká, co dělá, a úřad ho zamítne jako popisný. Cenou jsou ztracené poplatky, čas a nutnost začít znovu s jiným názvem. Pomáhá vybírat název, který je výrazný, a ne jen srozumitelný, a ověřit ho před přihláškou.

Třetí chybou je přihlásit bez rešerše. Firma podá přihlášku, a po zveřejnění dostane námitky starší podobné známky. Řízení se zdrží a může skončit zamítnutím. Čtvrtou chybou je příliš úzce vymezený seznam výrobků a služeb: firma podniká ve více oborech, ale známka pokrývá jen jeden. Právníci ARROWS advokátní kanceláře proto před přihláškou projdou název, logo, seznam výrobků a služeb i strategii značky.

Rizika špatně zvolené ochrany značky

Závěrečné shrnutí

Co si firma má registrovat, závisí na tom, co se u její značky mění nejméně. Článek ukázal, že slovní známka chrání název bez vazby na konkrétní grafické zpracování, že obrazová a kombinovaná chrání logo v zapsané podobě a při výrazné změně loga nemusí nová podoba odpovídat rozsahu původního zápisu a že rešerše před přihláškou je nejlevnější ochrana před námitkami.

Pro vedení firmy z toho plyne jasný postup: nejdřív chránit název slovní známkou, potom podle rozpočtu a stability přihlásit logo a vždy před přihláškou provést rešerši a vymezit výrobky a služby podle skutečné činnosti. Obrácené pořadí vede k tomu, že firma zaplatí za ochranu, která nekryje to nejdůležitější.

Právníci ARROWS advokátní kanceláře navrhují strategii ochrany značky, provádějí rešerše starších známek, připravují přihlášky a zastupují firmy v řízení před úřadem. Napište nám na konzultace@arws.cz nebo si projděte naši službu pro smlouvy a vyjednávání.