Půjčujete peníze v rámci skupiny – jak nastavit cash pooling, aby neskončil jako bezdůvodné obohacení

Rozhodovací rámec: čí peníze a kterým směrem tečou

Před nastavením je nutné rozhodnout dvě věci: jaký model použijete a kterým směrem peníze potečou. Směr určuje, kde je riziko.

Modely jsou v praxi tři. Skutečný cash pooling přes banku s denním vyrovnáváním zůstatků na hlavní účet; vnitroskupinové zápůjčky sjednávané ad hoc; a kombinace, kdy skupina má bankovní rámec a mezi firmami si přeúčtovává jeho čerpání. První model vyžaduje nejvíc dokumentace, ale nejlépe obstojí, protože pohyby peněz mají právní titul předem.

Směry jsou také tři. Financování dolů, od matky k dceři, je nejméně rizikové: matka rozhoduje o svém majetku. Financování nahoru, od dcery k matce, je nejrizikovější, protože dcera zbavuje svůj majetek likvidity ve prospěch společníka. Financování napříč mezi sestrami je uprostřed a musí být obhajitelné z pohledu té firmy, která peníze poskytuje; koncernový zájem se uplatní teprve v režimu koncernu.

Do rozhodování patří i to, kdo v jednotlivých firmách rozhoduje. Jednatel dcery, která posílá peníze nahoru, nese odpovědnost za péči řádného hospodáře, a to i tehdy, když jde o pokyn od jediného společníka. Nastavení vztahů v holdingu rozebíráme v článku Prevence sporů v holdingu.

Postup krok za krokem

Pořadí je zde důležitější než jinde, protože chybějící dokument se zpětně nedoplní bez daňového rizika.

Prvním krokem je volba modelu a určení firmy, která pool řídí. U bankovního poolingu k tomu patří smlouva s bankou a vzájemné zajištění, které banka bude požadovat.

Druhým krokem je rámcová smlouva podepsaná před prvním převodem. Do ní patří úroková sazba pro obě strany, splatnost nebo výpovědní režim, limity čerpání za každou firmu, pravidla pro zajištění a právo poskytovatele převod odmítnout, pokud by ohrozil jeho provoz.

Třetím krokem je nastavení úroku a jeho doložení. Sazba se stanovuje pro obě strany, tedy pro uložení i pro čerpání, a musí být podložena analýzou převodních cen k vaší konkrétní struktuře. Nabídka banky je jedním ze srovnávacích podkladů, ale sama nestačí: posuzuje se úvěrový profil účastníka, měna, doba trvání zůstatku, zajištění a funkce firmy, která pool řídí. Bez tohoto podkladu je diskuse se správcem daně o výši úroku předem prohraná.

Čtvrtým krokem je ověření kapacity firmy, která peníze poskytuje. Vedle likvidity sem patří kontrola, zda převod neohrozí splatnost jejích vlastních dluhů, a u výplat podílu na zisku i zákonný test úpadku.

Pátým krokem je rozhodnutí o zajištění a o limitech. Ve skupině, kde jedna dcera hotovost generuje a druhá ji spotřebovává, se osvědčuje strop na expozici vůči jedné firmě a reporting při jeho přiblížení.

Šestým krokem je korporátní ošetření. U smlouvy s ovládající osobou nebo se sestrou informuje jednatel kontrolní orgán, a není-li zřízen, nejvyšší orgán; uvnitř koncernu tato povinnost neplatí. Sem dále patří zveřejnění koncernu, posouzení střetu zájmů u jednatele působícího na obou stranách a zápis, ze kterého je vidět, na jakém podkladě se rozhodovalo.

Sedmým krokem je pravidelná revize. Jednou ročně se prověří sazby proti trhu, poměr úvěrů od spojených osob k vlastnímu kapitálu a to, zda pohledávky ve skupině nejsou fakticky nevymahatelné. U zápůjček bez sjednané splatnosti se hlídá i promlčení, kde velký senát Nejvyššího soudu rozsudkem 31 Cdo 3263/2024 změnil výchozí bod: tříletá lhůta neběží od poskytnutí peněz, ale až ode dne, kdy se zapůjčitel dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl, že výpovědí uplynula výpovědní doba. Rozebíráme to v článku Promlčení zápůjčky bez sjednané splatnosti.

Co je na trhu standard a co varovný signál

U dobře nastavených skupin je standardem rámcová smlouva o vnitroskupinovém financování, ve které má každá firma stanovený limit a dvě sazby, k tomu jednoduchá dokumentace k převodním cenám a čtvrtletní přehled zůstatků předkládaný statutárním orgánům. Standardem je i to, že smlouva umožňuje poskytovateli převod odmítnout — bez tohoto práva se jednatel dcery dostává do neřešitelné pozice.

Standardem je i oddělení krátkodobého vyrovnávání likvidity od dlouhodobého financování investice: první se řeší poolingem, druhé samostatnou zápůjčkou se splátkovým plánem a zajištěním.

Varovné signály jsou tři. Prvním je pohledávka ve skupině, která jen roste a nikdy se nesplácí — po letech je to fakticky vklad do jiné firmy, ale bez korporátního ošetření a s daňovými důsledky. Druhým je nulový nebo symbolický úrok u převodu směrem ke společníkovi, protože právě tato kombinace spojuje korporátní i daňové riziko; půjčkám mezi firmou a majitelem se věnujeme v článku Půjčky mezi společností a majitelem.

Třetím signálem je nesledovaný poměr financování od spojených osob k vlastnímu kapitálu a nesledovaný objem úrokových nákladů. Obojí končí tím, že část úroků přestane být daňově uznatelná, a firma to zjistí až při kontrole.

Kde je právní hranice

Vnitroskupinové financování se posuzuje ve třech vrstvách: občanskoprávní (existuje titul?), korporátní (nezpůsobili jste firmě újmu?) a daňové (je cena obvyklá?).

Občanskoprávní vrstva je nejjednodušší a nejčastěji přehlížená. Podle § 2390 občanského zákoníku vznikne smlouva o zápůjčce tím, že zapůjčitel přenechá vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji užil a po čase vrátil věc stejného druhu. Písemná forma tedy podmínkou není a zápůjčka může vzniknout i ústně nebo z chování stran; právě tak byla posuzována i věc, ve které rozhodoval velký senát pod sp. zn. 31 Cdo 3263/2024. Bez písemného záznamu ale neprokážete ani úrok, ani splatnost: podle § 2392 lze úroky ujednat, tedy bez ujednání nevznikají, a podle § 2393 je při chybějícím určení doby vrácení splatnost závislá na vypovězení smlouvy s šestitýdenní výpovědní dobou. Teprve neprokáže-li se žádný právní titul, jde podle § 2991 o bezdůvodné obohacení, tedy o povinnost vydat, oč se ten druhý obohatil, a s jiným režimem splatnosti i promlčení.

Korporátní vrstva je tvrdší. Podle § 71 zákona o obchodních korporacích nahradí újmu ten, kdo pomocí svého vlivu rozhodujícím významným způsobem ovlivní chování korporace k její újmě, ledaže prokáže, že mohl v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu ovlivněné osoby. Neuhradí-li vlivná osoba újmu do konce účetního období, v němž vznikla, nebo v jiné dohodnuté přiměřené lhůtě, nahradí i újmu, která tím vznikla společníkům ovlivněné osoby. Vedle toho vlivná osoba ručí věřitelům ovlivněné osoby za ty dluhy, které jim ovlivněná osoba v důsledku ovlivnění nemůže splnit. Obranu, že újma vznikla v zájmu koncernu a byla nebo bude vyrovnána, dává § 72 — ale jen tam, kde je řízená osoba skutečně podrobena jednotnému řízení podle § 79, a jen tomu, kdo existenci koncernu zveřejnil na internetových stránkách; a nepoužije se vůbec, pokud jednání řídící osoby vedlo k úpadku řízené osoby.

Podle § 40 zákona o obchodních korporacích navíc korporace nesmí vyplatit podíl na zisku, pokud by si tím přivodila úpadek, což platí i pro zálohy, a nesmí poskytnout bezúplatné plnění společníkovi nebo osobě jemu blízké s výjimkou obvyklých příležitostných darů a několika dalších případů. U bezúročné zápůjčky společníkovi je proto nutné posoudit, zda nejde o plnění bez protiplnění. Test úpadku se podle § 41 použije obdobně i na finanční asistenci, tedy na zápůjčku či zajištění poskytnuté korporací pro účely získání jejích vlastních podílů.

Daňová vrstva má tři pravidla. Podle § 23 zákona o daních z příjmů se základ daně upraví, liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen mezi nespojenými osobami a není-li rozdíl uspokojivě doložen; spojenými osobami jsou zejména osoby s podílem alespoň 25 % na kapitálu nebo hlasovacích právech. Zákon z tohoto pravidla dělá jednu praktickou výjimku: neuplatní se, je-li sjednaný úrok nižší než tržní a věřitelem je daňový nerezident nebo člen korporace, který je českým daňovým rezidentem, případně poplatník daně z příjmů fyzických osob. Rozhoduje tedy postavení věřitele, ne směr peněz: na nízkoúročenou zápůjčku od matky její dceři výjimka typicky dopadne, protože matka je členem korporace, zatímco opačný směr ji zpravidla nesplní.

Druhým daňovým pravidlem je nízká kapitalizace. Podle § 25 téhož zákona nelze uznat finanční výdaje z té části úvěrových finančních nástrojů od spojených osob, která přesahuje čtyřnásobek vlastního kapitálu, a šestinásobek u banky nebo pojišťovny jako příjemce; prokazatelně bezúročné nástroje se do testu nezahrnují. Neuznané úroky se navíc u nerezidentů podle § 22 odst. 1 písm. g) považují za podíl na zisku, což mění režim srážkové daně; výjimkou jsou úroky hrazené rezidentům jiného státu Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarska.

Třetím pravidlem je omezení uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů podle § 23e zákona o daních z příjmů. Výsledek hospodaření se zvyšuje o částku, kterou nadměrné výpůjční výdaje přesahují limit, jímž je vyšší z hodnot 30 % daňového zisku před úroky, zdaněním a odpisy, nebo 80 000 000 Kč. Tento test je samostatný, není omezen na financování od spojených osob a může dopadnout i tehdy, když jsou úroky tržní a pravidlo nízké kapitalizace splňujete. Neuznanou částku lze za dalších podmínek uplatnit v následujících obdobích.

Závěrečné shrnutí

Vnitroskupinové financování nastavte jako produkt, ne jako účetní operaci. Podepište rámcovou smlouvu dřív, než odejde první platba, stanovte dvě sazby a limity pro každou firmu, dejte poskytovateli právo převod odmítnout a jednou ročně to projděte proti trhu i proti vlastnímu kapitálu.

Právní hranice jsou tři a každá umí projekt zdržet jinak. Neprokáže-li se žádný právní titul, nejde o zápůjčku, ale o bezdůvodné obohacení; převod na újmu firmy zakládá povinnost nahradit újmu a vedle toho ručení vlivné osoby za dluhy, které dcera kvůli ovlivnění nesplní; a cena mimo obvyklou úroveň znamená úpravu základu daně, u nerezidentů navíc s dopadem do srážkové daně. Advokátní kancelář ARROWS staví tyto struktury v rámci služby Korporátní právo, holdingy, struktury a je pro případ profesní odpovědnosti pojištěna s limitem 350 000 000 Kč. Napište na konzultace@arws.cz.