Zákon o platformové práci

Co se navrhuje a v jaké je to fázi

Transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy tvoří dva samostatné, ale provázané vládní návrhy: zákon o platformové práci a novela zákoníku práce a dalších předpisů. Právě druhý z nich mění obecnou definici závislé práce. Směrnici musí Česká republika transponovat nejpozději do 2. prosince 2026; samotná směrnice je platným unijním předpisem, český prováděcí zákon je teprve návrhem.

Ministerstvo práce a sociálních věcí předložilo návrh do připomínkového řízení 26. března 2026, vláda oba návrhy schválila 31. srpna 2026 a v září byly předloženy Poslanecké sněmovně. Původní verze z března počítala s účinností od 1. prosince 2026; podle MPSV má zákon o platformové práci po schválení vládou nabýt účinnosti 1. ledna 2027. Jde stále jen o navržené datum, které se v průběhu projednávání ve Sněmovně a Senátu může změnit.

Pro firmy z toho plyne praktický závěr: sledovat legislativní proces, ale nejednat podle návrhu, jako by už platil. Dokud Sněmovna, Senát a prezident zákony neschválí, zůstává v platnosti současná úprava závislé práce v zákoníku práce. Co dnes platí pro vztahy na IČO mimo pracovní poměr, shrnuje text o švarcsystému u IČO montážníků a designérů; navrhovaná úprava ho nenahrazuje, ale zpřesňuje.

Směrnice stanoví členským státům minimální standard ochrany při práci přes platformu, včetně pravidel pro určování pracovněprávního statusu a pro algoritmické řízení (směrnice (EU) 2024/2831). Jak přesně tento standard provede český zákon, ukáže až jeho konečné znění po projednání ve Sněmovně a Senátu; obsah návrhů popisujeme podle vládního materiálu a informací MPSV, ne podle platného práva.

Proč se to týká i firem bez platformy

Pozornost veřejnosti se soustředí hlavně na rozvoz jídla a digitální taxislužby, ale doprovodná novela zákoníku práce mění definici závislé práce obecně. Podle MPSV se tato změna má vztahovat na všechny subjekty na trhu práce, nikoli pouze na digitální platformy – a tedy i na firmy, které s platformami nemají nic společného.

Dnešní úprava rozlišuje znaky závislé práce a podmínky, za nichž musí být vykonávána. Znaky jsou vztah nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, výkon jménem zaměstnavatele, podle jeho pokynů a osobně; podmínkami výkonu jsou mzda, plat nebo odměna, náklady a odpovědnost zaměstnavatele a pracovní doba na pracovišti nebo jiném dohodnutém místě (§ 2 zákoníku práce).

Takovou práci lze přitom vykonávat výlučně v základním pracovněprávním vztahu, tedy v pracovním poměru nebo na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr (§ 3 zákoníku práce). Firma, která tyto znaky naplňuje, ale spolupráci vede na živnostenský list, se tak podle současné úpravy vystavuje riziku švarcsystému bez ohledu na to, jestli nová úprava vůbec vejde v platnost.

Novela má vztah nadřízenosti a podřízenosti konkretizovat čtyřmi znaky, které musí být splněny současně: zaměstnavatel práci organizuje, kontroluje její výkon, pracovník ji vykonává podle jeho pokynů a v pracovní době. Formulace míří na praxi, kdy firma spolupracuje s lidmi na živnostenský list, ale fakticky je řídí stejně jako zaměstnance – bez ohledu na to, zda jim zakázky přiděluje aplikace, nebo vedoucí provozu telefonem. Přesné znění se ještě může v projednávání změnit.

Firma, která dnes využívá spolupracovníky na IČO v podobném režimu jako zaměstnance, by tedy měla sledovat vývoj novely bez ohledu na to, že žádnou platformu neprovozuje – jde o změnu obecné definice, podle které se posuzuje, co ještě je spolupráce s podnikatelem a co už je zastřený pracovní poměr. Podobné otázky dnes řeší i firmy, které zavádějí jiné atypické formy spolupráce, jak popisuje text o flexibilních formách práce.

Riziko přitom existuje nezávisle na osudu návrhů, protože už dnes platí, že nelegální prací je práce se znaky závislé práce podle § 2 odst. 1 zákoníku práce, konaná fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah (§ 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti). Firma, která výkon takové práce umožní, se dopouští přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, za který hrozí pokuta od 50 tisíc do 10 milionů korun podle § 140 odst. 4 písm. f) a zákaz činnosti až na dva roky.

Vyvratitelná domněnka: jen pro platformovou práci

Nejvýznamnější novinkou zákona o platformové práci je vyvratitelná domněnka pracovněprávního vztahu: platformový pracovník se považuje za osobu v základním pracovněprávním vztahu k platformě nebo zprostředkovateli, pokud zjištěné skutečnosti svědčí o naplnění znaků závislé práce. Platforma nebo zprostředkovatel pak musí prokázat, že o pracovněprávní vztah nejde. Domněnka se podle dostupných informací uplatní ve správních, daňových a soudních řízeních, nikoli v trestním řízení a ve věcech sociálního zabezpečení.

Pro firmy mimo platformovou ekonomiku je podstatné, že tato domněnka se jich přímo netýká. U montážníka, obchodníka nebo IT kontraktora na IČO, kterému práci nezadává digitální pracovní platforma, se status posuzuje podle obecné definice závislé práce – tedy dnes podle platného § 2 zákoníku práce a po případném schválení podle nového znění z doprovodné novely, bez obráceného důkazního režimu.

Jak přesně bude vyvracení domněnky v praxi fungovat a jaké důkazy budou stačit, ukáže až konečné znění zákona a první rozhodovací praxe. Platformy a zprostředkovatelé, kteří s lidmi spolupracují na IČO, by si ale už teď měli připravit dokumentaci prokazující skutečnou samostatnost spolupracovníků, protože právě jejich obhajoba bude v řízení stát na faktickém nastavení spolupráce, ne na názvu smlouvy.

Mění se podle záměru ministerstva i přístup k podnětům na inspektorát práce. MPSV při představení návrhů v březnu 2026 uvedlo, že prověřovány mají být jen neanonymní podněty a identita oznamovatele má zůstat před zaměstnavatelem skryta. Pro firmu to znamená, že počet formálně prošetřovaných podnětů může klesnout, ale ty, které projdou, budou mít od začátku konkrétního svědka; jak přesně bude změna promítnuta do zákona, závisí na konečném znění.

Pojem nehlášené práce přitom není novinkou návrhů, ale platným právem. Zákon o zaměstnanosti jím dnes označuje práci, u které zaměstnavatel nesplnil povinnost informovat úřad práce o nástupu cizince nebo zaevidovat osobu do evidence zaměstnanců podle jednotného měsíčního hlášení, a za její umožnění hrozí právnické osobě pokuta až 3 miliony korun. Evidenční logiku, na které podobné kontroly stojí, ukazuje i praxe hlášení dohod o provedení práce.

Orientačním testem, jestli se riziko firmy týká už dnes, je odpověď na otázku, jestli spolupracovníkovi na IČO určuje pracovní dobu, místo výkonu a přímo řídí způsob provedení práce. Pokud ano, riziko existuje nezávisle na tom, jak návrhy nakonec dopadnou, a vyplatí se ho řešit bez ohledu na legislativní proces.

Algoritmické řízení: nové povinnosti jen pro platformy

Na rozdíl od redefinice závislé práce dopadají povinnosti k algoritmickému řízení podle návrhu jen na digitální pracovní platformy. Ty návrh vymezuje šířeji než jen jako subjekty, které práci přidělují algoritmem: jde o službu poskytovanou alespoň zčásti elektronicky na dálku, na žádost příjemce, která organizuje práci osob za úplatu a zahrnuje použití automatizovaných systémů.

Platformy mají podle návrhu informovat pracovníky o používaných automatizovaných systémech, zajistit lidský dohled a přezkum klíčových rozhodnutí a jednou za dva roky vyhodnocovat dopad algoritmů na pracovní podmínky. Rozhodnutí o omezení nebo ukončení spolupráce či zrušení účtu má učinit člověk. Návrh zároveň zakazuje zpracovávat soukromou komunikaci pracovníků, údaje mimo dobu, kdy platformovou práci nabízejí nebo vykonávají, a vyhodnocovat jejich emoční či psychický stav.

Firma, která žádnou platformu v tomto smyslu neprovozuje, tuto část návrhu zpravidla řešit nemusí. Hranice mezi běžným softwarem pro plánování směn a digitální pracovní platformou ve smyslu návrhu ale není vždy zřejmá na první pohled, a u firem, které pro rozvrhování práce externistů nebo hodnocení výkonu používají automatizované nástroje, stojí za to si tuto hranici nechat posoudit.

Obecné mantinely monitoringu zaměstnanců, do kterých nová pravidla o algoritmickém řízení zapadají, dnes stanoví zákoník práce společně s GDPR a rozebírá je text o GDPR a zaměstnancích. Firma, která dnes monitoring zaměstnanců řeší odpovědně podle těchto pravidel, bude mít k případným novým povinnostem z platformového zákona blíž než firma, která monitoring zaměstnanců řešit vůbec nezačala.

Platforma a zprostředkovatel: povinnosti pro oba

Návrh výslovně počítá i s případy, kdy platforma využívá zprostředkovatele, a snaží se zabránit tomu, aby bylo možné nové povinnosti obejít vložením další společnosti mezi platformu a pracovníka. Je-li platformový pracovník smluvně spojen se zprostředkovatelem, mají povinnosti, které zákon ukládá platformě, vůči pracovníkovi plnit platforma i zprostředkovatel, a platformě návrh ukládá další povinnosti při zapojení zprostředkovatele.

Tahle konstrukce je relevantní zejména pro firmy, které fungují jako subdodavatel nebo zprostředkovatel pracovní síly pro větší platformu – plnění pravidel podle návrhu neleží jen na platformě samotné, ale i na firmě, která mezi platformu a pracovníka vstupuje. Nejde přitom o obecnou solidární odpovědnost za všechny závazky a škody, ale o rozdělení konkrétních povinností; kdo s platformami takto spolupracuje, by měl sledovat, jak se tato konstrukce v dalším projednávání vyvine.

Co s návrhem dělat už teď

Prvním krokem je sledovat legislativní proces, ne na něm stavět žádné rozhodnutí. Dokud zákony neprojdou Sněmovnou, Senátem a nepodepíše je prezident, platí současná úprava – a termíny navrhované účinnosti se u podobných návrhů běžně posouvají, jak ukazuje i přesun z prosince 2026 na leden 2027.

Druhým krokem, který dává smysl už dnes bez ohledu na výsledek legislativního procesu, je zmapovat, kolik spolupracovníků na IČO firma využívá v režimu podobném zaměstnání – tedy s určenou pracovní dobou, osobním výkonem práce a podřízeností pokynům. Tahle analýza je užitečná sama o sobě, protože podobné znaky dnes zakládají riziko švarcsystému i bez ohledu na novou úpravu, a nová definice závislé práce je jen zpřesní.

Pokuta až 10 milionů korun za umožnění nelegální práce a zákaz činnosti až na dva roky přitom plynou z platného zákona o zaměstnanosti (§ 140 zákona o zaměstnanosti) – toto riziko tedy stojí za zmapování bez ohledu na to, jak legislativní proces dopadne, a kontroly inspektorátu práce se mu věnují už dnes.

Třetím krokem je u firem, které skutečně provozují platformu nebo s platformou úzce spolupracují jako zprostředkovatel, začít připravovat interní dokumentaci k použitým automatizovaným systémům ještě předtím, než informační povinnost nabude účinnosti. Shromáždění přehledu, jaké systémy firma používá a k čemu, zabere čas, a je lepší ho udělat s předstihem než pod tlakem blížícího se termínu. Patří sem i příprava podkladů pro dvouleté vyhodnocení dopadu algoritmů.

Čtvrtým krokem je nastavit si upozornění na klíčové legislativní milníky – první čtení, projednání ve výborech Sněmovny, druhé čtení a případné pozměňovací návrhy – protože právě v této fázi se obsah i termíny návrhů nejčastěji mění. Sledovat je přitom potřeba oba návrhy, protože pro firmy bez platformy je důležitější novela zákoníku práce.

Pátým krokem je rozlišit mezi tím, co firma musí udělat podle dnešního práva, a tím, co se teprve navrhuje. Dnešní riziko švarcsystému a jeho sankce podle zákona o zaměstnanosti platí bez ohledu na osud nových zákonů a zasluhují pozornost samy o sobě. U platformové práce návrh navíc zavádí vyvratitelnou domněnku, která mění důkazní postavení platformy nebo zprostředkovatele; u ostatních firem je významná především změna obecné definice závislé práce.

Rizika nového zákona pro firmy bez platformy

Závěrečné shrnutí

Zákon o platformové práci ani doprovodná novela zákoníku práce zatím nejsou platnými předpisy – vláda je schválila a leží ve Sněmovně, a termín navrhované účinnosti se může posunout. Pro firmy, které žádnou platformu neprovozují, je podstatná hlavně novela s novou definicí závislé práce; domněnka pracovněprávního vztahu se týká jen platformové práce.

Pro vedení firmy je rozumným krokem už dnes zmapovat, kolik spolupracovníků na IČO funguje v režimu podobném zaměstnání, a sledovat, jak se oba návrhy v dalším projednávání vyvíjejí. Toto riziko existuje nezávisle na osudu návrhů, protože podobné znaky zakládají riziko švarcsystému i podle současné úpravy.

Právníci ARROWS advokátní kanceláře sledují legislativní proces obou návrhů, posuzují, zda a jak se jednotlivá ustanovení mohou týkat konkrétní firmy, a pomáhají nastavit spolupráci s lidmi mimo klasický pracovní poměr tak, aby obstála podle současné i připravované úpravy. Napište nám na konzultace@arws.cz nebo si projděte naši praxi pracovního práva.